úterý 3. července 2012

Lavička na konci parku

a několik otázek

Jezdíváme někdy o letních víkendech na podvečerní procházku do blízkého města, které je mnohem hezčí než naše. Mají tam upravenější parky, krásnější fontány a lepší zmrzlinu. Právě před několika dny jsme podnikli takovou vyjížďku. Děti jásaly nad vodotryskem, v jehož špičce se kapky vody rozvinuly v duhu, my jsme si vychutnávali kávu a všichni společně jsme obdivovali sochy podél cestiček v parcích.

A jak jsme se tak pomalu vraceli k autu, zašli jsme do místa ležícího stranou hlavní cesty a narazili jsme na ni.
Na lavičku obsazenou teenagery.
Tlusté, nevkusně oblečené, ocvočkované holky, jejichž nejslušnějším slovem je „vole“. Hrubí, zanedbaní kluci s cigaretami a plechovkami piv, které to „vole“ z dívčích úst vůbec nezaráží.
Ztichli jsme a přešli jsme kolem.

Vídávám je i u nás.
Ale tam, na sklonku krásného a pohodového letního odpoledne, mne to nějak víc vyděsilo.

Neděsí mne samozřejmě chování těchto lidí. To je jejich věc, co dělají a jak se svým životem nakládají. Děsí mne, že by se tohle mohlo stát z našich dětí.
Co když je to typický vzorek dnešních teenagerů? Co když je tohle norma?
Jak se tomu předejde, aby se to nestalo?

Nahnat je do sportovních a skautských oddílů, do uměleckých škol a kroužků, ke kopacím míčům a hudebním nástrojům? Zaplnit jim čas aktivitami?
Hledat pro ně prestižní školy?
Číst jim?
Mluvit s nimi? Poukazovat na odstrašující příklady? A předkládat ty pozitivní?
Nebo jenom doufat?

Snad je to jen dojem, snad to ve skutečnosti není tak hrozné, jak to na povrchu vypadá. Vždyť ti dotyční vlastně nedělají nic špatného. Prostě sedí a baví se, baví se jak umí, po svém způsobu. Ale stejně...

Já nechci, aby mojí holčičce jednou lezly špeky z těsného a nevkusného oblečení, jehož správnou velikost si neumí vybrat. Nechci, aby měla piercing v jazyku a v ruce cigaretu. Nechci, aby stála, zatímco kluci sedí a pokřikují na ni.
A nechci, aby moji synové trávili čas s takovými děvčaty. Aby se smáli vulgárním vtipům v jejich přítomnosti a odhazovali na zem vypité plechovky od piv.
Nechci, aby tohle bylo pro moje děti normální a přijatelné.

Ale copak stačí, že to nechci? Jistě ne.
Něco se pro to, aby se to nestalo, musí udělat.
Jenomže co?


59 komentářů:

  1. Až to zjistíš, dej vědět, děsí mě to úplně stejně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miss, aspoň v tom nejsem sama.
      Ale to je chabá útěcha:(

      Vymazat
  2. Je to především otázka inteligence.
    Mezi těmi dětmi, které jste tam viděla, inteligentní lidé nebyli, o tom vůbec nepochybujte.
    Dále pak je to otázka rodiny, rodičů: kdybyste měla možnost poznat jejich rodiče, zjistila byste, že jsou stejní.
    Dále pak je to bezbožecká pověrčivá prázdnota: kde chybí mravní ideál, nemůže být ani snaha se mravnímu ideálu blížit.
    Nemusíte se bát - Vašim dětem to nehrozí.
    Přesto rozhodně není na závadu zaplňovat dětem čas ušlechtilými zábavami a dát jim prostor a rodičovskou podporu pro rozumné zábavy, k nimž samy tíhnou, které si samy najdou.
    Kroužky ale jsou jen doplňkem. Rozhodující je kulturní a mravní millieu rodiny.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane, to jste pěkně pojmenoval, Missorka si to snad také přečte:)
      Je to útěšné, ale já se bojím se tímto utěšovat, ukolébat se, že je to v pohodě.
      Vídám takových lidí spoustu (i když v davu nebo v nějakém letmém kontaktu se vlastně nepozná, jak to s dotyčným přímo je nebo není) a jak jsem napsala do článku, říkám si, jestli takové chování je norma... a jestli ho tedy děti nepřebírají, protože ho vidí u ostatních. A v některém věku není radno se lišit... možná téměř nikdy není radno se lišit?

      Samotná inteligence určitě nestačí, i když hodně pomáhá:)
      Možná je to tak, že inteligence se musí "dát do služby" tomu lepšímu v nás? A to je boj:)

      Vymazat
    2. Ještě jsem si vzpomněl - s inteligencí to nemá co dělat, to je jen další z dlouhé řady falešných korelací. Znám kluka, který je členem Mensa klubu ČR, studoval na Buďánkách a k velkému zármutku rodiny proflákával 6 let života na ulici s partičkouch takových "lavičáků". Prostě se dostal do "špatné společnosti" a táhlo ho to k lidem, u kterých nacházel ujištění o vlastní hodnotě...

      Vymazat
  3. Chris, základ je se těm dětem věnovat a dávat jim lásku, čas a pozornost. To, co jsi viděla, jsou "pouliční děti": celý život prakticky samy. Ta komunita je něco, kde je berou a alespoň na ně nějak vnímají, i kdyby je třeba ponižovali.
    Samozřejmě i geneticky jsou tu nějaké předpoklady, ale myslím si, že ten vztah s rodiči je nejdůležitější. A zpropadeně těžký k vybalancování, aby děti ani netrpěly nedostatkem času s rodiči, ani neprchaly pro absolutní nedostatek soukromí a prostoru k vývoji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covere, to si sice taky říkám (utěšuji se tím), ale pak si vzpomenu, že je spousta dětí, kterým se rodiče věnovali, nebo se o to alespoň snažili, a taky to nedopadlo:(

      Vlastně s tím souvisí toto, co jsi napsal, nejdřív do diskuse a pak k sobě:
      http://www.cover72.net/blag/viewpost.php?blag=120
      (neumím ještě odkazovat v diskusi)

      Vymazat
    2. Ano, to je pravda, ten výše zmíněný "mensák" měl také dobrou rodinu v zázemí (i když možná neměl tolik pozornosti, kolik by byl býval chtěl/potřeboval, protože se rodina musela starat o postižené děcko - ale to nemohu a nechci soudit, je to jen hypotetická možnost).
      Myslím, že v mnoha případech se jedná o reakci na neexistenci životní perspektivy. Když dítě či mladý nemá žádný životní cíl, neví, co dělat, u ničeho nevydrží, nic ho nebaví, skončí v takové společnosti, přežívající ze dne na den a bezcílně bloumající parky.

      K čemuž, mimochodem, dnešní kultura se svým nádechem nihilismu notně přispívá. "Koloběh vystuduj-najdi si práci-založ rodinu-vychovej děti-umři přece nedává smysl. Nic nedává smysl. Ergo nemá smysl cokoli dělat. Vypínám."

      Takové děti bez perspektivy jsou jako "lodě bez kormidla" - což mi připomíná naprosto geniální video, které brilantně popisuje další z důvodů, proč je takových dětí více. Ten pán, "Nutnfancy", jinde prohlásil že "Children will rise to the expectations you set for them." Dneska společnost od dětí nic nečeká, protože všechno je nebezpečné a tudíš se děti nesmí starat samy o sebe a nesmí se učit samostatnosti (self-reliance). O všechno se starají rodiče, kteří je buď zavřou do zlaté klece, nebo je naopak tahají na vodítku do milionu kroužků - které si ale nevybralo dítě, nýbrž oni, a kde dítě nemá moc šancí vykázat samostatnost a schopnost se o sebe samo postarat.
      A protože od něj nikdo nikdy nečeká, že by se dokázalo o sebe postarat, nikdy k tomu nedoroste.

      Ale dost už mých komentářů - video samotné viz http://www.youtube.com/watch?v=7dE4UgY7lgI&feature=player_detailpage#t=143s
      Je to jedno z těch, kde jsem celou dobu jen usykával "yesss!" a rezonoval souhlasem.

      Vymazat
    3. Link znovu a lépe:
      Nutnfancy: dangerous things / Fear culture
      "vypěstovali jsme si Kulturu Strachu. Naučili jsme své děti bát se nebezpečných věcí. Namísto abychom jim vtiskli dovednosti, znalosti a zodpovědnost za správné zacházení s takovými zařízeními, jako společnost do nich zaséváme strach. Říkáme - "Víš ty co? Raději se toho nedotýkej. Nechoď k tomu, drž se od toho dál. Když neposlechneš, mohlo by tě to zabít - nebo bys tím možná ty mohl zabít někoho jiného."

      Co se to s naší kulturou stalo? Dotáhli jsme to až ke celé generaci dětí, které jsou ztracené - jako lodě bez kormidla, vydané napospas větru. Ten je zavane tu tam, tu onam - a když se nachomýtnou k nějaké z těch "nebezpečných věcí", je tu problém. Proč? Protože s ním neumí zacházet

      Nemají žádný smysl pro zodpovědnost (natož aby to uměli zodpovědně používat)."


      Dnešní společnost dětem nedůvěřuje (koneckonců, nedůvěřuje ani dospělým - EU zcela konkrétně nedůvěřuje, že bys byla schopná si vybrat, co je pro tebe výhodné, takže ti befelem přikáže úsporné zářivky, zakáže plasmové televize, přikáže úsporné sprchové hlavice, dvojitá okna a pasivní domy). Když někomu nedůvěřuješ a nedovolíš mu se učit osobní odpovědnosti, nikdy se jí nenaučí. A nikdy nebude zodpovědní, ba ani nebude schopen zodpovědnosti za svůj život.
      A když pak zmizí z vlivu těch, kteří rozhodovali za něj... Je jako ovce bez pastýře.

      V naší Kultuře Strachu se bojíme pouštět děti samotné - takže se nenaučí samy navigovat. Bojíme se, že by hladověly - takže je nenecháme se naučit, jak si sehnat jídlo. Bojíme se, nenecháme, nenaučí se; bojíme se, nenecháme, nenaučí se. Et cetera, ad nauseam. a nedovol

      Vymazat
    4. Covere, díky za odkaz, pán je sugestivní, neviděla jsem to celé, ale hned jsem si vzpomněla na Lenore Skenazy:
      http://freerangekids.wordpress.com/
      Je to tedy trošku něco jiného než to video, zaměřené jinak, ale styčné body tam jsou, myslím.

      S těmi malými životními perspektivami souhlasím.
      Ten zmiňovaný koloběh "nauč se něco - najdi si práci... atd." je nyní proložen nebo spíše nahrazen sloganem "bav se, užívej si, bav se, užívej si"...
      Ale zase bych nechtěla, aby to vyznělo moc pesimisticky, nejsou všichni takoví:)

      Vymazat
    5. Ty FreeRangeKids jsou skvělý site, díky.
      (Sám vidím na sobě, jak dobře znám Prahu a jak se umím navigovat a improvizovat, když je problém s dopravou nebo jsem na neznámém místě, protože jsem od svých 8 let jezdil sám do škol MHD a leckdy šel ze školy třeba pár km zacházku a zkoumal. Už tehdy jsem měl spolužáka, kterého na "výběrový" gympl vozili rodiče a neuměl sám ani je autobusem - kolik je dnes takových? Jen mne trápí otázka, jestli je to dnes opravdu o tolik nebezpečnější, nebo jestli je ten strach o děti médii vyvolaná paranoia, sycená jedním případem z milionů - jako naposledy chudák Anička :( )

      Vymazat
  4. Přemýšlím o tom a jediné, o mi z toho vyhází je to, že do dětí se maximálně otiskují jako vzor jejich rodiče. Ať chtějí nebo nechtějí.
    A výsledky se za pár let dostavují...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, to si taky myslím, ale na druhou stranu si nepřipadám jako zrovna dokonalý vzor.
      Spíš hodně nedokonalý...

      Vymazat
    2. Ani já nejsem dokonalý vzor, ale jsou jisté meze, které nepřekročím ani za nic. Ne proto, že bych to nějak hlídala, ale asi to mám vtisknuté zase od svých rodičů a prarodičů.
      Některé věci byly u nás doma automatické a nikdy mi nepřišlo na mysl, že by mohly být jinak.
      Mojí velmi blízké známé zavřeli syna za ozbrojenou loupež. Jsou normální obyčejná slušná rodina, ale tím, že jsem jim blíž, vidím přesně, kde se děly chyby. Bohužel s ní o tom mluvit nemůžu, nepochopila by to, je to hodně za hranicí její jednoduchosti. Přičemž "jednoduchost" nemyslím nijak pejorativně.

      Vymazat
  5. Chris, tohle je hodně těžký. Všichni tě tady utěšují, že dáš-li dětem dobré zázemí, nic podobného z nich vyrůst nemůže. Já si však myslím, že to není úplně pravda a je možný, že ty ses s něčím podobným setkala ve své praxi. Moje maminka advokátka se jako ex offo dostala k mnoha případům podobné mládeže, kriminálně závadových osob, přičemž jejichž rodiče byli milí a slušní lidé, a ty nezletilé KZO měly třeba sourozence školní premianty, vzorné mladé lidi, které by nic takového nenapadlo.
    Další věc je taková, že mladí chtějí jít proti proudu, že si podobné věci odžijí a pak už jsou zase slušní a bezproblémoví.

    No, a já jsem sice slušná mladá dáma, vystudovala jsem tři vysokoškolské obory, učím jazyky a pracuju v zahraniční redakci jedné tiskové agentury, běhám půlmaratony a stejně se někdy vyskytuju po parcích s pivem v ruce a někdy dokonce kouřím marihuanu :). Ale "vole" neříkám.
    Dewberry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Dee, díky za připomínku.
      Je to tak, pít pivo v parku na lavičce může klidně i slušná mladá dáma, spíš jde o lidi, kteří mají zažitý určitý životní styl a nic jiného neznají (což teda není tvůj případ, čtu blog:)).
      Taky bych rozlišovala, jak říkáš "telecí léta", která si člověk odžije a v pohodě, od toho, kdy převezme některé vzorce chování a zase - nic jiného neumí a nezná.
      Nakonec, i telecí léta lze prožít bez "vole":)

      V praxi jsem jednala s rodiči delikventů jenom u mladistvých, což není zase tak početná skupina - a obvykle jsou bezradní. A u těch nemladistvých, i když stále ještě mladých obžalovaných, jsem se s rodiči potkávala (teď trestní nedělám) nejčastěji v podobě plačící matky u hlavního líčení v soudní síni:( Myslím, že si tam často říkají, kde udělali chybu a co měli dělat jinak:(
      Stejně jako ty si myslím, že dobré rodinné zázemí není všechno, resp. nejde na to spoléhat jako na záruku, že to dobře dopadne.

      Ale jsem ráda, že jsem to téma aspoň zformulovala do nějakých srozumitelných otázek, to je dobrý začátek:)

      Vymazat
  6. Já se musím ztotožnit s názorem dewberry, protože takové případy jsou, pár jich taky znám - rodiče se mohli přetrhnout a z dítěte je kriminálník a odpad společnosti.
    Myslím, že rodina je důležitá, ale problém je, že rodiny spolu moc nejsou. Rodiče v práci, často od nevidim do nevidim a děti pak mají spousta možností "sosat" špatné vzory ve škole, po škole atd. A večerní hodinka s rodiči těžko 8 hodinový vliv třídního gaunera/party zachrání. A špatné chování, vzdor učitelům a pak i rodičům, to jsou silně nakažlivé věci:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, a při dnešním životním stylu, kdy trávíme prací stále víc času...
      Připadá mi to jako loterie, někdy to vyjde a někdy ne, ale zase se mi nelíbí, že by to mělo záviset v podstatě na náhodě:(

      Vymazat
  7. Christabel, když jsem před lety začala s takovou mládeží pracovat, byla jsem úplně stejně zděšená a znechucená :-). Ale pak jsem zjistila, že jsou v mnohém daleko lepší, než uhlazení dospělí. Asi se mi za ten výraz bude někdo smát, ale oni jsou prostě "čistí", vzdor té hrubé slupce. Já mám tyhle děti ráda :-). Ale žádný strach, oni z toho vyrostou a budou jako my. Bohužel... Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko, uvědomuju si, že tohle je trochu chůze po tenké hranici, že to snadno vypadá jako pokrytectví a předsudky.
      Ale myslím, že to tak není - "my" přece taky nejsme stejní. Taky jsou mezi námi rozdíly, a výrazné. Taky jsou někteří z nás slušní a jiní ne, někteří mají úctu k sobě i k okolí a jiní ne...

      Vymazat
    2. Úcta a respekt mají dva konce a nelze si je vynutit. Puberťák, kterému tečou hormony z uší, nebude mít respekt k nikomu a ničemu (kromě právě těch "špatných" vzorů) - to už musí být na druhé straně nějaká osobnost, aby k ní takový hormonální štvanec získal úctu. Později se mu ty hodnoty převrátí. Nedá se s tím dělat nic - každý si tím musí projít.

      Vymazat
  8. Jsa vybaven slušnou sbírkou postpubescentů, mám na tom osobní interes. Ani nadějné ratolesti rodu Graverů se vždy nechovají podle mého gusta - i ta lavička, pivíčko a cigárko by se občas našlo. No, tohle přece nemůžou být yntelykenti, že? Nevypadají jako já, nechovají se podle mého gusta, nevěří ničemu (mnohdy ani sobě), tak jsou to pitomci?
    Kdo se jim dostal pod kůži, tak ví. Tohle je prostě signum temporis - každá doba má svou mládež. Dnes mají a můžou dělat věci, které dřív neměli a nemohli. Zítra to bude zase jinak. Holt se ta sebranka musí nějak vyjádřit. Mě se to nelíbí a před svými dětmi si dávám pozor, abych se k jejich výstřelkům nechoval moc tolerantně. Co proti tomu dělat nevím (a že jsem toho zkoušel). Zato vím, co nedělat: pohrdání, odsudky, plivance....
    Když si dáš práci a dostaneš se jim pod kůži, tak najdeš něco zajímavého. Je příjemné vědět, že to někomu otevře oči a pochopí ten rozdíl mezi obsahem a formou.
    A až vyrostou a budou "jako my", budeme na ty pokrytecké hajzlíky nadávat zase. Tož fčíl mudruj :-((

    Ehm, kdypak jsem to naposledy seděl na lavičce se škopíčkem, doutníčkem, lezly mi špeky a kolegovi jsem říkal vole... A dneska bych si dal repete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere, jak už jsem napsala, chci to trochu rozlišovat.
      Výstřelky? Jistě, to je jasné, že mladí se chtějí odlišovat a nebýt konformní a vyvádějí nepředloženosti. Taky jsem dělala věci, ke kterým bych se dnes už nehlásila:)

      Ale to, o čem píšu, je něco jiného.
      To není "to máme mládež" - mezi mládeží jsou velké rozdíly, není to homogenní skupina, tak jako dospělí nejsou.
      Právěže nejde o formu, nad tou lamentovat v tomto věku asi netřeba, jde o ten obsah...

      Vymazat
    2. No jo, ale ten článek je tak trochu o tom, že jsi ty exoty posuzovala podle formy. Obsah jsi přece vidět nemohla - často ho neumíme vidět ani u vlastních dětí. Nevím, jak jsi na tom ty a nic mi do toho není, ale já jsem tímhle prošel 3x a vím svoje.

      Vymazat
    3. Podle formy? Jak jsem napsala, uvědomuju si, že to tak vypadá, ale řekla bych, že to není tak povrchní.
      Hned vedle školky, kam chodí děti, je parčík, kde se schází tahle mládež. Nepořádek všude, láhve, krabice, nedopalky, psi puštění na volno, když jdeme kolem... to je podle tebe forma?
      A ano, to že holka má špičatý piercing v bradě, to je forma - ale nesvědčí tak trochu o obsahu?
      A to, jak se ti mladí chovají k okolí, kluci k děvčatům a děvčata ke klukům, to tedy vypovídá o obsahu dost:(

      Ale i když připustím, že by to byla skutečně jenom forma, jakože si to nemyslím, tak tahle forma mne opravdu neláká.

      Vymazat
  9. Ano, Chris. To je forma, jakkoliv může vypovídat o obsahu. Ta forma se u vĕtšiny z nich zmĕní, obsah u vĕtšiny z nich zůstane. V tom časovém řezu je to svoloč, která zaslouží pár facek, ale pokud je budete posuzovat podle toho, kde mají piercing nebo čemu vĕří, tak nejste o nic lepší.
    Pokud jessie jak říká s takovým materiálem pracovala, tak by asi dokázala říct leccos zajímavého, co by možná trochu podšprajcovalo ten můj zjevnĕ nekompatibilní názor. Mĕ to docela zajímá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nevím. Tetování a jiná zdobení jsme zmiňovali u mne v této diskusi:
      http://christabel.blogarchiv.cz/894984-cesko-slovenska-superkomerce.php
      (ve statické záloze není tlačítko "hledej", chvíli jsem nemohla přijít na to, v jaké diskusi to bylo)
      Tam je taky (kom. 12) odkaz na článek, který o tom psal Teo. Kde je záloha Chucpe? Blog není přesměrovaný...

      Vyznívá mi to dost jednoznačně: když si na zápěstí nechám vytetovat satanský kříž nebo si píchnu piercing do jazyka a cvaká mi to o zuby, když s někým mluvím, tak se prostě nemůžu divit, že si ten, s kým mluvím, o mně myslí, že se mnou není všechno v pořádku:)

      Vymazat
    2. Každopádně nejde primárně o jednotlivosti, o piercing, o nemožné oblečení, o cigarety, o pivo, o "vole", ale o souhrn toho všeho a o čem to vypovídá, ne?
      A hlavně o chování, řekla bych.

      Vymazat
    3. Zálohu Chucpe jsem udělal já a byl na ni odkaz na mém blogu. Teo mě požádal o zrušení, protože mu zálohu udělal Arthur - kde je ta, netuším.
      Jo, jistě - když někdo udělá všechno to, co píšeš, tak ho i já budu považovat za jetou brambůrku. Ale o tom to není - řeč tu byla o "core" a yntelykenci.
      Aha, souhrn toho všeho a chování... No, já jsem si tím prošel s vlastními dětmi a strach mám ne o to, co bylo, ale o to, co bude. Zmrdů se standardním designem a fasádním vystupováním jsem potkal příliš mnoho na to, abych někoho soudil podle slupky.
      Ostatně je to akademická diskuse - jestli to správně chápu, tak ty sama děti v tom (ne)správném věku nemáš a až je mít budeš, tak (jak říká Milan) ti tohle nebezpečí jistě nehrozí. A kdyby se to náhodou nějak zvrtlo, máš svobodnou volbu postavit se k nim stejně, jako k té pakárně na lavičce.
      Jdu na pivo, vole :-)

      Vymazat
  10. btw: nic jako "satanský kříž" neexistuje. Ten obrácený symbol je parodií, nikoliv satanistickou ikonou. Ale když jsem potkal rybízka se špekem v hubě, který měl na předloktí vykérovaného nějakého hároše s nápisem "Jesus He Knows Me" a "My Mom Is Always Right", tak to asi bylo ok. Správná víra a úcta k rodičům - ještě chybělo "panu učiteli s láskou"....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady nešlo o symbol, ale o tetování jako takové.

      Děti v tom nesprávném věku nemám, ale mám dojem, že začít řešit, co s nimi, až v tom věku budou, je trošku pozdě.
      A nejsem přesvědčená, že mi to nehrozí, protože si myslím, že to hrozí každému, tedy i nám.

      Já jdu místo piva na lambrusco:)

      Vymazat
  11. Mám dvě děti, no dceři je 45 a synovi 43 a mají skoro dospělé děti a až díky Tvému článku jsem si uvědomil, že toto téma jsme nikdy neřešili. Nevím dnes už ani čím to štěstí. Možno porozuměním, důvěrou, bez křiku a přikazování? Přitom máme daleko k jemnocitným vztahům, jak to mají některé starší rodiny. V genech nebo že se nelže a vše se vynese na rovinu?
    Chris, co jsem postřehl, jak se chováš k dětem, řekl by, že taky nebudeš mít starosti. Je to pak fajn život. Vzpomeň za 40 let. Hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hezké, tak doufám že si to za 40 let budu moci taky takhle říct:)
      Zas nakouknu pro další fotky z cest:)

      Vymazat
  12. Chápu, že tě napadají děsivé scénáře, které pro svoje děti nechceš.
    Ale že jde "telecí léta" prožít i bez "vole" a tedy bez puberťačení: No, lze, ale je to zatraceně nezdravý, řekla bych. Kdo nepuberťačí ve věku, kdy je to normální, tak s ním není něco v pořádku a bude mít potíže později. Přinejmenším bude studenej čumák, se ktrým nic není. Nebo ne? Moje zkušenost to říká. - Možná že tu jsou lidi, co nepuberťačili, a jsou fajn, já nevim.
    Samozřejmě nemluvím o kriminálničení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Liško, díky za názor.
      Ale já pořád to puberťačení nechci zaměňovat za "vole", bordel a tak... nemyslím, že v tom je rovnítko.

      Vymazat
  13. Liška: díky - aspoň někdo :-(

    OdpovědětVymazat
  14. občas jsemna lavičce s pivem byla a dělala bordel.

    Když pak dorůstaly moje děti tak jsem jim naprosto rozuměla. ty touze po svobodě... ten park a vole,vole je jen iluze toje jasné :o))) ale je to alternativa k k zdrcující upjatosti a sešněrovanosti dospelých. k děsívému pokrytectví a ztuhlosti

    rozhodující je, proč někteří mladí (měli by tím projít všichni aby věděli) ve fázi bouření a rebelie ustrnou. myslím že rozhoduje vpečetění z nejmladších let, tam se to někde rozhoduje. dítě za to nemůže když to s ním ve věku 14-16 (pozdnovývojáří až do 18 let) mlátí odezdi ke zdi. až to s ním vymlání tak on se zvedne a jde dál. když mu ale rodiče spílají, brání, hazí klacky pod nohy a snaží se ho omezit tak to může vážně narušit vztah s rodiči. třeba to pak trvá mnohem dýl. slušné holky to mají mnohem težší, tam může přijít tenhlemoment osvobozování se později nebo nikdy a ony ustrnou. ve zvláštním zombie stavu. ani živé a ani mrtvé. slušné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak říkáš - projde (a měl by) si tím skoro každý. Pak záleží na okolí a prostředí, jestli a do jaké míry v tom zůstanou. Nemám moc změnit to, co moje děti dělají, ale musím jim pořád připomínat, že to není dobré :-).
      A slušný holky jsou zombíci - ne že ne!

      Vymazat
    2. dyt o tom píšu, že ustrnou ve slušnosti. ani živé a ani mrtvé. zabedněné. a tyhle neživé nemrtvé holky sestárnou ve zapřklé báby a předávají to na své dcery dál.

      Vymazat
    3. Jenom co zmizím z dohledu, píšete nesmysly:)

      Aby bylo jasno, revolta není totéž co vulgarita.
      Přečtěte si prosím ještě jednou, o čem píšu. Není to ani tak o mládí, jako o životním stylu.

      Slušnost je rozhodně žádoucí vlastnost, ani náhodou to není tak, že kdo je slušný, musí být strnulý a neživotný, to je zase zmatení pojmů od zmatených lidí.
      Slušné holky to rozhodně nemají těžší, v každém případě to mají těžší ty neslušné a vulgární.

      Vymazat
    4. měla jsem na mysli slušnost ve smyslu dodržování dogmy. v tomhle smyslu je to pouhé pravidlo, nic živého. nic opravdového.
      opravdovost může býti v neslušnosti, v tom případě je neslušnost lepší nežli slušnost. samozřejmě je možná opravdovost která je zároveň slušností ale to je spíše náhoda. nijak to spolu nesouvisí.

      Vymazat
    5. Ne, vulgarita je jen jedním z projevů revolty - přečti si prosím ještě jednou, o čem píšeme :-).

      Vymazat
    6. Gravere, a to si právě nejsem jistá:)

      Ratko, obávám se, že "dodržování dogmy" netuším co je.
      Možná, že říkat "vole" děvčatům s piercingem v jazyku je náramně opravdové, nicméně ne vše, co je opravdové, je také správné.
      Živé a opravdové je i znásilnění.

      Mezi opravdovostí a neslušností není žádná spojitost, úměra ani korelace, stejně tak jako mezi opravdovostí a slušností.

      Vymazat
    7. dodržování normy myslím jako násilné dodržování předpisu tj. bez návaznosti na vnitřním nastavení, jak ve skutečnsti uvnitř cítím, vnímám a myslím. Děvčata to dovedou většinou lépe zakrýt (přetvařovat se), klucí jsou na tom hůře. v období puberti může dojít k úplnému bouchnutí kotle :o) když rozpor mezi vnitřním cítěním a vnější prezentací nelze udržet. může to vést až k depresím. anebo to holka či kluk zvladne ale "zamrzne", o tom jsem již psala. Obezdí se a přestanou se vnitřně vyvíjet.
      nejdůležitější je (podle mě) vnitřní vývoj nikoliv vnější prezentace. takže opravdovostí rozumím soulad vnější prezentace s vnitřním nastavením. Pokud dotyčný v sobě zjistí sklony k násilí a agrese tak je v případě otevřenosti a uprimnosti nucen hledat příčiny tohoto stavu uvnitř sebe a vést své nitro ke klidu a harmonii... nikoliv je zaplácávat slušností. přirozeně harmonický a šťastný člověk není násilník a nepotřebuje žádné pravidla slušnosti. žije tak aby ubližoval co nejméně. ale to vše potřebuje čas. to není hned, to nedokáží pubertální děcka, to vše přichází postupne s poznáním.

      je zbytečné se hroutit z volevole. taky to občas řeknu tyyyyvole a když to řeknemůj syn tak mu hned lépnu. ale on ví že je to z legrace. že to může říct znovu. že to není žádné drama. moje maminka omdlévala z každého "neslušného slova" a vtipy o soplích mého tatínka ji přiváděly k hysterii. hrozná křeč a stres. Ja se tomu jen směju.

      Vymazat
    8. koukám že jsem zaměnila dogmy a normy, ale myslím to podobně. jakože chování podle normy, podle předpisu.

      Vymazat
    9. Já se z jednotlivostí nehroutím.
      A myslím, že právě o vnitřním nastavení člověka, co je pro koho přijatelné a co ne, jsem psala.

      Je obrovský omyl předpokládat, že nějaké hrubosti, vulgarity a překračování norem tohoto druhu je znakem vnitřní svobody. Ani náhodou.
      Sprostota je příznakem sprostoty, ničeho jiného.
      Uvažování se stylu "slušnost je omezení", "slušné ženy to mají těžší", "vulgárnost je svoboda nebo znak svobodomyslnosti" a podobně vede třeba k tomu, že si slušné ženy trapně hrají na prostitutky a místo cudnosti se snaží předvádět, že jsou vlastně šlapky, pardon vlastně svobodomyslné ženy.
      Jsou mi k smíchu nebo k politování, ale rozhodně mi nejsou příkladem.

      Vymazat
    10. nene, žádné předvádění jsem neměla na mysli. ani takové a ani makové. pořád se pohybuješ v rovině fasády. ta je možná účelová nebo nějak výhodná (či něco předvádějící) ale to nesouvisí s tím co je uvnitř. chci jen říct že to co je uvnitř je důležité. ta fasáda je jen takové prázdné fidlání. v rovině celkového pohledu na život a jeho smyslu je to podružné. jestli nějaká ženská si trapně hraje na to nebo na ono je podružné. teda z pohledu pozorovatele. je nesmyslné a nikam nevedoucí zabývat se fasádou. co která žena trapně dělá a jak vypadá a zda já take tak vypadám a zda to dělám nebo nedělám a co si jiní o tom myslí je podružné. není to ani politováníhodné, je to úplně k ničemu.

      Vymazat
    11. No, já myslím, že všichni zdejší diskutující setrvale hovoří o "fasádě" a nikoho včetně mne ani nenapadlo, že by snad byla řeč o tom, co je uvnitř:-i
      Jak by si někdo tak povrchní jako já mohl myslet, že co je uvnitř je důležité, že?
      Navrhovala bych této diskuse zanechat:)

      Vymazat
  15. Vždycky jsem chtěl vědět, jestli by všichni ti hyperslušňáci a superkatolíci stejně odsoudili vlastní jako cizí, kdyby je to potkalo. Ale ono je to potkat nemůže, že?
    Chce to míň teoretizovat a víc žít. Jen s nosem u zadku druhých se moudrým nikdo nestane...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere, čteš pořádně? Nahoře v diskusi snad píšu, že to může potkat každého...
      Od teoretizování blogy máme, ne?:))

      Vymazat
    2. Chris, čteš pořádně? Můj komentář se týká těch, kteří ti tu bájí, že se to tobě stát nemůže.
      Od čeho máme blogy nechť si přebere kažý sám - já se jen snažím vysvětlit, že teoretici od praktiků většinou dostanou na prdel. Nebo by aspoň měli.

      Vymazat
    3. Boj se sexualnimi hormony je nerovny, myslim, ze pro
      rodice - teoretiky i praktiky - jsou to stejné galeje.
      Je zbytecné detem rikat, co je a co neni dobré. Efekt byva opacny, proto nezbyva nez diskretne a nicmene pozorne vyckat az se tato hormonalni boure prezene. Sila vetru do urcité miry zalezi i na tom, co se do té doby "zasévalo", takze se na ni da predem trochu pripravit.
      Zpravidla je to obdobi, na které se s odstupem vzpomina s usmevem i trochou nostalgie. Jako na prvni lasky...
      MaB

      Vymazat
  16. ... a jeste taky, jak rek jeden zkusenej :
    "jsou holky s kterejma spime a pak ty, vo kterejch snime..." :))
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nějak:)
      A úkolem nás, životných holek, je najít ten správný balanc.

      Vymazat
  17. Bylo mně vyprávěno o tom jak jeden šťastný pár rodil, tedy, samozřejmě rodila ona, on ji při tom držel za ruku. Porod se trochu protahoval, ale přes to spěl k závěru, již se objevovala hlavička. Porodník pravil něco jako: "Výborně maminko, a teď ještě zatlačte!". On pravil: "No tak Baruško, zatlač!" Ona se k němu otočila a s takovým zvláštním výrazem na své strhané tváři řekla: "Do pr...e, co myslíš, že asi dělám?!

    Nevím jestli to není OT, ale je to k tématu "slušných holek".

    Hamilbar

    P.S. To děvče netuší jak hluboce ji chápu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hamilbare,
      myslím, že situace porodu se od jiných velice liší a třeba zrovna na webu Missorky, která psala první příspěvek do této diskuse, se to již vícekrát probíralo.
      To by bylo asi na delší diskusi a bylo by to trochu o něčem jiném:)
      Jsou situace, kdy je ženám prominuto všechno, ale taková situace nenastává odpoledne v parku na lavičce.

      Vymazat
  18. http://zpravy.idnes.cz/dva-opili-farari-na-jihlavske-zachytce-dhd-/krimi.aspx?c=A120712_1802827_jihlava-zpravy_mkk
    A sakra, abych neklel. Jak je vidět, tak ani správná výchova, ba ani seminář vás neuchrání před svody Satanášovými. Soudruzi faráři chlastají jako sovětská delegace (nevím tedy, jestli na lavičce) a úspěšně pracují na získání množstevního rabatu na odchytové stanici. Takže gdož ste Boží bojovníci a vzájemně se tu ujišťujete, že vaše děti "to" potkat nemůže, račte zakoupiti kvalitní rýžové koště a vymést pavučiny ve vlastních řadách. Démon alkoholu číhá všude a na každého. A pamatujte, že Satan znamená ukájení choutek, nikoliv odříkání :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gravere, tady ale nikdo netvrdil, že se "to" nikomu nemůže stát.
      A víme všichni, že zrovna problémy s alkoholem/alkoholismem můžou potkat každého.

      Vymazat
  19. Ne, tady jen *někdo* tvrdil, že se TO nemůže stát *někomu* :-).

    OdpovědětVymazat