středa 22. srpna 2012

Psychický parazit

Existují muži, kteří dokáží velmi efektivně ničit psychiku žen

A protože je jich dost a protože jejich chování mne lehce irituje i když s ním bývám teď už konfrontována  nejčastěji v roli nezúčastněného pozorovatele  zkusím pojmenovat, v čem to vězí a jaké jsou společné znaky chování a postojů těchto parazitů na duši.
Jedná se totiž podle mého názoru o velmi nebezpečný fenomén; nebezpečný nikoliv pro společnost, ale individuálně, pro dotyčnou postiženou.

Nejprve tři poznámky.
Za prvé, pranýřování tohoto parazitismu nemá nic společného s feminismem a hlasatelkami moderní genderové rovnosti. Jde ovšem o záležitost moderních vztahů, jejichž podoba je odvislá od postavení žen (i mužů) v současné společnosti. V žádném případě však není možné tuto kritiku zaměňovat za paušální odsudky mužů jako takových; přístup, o němž budu hovořit, se zdaleka netýká všech.
Za druhé, ničit popsaným způsobem ženu lze jedině v případě, že dotyčná žena chce, očekává nebo již prožívá s daným mužem vztah. Nejčastěji tedy milostný poměr delšího trvání; nemusí však jít nutně o založení rodiny. Vztah také nemusí být vždy milostný, může to být také přátelství; tento parazitismus by se mohl uplatnit i v kolegiálních nebo jiných vztazích, kde jsou dotyční v úzkém kontaktu, vzájemně se ovlivňují a musí spolupracovat.
A za třetí, zde nejde o finanční a pracovní parazitismus, týkající se mužů, kteří tráví 23 hodin z každého dne na pohovce a nevadí jim, že žena na jejich životní styl vydělává. Že je s takovým mužem něco v nepořádku, poznáme celkem snadno, proto není třeba se tím zabývat.

Jak tedy vypadá takový parazit?
Zde několik velice konkrétních postřehů.

1. Slovo pro něj nic neznamená.
Řečeno s klasikem, jeho slova jsou jenom vítr.
Řekne přijedu zítra odpoledne"  a nepřijede. Ne proto, že by mu do toho „něco přišlo", ne proto, že by se mu přihodilo něco nenadálého, ale proto, že to vypustil. Nebo usnul. Nebo zůstal v práci. Jím podávané informace mají malou hodnotu, je třeba je ověřovat, upřesňovat, a zejména brát s rezervou.
Pro jedince, který je zvyklý, že to, co se domluví, se také plní, je takový přístup zničující. To, co sami neděláme, nečekáme od druhých. Sami bychom se na náš protějšek nevykašlali  a vida, on se klidně vykašle.
Protože on to tak nebere. Prostě byl v práci. Nebo usnul. To se stává,  ne? Proč to řešit?

2. Žena nikdy neví, na čem s ním je.
To souvisí s prvým bodem.
Nejenže to, co bylo řečeno včera, dnes už platit nemusí, ale také to, co cítil včera, dnes už cítit nemusí.
Celková nestabilita těchto typů se projevuje i v emocích, které dávají najevo.
Jeden den hlásají lásku nehynoucí a druhý den jsou jenom kamarádi". Musí si to ujasnit. Ujasňování někdy trvá roky.

3. Obratně udržují v ženě lásku a naději.
V tomto ohledu jsou duševní paraziti nepřekonatelní.
Nikdo nedokáže tak šikovně udržovat v ženě touhu a naději a držet ji tak pod kontrolou. Tato schopnost se aktivizuje často ve chvíli, kdy se žena  zdeptaná projevy mužovy povahy  pokusí ze vztahu vycouvat. Rozumově si zdůvodní, že vztah není perspektivní, neprospívá jí, nechce v něm již pokračovat.
Parazit je ve střehu. Řekne, že to chápe. Nabídne, že mohou zůstat přáteli. Pozve ji na večeři nebo přinese domů košíček jahod. Zahraje na kytaru a skončí to v posteli. Z proklamovaného přátelství není nic, vše jede ve starých kolejích.
U vztahů nemilostných se to řeší rozmluvou". Promluvíme si o tom, pořešíme příčiny, slíbíme si, že se to zlepší. Nezlepší.

4.Vzbuzují pocit důležitosti a osudovosti.
To také umí velmi dobře.
Duševní parazit dokáže ženu velmi snadno přesvědčit, že on je tím nejdůležitějším mužem jejího života, její osudovou láskou. To, že není zrovna charakterově na výši, je vedlejší.
Také žena si je jistá, že ona je pro něj tou jedinou pravou. Tou, která s ním vydrží, která ho pochopí, která mu byla určena. Osud si prostě nevybírá, že?
(My si sice vybírat můžeme, ale tváří tvář osudu to jde o dost hůře než bez něj  všimněme si toho.)

5. Vzbuzují spasitelské touhy.
Tito muži umí ženě velmi přesvědčivě a přitom nevtíravě vsugerovat, že ona (a jenom ona) je může zachránit". Polepšit, napravit, vytáhnout ze dna, z bahna, z marasmu... z čehokoliv, v čem se nacházejí, což nebývá nic příjemného.

6. Rádi rozebírají své vlastnosti, chování, pocity.
Tito muži si se zvláštní sebetrýznitelskou rozkoší vyslechnou, jak jsou hrozní. Klidně si o tom popovídají.
Odkývají ženě, že se nechovali dobře, vždyť já vím"...
Někdy slibují nápravu, někdy se odvolávají na vnější faktory, které jejich chování a povahu formovaly, někdy připouští jeho nezměnitelnost.
Účelem je ovšem pouze hovořit o něm, ne se dobrat nějakého závěru nebo dokonce nápravy a změny k lepšímu.

Poznat tyto nebezpečné muže není na začátku snadné.
Bývají obvykle socializovaní, nemají žádné nápadné znaky, chovají se konformně, často lépe než je obvyklé, umí vzbuzovat pozitivní pozornost a zájem.
Vzhledem k jejich povaze nemusí mít skutečné přátele, ale to nelze na první pohled odhalit, protože vždy mají někoho, o kom jsou přesvědčeni, že s ním udržují přátelství. Jak vypadá skutečné přátelství tito jedinci dost často vůbec nevědí, proto za něj mylně vydávají něco, co se mu vnějšími znaky podobá.
Určitým rizikovým faktorem může být také chybějící otec v rodině či jeho ztráta v období těsně před pubertou nebo během ní.

A jasným znamením jsou pak shora popsané příznaky. Na začátku vztahu, kdy se dotyčný ještě snaží, se však projevují spíše nenápadně.
Například takovým zavolám"... a žena čeká.... a telefon se neozývá... Něco do toho přišlo. Nebo jenom zapomněl?

Na závěr poznámka: samozřejmě se nám může stát, že se do takového muže zamilujeme. Na začátku se totiž  jeho parazitismus příliš neprojevuje.
Ale když už se to stane, je dobře jej co nejrychleji identifikovat a ze života důsledně vystrnadit.
A neměly bychom udělat stejnou chybu dvakrát.


Související články:
Proč obdivujeme muže
Nejkrásnější bývá šílená


41 komentářů:

  1. Omlouvám se, omylem jsem u tohoto článku při jeho publikaci nepovolila komentáře, ačkoliv to nebyl záměr.
    Děkuji Teovi za upozornění.

    OdpovědětVymazat
  2. Kopie komentářů od čl. Proč obdivujeme muže:

    Teo:
    "Inu, tenhle blábol je uveden jako článek související s jiným blábolem pod názvem Psychický parazit, u něhož jsou zakázány komentáře, čemuž se ani moc nedivím. Jenom poznamenám, že většina tvých plytkých zkušeností s muži patrně pochází z tebou tak oblbíbeného průseriálu Sex ve městě. Snad proto jsou podobné "články", psané vážně a bez špetky vtipu, vyloženě nemoudré. Čili hloupé. :p"

    Odpověď:
    "Teo, díky za upozornění, nepovolení komentářů u druhého článku byla chyba, už jsem to napravila, tudíž máš prostor a můžeš dát průchod svému znechucení:)

    Články jsou opravdu komplementární.
    Sex ve městě je sice jeden z mála mých oblíbených seriálů, ale tohle se v něm zase tolik neřeší:) Tudíž to ze seriálu opravdu nepochází.
    Nevím, jaké máš s muži zkušenosti ty, asi lepší:))"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo on aTeo má také svá placatá hodnocení. :-\ Nebo, že by se poznal ve více než jednom bodě? No to snad ne. :-)

      Vymazat
    2. Ještě si rozmyslím, kolik bodů je ještě snesitelných a co už je za hranicí:)
      Stejně vám nakonec všechno odpustíme, takže je to vlastně jedno:)

      Vymazat
  3. Uvědomuješ si, že zodpovědný, citlivý a přemýšlivý muž se jistě najde nejméně v jednom z bodů které jsi zde popsala? A může mu to způsobit jistou deziluzi. A také falešný pocit, že vy ženy vyhledáváte jen dokonalé jedince a přestane se o cokoli snažit. Vždyť přeci chybu udělá každý a je hnedle taxonomicky zařazen mezi, mezi koho vlastně? Mezi normální muže? ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mikine, nejde o jednotlivosti, jde o souhrn:) Tohle je kumulativní popis.
      Já myslím, že nikdo nejsme dokonalý a všichni jsme si toho vědomi. Je jenom dobré vyhnout se opravdu hodně nedokonalým vztahům.

      Ale že se v tom někteří zdejší komentátoři, nebudeme jmenovat, možná poznají, to mi bylo jasné:)

      Vymazat
    2. ad Mikin
      Deziluzi nepodléhejte a nadale se snazte !
      Vetsina zen povazuje manzelstvi za nejlepsi zpusob, jak vyplnit cekani na idealniho muze. Maji tak zpravidla dost casu, aby objevily nejen vase klady, ale i sarm vasich nedostatku...:)
      MaB

      Vymazat
    3. Ach klady!
      Ach nedostatky!
      Ach, ach, ach! :-)

      Vymazat
  4. Chris
    souhlasim, ze nikdo nejsme dokonaly, ale na rozdil od Tebe si nemyslim, ze "vsichni jsme si toho vedomi". A v tom je prave ta potiz ! :)
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB:))
      Opravuji: všichni komentátoři tohoto blogu;)

      Vymazat
  5. Ještě poznámka: jsem smířená s tím, že za některé články, například tento, dostanu vynadáno, takže to neberu zase tak úkorně.
    Co by to bylo za bloggerku, kdyby občas nezavdala příležitost ke sžíravé kritice, že ano?;)

    Vzhledem k aktuálním klimatickým podmínkám jsem změnila lokál a přesunula se na tři dny mimo město. Kdybych náhodou neodpovídala na vaše trefné komentáře, tak jsem se neurazila, ale spadlo mi připojení.

    OdpovědětVymazat
  6. Za parazitické muže si můžeme samy, protože jsme moc schopné a těžké práce a těžká břemena jsem schopny zvládnout pomocí strojů:-))

    Leslie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leslie, myslím, že není vůbec žádná ostuda občas něco nezvládnout;) Jedna komentátorka tomu říká "květinkování", to je myslím výstižný termín:)
      Ale vážně, je to naopak úleva, když si člověk uvědomí, že opravdu nemusí zvládat všechno.

      Vymazat
    2. Chris,
      jenže byly doby, kdy ženy měly problém třeba uživit děti (největší obětí velké hospodářské krize byly právě rodiny, kdy jediným živitelem byla žena). A teď to není tak vyhrocené, není to tolik o té odpovědnosti, ale spíše o potěšení ... je to hezký, pokud jste na té straně toho užívání.

      A proto je třeba opravdu předstírat a květinkovat. Leslie

      Vymazat
    3. Ještě bych rozlišovala situace, kdy je to opravdu jenom předstírání, od těch, kdy se spíš odpoutáme od zažitých klišé, že přece "musíme zvládat všechno". A to nemusíme.

      Moderní feminismus udělal v tomhle opravdu hodně neplechy.
      Je to pro ženu docela osvobozující, když si přizná, že ona nemusí uživit celou rodinu, že nemusí bravurně skloubit kariéru s rodinou, že nemusí usilovat o nevímjaký profesní postup, že nemusí:)
      Spíš póza, že to všechno zvládneme, je potom předstírání...

      Vymazat
  7. Obvyklejším termínem pro psychického parazita je energetický upír.

    Veškerou energii do vztahu totiž investuje žena, on se nenamáhá, jen neustále dokola vyžaduje pochopení, odpuštění, spasení. A protože v každé ženě je kus spasitelky, obvykle mu na to skočí. Prozření obvykle nastává nejpozději do šesti měsíců.

    A víte, co je na nich nejlepší? Když se jich definitivně zbavíte - úspěšně a dokonale, prožijete si od nich "absťák" a nakonec si i přestanete vyčítat, jak jste mohly být tak blbé a naletět jim, prostě když jsou už definitivně minulostí - tak je třeba náhodou někde potkáte a oni... utečou. Ani nepozdraví. Utečou před vámi. Protože neumějí prohrávat.

    Zažila jsem:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Squire, myslím, že ten termín psychický upír se týká trochu něčeho jiného. Jsou to lidé, často zjevně či skrytě nemocní nějakou vážnou chorobou, kteří vysávají z lidí ze svého okolí energii a doplňují si tak svou vlastní. Ten termín "parazit" je v tomto případě vhodnější :-). Janika

      Vymazat
    2. V článku jsem se - asi podvědomě? - raději vyhnula téměř všem označením.
      Asi můžeme diskutovat, nakolik jde o psychopata/sociopata, energetického upíra a pod.
      Ohledně toho posledního pojmu nemám zcela jasno, ale podstata bude asi velmi podobná: je to někdo, kdo žije z toho, co do vztahu dává ten druhý. Sám dává jenom opravdu nezbytné minimum, aby vztah udržel, a trochu se aktivuje jenom když hrozí, že druhý z toho vycouvá...

      Squire,
      podobné "plytké zkušenosti" se mohou ukázat velmi užitečnými, že?:)

      A co by asi takový parazit mohl od následného setkání čekat? Přece nebude poslouchat, jak sis náramně polepšila tím, že jsi ho hodila přes palubu, jak se ti ulevilo a je ti mnohem lépe než s ním:))

      Vymazat
    3. Mno jo, to máš pravdu, asi by to psychicky nesnesl to poslouchat, ono mu asi stačilo mě vidět s jednou holčičkou za ruku a druhou v kočárku, a zdrhnul... sranda ovšem pokračovala druhým dějstvím ještě ten večer, kdy se mi přes FB ozvala moje vzdálená kamarádka a jeho současná milenka (upír mívá ohraničené loviště), aby mě ujistila, že spolu pořád ještě jsou a že není její vina, že ještě nečeká jeho dítě:-DDD Ach jo, říkat jí cokoliv nemá cenu, zkoušela jsem to, tohle si člověk musí odprozřít sám:)

      Vymazat
    4. Tak to je opravdu výmluvná příhodička.
      Odprozřít sám:) Tak tak.
      Hm, teď aby mi bylo skoro líto, že některé parazity jsem ztratila z dohledu! Ale přece jenom mi to líto není;)

      Vymazat
  8. Není to vzájemné? Ve vztahu funguje všechno "ve vztahu", takže aby tam byli spolem jeden "parazit" a jedna úžasná žena, to si nemyslím. Spíš nějaká nedůsledná programová oběť na straně ženy.

    A taky: Kdo vychovává případné takové nespolehlivé muže, se kterými je komplikované spolužít (tak bych je nazvala já, parazit je na mě hodně hnusný slovo) :Jejich matky, ne?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud vychovava jen matka, byva problém.
      Otec (nebo jiny muz v této roli) je nutny, aby ukoncil symbiozu matka-dite a stanovil limity toho, co je a co neni dovoleno. Dite musi vedet, ze neni centrem vseho deni, ze existuji dalsi "vesmiry", s kterymi je musi kooperovat a které je nutno respektovat.
      MaB

      Vymazat
    2. To ti nevím. Můj vlastní parazit (a to slovo není ani trochu moc drsné) měl oba rodiče, v pořádku a jeho brácha byl spokojeně ženatý, takže evidentně když uměli vychovat jednoho, nevím proč by měli tak drasticky selhat u druhého.

      Osobně si myslím, že u těhle lidí jde o jistou formu psychopatie. Oni prostě nechápou, nikdy jim nedojde, proč by se neměli chovat tak jak se chovají. Chápou, že činí zlo jiným, ale nechápou, proč by to mělo být zlé samo o sobě. Vědí, že ubližují, ale nevidí v tom problém. Dovedou si to ospravedlnit. A to už je taková morální abnormalita, že pochybuji, že by s tím rodič výchovou něco mohl svést.

      Jestli se tak opravdu rodí, to nevím, ale vím, že najisto tak umírají. Parazit se nikdy nepolepší. Proto si myslím, že to v něm nejde vypěstovat, špatnou výchovou nebo špatnou vztahovou zkušeností - on už takový musí být.

      Prostě abnormalita, kterou nemá cenu se snažit srovnat. Raději od ní dál.

      Vymazat
    3. To je presne ono.
      Naprava chyb ve vychove neni vzdy vec snadna, ale je mozna.
      Uplne neco jiného je psychopatie, coz je vazna a nevylécitelna mentalni choroba, kde je kazda vychovna snaha marna. Postizeny je egocenticky, neschopny empatie ani litosti, je manipulator, sadista... Manzelsky zivot s psychopatem je peklo (vztah kocka-mys).
      Proto je rozvod pri této diagnoze okamzity.
      MaB

      Vymazat
    4. Liško, rozhodně nejde o "úžasnou ženu", na takového týpka může narazit normální, obyčejná žena.
      Ta nevyváženost vzniká z toho, že do toho vztahu investuje v podstatě jenom jedna strana, druhá to maximálně předstírá, někdy ani to ne:(

      Psychopatie, jak píše Squire: myslím, že minimálně styčné body se najdou; možná že je to opravdu přesně to.
      Označení "manipulátor" na to taky sedí výstižně.

      Výchova: netuším, do jaké míry se na tom podílí. Protože jsem takové lidi potkala vždy až dospělé, hotové, nebo skoro hotové.
      Ale když už takoví jsou v dospělosti, tak se podle mne opravdu nenapraví, jak píše Squire.

      Vymazat
  9. A co třeba špatný příklad otce?

    Leslie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě, některé vzorce chování se přenášejí z generace na generaci, z otce na syna. Když syn vidí, že chovat se k ženě jako k k něčemu, na čem nezáleží a jehož city se v podstatě nemusíme zabývat, tak jak to s ním asi dopadne?

      Ale já se setkala s muži v téhle kategorii, kteří to měli v rodině obvykle špatné, otec tam buď (v pubertě dotyčného) chyběl vůbec, nebo s rodinou nežil, prostě něco bylo porouchané... Ale nechci to paušalizovat.

      Vymazat
    2. Dnes už víc než polovina dětí vyrůstá bez otce...
      Milan

      Vymazat
  10. To co popisuješ, je chlap k hovnu a stačí na to jedno slovo, netřeba šesti bodů:o)).
    Já momentálně trávím už týden na Ostrově u ostrovanky, jejich manželské soužití je až na pár "drobných" detailů stejné, jako to moje, nic se tu nedělí na mužské a ženské role, každý dělá to, co umí, nebo umí líp než ten druhý a přesto, že má každý nějaké svoje odvěká životní pravidla, ať už dané historicky rodinně, nebo prostě "jen zeměpisně", je evidentní, že podstatný je absolutní vzájemný respekt, přičemž slovo absolutní bych podtrhla!

    Mod.:o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyloucime-li pripady patologické, kazdy ma takovy protejsek, jaky si zaslouzi...:)
      MaB

      Vymazat
    2. Mod, i tak to lze říci:)
      Jenomže když někdo je v takovém vztahu, tak některé věci, co jsou zjevné zvenčí, nejsou patrné zevnitř:(
      Ad respekt: souhlasím, rozdělení rolí s tím nemá moc co dělat, jak to každému vyhovuje...

      Vymazat
    3. Jojo, ženy z Flaku by nikdy muži, který se chystá bouchnout pěstí do stolu, neodtáhly stůl. Umí rozlišovat mezi hádkou a zločinem.

      Vymazat
    4. Henry, díky, to si musím zapamatovat!
      Neodtáhnout stůl:) Ale zase bych ten stůl předem kvůli tomu neleštila;)

      Vymazat
    5. Rádo se stalo. Je to z geniální knihy http://www.databazeknih.cz/images/36_/3672/big_viking-vike-a-rudooci-rvaci-87874.jpg

      Vymazat
  11. Myslím, Christabel, že nejdůležitější odstavec článku je ten poslední. Rychle rozpoznat, netolerovat a utéct. Neudržovat nevyvážený vztah. Netolerovat nespolehlivost a nezodpovědnost. Mám také osobní zkušenost, ze které plyne tento kategorický postoj. Kdybychom tohle dokázaly všechny (ale ony to umějí i ženy vůči mužům, to zase je nutno připomenout), nebylo by takových mužů. Prostě by věděli, že jim to neprojde. Zůstali by na ocet a museli by se změnit. Jenomže jedna se zachrání útěkem z těžkého manipuativního vztahu a druhá si takového muže pod peřinu přichýlí. No to jsou pořádky! :-)))) Tedy za to, že muži jsou takoví, jací jsou, můžeme hlavně my ženy. A platí to i naopak, samozřejmě. Pár takových parazitek taky znám.

    Takovéto věci bychom se měli ale učit už v mateřské školce. Že se spolehlivostí, zodpovědností a jasností ve vztahu nejdál dojdeš. :-) Taky hlavně každý sám u sebe. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lenko, k poslednímu odstavci článku: to se ale mnohem snáze řekne, než udělá. Člověk chce vždycky naději, že se věci mohou zlepšit, nechce křivdit, když si není zcela jistý... a když se k tomu přidá obava z období "po vztahu", tak není divu, že skončení je dost často nad síly dotyčné(ho).

      Jedna odejde a druhá naletí - no jo, oni to nemají napsané na čele a umí být tak okouzlující:)

      Parazitky: jistě jsou, ale to ať si pořeší pánové:)
      Téma by to bylo zajímavé, ale přiznávám, že to mám odpozorované mnohem méně, nějak jsem s tím nebyla osobně konfrontována nebo jsem si zkrátka málo všímala.

      Děkuji za podnětný komentář.
      Obecně jsem čekala spíš kritické reakce. To ostatně čekám u všech článků o vztazích, které napíšu:)

      Vymazat
  12. Jistěže existují muži, kteří Vašimi slovy "dokáží efektivně ničit psychiku žen".
    Já jsem však slyšel, že prý existuje i několik žen, které dokáží NENIČIT psychiku mužů.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná ano, ale o takových exotických ženách jsem nikdy nepřemýšlela:)

      Vymazat
  13. Dá se to léčit? Mam pocit, ze mam jednoho parazita doma (no, sedí na něj každý jeden bod). má hodně psych problémů a třeba kdybych mu o tom řekla. ne ze bych předpokládala, ze si z toho nějak neco vzal... no, prostě bych mu rada pomohla.

    OdpovědětVymazat
  14. Léčit se to nedá, je to porucha osobnosti. Psychopatovo tyranské a manipulativní chování neutlumí ani užívání antidepresiv, naopak nastoupí ještě razantnější výkyvy nálad. Mám za sebou 17 leté soužití s úspěšným filmovým a reklamním kameramanem. Lidé, kteří s ním kdy spolupracovali se dělí na ty, kteří ho obdivují za to jak je úžasný a pohodový medvídek a na ty, které bezcitně zranil tak moc, že k němu chovají nenávist. Ti co ho obdivují jsou v pozici, která má pro něj význam v kariéře, protože on vynakládá velké úsilí se jim vetřít do přízně a co nejlíp s nimi vycházet.
    Ti co s ním mají za sebou špatný zážitek jsou lidi na nižším postu než je on a nebo ti, kteří se proti němu někdy postavili nebo vyvraceli veřejně jeho názor.
    Ten pohodový a zábavný medvídek o mě v práci dokázal mluvit jako o nejlepší manželce a matce, jak se krásně starám o chalupu, o děti, co všechno stíhám a jak se zas stará on, že je furt v práci, aby jsme se měli dobře, jak nás vezme k moři a že máme báječné manželství. Skutečnost však byla jiná. Když se za ním zavřeli dveře bytu, rázem se z něj stala zrůda. Když ne hned po té co si zul boty, tak do hodiny zcela jistě. Nebral si servítky ani před dětma a z toho vztahu nebylo vůbec jednoduché utéct. Snaha se s ním na rozchodu domluvit nepřipadá v úvahu. Psychopat má pocit, že ho chcete zničit a o všechno připravit. Nedá se s ním rozumně na nějakém vyhovujícím kompromisu prakticky domluvit vůbec. Naopak po mé žádosti o rozvod je neuvěřitelně posedlý touhou po pomstě, abych se co nejvíc trápila, aby mi mohl pořádně ublížit, vyplnit to, čím mi vždycky vyhrožoval, že mě zničí, že mě připraví o děti, že odtáhnu s holou prdelí, že bez něj chcípnu... Jeho reakce, když dostal od soudu dopis o rozvodu zněla " jak jsi mi to mohla udělat, jak já teď budu vypadat!"
    Psychopatovo kruté a šílené chování se velice těžko prokazuje, protože u toho většinou nejsou svědci, navíc okolí ho vidí jen v těch nejlepších barvách. Při napadení fyzickém to oběť policii nehlásí, protože svého partnera miluje a to psychické týrání se jenom v šoku a obavách o děti snáší. Pro své nejbližší a pro své "nepřátele" jsou to velice nebezpeční "paraziti".
    Vše co ve svém článku tady popsala Christabel je skutečná pravda a nedá se vytknout v jediném bodu.

    OdpovědětVymazat
  15. Ještě abych přinesla svůj poznatek o tom, zdali je psychopatie dědičná či nikoliv.
    Můj manžel sám vyrůstal v domácím násilí. Ovšem to tak nevnímá a jednoznačně popírá.
    Jeho otec se kurvil se na každém kroku, má levobočka, kterým se stále v přítomnosti své ženy chlubí. Ke své ženě se celý život choval velice krutě a panovačně, dává jí pořád za vinu, že kvůli ní musel odejít z FAMU, že díky ní se nestal režisérem, kecy podobného rázu každý den... Jenomže jeho žena by od něj musela odejít s dětma zpátky ke svým rodičům do domečku z kotovic, kdesi u Dukly na konci světa. Přiznám, že je sama trochu jednodužší a ochotně mu kruté a ponižující zacházení toleruje a snáší celý život. Odměnou jí byly šperky nebo kožichy, kterých má plnou skříň.
    Jednou jsem si dokonce od tchýně vyslechla, že mojí povinností je držet hubu a poslouchat manžela, jenom tak může manželství fungovat. Řekla mi to po té, když jsem šla bránit naši dceru, kterou můj ožralý manžel sprchoval ledovou vodou, v noci.
    Slýchala jsem při každé naší rozepři od manžela, že já nevím, co je to pořádná rodina a že nesnáším chlapy stejně jako moje matka. Naši se rozvedli, když mi byly 2 roky, ale mám úžasný vztah s oběma rodiči a vedle maminky jsem vyrůstala v úžasné lásce a harmonii.
    Domnívám se, že psyhopatické a kruté chování si nese psychopat už z domova, stejně tak jak si dovolím tvrdit, že když děti vyrůstají v lásce a slušnosti, tak jim to přetrvává i v dospělosti.

    OdpovědětVymazat