úterý 14. srpna 2012

Podzim na blogu

Plány a neplány na příští sezónu

Letní sezóna je pro blog trochu netypická. Vážná témata zařazuji nerada, žhavě aktuálních příliš není a těm, která přece jenom probíhají médii, se raději vyhýbám. Mění se zaměření článků; zatímco běžně připadá na dva právní jeden neprávnický nebo rovnou nevážný, v létě je poměr spíše jedna ku jedné.
Mimochodem, kvapem se blíží výročí jednoho z mých největších bloggerských úletů, loňského článku o levicově smýšlejících mužích, pod nímž museli komentátoři vynaložit opravdu značné úsilí, aby z něj vykřesali myšlenku. Prázdniny na blogu mohou být někdy docela rozverné.

Ale my, kteří listopadové písně slýcháme už od léta, víme své. Babí léto přijde a podzimní plískanice budou následovat. 
Čím se zde tedy budu v dohledné době zabývat?

Jedno velké, provázané téma, tvoří vědecké a medicínské manipulace s lidskými embryonálními buňkami. Rozpadá se mi na několik otázek, zejména připravovaný konec anonymního dárcovství pohlavních buněk, dále etickou přípustnost klonování lidských jedinců a můj soukromý podiv nad tím, že jisté druhy nakládání s vajíčky, spermiemi a embryi vědcům a zdravotníkům nepřipadají nepatřičné, i když by možná měly. Snad přišel i čas podívat se důkladněji na nový zákon o specifických zdravotních službách, který zde zatím nedostal příliš prostoru.

Chybí mi ještě jeden článek k dokončení miniseriálu o očkování; to ale neznamená, že téma uzavřu definitivně, protože je pravděpodobné, že se objeví nové právní názory na tento často diskutovaný problém.

Nový občanský zákoník nabízí nepřeberně ustanovení, nad kterými je možné hloubat. Snad se mi do toho bude chtít. Vypadá to, že pod vlivem zdejších nedávných diskusí se budu trochu více soustředit na ty paragrafy, které poněkud přespříliš zasahují lidem do soukromého života. Říkám jim pracovně "nadbytečná ustanovení".

Budu sledovat horké kauzy, především případy Romana Janouška a Davida Ratha; a také procesy, o nichž jsme zde už v minulosti diskutovali; občas nahlížím, zda se objevilo něco nového v případu střelce Václava, který si odpykává nepodmíněný trest odnětí svobody za ublížení na zdraví a jehož dovolání a ústavní stížnost zatím nebyly projednány.
Naopak upřímně doufám, že se nebudeme vracet k případu Romana Smetany, odsouzeného řidiče autobusu; a to nejen proto, že s olomoučáky zde máme samé potíže.

Protože stále čtu "ty své knihy", míněno tím různou popularizační vědeckou literaturu, nevylučuji nějaký výlet (nebo úlet?) tímto směrem, i když k tomu zde máme mnohem povolanější bloggery. 

Podzim se také hodí pro otevření velkého a tíživého tématu, které se chystám nakousnout a vůbec se mi do toho nechce. Souvisí to s kolejemi, po nichž jelo mnoho vlaků plných lidí směrem na východ. Je to už dávno, ale v jistém smyslu jako by to bylo včera.

A čemu se naopak věnovat nehodlám? To vím už nyní docela jistě: církevním restitucím. 
Mám pro to celkem tři důvody.
Za prvé, neznám dostatečně související zákony. V době, kdy se rozhodovalo o vracení církevního majetku a restitucích vůbec, jsem navštěvovala základní školu. Když jsem vstupovala do právní praxe, restituční kauzy ještě dobíhaly, proto povšechné povědomí o jejich právním rámci mám. Podrobně ovšem zákony týkající se konkrétně církevního majetku neznám a nemám příliš důvodů je studovat.

Za druhé, oponenti jsou hloupí, a to tak, že velmi. Ano, mohu polemizovat s nesmyslnými argumenty spisovatelky Lenky Procházkové, že vrácením majetku církvi ztratíme suverenitu a o záležitostech naší země se bude rozhodovat ve Vatikánu, nebo že prezident by se případným podpisem příslušného zákona dopustil velezrady. Ale z úcty ke čtenářům to neudělám; s takovými "argumenty" nebudeme ztrácet čas. Možná, že hloupou paní Procházkovou někdo bere vážně, ale pochybuji, že by se někdo takový nacházel mezi zdejšími čtenáři.
Restituce mají v tomto vůbec "smůlu", jelikož proti nim rozumné argumenty, natož rozumné právní argumenty, téměř neexistují, a navíc jejich odpůrci (míněno ti, kteří tak činí z čistého antiklerikalismu) jsou povětšinou opravdu mdlé inteligence, takže žádné argumenty ani nenajdou. Současná kampaň sociální demokracie hovoří za vše: vskutku výmluvné, populistické uchopení vážného tématu. To není nic pro mne.

A za třetí, jediná rozumná rovina, v níž by diskusi mělo smysl vést, je podle mého názoru ta neprávní: mají církve vlastnit majetek? Pokud ano, tak proč, v jakém rozsahu, jak jej mají spravovat? Pokud ne, jaký je potom vhodný model jejich financování? Ale taková diskuse stojí v tuto chvíli mimo můj zájem, je to pro mne zcela okrajové a neatraktivní téma, proto jej ani nebudu otevírat. 

Když to tak čtu, námětů mám v zásobě spíše na rok než na jednu sezónu. A to se ještě nedostalo na další pojednání o mužích a vztazích, na všelijaké osobní radůstky, na všemožné jednotlivosti z různých oblastí, které mi tanou na mysli... co advokacie, co daně, co trestní právo? Po dnešku bych měla mnoho co připsat k tématu laviček na konci parku. A z prezidentské volby se stává, zdá se, přehlídka absurdit. Snad budu mít dostatek času a energie se zde všemu věnovat. A pokud něco z toho vynechám, jistě to udělá někdo za mne.

Ale léto naštěstí ještě nekončí.

PS. Dobrá zpráva na závěr: konečně je zprovozněn obnovený blog Henryho Psance.