čtvrtek 5. července 2012

Obžalovaný, předstupte

Replika obhajoby
aneb konečně to někdo řekl nahlas

V Bulletinu advokacie č. 6/2012 byl uveřejněn zajímavý článek "České trestní řízení sporné - prozatím iluze", jehož autory jsou advokáti Václav Vlk a Jaroslav Truneček.
V článku se autoři stručně zamýšlí nad současnou podobou českého trestního řízení, zejména jeho soudní fáze, a předkládají některé návrhy na jeho úpravy.
Trestní proces prochází postupnými změnami, jejichž cílem je posílení prvků kontradiktorního řízení, tak jak jej známe zejména z anglosaského práva. K těmto prvkům patří např. právo obhajoby navrhovat a předkládat vlastní důkazy, včetně znaleckých posudků, nebo různé možnosti odklonu v trestním řízení.
Současná snaha o kontradiktorní proces, o skutečnou "bitvu rovných stran", však zůstává stále na půli cesty a autoři citovaného článku přinášejí zajímavé nápady, jak to změnit.

Nejdůležitějším  návrhem je zavedení tzv. repliky obhajoby, která by následovala po přečtení obžaloby státním zástupcem, a to buď ve formě klasického ústního přednesu, nebo odkazem na písemné vyhotovení repliky, založené obhájcem předtím do spisu.
Mám radost, že konečně někdo zformuloval, co si o tomto momentě hlavního líčení myslím již dlouho.

Ve chvíli, kdy státní zástupce skončí se čtením obžaloby, mám totiž velmi často chuť vstát a říci k tomu svoje. Tedy předložit stanovisko obhajoby k přednesené obžalobě, podobně jako je tomu v civilním řízení - tam přece také po čtení žaloby následuje vyjádření žalovaného, zda se žalobou souhlasí či nesouhlasí a jaké námitky uvádí na svoji obranu. U hlavního líčení mne proto obvykle nemile rozladí, když si uvědomím, že žádnou takovou možnost nemám a že po vystoupení státního zástupce soudce řekne "obžalovaný, předstupte", poučí jej o jeho procesních právech a povinnostech a otáže se, zda bude vypovídat.

Kolegové Vlk a Truneček velmi správně poukazují na to, že výpověď obžalovaného není totéž jako vyjádření obhájce. Obžalovaný se sice vyjadřuje ke skutkům, kladeným mu za vinu, ale pouze z hlediska toho, zda se staly či nestaly, zda vinu doznává či popírá, zda skutky proběhly tak, jak je uvedeno v obžalobě nebo jinak. Nevyjadřuje se k jejich právnímu hodnocení, kvalifikaci, důkazní situaci, podkladům obžaloby a její kvalitě. Kromě toho je právem  obžalovaného výpověď odmítnout; v takovém případě pak už vůbec není prostor pro komentování obžaloby a soud plynule přejde k provádění důkazů.
Ano, obžalovaný i obhájce mají právo různě se v průběhu řízení vyjadřovat a předkládat písemná podání (autoři článku zmiňují například možnost navrhnout písemně předběžné projednání obžaloby, což je zřídkakdy využívaný institut, a v tomto písemném návrhu zformulovat námitky vůči obžalobě), ale chvilka pro repliku obhajoby u hlavního líčení zkrátka chybí.

S tím souvisí i další návrh autorů zmíněného článku, a to na prohlášení některých skutečností v řízení za nesporné, bude-li k tomu obhajoba i obžaloba svolná. Taková "nespornost" by v mnoha případech přirozeně vyplynula z vyjádření obhajoby. Obžalovaný přece nemusí vždycky všechny skutky rovnou popírat, může například doznat část z nich a část nikoliv a u těch, které doznává, potom lze učinit nespornou například hodnotu odcizených či poškozených věcí. Tím by mohly klesnout náklady trestního řízení a zjednodušit se proces dokazování. Ale toto prohlášení jde podle mého názoru právě ruku v ruce s dosud chybějící replikou obhajoby.

Při čtení článku mne potěšilo, že prostor pro repliku obhájce nechybí jenom mně (resp. nechyběl - musím používat minulý čas, protože trestní obhajoby teď nevykonávám). Těší mne, že někdo tento deficit pojmenoval a zahájil o něm diskusi v odborném periodiku. Třeba se časem dočkáme pozitivní změny, vyjádření obhajoby se mezi obžalobu a výslech obviněného přirozeně začlení a stane se součástí standardního postupu hlavního líčení.
Pro zavedení navržené repliky obhajoby snad ani není nutná nějaká změna trestního řádu, mohlo by se tak stát neformálně, jednoduše tím, že obhájci se začnou tohoto práva na vyjádření domáhat a soud jim vyhoví; takový postup nelze v žádném případě pokládat za rozporný s trestním řádem, opřít jej můžeme např. o ust. § 33 odst. 1 trestního řádu ve spojení s ust. § 41 odst. 2 trestního řádu.
Jsem si celkem jistá, že po roce používání nového institutu repliky by nám připadalo zvláštní, že jsme někdy byli bez ní, stejně jako nám teď připadá neuvěřitelné, že jsme mohli pracovat bez elektronického přístupu do obchodního rejstříku a katastru nemovitostí, nebo dokonce bez e-mailové pošty.
Jak jsme se bez toho mohli obejít?

Pro úplnost dodávám, že i další návrhy autorů citovaného článku, například zavedení možnosti kvalifikovaného zpětvzetí či částečného zpětvzetí obžaloby, jehož následkem by bylo zastavení trestního stíhání, nikoliv vrácení věci do stadia přípravného řízení, pokládám za rozumné.
Nezbývá než doufat, že nezůstane pouze u nápadů a přání a že se návrhy kolegů Vlka a Trunečka časem vydají na pouť legislativním procesem.

2 komentáře:

  1. Sakra z nějakého důvodu z toho článku někdo přišel na můj blog. Mám z toho něco vyvozovat? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)
      Asi jenom to, že statistiky zobrazení jsou takové hravé:)

      Vymazat