pondělí 2. července 2012

Defraudanti mezi námi

Po dvou letech vydala Česká advokátní komora další sbírku kárných rozhodnutí, tentokrát za roky 2010 a 2011.

Když jsem v souvislosti s vydáním minulé sbírky kárných rozhodnutí psala o kárné praxi ČAK, rozdělila jsem projednávaná a kárně postihovaná pochybení advokátů do tří skupin:
- nedopatření, která se stávají každému z nás, ale v provozu advokátní kanceláře mohou mít rozsáhlé důsledky,
- hrubé nedbalosti
- velmi závažná úmyslná přestoupení advokátního kodexu, mající zpravidla za následek nejen značné poškození klienta, ale i totální ztrátu jeho důvěry ve zvoleného advokáta a advokacii jako takovou.

Toto mé příruční rozdělení advokátních prohřešků mi vytanulo na mysli, když jsem listovala nejnovější sbírkou kárných rozhodnutí. Jednání zahrnutá do třetí skupiny v ní totiž, zdá se, převažují. Snad je to jenom optický klam, možná způsobený výběrem rozhodnutí určených k publikaci ve sbírce, ale vypadá to, že těchto zcela odsouzeníhodných skutků za poslední dva roky přibylo.

Sbírka se jenom hemží případy, kdy advokát převzal zastoupení a zálohu na své služby, ale ve věci nic neučinil, nekomunikoval s klientem, případně komunikoval pouze výmluvami a vytáčkami, nebo klientovi dokonce přímo lhal o údajném vývoji a podniknutých úkonech v jeho záležitosti. Ve sbírce je řada výroků týkajících se klasické zpronevěry peněz složených do advokátní úschovy.
Tomu odpovídají i uložená kárná opatření. Ve dřívějších sbírkách jsme se s vyškrtnutím ze seznamu advokátů či dočasným zákazem výkonu advokacie setkali výjimečně, což nyní neplatí; uložené pokuty běžně dosahují desetitisíců, napomenutí coby kárné opatření se ve sbírce vyskytuje poskrovnu.

Zvláště zmíněné defraudace úschov mne velmi znepokojují, neboť se - stejně jako kárný senát, který v jedné z věcí (č. 27/2011) rozhodoval - domnívám, že peníze klienta jsou nedotknutelné. Jednání některých "kolegů", kteří převezmou do úschovy statisícové nebo i milionové částky a tyto nevyplatí jejich oprávněným příjemcům, ale použijí pro svou potřebu, je pro mne zcela nepochopitelné a nanejvýš odsouzeníhodné. Podnítilo mne to k úvahám, zda můj tradiční předpoklad, z něhož vycházím při poradách klientům, totiž že "peníze jsou v bezpečí v úschově u notáře, advokáta nebo u banky", má stále ještě oporu v realitě. I když vzhledem k počtu provedených úschov představují zpronevěry složených jistin bezpochyby nepatrný zlomek, k nalomení důvěry v advokátní úschovy stačí velice málo. Důvěra je věc nesmírně křehká a cenná a čtení poslední sbírky kárných rozhodnutí k jejímu posílení nikterak nepřispívá.
Na optimismu nepřidává ani skutečnost, že zpronevěřené úschovy se poškozeným velmi často patrně nevrátí, neboť když majetkové poměry advokáta dospějí do stavu, že se dopouští defraudací, nevěstí to nic dobrého pro jeho věřitele, odhlédnuto od skutečnosti, že v těchto případech koná obvykle také policie a trestní stíhání na sebe nenechává dlouho čekat. Samozřejmě jsou to jen moje dohady, ale domnívám se, že poškození nemají v některých případech příliš nadějí získat své peníze zpět.

To mne dále vedlo k úvaze, zda by nebylo vhodné zavést nějaký typ pojištění úschov pro tyto případy, resp. spíše záruku České advokátní komory za složené úschovy. Byl by to krok jistě kontroverzní, neboť na několik nepoctivců by dopláceli ti poctiví - ať už advokáti, nebo v konečném důsledku klienti. Ale vezmu-li v úvahu, že zpronevěřené úschovy dosahují odhadem několika milionů korun ročně, nemusel by být systém kryjící tyto ztráty extrémně nákladný. Taková investice by se však mohla významně vyplatit, neboť by nikdo z klientů, kteří mezi deseti tisíci advokáty náhodou natrefili na - stále ještě velice výjimečného - nepoctivého schovatele, nedošel finanční újmy. Náklady např. na zvláštní fond kryjící tento typ ztrát by mohly představovat na jednoho advokáta několik stokorun ročně, možná ani to ne, když si představíme, že právo vymáhat dlužnou částku po defraudantovi by přešlo na ČAK a v některých případech by tento nárok mohl být dodatečně uspokojen, například v exekučním řízení.

Kladu si také otázku, čím to je? Kdo za velký počet fatálních přešlapů v řadách advokacie může?
Je snad příčinou stoupající počet advokátů, který s sebou nutně nese i nárůst těch nepoctivých nebo těch, kteří se - třeba nikoliv vlastní vinou - ocitli na šikmé ploše?
Obecná ztráta morálky a poctivosti z naší společnosti?
Nebo je to jen náhoda, shluk několika případů, zdání dané výběrem rozhodnutí ve sbírce?

Doufám, že mne samotnou těžkosti, které sálají ze stránek sbírky kárných rozhodnutí, nikdy nepotkají.
A doufám, že potkají také co nejméně mých kolegů a jejich klientů.
Třeba už v příští sbírce budeme zase číst o jiných proviněních, o nesprávném označení kanceláře nebo koncipientovi omylem vyslaném k soudu, před nímž vystupovat ještě nesmí? To by bylo lepší čtení.

6 komentářů:

  1. Zajimavé. Neexistuje neco jako pokladna financniho vyrovnani advokatu ?
    Ve Francii veskeré financni vyrovnani, které jde pres advokata, nutne tranzituje pres takovouto pokladnu, (CARPA - Caisse des reglements pécuniers des avocats).
    Jedine ta je opravnena vystavit klientovi sek.
    Ma to tu vyhodu, ze tak neni znama bankovni identita zadného z ucastniku rizeni (exekutori nemaji usnadnenou praci ) a advokat neprijde s penezi do styku, takze neni vystaven pokuseni..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je originální řešení, ale zde nic takového nemáme, úschovní transakce probíhají na jméno a odpovědnost každého advokáta.
      Peníze se ale skládají na speciální depozitní účet, takže jsou odděleny od majetku schovatele. Nicméně s účtem je oprávněn disponovat přímo advokát - a ta kárná provinění spočívala právě v tom, že peníze převedl z depozita na svůj vlastní účet, nikoliv oprávněným příjemcům.
      Je to sice jenom několik málo případů ročně - ale podle mne stačí těch několik málo zpronevěřených úschov, aby zpochybnily důvěryhodnost advokacie u mnoha lidí, kteří se o tom doslechnou.
      Závisí to totiž skutečně pouze na důvěře klientů, že advokát s penězi udělá to, co udělat má a pošle je tam, kam jsou určeny. (Když ne, je to kárné provinění, ale také to může být snadno trestný čin.)

      Žádný centrální systém na to není a podle mne neexistuje ani žádná statistika, kolik úschov a v jakém objemu se provádí. Komora tyto údaje nesbírá určitě a jestli si vedou nějakou evidenci banky, to nevím, ale pochybuji.

      Vymazat
  2. Nemohu na webu ČAK citovanou sbírku nalézt. Nebyl by odkaz?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dívala jsem se jen zběžně a sbírka tam patrně k dispozici není.
      Kárná rozhodnutí jsou také pravidelně publikována v Bulletinu advokacie, obvykle v každém čísle jedno rozhodnutí.

      Ale našla jsem alespoň tento přehled - i s odkazem na číslo a stranu Bulletinu, kde bylo publikováno:
      http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=212
      Bulletiny tam ke stažení jsou.

      Jinak na www.cak.cz je v horní liště odkaz na "orgány Komory", pod tím zvolit "kárná komise" a tam jsou různé údaje k činnosti tohoto orgánu.

      Vymazat
  3. Ke svému prvnimu anonymnimu prispevku dodavam, ze CARPA je spolek (zakon 1901), kterému predseda batonnier (predseda AK), ridici rada jmenuje generalniho tajemnika a pokladnika. Krome toho ma stalé zamestnance.
    Fungovani je transparentni a jasné, penize klientu jsou garantovany, tedy v naprostém bezpeci.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za doplnění.
      Zde ty úschovy jsou také relativně bezpečné, naprostá většina těchto transakcí proběhne tak, jak má. Dělají se na základě úschovní smlouvy, sepsané mezi stranami a advokátem jako schovatelem, v níž jsou přesně obsaženy podmínky převodu, tj. kolik, kdy a komu se má vyplatit.
      Myslím, že o této problematice budu ještě psát, je to zajímavé téma.

      Mimochodem, podobnou službu "úschovy peněz" nabízejí běžně realitní kanceláře, to je ale podle mne zcela na roveň svěření peněz komukoliv, mají totiž jen běžnou odpovědnost. Když RK zkrachuje, klienti mohou o peníze přijít...

      Vymazat