středa 6. listopadu 2013

Porsche, nebo poník?

Příspěvek k feministickým diskusím o genderových stereotypech s důrazem na děti mladšího školního věku.

"Tak jak bylo dneska ve škole?", pokládám dceři cestou z družiny stejně nenápaditou otázku jako většina rodičů.
"Paní učitelka tam nebyla, učili jsme se s paní družinářkou," hlásí dcera, co už bylo minulý týden avizováno učitelkami.
"A byla to zábava?"
"Nejzábavnější bylo, že jsme se rozdělili do tří družstev a sbírali jsme body! A každé družstvo se mělo nějak pojmenovat."
"A jak se jmenovalo vaše družstvo?"
"No jmenovali jsme se úplně jinak, než jsem chtěla!"
"Aha, a jak jsi chtěla?"
"Chtěla jsem, abysme se jmenovali Poníci."
Ovšem, naše sedmiletá holčička je nadšenou sběratelkou barevných poníků z řady My Little Pony, takto předražených plastových kýčů. Ale protože si s jinými hračkami téměř nehraje (např. s panenkami vůbec) a s těmito poníky si celé dny dokážou krásně hrát i se sestřenkou, když se sejdou u babičky, koníčky jí k různým příležitostem - k svátku, k narozeninám nebo za vysvědčení - kupujeme. Utěšuji se přitom tím, že jako malé holčičce by se mi poníci určitě také líbili a ona z obliby tohoto kýče jistě vyroste.

"Když jste se nejmenovali Poníci, tak tedy jak?", vyzvídám, a protože ve třídě je převaha chlapců, už dopředu čekám něco technického.
Dcerka pokrčí nos a opovržlivě pronese: "Jmenovali jsme se Porsche!"
"Hm, to vymysleli kluci, co?", rozesměju se při představě, jak se holčička snaží ulovit body coby členka týmu Porsche.
Vybavím si feministické poučky o tom, že nemáme děti dopředu zatěžovat genderovými stereotypy, a pomyslím si, že je stejně úplně jedno, co jim tlučeme do hlavy, protože poníci jsou prostě poníci a není to Porsche, že ano.

"Jo a ostatní se jmenovali taky podobně, jedni Formule 1 a další družstvo podle toho tanku, Tygři."
"Ale nebylo to podle zvířete tygra, spíš než podle tanku?"
"To nevím, říkali si prostě Tygři."

Genderový rozměr rozhovoru se mění v poněkud militaristický.
Co jsme to za rodiče, že slovo "tygr" se naší  holčičce spojuje s tankem, namísto s tygrem v zoo?!


19 komentářů:

  1. Evidentně jste správně genderově uvědomělí rodiče - vaše holčička není zakořeněná v ženské roli natolik, aby nevěděla, že tygr je tank! :-DDDD

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Squire,
      ani mi nemluv:)
      Děti totiž měly pár dětských her na XBoxu, které mohly hrát vždycky v sobotu a v neděli ráno, abysme si přispali. Jenomže před pár měsíci se XBox rozbil a my se rozhodli zatím nový nekupovat. A náhradou toho jim tatínek vždycky chvilku hraje Tankovou bitvu, to je nějaké onlinovka, nebo co, já tomu vůbec nerozumím.
      Takže dětičky znají kdejaké typy tanků, Tiger, KV cosi, já ani nevím...

      Vymazat
  2. to je sranda, koukam, ze vsude se resi stejna temata :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      taky jedete v ponících? Možná vás to ještě čeká...:)
      U nás jsou tyhle barevné hrůzy tak asi poslední rok obrovským hitem, holky (dcerka se sestřenicí), si s tím dokážou hrát opravdu neskutečně dlouho, různě si je půjčují a vyměňují, i doma to pořád jede, různě je přeskupuje, hraje s nimi divadlo, schovává a musíme hledat, od babičky vydyndala k narozeninám "zámek poníků", který jsem odmítla koupit - je to akorát drahý kus plastu. Ačkoliv máme těch koňů už celé stádo, seznam pro Ježíška je plný poníků odshora až dolů:-)
      No ale je to stejně roztomilé, holky no:-)

      Vymazat
  3. Tak jsem se právě přiučila, že Tiger byl německý tank :).
    My Little Pony u nás jely také ve velkém. Já se utěšovala tím, že pořád lepší nevkusní barevní obtloustlí poníci než Barbíny, protože na rozdíl od nich si do poníků nemůže projektovat svoje představy o tom, jak ideálně by měla naše slečna vypadat.
    Teď jsou poníci už pár let out a pro změnu se nám doma rozrůstají stáda figurek koní značky Schleich, takzvaní šlajchy, jak jim přezdívá dcera. :)

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, jeden z příštích plánovaných článků bude o T-34:-)

      Je fakt, že si také říkám, že poníci jsou lepší než Barbie, a určitě existují ještě méně vkusné hračky než My Little Pony;)

      Vymazat
  4. Tak takhle je to... Já jsem dlouhodobě netušil, proč jsou hračkářství plná těch hrůz - a ono se to kupuje holčičkám!
    To u nás zase platívalo heslo "autíček není nikdy dost".
    Oddělené vzdělávání kluků a holek mělo leccos do sebe. Přinejmenším na základním stupni by to bylo vhodné obnovit, ne třeba hned zvlášť chlapeckými a zvlášť dívčími třídami, ale aspoň rozdělením do klukovských a holčičích tříd. Mám za to, že učitelům by se snáze učilo a že i dětem by se ve škole mohlo trochu více líbit.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěl jsem říci "ne třeba hned zvlášť chlapeckými a zvlášť dívčími ŠKOLAMI, ale aspoň rozdělením do klukovských a holčičích tříd".

      Vymazat
    2. Milane,
      ano, kupuje se to holčičkám:)
      Sama jsem z toho pokaždé rozpačitá, ale když vidím, s jakým nadšením a láskou ty poníky čančají a poskakují s nimi, tak neodolám.
      Vždycky ironicky říkám: "... koupili jsme dalšího poníka, podporujeme totiž u dětí dobrý vkus."
      Ale u dětských hraček se určitá míra kýče snese, jsou to děti a nemám obavy, že by to na nich nechalo vážnější následky.
      Jinak zvlášť nejmladší je extrémně zatížený na autíčka a na všechno, co má kola, taky už nám přetékají z příslušné krabice.

      Oddělené vzdělávání - to nevím, nemám přehled, jaké by to mělo výhody či nevýhody, ale je jisté, že v současné době by to bylo politicky neprůchodné. Když si představím ten povyk, co by se nad takovým návrhem strhl...

      Vymazat
    3. U nás vždy letěly auta a vše, co mělo kola nebo pásy, pak Duplo a návazně Lego (a to ještě i v pubertě!) a zbraně od šavlí a mečů až po laserová děla a hypersonické pistole a posléze i opravdové vzduchovky, Merkur a podpůrně i všeliké jiné stavebnice. No prostě věci klukovské, to dá rozum, když máme kluky...
      Oddělené vzdělávání by bylo podle mých poznatků pro menší děti úlevou a učitelům by to pomohlo chovat se ve třídách účelněji. Malí kluci a malé holky se navzájem moc nevyhledávají a jejich zájmy jsou výrazně jiné nejen co do obliby hraček.
      Možná by to mohl být i způsob zmírnění dopadů toho, že mnozí malí kluci vyrůstají po rozvodu rodičů ve výhradně ženském prostředí, což se nemůže v dospělosti neprojevit.
      Ale samozřejmě by se to nemělo lámat přes koleno - rozhodovat by o tom museli vždy rodiče, zda dítě do takové jednogenderové třídy dají nebo ne.
      Milan

      Vymazat
    4. Dobrý den a jaký máte názor na tohle: http://www.livingwellspendingless.com/2012/09/14/why-i-took-all-my-kids-toys-away-why-they-wont-get-them-back/

      Teda jestli na to budete mít čas to přečíst, tady výtah, ale za prachy: http://dennik.tyzden.sk/marina-galisova/2013/10/21/preco-matky-beru-hracky/

      Vymazat
    5. Podepisujte mi ty komentáře, prosím.

      Řekla bych, že je to inspirativní. Asi bych nešla až tak daleko, že bych odnesla vše, ale princip je mi blízký - nehromadit milion věcí, nechtít každou hloupost za výlohou.
      Já sama nemám ráda přílišné obklopování se věcmi ani u nás dospělých - množství věcí, které jako současný člověk potřebuji mít doma, mne dlouhodobě překvapuje.
      Sama jsem v době stěhování a i předtím vyhodila a poslala dál opravdu hodně hraček, souvisí to ale i s tím, jak děti určitým typům hraček odrůstají. A chystám se na další kolo.
      Ale jinak jsem docela spokojená s tím, že naše děti nejsou takové, že musí mít každou hloupost, že by vyváděly, ať jim něco koupím, to ne. Dovedou si pěkně hrát s hračkami, které mají, skládají puzzle, hrají stolní fotbal, staví rytířský hrad a kuličkovou dráhu, nepozoruji, že by byly nějaké příliš roztěkané a nevydržely si hrát s jednou věcí.

      Ovšem ať toho vyhážu kolik chci, naše holčička bude mít ve svém dívčím pokojíčku stejně tvůrčí nepořádek - knihy a výtvarné potřeby v kombinaci s jejím "uměleckým" přístupem udělají své:)

      Vymazat
    6. Technická: pro podobně dlouhé odkazy doporučuji užít zkracovač na jdem.cz.

      Vymazat
  5. jen chci podotknout, že větu:"mamínko, tohoto koníčka mám od Helenky" jsem slyšela už minimálně tisíckrát. A běda, když zapomenu přitakat! Eva (ha, dárek k vánocům...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šíří se to jako mor:-)
      Ale klid, výrobce dodává stále nové modely různých barev, s křídlama, bez křídel, se zářícíma křídlama, s barevnými ohony, s pohyblivýma nohama, pohyblivou hlavou atd., takže rozhodně nehrozí, že by nebylo co dokupovat:) A možno dokoupit i zámek, auto a vláček, kdyby se Ti zdálo, že máte doma málo kýčů:))

      Vymazat
  6. A tyhle jste už dětem sehnaly? http://www.youtube.com/watch?v=FIY41LrvMFQ

    Mě to teprv čeká, až dítě nastoupí do školy. Zatím se ve dvou letech vydala hledat zmizelou maminku v ponožkách a s vrtačkou v ruce. Došla až k popelnicím.

    Knihomyš

    OdpovědětVymazat
  7. Mno, Chris, ne, že bych tě chtěl děsit, ale.. Ne, vyrůst z toho nemusí, neb na pastelových ponících ujíždí i třicetiletí. Zvláště, pokud bude pracovat v IT* ;-)

    *Pro pořádek, já mám sice hodně vyšinutý smysl pro humor, ale ne až tak, abych byl fanda Hasbro-poníků. Když už, tak mne baví spíše násobně absurdnější, parodické obrázky poníko-bezpilotních průzkumných prostředků /srovnej s MQ-1/ :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covere,
      to je ukrutný:-))
      Ale ten poslední obrázek, to je taková militaristická krása.

      Vymazat