pátek 6. července 2012

Stáli sokolíci

V Praze právě končí 15. všesokolský slet.
Sokolům sice jejich nadšení přeju, nicméně jej nesdílím. Důvod? Celkem úsměvný.

Podle toho, co vím z rodinného vyprávění, byl Sokol za první republiky jednou z vícero tělovýchovných organizací, mezi nimiž panovala určitá řevnivost. A naše rodina z otcovy strany, rodina mojí babičky, k příznivcům Sokola rozhodně nepatřila. Jako přesvědčení sociální demokraté byli členy DTJ, Dělnické tělovýchovné jednoty.

To bylo tak. Moje babička, ročník 1919, měla někdy v době, kdy byla žákyní druhé třídy základní školy, průšvih. Paní učitelka vzkázala jejímu otci, ať přijde do školy řešit kázeňský poklesek své dcery.
Pradědeček se zachmuřeně zeptal: "A copak, Mařenko, proč mi paní učitelka vzkazuje, že mám jít do školy?"
"Tatínku, paní učitelka se zlobí. Měli jsme všichni ve škole zpívat Stáli sokolíci v dlouhých hustých řadách a já jsem řekla, že zpívat nebudu. A nezpívala jsem."
"Děvečko moje zlatá," pohladil svou holčičku můj pradědeček, "tak tys nechtěla zpívat Stáli sokolíci? To je dobře."
Pradědeček se vydal do školy. Co si tam s paní učitelkou pověděli, to nevím, ale jisté je, že moje babička už nikdy nemusela ve škole zpívat Stáli sokolíci.

U nás ve městě Sokol také působí. Moje kamarádky tam chodí cvičit s dětmi. Kdekdo tam chodí cvičit. Ať chodí. My tam ale chodit nebudeme.
Sice už žádné DTJ není a i kdyby bylo, téměř jistě bychom se v něm neorganizovali, sice o mých sympatiích pro Českou stranu sociálně demokratickou nemůže být ani řeči, sice teoreticky uznávám přínos Miroslava Tyrše pro český sport a obecné nadšení do této činnosti, sice je to všechno minulost, ale stejně... když jdu kolem budovy místního Sokola, hodím po ní trochu nevraživým pohledem.

Protože:
"Sokol sedí na vršku,
Jednotě dá přes držku."

Ale:
"Jednota se obrátí,
Sokolům to navrátí."

Tak, a máte to.

22 komentářů:

  1. Před deseti lety nebylo zbytí a na delší dobu za polární kruh jsem musel s cestovkou.Naštěstí tam bylo víc podobných exotů a tak to šlo přežít.
    K čemu to votum? K životu nepotřebuji se houfovat, organizovat ani jinak jednat na povel. Přes svůj věk a dlouhou dobu pod jednou stranou, podařilo se mi vyhnout všem spartakiádám a to u zdravého sportovce bylo dost.
    Plně s Tebou souhlasím, že se Ti nechce dělat dokonce s nevinnými dětmi kotrmelce na povel. Přece nepotřebuješ druhé, aby za Tebe vymýšleli co s volným časem. A proto vždy přenechejme místo lačným po houfování se, uniformování a když jim ke štěstí stačí pochodovat při muzice v řadě a šiku, neberme jim to. Na obloze se už další večer mrhá s elektřinou, tak přeji hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na organizované houfování, nota bene ve sportu, mám úplně stejný názor, totiž averzi:)
      I když jednou jsem dokonce krátce uvažovala, jestli když tam chodí všichni a to cvičení je vlastně prospěšné, jestli bych taky neměla...? Ale do tělocvičny mne nikdo dobrovolně nedostane a do sokolské už vůbec ne:)

      Vymazat
  2. Já v životě moc rád do tělocvičny a pobyl jsem tam dohromady víc hodin než jinde. Když tam ale chodí všichni, tak tam néé.
    Třeba, až do dnešních dnů sleduji fotbal, ne českou ligu. Pouze závěrečná kola EL, ME a MS, samozřejmě v TV. To samé o ostatních sportech. Na stadionu fotbalovém jsem nikdy nebyl, to jsem raději v parku hrál s kluky na jednu bránu. Kdysi v Pardubicích jsem dostal volnou permanentku na hokej. Byl jsem 2 x a pak jí věnoval. To "Dynamo" tenkrát bylo v laufu. Ne, do houfu ne. Ti nahoře už neví co by. V noci se zas do nestřediskové strefovali a lili spousty vody. Prý zítra zmoudří, tak si s rodinou užijte krásnou letní neděli mimo houf /MF/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S těmi sporty to ještě budeme muset pořešit, protože zatím neslyším o kolektivních sportech nic moc povzbudivého. Třeba o hokeji: představa, jak trenéři i ambiciózní rodiče pokřikují na malé kluky od mantinelů a požadují co nejvyšší výkon v naději, že z nich budou noví Jágrové... raději bych něco pohodovějšího:)

      Počasí střehnu pečlivě, přesouváme se do jižních Čech a tam bývá vody víc než u nás, i když včera jí tady taky spadly slušné zásoby:)

      Vymazat
  3. Kdepak, sport se da vychutnavat i krasne o samote, bez houfu, siku, fandeni a vseho toho humbuku kolem ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj nejoblíbenější sport je chůze pěšky. Chodím pěšky ráda a často.
      I když někdy mne tak napadne, že na těch osmicentimetrových podpatcích to není úplně nejzdravější pohyb:)
      A pak je dobré taky plavání nebo badminton na trávníku nebo pingpong (ten mi zatím moc nejde), zkrátka takové pohodové aktivity, co v mém podání ani moc sportovní nejsou:)

      Vymazat
  4. S trenéry je ten potíž, že mnozí z nich vidí v dětech jen spotřební materiál, když dítěti zničí zdraví, tak jim to nevadí, protože nový materiál se rodí každým dnem. Navíc sport má člověka bavit, nemá být do něj nucen.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě tento přístup "jenom materiál" by mi vadil velice.
      O zničeném zdraví ani nemluvě, to je pro mne nepřijatelné.

      Dělat věci dobrovolně je důležité, ale na druhou stranu, děti často chtějí přebíhat od jednoho k druhému, mají tendenci nechat něčeho, s čím před chvíli začaly. Tak to se mi taky nelíbí a nemělo by se to podporovat. Když už se s něčím začne, tak je dobré u toho trochu vydržet, dát tomu čas, zjistit jak to jde či nejde a pak se případně rozhodnout pro něco jiného.

      Vymazat
  5. Zhruba takhle nějak to mám já s katolíky... :p

    OdpovědětVymazat
  6. Tak tedy znovu... podobný problém, jako ty se sokolíky, mám já s katolíky. Copak je tohle srovnání mimo mísu?! Myslím, že ne. :-i

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jsem tak trochu offline až do víkendu.
      Komentáře jsem vylovila ze spamu, je to takto v pořádku? Nevím, proč tam skončily.

      Přirovnání ale nesedí.
      Kdybys měl problém v duchovní oblasti jenom s katolíky, neřeknu ani popel:)
      Problém s katolíky má každý, kromě katolíků:)
      Tahle moje babička s nimi měla taky problém, ale v tomto nejdu v jejích stopách.

      Vymazat
    2. Někdy mají s katolíky problém dokonce i katolíci.

      My karatisti se taky shlukujeme. Nosíme divný hadry, mluvíme na sebe divnou řečí, děláme divné pohyby a řveme u toho jako Tarzan s banánem v rusuturu...

      Kdekdo k nám chodí cvičit a kdekdo nebude. Když jdeme kolem svatyně jinověrníků (judistů, boxerů, praktikantů wushu, MMA, bflmpsvz...), nevrháme na ni nevraživé pohledy. Když někdo vrhá nevraživé pohledy na nás, necháme ho vrhat a myslíme si své.
      Komentáře některých z nás taky končí ve spamu a taky nevíme, proč.

      A ještě to znám třeba o programátorech...

      Vymazat
    3. Gravere, doufám, že kromě Sokola taky nevrhám nevraživé pohledy na nic jiného:) I když možná časem ještě na něco přijdu. A tomu sokolskému baráku je to dost jedno:)

      Vymazat
    4. To je dyk ta dyskrymynáce vrhat jen na sokolíky. V zájmu plurality názorů jsi žádána, abys vrhla i na jiné subjekty. Nakonec, jak sama správně díš, jim to bude úplně v rusuturu.

      Vymazat
    5. Nejsem si jistá, zda to není vlastně privilegium, že se jimi vůbec zabývám:))

      Vymazat
  7. Co dodat ke článku? Já jsem mnohokrát byl oranizován. V rpzných organizacích. :-) Byl jsem jiskrou, pionýrem i svazákem. Jiskrou chvíli. Pionýrem déle a od vstupu do skupiny Lesní moudrost, která měla skautské kořeny a dělala si věci po svém a navzdory, mnohdy. Svazákem jsem byl nerad, ovšem než jsem to zjistil nedokázal jsem ve své měkkosti již couvnout. Do strany jsem nejdříve nechtěl já a když mi přišlo že bych se měl zařadit nestála strana zase o mne. Pak přišel samet a všechno bylo jinak. Potom už bylo jen cvičení s dětmi a tahle organizační úchylka se rozplynula s věkem děvčat. :-) Pak bylo už jen pár pokusů dohnat minulost na táborech a to je asi všechno. Vlastně ne ještě jsem zapomněl na lyžařské oddíly a vodácký klub.
    Mám skupiny lidí rád. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mikine, v jiskrách a v Pionýru jsem byla taky. Nevím o nikom z našeho ročníku, kdo tam nebyl.
      Skupiny lidí mám taky ráda, ale jaksi neorganizované.
      Nějak mi to organizování se nejde a obvykle se tomu vyhýbám. Přemýšlím, v čem jsem organizovaná, a nemůžu na nic moc přijít... V advokátní komoře, ale to je pro mne povinné. V klubu chatařů, i když chatu už nemáme, ale z nostalgie jsem tam zůstala, abych s nimi byla v kontaktu. A v církvi, ale to je tak velká skupina, že to už bych mohla podobně říci, že jsem organizovaná v klubu občanů ČR:)

      Vymazat
  8. Ještě poznámka: o sportu se chystám v brzké době psát, trochu v souvislosti s olympiádou, trochu bez souvislosti, ale mám pocit, že se to ne všem čtenářům bude líbit.

    OdpovědětVymazat
  9. Kolektivní sporty jsem nikdy neměla ráda. Měli jsme ve třídě jednu, co vypadala jak Brienne of Tarth a ta nás při vybíjený fakt vybíjela jak škodnou. Brr, ještě teď si na hodiny tělocviku vzpomenu a bojim se :-)

    Moje babička byla v Sokole, jako učitelka vedla žactvo a v uniformě jí to na starých fotkách hrozně sluší :-) O moc víc o Sokole bohužel nevím, tedy kromě toho, že jim byla činnost opakovaně zakazována a členové perzekvováni. Je možné, že byla spousta soupeřících a hádajících se spolků, ale pokud Sokol dokázal při sletu zaplnit Strahov dvěma sty tisíci lidí, zaslouží obdiv. Minimálně proto, že to zvádl i bez unijních dotací a tunelů :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. moje maminka chodí 4x rýdně do sokola cvičit v 87 letech. nechávám se školit na cvičitelku seniorů a chodí se mnou staré sokolky. nevím zda je jim sedesát nebo devadesát let. prostě to je takový ten zdravý silný duch v zdravém silném těle. myslím že je to dobré. že tam nejde o nejaké vítězství, spíše o udržení zdraví pychického i fyzického.

      Vymazat
    2. Také mam k Sokolu zdedeny citovy vztah.
      I mému dedeckovi to v uniforme na koni Viktorovi moc slusi. Fotografie je z posledniho sletu, kterého se zucastnil v r. 1938. O 3 roky pozdeji byl spolu s nekolika dalsimi "bratry" zatcen gestapem. Ne vsichni se z koncentraku vratili...
      Do Sokola jsem chodila velmi rada, rozhodne radeji nez do hudebky :)
      Cvicitelka nam rikavala: "Tuzte se ! Pecujte o telo, jestli chcete, aby se v nem dusi libilo !"
      (Je to dobra rada a asi ten nejlepsi prostredek boje proti "spekum", o kterych byla rec v minulém prispevku:))
      MaB

      Vymazat
    3. Aby nevznikla mýlka, jak už jsem napsala do článku, rozhodně nezpochybňuji přínos Sokola a jeho historickou úlohu. O perzekuci Sokolů všemožnými režimy ani nemluvě.
      Staré lidi, kteří se stále věnují sportu obdivuju - resp. spíš každého, kdo u toho cvičení vydrží:) Je jasné, že nevrcholový sport je prospěšná aktivita.

      Celá ta "nevraživost" mi přijde spíše úsměvná, jak se nějaká averze přenese generacemi, i když k ní vlastně není žádný důvod - není dnes a kdo ví, zda byl tehdy?
      Nějaká řevnivost asi existovala, ale dneska už to nemá význam. Pro mne je to totiž hlavně výmluva, proč tam chodit nemusím:)
      Ale jak jsem napsala, sportovní téma se chystám nakousnout z trochu vážnějšího úhlu pohledu, tohle byl jenom aperitiv.

      MaB,
      boj proti špekům uznávám, ale sama preferuji jiné způsoby, třeba zmíněnou chůzi nebo tanec:)
      O Tvém sokolském dědečkovi jsem vůbec neměla tušení!

      Ratko,
      nedovedu si představit, že bych v 87 letech někam chodila, natož cvičit:)
      My, líné nesokolky budeme bohužel v tomto věku asi řešit jiné problémy, pokud vůbec nějaké:)

      Vymazat