pátek 17. srpna 2012

Tak trochu podvodník

Když už jsem měla kvůli článku o náhradním mateřství v ruce loňský Bulletin advokacie č. 6/2011, zalistovala jsem jím a povšimla si v něm publikovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 7 Tdo 486/2010 ze dne 25.5.2010. Rozhodnutí je to úplně obyčejné a celkem nezajímavé, přesto jsem se rozhodla, že o něm napíšu.

Usnesení totiž velice výmluvně ilustruje hned dva příznačné jevy vyskytující se v současném trestním právu, a to snahu nahrazovat civilní spory trestním řízením a snahu podřadit kdejaký nešvar pod některou skutkovou podstatu obsaženou v trestním zákoníku.

Obojí vystihuje právní věta, resp. věty, citovaného usnesení:
I. U účastníků soukromoprávních vztahů lze oprávněně požadovat, aby dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti. Není přijatelné, aby trestním postihem byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti účastníka soukromoprávních vztahů při ochraně jeho práv. V takovém případě je na místě užití instrumentů soukromoprávních.
II. Pro naplnění skutkové podstaty podvodu je rozhodné pouze jednání pachatele před transferem majetkové hodnoty z dispozice poškozeného do dispozice pachatele nebo jiné osoby.
 Oč v daném případě šlo?

Obviněný převzal postupně, ve dvou březnových dnech roku 2007, od poškozeného částku 1,000.000,- Kč jako zálohu na kupní cenu rodinného domu s pozemky. Mezi účastníky byla v květnu téhož roku uzavřena budoucí kupní smlouva, v níž obviněný výslovně prohlásil, že na předmětných nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy ani zástavní práva. Nebyla to pravda, neboť na nemovitostech vázlo zástavní právo tří jiných subjektů, což obviněný věděl. K výmazu zástavních práv nedošlo, budoucí kupující od smlouvy odstoupili a požadovali zaplacenou zálohu zpět; vrácení peněz se však nedočkali.

Okresní soud v Hradci Králové posoudil toto jednání jako trestný čin podvodu, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. V řízení šlo o podvod podle § 250 tehdy platného trestního zákona; stávající skutková podstata podvodu se však od tehdejší nijak významně neliší:
§ 209
(1) Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. atd.
Až dovolání k Nejvyššímu soudu přineslo do řízení zvrat: předchozí rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena k novému projednání.
Každý zastánce spravedlivé spravedlnosti se teď nutně musí zvednou ze židle: jakpak to? Taková neplecha! Podvodník! Lhal a okradl nic netušící, bezelstné kupující.

Nejvyšší soud si povšiml, že poškození vysázeli milion korun obviněnému dva měsíce před podpisem smlouvy, v níž bylo obsaženo inkriminované prohlášení o právní nezávadnosti převáděných nemovitostí. A  učinili tak přesto, že se ani nenamáhali ověřit si právní stav nemovitostí. Neopatřili si list vlastnictví, ačkoliv to není příliš namáhavý úkon, nezajímali se o to, zda nemovitosti nejsou nějakým zástavním právem zatíženy, zkrátka počínali si lehkomyslně. Prý pospíchali, protože měli obavy, aby prodávající nezačal o převodu nemovitostí jednat s jiným zájemcem.
  
Skutková podstata trestného činu podvodu je naplněna, pokud uvedení v omyl nastalo před obohacením obviněného (nebo jiné osoby); tak tomu ale v daném případě nebylo, jelikož obviněný převzal peníze a až následně, dva měsíce poté, došlo k podpisu smlouvy, v níž byla obsažena nepravdivá informace. Právní stav nemovitostí je rovněž patrný z veřejně dostupné evidence – katastru nemovitostí a skutečnost, že si poškození tento stav před výplatou zálohy a podpisem smlouvy neověřili, lze pokládat za lehkovážný přístup k věci. Kdyby to poškození učinili, nemuseli spoléhat na prohlášení prodávajícího, list vlastnictví poskytuje spolehlivé informace..

Zajímavým doplněním je úvaha Nejvyššího soudu o povolání poškozeného, kterou podpírá své přesvědčení o jeho lehkomyslnosti:
Využití výpisu z katastru nemovitostí jako autentického zdroje informací pro rozhodnutí činěná ohledně koupě nemovitostí nebylo ničím, co by nějak přesahovalo reálné možnosti poškozených z hlediska jejich věku, vzdělání, životních zkušeností apod. Poškozený Mgr. P. C. byl jednatelem společnosti s ručením omezeným, takže zastával postavení, v němž mu příslušelo obchodní vedení společnosti, a měl tedy mít odpovídající vybavení z hlediska obezřetného obchodního styku. To, že poškození zaplatili zálohu na kupní cenu, aniž si učinili jasno o právních poměrech nemovitostí, které chtěli koupit, se jeví jako vyložená lehkomyslnost."
Nejvyšší soud se v usnesení pozastavuje nad tím, že ryze soukromoprávní vztah je řešen prostředky trestního práva. Rozhodnutí uzavírá toto sluchu lahodící vyjádření:
Posuzovaný případ nelze hodnotit jinak než tak, že poškození jako účastníci soukromoprávního vztahu evidentně nedbali ani v minimální míře na odpovídající ochranu svých práv a majetkových zájmů, svou vlastní liknavostí si neopatřili snadno dostupné informace významné pro rozhodnutí týkající se nákupu nemovitostí a sami se tak vystavili riziku vyplývajícímu z uskutečňované transakce. I když postup obviněného byl nekorektní, je jeho trestní postih jako druhé strany posuzované transakce evidentní kriminalizací soukromoprávního vztahu. Z hlediska principů, na nichž je založen demokratický právní stát, je nepřijatelné, aby trestním postihem jednoho účastníka soukromoprávního vztahu byla nahrazována nezbytná míra opatrnosti druhého účastníka při ochraně vlastních práv a majetkových zájmů. Nejvyšší soud nemíní zpochybňovat či bagatelizovat obtížnost postavení poškozených nebo dokonce schvalovat postup obviněného, avšak musí trvat na tom, že trestním postihem není možné nahrazovat instituty jiných právních odvětví určené k ochraně majetkových práv a zájmů."
Na závěr dvě poznámky.
Co měli poškození dělat? Jistě, měli si od začátku počínat opatrně. Ale jak měli postupovat, když zjistili svoji chybu a prodávající jim nechtěl zálohu vrátit? Domáhat se svého práva civilní cestou, podat žalobu o zaplacení částky, jež jim náleží. Jenomže ono je levnější dojít si na policii a podat trestní oznámení. Neplatíte žádné poplatky, nemusíte se starat, kde se druhá strana nachází, protože policie si ji najde, předvolá a vyslechne, státní zástupce potom zpracuje obžalobu a poškozený se nemusí namáhat. Proč se starat, když se může starat stát?
Vzhledem k výsledku trestního řízení je třeba doufat, že poškození podali i soukromoprávní žalobu, protože jinak se jim jejich nárok promlčel a naděje na vrácení dlužné částky (pokud existovala, tj. pokud je bývalý prodávající solventní) mizí.
Z příkladu je vidět, že postup, který poškození v podobných případech často volí, totiž vynucovat si své nároky cestou trestního práva namísto soukromoprávní žaloby, má svá značná úskalí a může se ukázat velice neefektivním.

A podobní poškození jsou potom právě ti, kteří si všude stěžují, jak jim „soudy nepomohly“, svolávají hromy a blesky na všechny články justičního systému a také televizní štáby soukromých televizí, protože „to je přece donebevolajcí nespravedlnost“.
A přitom na začátku stačilo tak málo: opatřit si výpis z katastru nemovitostí.

16 komentářů:

  1. Chris, po bitvě je generálem každý. Poškození to k NS dopracovali bez advokáta ? Nebo jim advokát neporadil ? Kupní smlouvu také sepisovali bez právníka ?

    Nedává tím NS náhodou najevo také to, že totálně v naší společnosti rezignoval na presumpci slušného chování a platnost ústní dohody a dožaduje se, aby na vše existovala smlouva ?

    Víte, jsou místa na zemi, kde dveře na domě nemusí mít zámky, auta se na ulici nezamykají a i významné obchody se uzavírají podáním ruky.

    Mrzí mě, že v takovéto zemi nežiji a jsem smutný z toho, že NS nepovažuje za žádoucí, aby tady takový stav byl. Pošta tam cenné balíky doručuje tak, že je postaví před dveře. Lidé jsou slušní, nekradou a je to považováno za samozřejmost. když někdo podvádí a krade, tak jde sedět natvrdo.

    Podle našeho NS je to zřejmě utopický svět.

    Mimochodem, když nakupuji přes internet, posílám bez obav peníze předem a za posledních 10 let se mi nestalo, aby mě nějaký obchodník podvedl. A jako podklad pro zálohovou platbu na několik tisíc Kč mi stačí e-mail, který nemá žádnou právní váhu. To je podle mě žádoucí stav - lidé si můžou věřit a ti nedůvěryhodní končí v base.

    Podle NS je zřejmě žádoucí stav, abych i při nákupu rohlíku uzavíral písemnou smlouvu, protože jedině tak bude možné doložit, že jsem při nákupu zachoval přiměřenou opatrnost. Aby to bylo prokazatelné, tak v kupní smlouvě jako kupující stvrdím, že před nákupem jsem si ověřil, že pekárna má platný certifikát z hygieny, platné živnostenské oprávnění, nemá dluh u finančího úřadu.

    Chápu, nemovitost není rohlík. Ale kolegovi i přítelkyni jsme půjčil auto v ceně skoro 500 000 Kč, aniž bych s nimi uzavíral písemnou smlouvu, a považuji to za normální a správné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      podle textu odůvodnění usnesení sepisoval smlouvu právník poškozených, který si k tomu ale neopatřil výpis z KN, protože oni snad spěchali na její sepsání, nebo tak něco.
      K Nejvyššímu soudu to nedopracovali poškození, ale pouze ten obviněný v trestním řízení (který obhájce musel mít).

      Smlouvy o nemovitostech vyžadují písemnou formu - to je rozhodně nutné, protože nemovitost nelze předat jako rohlík nebo jablko. Proto se také vede katastr, dříve pozemkové knihy - aby bylo jasné, který pozemek komu patří.

      Jinak ale z komentáře vidím nepochopení problému: ten je v tom, že trestní právo je zneužíváno pro řešení situací, které se mají řešit civilní cestou.
      Snaha za každou cenu špatné jednání postihnout prostředky trestního práva není správná.

      Vymazat
    2. A čím jiným, než prostředky trestního práva by mělo být špatné jednání postihováno? To, že v rámci občansko-právního nebo jiného sporu dostanu peníze od podvodníka zpět není trest a za úmyslné podvodné jednání si podvodník trest zaslouží. Pokud se soudy k tomu staví takto, tak pak lidem nezbývá, než začít brát právo do vlastních rukou a třeba jít podvodníkovi přerazit ruce.

      Na uvedené pojetí jsem poněkud alergický, protže poslední rok narážám na to, že úmyslně protizákonné jednání úředníků je nepostižitelné, protože se přeci mohu spravedlnosti domáhat cestou správní žaloby. Přitom tohle naprosto nikam nevede - úředníci jsou si vědomi toho, že jim nic nehrozí a tak zákony vědomě porušují dá a dál. Na internetu jsou k nalezení i zoufalé dotazy od občanů, kteří už několik let marně bojují s úředniky, úředníci nerespektují rozhodnutí nadřízeného úřadu, nerespektují ani soudní judikáty, dělají si co chtějí a právo je totálně nevymahatelné. A to jen díky tomu, že stát, zastává naprosto zvrácený názor, že úmyslné poškozování cizích práv by mělo být z hlediska trestního práva nepositižitelné jen proto, že právní stav lze (mnohdy pouze teoreticky) vymoci cestou jinou, než trestně právní.

      Když už mě někdo úmyslně poškodí, měl by být potrestán.
      Pokud úmyslné škodlivé jednání není trestáno, mají darebáci nulovou motivaci chovat se slušně. V současném stavu, když podvodník narazí na příliš vzdornou oběť, tak mu přinejhorším podvod nevyjde.

      Když zkorumpovaný úředník narazí na příliš vzdorného občana, tak přinejhorším po mnoha letech soudních tahanic občan prosadí svou.

      Tohle je snad žádoucí stav ? Není divu, že veřejná správa stojí za starou belu a že ekonomika jde do háje, protože stát nevynucuje ani dodržování zákonů, ani slušné chování a současně brání oběti, která platí čím dál tím vyšší daně, vzít spravedlnost do svých rukou a jít pachatele ztrestat.

      Vymazat
    3. Pefi, v rozsudku je to jasně napsáno: náprava měla být zjednána civilní cestou.
      Je v zájmu nás všech, aby trestní represe byla užívána jenom tam, kde je to nezbytné; je to i teoretická zásada, tzv. subsidiarita trestní represe.
      Psala jsem o tom tady:
      http://christabel.blogarchiv.cz/827104-nebyla-neni-a-nebude.php
      Brání nadužívání trestní represe tam, kde stačí mírnější prostředky.

      V rozsudku je navíc jasně napsáno, že dané jednání nespadalo pod skutkovou podstatu podvodu - je třeba důsledně dbát, aby se jako trestný čin stíhalo opravdu jenom to, co je jako trestný čin v zákoně označeno.
      Soud vycházel z toho, že obviněný před tím, než se obohatil, poškozené v omyl neuvedl; oni se nedotazovali na právní stav nemovitostí a navíc si jej mohli velmi snadno zjistit z KN.
      Takže skutková podstata podvodu nebyla vůbec naplněna. Tudíž je správné, že dotyčný nebyl odsouzen.

      Vymazat
    4. Chris, dovoluji si nesouhlasit:
      " ... výslovně prohlásil, že na nemovitostech neváznou žádná věcná břemena, dluhy, zástavní právo ani jiné povinnosti, přestože mu bylo známo, že na nemovitostech váznou zástavní práva tří jiných subjektů ..."

      Podvodník úmyslně obelhal jinou osobu s cílem obohatit se. Nebude-li potrestán, má nulovou motivaci přestat páchat svou podvodnou živnost. Lze očekávat, že bude obelhávat další lidi, protože bez trestních sankcí z toho pro něj nekouká žádná ztráta (postih, trest), pouze může dosáhnout zisku v případě, že narazí na oběť, která se nebude z libovolného důvodu soudit (např. oběť postihnou závažnější problémy - infarkt, mrtvice, rakovina, požár, ...).

      V civilním sporu poškozený dosáhne jedině toho, že mu bude navrácen 1 000 000 Kč, ale postih pro pachatele bude naprosto nulový. Nehledě na to, že hrozí, že pachatel peníze utratí, takže investor nebude mít ani nemovitost, ani peníze.

      Vaše pojetí je takové, že by mělo stačit, že zloděj svůj lup vrátí a tím je vše vyřešeno. Bohužel, vyřešeno není - zloděj bude krást dál.

      Řečí ekonomiky tento styl podnikání může přinést jedině zisky, protože žádná ztráta z takovéhoto jednání nehrozí (ani ztráta ekonomická, ani ztráta svobody). Proto je potřeba zavést do tohoto podnikání i riziko ztráty ve formě aplikace trestního zákona.

      Na to, že zločinci jednají ve skutečnosti velmi racionálně, existují teoretické i empirické studie (začal s tím ekonom Gary Becker), v googlu např. téma "rational choice theory". Dokonce se ukazuje, že i zločiny z vášně mají racionální jádro, neboť i lidé, kteří jsou velmi impulsivní a zdánlivě nezvladatelně agresivní vůči svému okolí, se rázem začnou chovat slušně, jakmile se dostanou do prostředí, kde jim jejich agrese není tolerována. Násilník, který tloukl lidi na potkání, a který se obhajuje tím, že je impulsivní, se mezi fyzicky silnějšími vězni najednou chová jako beránek a svou agresi dokáže velmi dobře utlumit, protože ví, že ihned po projevu agrese bude následovat trest (dostane výprask).

      Váš blog jsem četl, souhlasím pouze částečně právě z výše uvedených důvodů. Úmyslně škodlivé jednání by mělo být trestné.

      Vymazat
    5. Pefi, ano, prohlásil to, ale to už platba peněz proběhla. Kromě toho v odůvodnění rozsudku jsou ještě podrobnosti k tomu prohlášení, např. že podepsal smlouvu, kterou připravil právník poškozených, který si ale neopatřil výpis z KN.
      Poškození se před zaplacením zálohy na právní stav nemovitostí nejspíš nedotazovali a on jim o závadách neřekl; ale zjistit si je mohli velmi snadno.

      To, že zloděl lup vrátí, nestačí. Sankce za krádež nebo podvod má být udělena. Jenomže toto nebylo kvalifikováno jako podvod, nenaplnilo to znaky podvodného jednání tak, jak je popsáno v trestním zákoně.

      Vymazat
  2. Jak videt, i "lidé s prehledem" se mohou dopustit omylu. Je to poucny priklad !
    Francouzsky systém chrani pred podobnou neuvazlivosti a naivni duverivosti kupujiciho i prodavajiciho tim, ze tyto transakce lze provadet pouze pred notarem. S nim se sepise "prislib prodeje" a jemu se slozi prislusna castka. On pak v terminu 2 mesicu zjisti vse potrebné k sepsani kupni smlouvy.
    V pripade zavady je obnos kupujicimu vracen. Odstoupi-li od koupe kupujici, je prodavajici odskodnen podle dohody v prislibu prodeje.
    Ma to tu vyhodu, ze se rozpory, jako je ten z clanku, nevyskytnou a tudiz ani nedostanou pred soud.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      zde se vedly debaty o zavedení advokátního přímusu (tj. povinnost sepsat smlouvu u advokáta) pro sepis smluv o nemovitostech, ale neprošlo to.
      Notářský přímus by byl nehoráznost, protože pro notáře platí numerus clausus, je jich jen několik set, notáři už si prolobbovali přímus pro sepisování řady obchodněprávních i jiných listin.
      Povinnost sepisovat smlouvy u advokáta ale zavedena nebyla, nadále je lze sepisovat volně, bez právníků.

      Vymazat
    2. Doplňuji odkaz na starší diskusi o problematice přímusu:
      http://christabel.blogarchiv.cz/912681-kdo-nehlasuje-s-nami-hlasuje-proti-nam.php

      Vymazat
    3. Jo, to by byla nehoráznost, muset jít s každou smlouvou k notáři. My když prodávali byt, zjišťovala jsem, kolik stojí sepsání smlouvy. Notář si vzal ceník a vyhrkl: 7000 plus procenta z ceny nemovitosti. Advokátka chtěla jen necelé tři tisíce. Tak vida.

      Vymazat
    4. To je opravdu velky rozdil, notar a advokat. Ta konkurence je zdrava.
      Zde predem pouze presne vim, kolik budu muset platit, jsou na to tabulky.
      Napr. byt (dum) za 110000:
      400 vydaje - 2376 notar - 5599 stat = 8376
      Byt za 550000 ( 5x drazsi):
      400 vydaje - 6790 notar - 27995 stat = 35114
      Po podepsani kupni smlouvy mam jistotu, ze je vse OK - katastr, hypotéka, syndic (sprava domu)- nic se nedluzi, odhlasované prace jsou zaplaceny, byla provedena energeticka bilance, zjistena neexistence asbestu, olova, termitu, je mi znamo, zda se nemovitost (ne)nachazi v zaplavové oblasti i jaka je na centimetr presne jeji rozloha.
      Také se nemusim obavat, ze se octnu pred civilnim ci dokonce trestnim soudem.:)
      Francie ma velice stedrou socialni politiku a nekde se na to hold brat musi...
      MaB

      Vymazat
    5. Pro squire jeste dodavam, ze jako prodavajici bytu by neplatila vyse uvedené celkové notarské vydaje ona, ale kupujici.
      MaB

      Vymazat
  3. teď jde o to, kdy dostane kupující informace aby si mohl opatřit podklady. zda před nebo až po složení zálohy. stalo se mi něco podobného ale v mnohem menším měřítku. chtěli jsme koupit pozemek (pole), našli nabídku která se líbila a navštívili realitní kancelář. Pán nam říkla že je to skvělá nabídka, protože prodávající má nemocného syna a musí prodat aby měl peníze na léčení, a že to spěchá a je to výhodné a že je tam spousta zájemců a pokud máme vážný zájem tak ať hned složíme zálohu a sepíšem smlouvu. jeli jsme se s makléřem na to místo podívat a líbilo se mi. projednala jsem to s mužem, bylo to na dobrém místě a tak jsme složili zálohu do dvou dní (asi 30 tis CZK) a dostali další informace k pozemku (jaký katastr a číslo). Večer jsem se byla ještě jednou na tomísto podívat a vidím že je tam pán s traktorem a tak se ho ptám, proč to prodává. On na mě překvapeně kokuá a říká, že neprodává nic. že to je jeho a dostal to od JZD jako kompenzaci. to mi přišlo divné a tak jsem zašla to proveřit na Pozemkový fond kde mi řekli že je to restituce. Na pána jsem si sehnala telefonní číslo a zavolala mu. Žádného syna samozřejmě nemá, pole dostal jak restituci a chce rychle prodat aby vydělal. Že tam někdo pracuje ani neví,vlastně mu to je jedno.
    TAk jsem s těmi informacemi šla opět do realitky,že nemám chuť se hádat o pole s nějakým traktoristem co tam léta pracuje. Co je na papíře to je dáno. Když to koupíte, je to vaše a může vám být jedno kdo tam pracuje. oplotíte si to a nepustíte ho tam. TAky mi vynadal že si jako klient nemám co opatřovat informace. že k tomu nemám oprávnění vstupovat do přímého kontaktu s prodávajícím.
    Chtěla jsem zrušit slouvu a budoucí smlouva a peníze zpět. Nakonec jsme se dostali až k nadřízenému. ten se ptá kolik to dělá a řekl: vyplaťte jí to. a tak mi vysázeli peníze na stůl a šla jsem. Asi jsem podle ty smlouvy neměla nárok na vyplacení peněz - záloha měla propadnout pokud neuzavřu Kupní smlouvu. ale vypadala jsem že bych je tam mohla utlouct a tak mi ty peníze dali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skládat peníze bez toho, že se aspoň podívám na výpis z katastru, je nesmysl.
      Všechny realitky skoro vždy tvrdí, jak strašně to spěchá, jak to musí být nejlépe hned dneska uzavřeno a podepsáno, to je jejich běžný postup.
      Nikdy to nespěchá tolik, aby to alespoň den dva nepočkalo, a výpis z KN lze dnes získat opravdu snadno; část údajů je i na netu, i když ne všechno.

      Vymazat
    2. to mi je jasné, díváme se do netu. ale my jsme neměli to číslo. to jsme dostali teprve se smluvou. my jsem ten pozemek akorat viděli. to mi přijde hodně divné takhle postupovat. Na drouhou stranu jen z výpisu z katastru bychom nic podezřelého nezjistili. Majitel byl zapsán v pořádku. Jen na tom poli pracoval někdo jiný v úmyslu že je to jeho.

      Vymazat
    3. teda v úmyslu rovná se v dobré víře :o) nemohla jsem si vzpomenout jak se tomu říká

      Vymazat