úterý 5. listopadu 2013

Rozvodový papír

Soud soudí zločiny, proč máme k němu jít?
Tam vzdát se rodiny a zachovat klid?
(Hana Hegerová: Rozvod, text Zdeněk Rytíř)

Nedávná porada s klientkou mi poskytla zajímavý námět k přemýšlení.
S manželem se rozvedla před deseti lety, děti byli ještě malé. Muž si našel jinou družku a odstěhoval se. Jak šel život, jeho nový vztah se rozpadl a on se do původní rodiny tak trochu vrátil, i když naplno s ní nežije. Ale chodí často ke své bývalé ženě, pracuje s ní na jedné věci společného zájmu, s dětmi se pravidelně stýká, jiný vztah neudržuje. Není to ideální, ale nějak to funguje.

A klientka mi tento stav líčila málem omluvně. Jako by na tom bylo něco velmi špatného.
"Víte, já vím, že bych už s ním neměla být, ale já ho mám prostě v pořád v životě", říkala rozpačitě, jakoby čekala, že jí za to vynadám.
"No jistě," přisvědčila jsem, "je to váš bývalý manžel, máte spolu dvě děti, to je pochopitelné, že hraje důležitou úlohu ve vašem životě." U slova bývalý jsem se sama trochu zarazila.
"No, když každý mi říká..."
"Já vím, já vím," přerušila jsem ji, "máte spoustu dobrých kamarádek a všechny vám tvrdí, že už by s ním nebyly, jak s ním můžete být a kdesi cosi, že? Každý má k tomu milion řečí..."
"Jak to víte?"
"To je tak vždycky. Nevšímejte si toho, úplně chápu, že to, co bylo, nejde jen tak vymazat."

Musela jsem o tom pak ještě dlouho přemýšlet.
Rozumím jí, nejspíš bych to v obdobné situaci cítila stejně.
A co když není takovou výjimkou, jak si myslí?
Vybavila jsem si, jak si lidé představují, že se rozvodem, tím papírem s nadpisem "jménem republiky" a s úředním razítkem, snad něco změní. Odstřihnou se od sebe, budou zase svobodní, co bylo, bude pryč, smazáno, zavřeno, spáleno, zbořeno.
Proč přikládáme rozvodovému rozsudku takovou váhu? Proč si myslíme, že to, jak jsme se milovali, nebo jak jsme se potom nenáviděli, se někam ztratí? Vypaří, zmizí?
Společné naděje, společné plány, společný život, společná minulost, společná budoucnost, společný majetek, společná rodina. Společné děti. Jak by to mohlo zmizet? A kam?

Co my to vlastně v advokátních kancelářích a soudních síních administrujeme?
Je to doklad, potvrzení, že dva lidé už spolu nejsou. Nějaké uspořádání poměrů, aby formálně odpovídaly rozchodu. Ale rozluka, duchovní rozloučení, to zcela jistě není.
A lze vůbec takového odloučení dosáhnout?
Vždyť tak jako svatba není jenom "papír", což často slyším od různých zmatených pomýlenců, tak ani rozvod se nemůže vtělit do nějakého dokumentu. Tyhle vztahy probíhají jinak, jindy a jinde, nemůžeme je ovlivnit našimi razítky, podpisy na smlouvách o vypořádání, šustěním papírů vyjíždějících z nehlučných tiskáren. Jak by se vztah mohl změnit "jménem republiky"?

Nevěřím v rozvodové rozsudky. Je to jenom kus papíru.

45 komentářů:

  1. Nekdy si rikam, jak to mame my katolici dobre zarizeny... :)
    Pak si ale vzpomenu na Mons. Kulhanka, jehoz jsem mel tu cest poznat osobne, ktery slouzi (mozna uz doslouzil, nevim ted presne) u prazskeho cirkevniho soudu, a jeho zkazky a rikam si, ze v tomto ohledu se od Zidu moc nelisime (jen oni to maji mnohem jednodussi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zkazky od církevního soudu neznám, docela ráda bych si někdy nějaké poslechla, ale nevím, jestli by to byl dobrý nápad. Asi by mi měly stačit ty od soudu civilního.
      Mimochodem, i na malém vzorku, se kterým se mohu potkat, vypozorovávám zajímavé skutečnosti, snad se dostanu k tomu, abych o tom ještě něco napsala...

      Jinak potkala jsem se i s případem, kdy snoubenec se dal pokřtít kvůli nadcházejícímu sňatku s katoličkou, načež ona celkem brzy po svatbě odešla s jiným....:(

      Vymazat
    2. No, tak doufam, ze uz mi zena nezdrhne, jsem pokrtenej neco pres ctvrt roku pred svatbou a mame spolu tri deti plus ctvrty na ceste... :D

      Ty zkazky jsou nechutny - samozrejme neznam podrobnosti, ale ono asi postaci, kdyz napisu neco ve smyslu, ze se zkouma, zda "doslo ke konzumaci manzelstvi" a zda "manzelsky slib byl opravdu vyrcen dobrovolne a s plnym vedomim jeho nezrusitelnosti". Co tam pak asi jedna a druha strana na sebe vytahujou je, myslim, celkem jasny.

      Prijde mi to nechutny a daleko dustojnejsi mi (pro obe strany) prijde ta Zidovska cesta (byt si nedelam iluze, ze to dneska funguje presne tak, jak je to v Dt...

      Vymazat
    3. Ó, skvělá zpráva, moc gratuluju a přeju, ať je všechno v pořádku!
      Nevím, jestli to čtvrťátko maličko nezávidím:-)

      Nedávno jsem četla na stránkách Institutu sv. Josefa (to jsou ti zastánci předkoncilních časů, které v dnešní ŘKC bohužel vše rozčiluje), jak se církevní soudy stavějí k rozlukám příliš shovívavě a často jim stačí nějaké konstatování lehmyslnosti a nevyzrálosti snoubence při manželském slibu.

      Vymazat
    4. Diky! Doufame se zenou, ze nam tentokrat "ten nahore" nadeli holcicku, neb ctvrtyho raubire uz bychom asi nedali :D

      Jak jsem psal, co se tyce tech cirkevnich rozvodu, z pochopitelnych duvodu nam podrobnosti receny nebyly - jen takto obecne, ze to kolikrat byva dosti nechutne (az jsem z vypraveni Mons. kulhanka nabyl dojmu, ze se nekteri spolubratri soudci v tom stourani vyzivaji, ale to je jen muj dojem).

      Kazdopadne, de iure katolicky rozvod neexistuje a ja osobne to vnimam jako "spise spravne". Je to totiz dost vyznamny prvek manzelstvi, ktery medle chrani tento institut od "zesvetsteni" a lehkomyslnosti - proste a jednoduse nuti daleko vic premyslet nad tim, koho si vezmu.

      Na druhou stranu je to dost svazujici a byt existuje odluka, rozvod to neni...

      Tady opravdu nejde ric nez "Buh sud!" :D

      Vymazat
  2. Moc pěkně napsáno!
    Moje a ženy rodiče se rozvedli, ženy rodiče se vůbec nestýkají ani o sobě nemluví, tchán úplně změnil styl života, takže tam to "jménem republiky" asi trochu zafungovalo. Moji rodiče se občas stýkají, ale ten vztah je dávno pohřbený.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      díky.
      Já si myslím, že ono to funguje tak nějak mimo to "jménem republiky".

      Zajímalo by mne, kolik % rozvedených lidí dojde posléze k závěru, že se rozvádět neměli, protože
      - v novém životě/vztahu je to horší,
      - v novém vztahu je to úplně to samé jako v předchozím (protože člověk si svou povahu samozřejmě nese s sebou...),
      - ono to vlastně nebylo tak špatné a v závěrečné etapě života by bylo dobré být spolu,
      - partnera jsem nazíral příliš kriticky a myslel si, že na mne čeká kdovíco lepšího a ono ne.

      Řekla bych, že takových případů je poměrně dost.
      Zejména když se připočtou škody na různých souvisejících vztazích v rodině.

      Ale nevím, taková statistika se nevede.

      Vymazat
    2. Tak takovou statistiku také neznám, znám jen pár případů o rozvodech, ze svého nejbližšího okolí a jsou tak odlišné, že z toho těžko vyvozovat nějaké závěry.
      Tchán rozvodem evidentně získal.
      Tchyně je v háji.
      Moje matka nejspíš získala - osobní svobodu ale přišla o materiální zabezpečení.
      Tátovi materiálno zůstalo, ale ostatní je v háji.
      Bratr (rozvod přesně po roce) se zbavil protivné opilé nány.O ní jsme už nikdy neslyšeli a to je tak dvacet let.Ani na pohřbu bráchovi nebyla.
      Takže jaké z toho vyvodit závěry? Naprosto žádné, těžce individuální akt, někdo na tom vydělá, někdo to projede. Ale těch šťastných asi bude míň.
      Nicméně to nic nemění na tom, že snaha státu to ošéfovat papírem (jak sňatek tak rozvod) je v řadě případů velmi směšná.

      Vymazat
    3. Právě že mi to tak nějak nezapadá do sebe: přijetí manželského slibu je delegováno na představitele nějakého společenství (obec, církev), zatímco rozvod je svěřen státní moci soudní... nezdá se mi to příliš logické.

      Vymazat
    4. Nasla jsem zde statistiku Insée pro rok 2006, podle které ze 2 milionu deti mladsich 18 let z rozvedenych rodin se jich 800 tisic dostalo do té "patchworkové rodiny" (400 tisic se do ni narodilo).
      Rodice z takovychto rodin jsou v prumeru méne diplomovani, ve svizelnejsi financni situaci, maji vice deti, zena byva v 1 pripade ze 3 starsi nez manzel...
      A ve vetsine pripadu komplikace prevladaji nad pozitivy, podobné, jak uvadi nize Chris.
      MaB

      Vymazat
    5. Bohužel, je to problém, o kterém se skoro nemluví...

      Ono nemusíme být zrovna géniové představivosti, abychom si dokázali představit praktické obtíže takovéto rodiny: matka, otec, mimino nebo třeba batole a školák, a k tomu jim tam co dva týdny na víkend a několik týdnů o prázdninách přibude otcův puberťák nebo dva z předchozího manželství, jejichž matka je už taky vdaná a s novým partnerem má dítě. Otec takové rodiny navíc posílá část svého příjmu rodině původní, takže mu pro rodinu se ženou na mateřské nezbývá tolik, kolik by bylo třeba. Kde jsou ty výhody?
      Všichni mají akorát tak důvod být naštvaní na ty ostatní:(
      Tohle je realita, ne časopisové herečky, které s úsměvem líčí, jak to všechno funguje, jak jsou všichni spokojení.

      Vymazat
    6. Kde jsou ty vyhody ?
      Nejsou hned, vyzaduje to cas, trpelivost a inteligenci dospelych,
      Snahu odpoustet, potlacit vlastni zklamani a egoismus, mit na zreteli zajem ditete.
      Patchworku zpravidla predchazi cary vztahu rozpadlého a je treba otazka, zda je pro dite lepsi, aby zilo jako jedinacek jen s jednim z rodicu nebo ziskalo sourozence.
      Nova rodina muze byt "skolou", kde se dite nutne uci ohleduplnosti i kompromisu, coz se v mu zivote hodi.
      Neni to idealni, ale pri dobré vuli to nemusi byt ani katastrofa.

      Ve Francii se prave diskutuje o zakonu, ktery ma dat "beaux parents" ( krasnym rodicum) pravni status, aby uz nebyli pro dite partnera "nikym"...
      MaB

      Vymazat
    7. Bohužel, to jsou sice ty proklamace, kterými se aktéři zaštiťují, realita ale bývá o dost jinde. A není divu, protože lidí, kteří vykazují zmíněné ušlechtilé vlastnosti, rozhodně není nadbytek.

      Sebelepší vztahy mezi cizími lidmi nenahradí dítěti kvalitní vztah mezi rodiči.

      Já jsem asi už moc deformovaná tou prací nebo nevím:(

      Vymazat
    8. Pisi, ze ve vetsine pripadu komplikace prevladaji nad pozitivy,.
      Nastesti ale nejen mezi medialne znamymi jsou lidé rozumni a inteligentni, kteri se nerozvedli z pouhého rozmaru a kteri nic neproklamuji..
      Nového partnera vybiraji po spatné zkusenosti jiste pecliveji, té druhé sance si vazi a detem se snazi vytvorit harmonické rodinné zazemi.
      Ze by mnozi z nich byli radeji, kdyby se jim to byvalo podarilo hned napoprvé, je jasné.
      MaB

      Vymazat
    9. Macecha není matka a otčím není otec.
      Milan

      Vymazat
    10. Tak to je pravda, plati i pro ty, kterym se rika elegantneji krasna matka a krasny otec. (belle-mère a beau-père).
      Ale co z toho plyne ? Ze kazdy otcim je horsi nez otec a kazda matka je lepsi nez macecha ?
      Prirozene by tomu tak byt melo, ale...Staci zeptat se soudce pro rodinné zalezitosti, co denne ve své praxi vidi.
      Vite, ze odbornici odhaduji, ze asi 5% deti vychovava muz, ktery ani netusi, ze neni jejich biologickym otcem ?
      MaB

      Vymazat
    11. MaB,
      když to netuší, že je biol. otcem, tak to podle mne nevadí, protože jeho přístup k dítěti je analogický jako u biol. otce. Je to jedno, vztahy to nijak nenaruší.

      Jistě ne každý otčím je horší, určitě se najde dost případů, kdy je to jinak, ovšem to nic nemění na tom, že v průměrném, typickém případě, má dítě, kterému toto rodiče provedou, zaděláno na velké problémy. A s nimi my všichni, jelikož to jsou jevy, které ovlivňují celou společnost.

      Vymazat
    12. Na tom se my, kterych se to nastesti netyka, urcite shodneme.
      Trochu jinak uz mluvi ti, kterym "to rodice provedou".
      Ale co s tim ? "Postizeno" je skoro 50% deti a to nepocitam ty, které ziji ve spatném rodinném prostredi, i kdyz s obema rodici.
      Samozrejme, ze by byly nejlepsi jen samé harmonické a uplné rodiny. Jako by byl nejlepsi svet bez nemoci...
      MaB

      Vymazat
    13. Moje matka po rozvodu s otcem (bylo mi cca 8 let a zhruba stejnou dobu to uz mezi skripalo) vystridala nekolik partneru, nez nasla "toho praveho". Do te doby nic moc, ale na tohoto "otcima" vzpominam s laskou (bohuzel zemrel na raka pred necelymi sedmi lety). Btw, taky vam to slovo 'otcim' pripada, stejne jako 'macecha', tak osklive, nebo je to jen muj pocit?
      Na druhou stranu teta se po rozvodu a nekolika letech nastehovala k davnemu priteli, ktery je asi jeste horsti, nez stryc (byt si ho uz poradne nepamatuju a od ty doby jsem ho nevidel)...

      Myslim ale, ze obecne se rozvodu naduziva, uz jen z toho duvodu, jak "lehce" ho lze dosahnout... Lidi jsou proste a jednoduse lini a radeji od problemu utikaji, nez aby je resili. Navic zcela sobecky zapominaji na deti a casto je vyuzivaji jako zbran proti partnerovi (do jiste miry tomu bylo i u nas).

      Mozna i tahle moje osobni zkusenost vedla ke konverzi a chapani manzelstvi jako, frazeologicky receno, posvatneho svazku, ktery proste a jednoduse trva...

      (ehm, konec patosu, jdu konecne neco delat :))

      Vymazat
    14. To je svedectvi z vlastni zkusenosti, nikoli jen teorie, i krasny priklad toho "neco spatného pro neco dobré" !

      Nevim, ze by se to osklivé "macecha" stale uzivalo... (?)
      MaB

      Vymazat
  3. "La famille recomposée heureuse" (st'astna znova slozena rodina) je tu trend, ktery razi a dobre dokumentuje byvaly prezident, sam otec 4 deti se tremi manzelkami.
    Do své druhé manzelky Cecilie se blaznive zamiloval, uz v okamziku, kdy ji jako starosta oddaval a po nekolika letech si ji se 2 detmi vzal a meli spolu 1 dalsi.
    Ve vykonu prezidentské funkce se rozvedl, bleskove znovu ozenil a s nynejsi manzelkou Carlou, ktera prisla do manzelstvi se synem, ma dceru.
    Vsichni, jak dospeli, tak deti (pry) spolu vychazeji "bajecne", tvori jednu velkou rodinu, kde se sejde asi tucet sourozencu, zkratka idyla i dukaz toho, ze opravdu nejen oddaci list, ale i rozvodovy rozsudek jsou jen kusy papiru...:)
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      tomu se zde říká "patchworková rodina" - od slova patchwork, což je technika, kdy se látka sešívá z různých kousků, útržků a druhů jiných látek.
      Možná v životě společenské smetánky to jakž takž funguje, i když já těm úsměvům navenek ani trochu nevěřím, nicméně v životě obyčejných lidí, kteří mají ze svého příjmu často potíže financovat chod jedné rodiny, natož dvou (současné a bývalé), to přináší strašně moc neštěstí.
      Děti žijící mezi tím mají často různé psychické problémy, už v útlém věku se musí vyrovnávat se situacemi, na které není dětská psychika ani trochu stavěná, nehledě na to, že to zásadním způsobem oslabuje rodičovskou autoritu (rodiče nevystupují jednotně, na místě otce se nachází cizí muž...).

      Mám tady ve spisech případy mladistvých delikventů, kteří téměř bez výjimky pochází z těchto "ideálních" rodin, bohužel.

      Vymazat
    2. Michodem, je obrovskou vinou společenských elit, že tento model soužití staví na odiv, prezentují jej jako žádoucí a šťastný.

      Ostatně sám patchwork je často dosti nevkusná záležitost:
      http://cs.wikipedia.org/wiki/Patchwork

      Vymazat
    3. U nás vyjma Klause byli všichni polistopadoví premiéři rozvedení, nebo se rozvedli přímo ve funkci.
      A to jim nejen novináři, ale prakticky nikdo nevyčítal.
      Nezvládnutí vlastního manželství se u nás bere div ne za hrdinství a v rozličných časopisech jsou zejména ženy přímo vybízeny k tomu, aby své manželství rozbily. Připadá mi to až neuvěřitelné.
      V tomto společenském milieu je div, že vůbec ještě nějaká manželství jsou.
      Milan

      Vymazat
    4. Milane,
      ano, to už jsme tu zmiňovali, ale vzpomněla jsem si ještě na jednu výjimku z pravidla - Stanislava Grosse. Toho si ovšem těžko někdo troufne dávat za příklad čehokoliv, že. Všem leží v žaludku je "zázračné" zbohatnutí, i když už je tolik let mimo politiku.

      Nějaká manželství ještě jsou - a dokonce se jich polovina nerozvádí:)

      Vymazat
    5. Mýlíte se. I pan Gross byl rozvedený. Paní Šárka byla jeho druhá manželka.
      Jediný nerozvedený byl Klaus.
      Milan

      Vymazat
    6. Jediny nerozvedeny byl Klaus, ale jestlipak i verny ? :)
      F. Mitterrand byl nerozvedeny, coz mu nebranilo zit ve vztahu bigamie.
      MaB

      Vymazat
    7. A nezapomneli jste na Vaclava Havla ?
      Nebo se dozvim, ze i on byl pred pani Olgou rozvedany ?

      Vymazat
    8. Václav Havel nebyl nikdy předsedou vlády.

      Pokud jde o V.Klause, to ať si vyřídí doma:)
      Jinak je přece jenom rozdíl mezi nějakou nevěrou a zničením manželství.

      Vymazat
    9. Ad vrcholní politici: myslím, že je to částečně dáno charakterem té práce, resp. funkce. Politika se dělá o víkendech a o večerech, tj. v čase, který je obvykle jinak vyhrazen rodině. Takže je politika spíš vhodné zaměstnání pro nějakého muže bez závazků, než pro otce rodiny.

      Vymazat
    10. Nepozorne jsem cetla, ale spis mne popletlo to samotné "premier".
      "Premier" (prvni) séf je tu prezident a predseda vlady musi byt vzdy se slovem ministr, tedy "premier ministre".
      Dostatecne rychle jsem se nepreorientovala z jednoho jazyka do druhého.
      Jinak samozrejme vim, ze V. Havel nikdy predsedpou vlady nebyl :))
      MaB

      Vymazat
  4. Nejčastějším důvodem rozvodů je pěstování análního sexu; tato úchylná praktika ničí ročně tisíce manželství.
    Josef Chmelíř

    OdpovědětVymazat
  5. Jedna zdejsi pravni kuriozitka:
    U kasacniho soudu se prave resi pripad Denisy, ktera zada uznani sveho snatku s Raymondem, otcem jejiho ex-manzela.
    Toto druhé manzelstvi trvalo 22 let, bylo bezdetné, ale Denisa mela s prvnim muzem dceru, kterou spolecne s otcimem a dedou v jedné osobe vychovavali.
    Soud manzelstvi dvakrat anuloval, zakon je jasny, cl.161 OZ rika, ze svatba mezi pribuznymi v 1. linii (predkové a potomci) i pripojenymi ve stejné linii mozna neni.
    Syn Raymonda a prvni muz Denisy pozadal o anulaci po smrti otce z duvodu dedictvi, na které by Denisa mela v pripade platnosti snatku uzivaci pravo az do smrti.
    Oddavajici ani snoubenci pry nemeli nejmensi tuseni, ze je snatek z pravniho hlediska nemozny.
    V takovém pripade muze byt povazovan za snatek putativni, omylem pokladany za pravoplatne uzavreny, (cl.201). Musi byt ale ihned ukoncen, coz ma stejny efekt jako rozvod.
    Prezident ma pravo derogace, ale to uz letos odmitl v pripade snatku nevlastni matky a syna vzhledem ke komplikacim v rodové posloupnosti.
    Evropsky soud pro lidska prava vsak uz nekolik podobnych pripadu v Anglii povolil, takze Denisa bude muset také do Strasbourgu....
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi připomíná místní uměleckou rodinu Saudkových, Sára Saudková žila nejprve se starším Saudkem, a potom s jeho synem, se kterým má čtyři děti, mají to doma asi zajímavé:)
      http://cs.wikipedia.org/wiki/S%C3%A1ra_Saudkov%C3%A1

      Vymazat
    2. Taky takovou rodinu znam - matcin automechanik zil nejdriv nejakou dobu s matkou (ne moji :), nacez "presedlal" na dceru, se kterou ma, tusim, tri deti - v sedmdesati je nejmladsimu neco kolem deseti, takze se musi docela ohanet...

      Vymazat
  6. K tématu aktuálně z pohledu církevního:
    http://res.claritatis.cz/zpravy/vatikan/kongregace-pro-nauku-viry-potvrdila-cirkevni-zakaz-prijimani-pro-rozvedene-kteri-uzavreli-novy-snatek/6600
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych ani nečekala jiné rozhodnutí, i když chápu, že je to veliký problém, stále více takových případů...

      Vymazat
  7. Nedávno jsem zde v diskusi k nějakému článku uváděl, jak je to u nás s právní definicí rodiny v různých předpisech.
    Nově to doplňuji: od 1. ledna bude taková definice i v zákoníku práce (sic!), a to v § 347 v novém odstavci pátém:
    Pro účely tohoto zákona se domácností rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji.
      Takže to je, pokud se nemýlím, převzetí definice ze stávajícího OZ.

      Vymazat
    2. To jistě, ale v zákoníku práce - což tedy skutečně nechápu.
      Po přijetí nového kolosálně dlouhého občanskoprávního kodexu se typické kodexové normy cpou do speciálních zákonů.
      Zjevně se tedy s tou novou kodifikací něco HODNĚ nepovedlo.
      Milan

      Vymazat
  8. Jup, rozvod není definitíva.

    To by si potom moje teta nemohla znovu vzít svého exmanžela a mít s ním ještě další dvě děti k tomu jednomu z jejich prvního manželství.

    OdpovědětVymazat
  9. zaujímavý blog, Christabel.
    tiež som za ten svet nevedela pochopiť, prečo s rozvodom musíme ísť pred súd. ako zločinci. moja právnička to mala so mnou ťažké ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji.
      Ta úvodem citovaná píseň, kterou zpívá Hana Hegerová, je v tomto celkem výmluvná.

      Vymazat
    2. Proč jít s rozvodem k soudu jako zločinci?
      No protože rozvod je zločin.
      Milan

      Vymazat