středa 27. června 2012

Zavřeli květinářství

naproti naší kanceláři

A to je velká škoda. I když obchodů s květinami je v okolí naší advokátní kanceláře několik, tento byl nejblíž. Bylo praktické, že jsme při jubileích a jiných příležitostech oslavovaných v naší či sousední kanceláři mohli skočit pro kytici jenom tak, přes ulici.
V tomto květinářství vázali i mou svatební kytici a zvládli to tak, že vypadala přesně jako ta na obrázku v katalogu. 
A na tento obchůdek mám také milou vzpomínku z doby, kdy mi končila koncipientská praxe.

Právě jeho prostřednictvím mi totiž před lety někdo poslal tři kytice. Mladá paní, která v květinářství tehdy pracovala, přinesla vždy dopoledne snítku bílých lilií. Nebyl u nich žádný lísteček, žádný vzkaz či vizitka, nic; jenom je předala a odešla.
Když přišla poprvé, byla jsem na jednání a květinu přebírala kolegyně, další dvě jsem si mohla převzít osobně. Při třetí kytici jsem se zeptala, zda by mi mohla její doručovatelka říci něco o odesílateli. Nemohla.

Bylo to jako ve filmu.
Do té doby jsem neměla tušení, jak takové květiny od neznámého ctitele dokážou zamávat s atmosférou na pracovišti. Dala jsem lilii do vázy a vázu postavila tak, abych na ni dobře viděla. Když do ní přibyly další dvě snítky a dosud uzavřené květy se plně rozvinuly, vznikla mohutná kytice, jíž nešlo přehlédnout a která upozorňovala na existenci něčeho záhadného, nečekaného v mém životě.
Jenom tak stála a tiše voněla  a bylo to opravdu zneklidňující.

Kolegyně se bavila spekulacemi, kdo že to mohl poslat? Tajemný ctitel usilující o mou pozornost, nebo bývalý přítel, který se chce vrátit? Či snad nějaký spokojený klient, kterému jsme pomohli vyřešit jeho problémy?
Bylo milé pozorovat, jak můj starší kolega vůbec netuší, jak s květinovou informací nakládat.
Podívejte, dneska přišla další lilie,“ říkala jsem mu, když procházel mou kanceláří a hledal ve skříňce papírové kapesníky.
„Hm, hm,“ zamumlal neurčitě jindy sdílný nadřízený a prchal pryč. Možná si v tu chvíli pomyslel, že s mladými děvčaty na pracovišti jsou odjakživa potíže a nikdo nikdy neví, co provedou. Kdo ví?

Kytice se totiž k nám do maloměstských kanceláří doručují opravdu zřídkakdy a ty bez vizitky už vůbec ne. Takže není divu, že jeden neví, co si o tom myslet. Tady nejsme v Hollywoodu.

Ale květiny mi už do kanceláře dávno nechodí.
A na dveřích květinářství je teď cedulka "zavřeno".
Tak alespoň dodatečně: děkuji.


11 komentářů:

  1. Poetické:-))))

    Jednou sem byl platonicky zamilován do jedné dívky v mém oblíbeném baru a tak sem jí několikrát anonymně poslal dvojku bílého. Chudák se pídila u barmanky, ale ta mě neprozradila a tak děvče žije dodnes v nejistotě.
    Smutné je, že tento sklepní bar, který mne odkojil, kam sem vodil děvčata a byl děvčaty voděn, kde sem se loučil se svobodou, kde jednou Filip Topol rozbil půlku skleniček, je dávno zavřen:-(((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to děvče má taky vzpomínku:)
      A jak říká jeden zdejší učitel na konci školního roku: já ty kytky moc nepiju:)

      Vymazat
  2. Já jsem ti před lety taky chtěla nechat doručit kytici z okolních květinářství, poptala jsem snad 3, ale nikdo mi neodpověděl a tak nám z toho sešlo:-/

    Mod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mod, vážně?! To mám radost i tak:)

      Tuhle službu u nás neprovozují zdaleka všechny obchody. Tento zrušený obchod byl nějakou dobu součástí větší sítě obchodů a ti doručování květin dělali, pak se zase osamostatnil a teď je zavřený vůbec. Ale třeba na jeho místě vznikne zase nový, i když kytkáren u nás je opravdu nadpočet.

      Vymazat
    2. No, já mám s doručováním květin dobré zkušenosti. Kdysi jsem potřebovala doručit květiny mají mamce, protože jsem byla v zahraničí a ona měla narozeniny... Myslím, že to byly Online květiny Jana, kde jsem to tenkrát objednávala...

      Vymazat
  3. To je hezké čtení.

    U nás nedávno květinářství přes ulici naopak otevřeli :-) Sice je to spíše zahradnictví, ale řezané květiny mají taky, a to se na malinké vsi hodí a cení. Například včera, kdy bylo nutno vyzvednout kytic na vysvědčení hned celou náruč.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, to je odpočinkové čtení na proložení očkovacího seriálu:)

      Včera jsem viděla spoustu rodičů, jak tahají domů kytice na dnešek:) Taky se pomalu do rituálů konce školního roku začínám vpravovat:)

      Vymazat
  4. Nevysvetlené zahady maji ohromny puvab. Nechavaji prostor fantazii, ktera je bezmezna, obcas i bujna.
    A dary anonymni jsou vubec ty nejslechetnejsi, protoze jsou zcela nezistné. Lilie za darce rekly: "Laska, kterou k Vam citim, je cista jako kristal"...Je prijemné verit, ze on vedel, co v kvetomluve vyjadruji a prave proto je vybral...:)

    Ale ani kvetum se neda vzdy verit. Je znamo, ze Romy Schneider nasla po navratu z USA v prazdném byte ohromnou kytici rudych ruzi, které lhaly. Ony mluvily o vasnivé lasce Alaina Delona, pricemz on psal o jejim konci. Prilozenym dopisem Romy oznamil, ze odjel do Mexika ... s Nathalii !
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem nevěděla!
      A že zrovna Alain Delon, takový milovník:) Doufám, že mu Romy hodila ty kytky na hlavu:)

      Vymazat
    2. Kytici rudych ruzi (a o par dni drive kvetinovy kos) jsem do prace taky dostala. Bez podpisu. Vsechny kolegyne silely :). Ja taky, zacala jsem si rikat, ze me sleduje nejaky uchyl :). Podle naznaku to asi byl kolega z prace. Vtipne na tom je, ze jsem o par tydnu drive zacala chodit s jinym kolegou, v te dobe jsme to tajili. Toho to namotivovalo tak, ze bezel do kvetinarstvi a pak mi napsal, ze mam v kuchyni na lednicce prekvapeni. Takze jsem nakonec behem tydne nebo dvou dostala tri kytice, vsechny v praci. Ten s jednou kytici vyhral, ted je to muj manzel :D.

      Vymazat
    3. Myslím, že posílat ženám kytice (klidně i s podpisem) je velice milý zvyk, který by se mohl rozšířit.
      Jak je vidět, stačí když přijde jedna, ostatní si mohou vzít příklad:)

      Vymazat