pátek 22. listopadu 2013

Tři

Komunikační etuda

Před několika dny jsem poprvé po mnoha letech navštívila vzdělávací akci pro advokáty (mimochodem vynikající úrovně), kde jsem potkala svého bývalého spolužáka z vysoké školy. Měla jsem z nečekaného setkání radost. Před zahájením semináře a o přestávkách mezi přednáškami jsme měli čas sdělit si novinky. A tak jsem se dozvěděla, že můj kolega opustil po několika letech Prahu a zahájil praxi v jiném městě, které bylo původně domovem jeho manželky. Hovořili jsme o těžkostech, které takový přesun přináší, ale i o jeho výhodách.

"Je to klidnější město, pro děti je to tam lepší."
"To věřím," přisvědčila jsem, "a kolik máte dětí?"
"Nooo... tři," odpověděl. Zdálo se mi, že trochu plaše.

Viděla jsem, že se připravuje na to, že uslyší:
- ach, tři? A to jste tak chtěli?!
- tak to já bych nedala!
- a jak to prosím tě zvládáte?
- to máte doma mateřskou školku, ne?
- to jsou všechny tvoje?
- a nevadí ti, že se nemůžeš všem plně věnovat? Není lepší mít jedno nebo dvě?
- to jste měli dvě holky a chtěli kluka, co?
- si zakládáš fotbalovou jedenáctku?
- chudák tvoje žena, dovedu si představit, že se nezastaví.

Neřekla jsem nic takového.
Namísto toho jsem se zářivě usmála:
"To je paráda. My taky!"



31 komentářů:

  1. Pche, nedavno jsem cetl nebo slystel tusim Hoschla, ktery tvrdil, ze prumerna rodina ma emocionalni a financni moznosti na ctyri deti. Cili zatim jsme podprumer, ale pristi rok v cervnu budem hezky uprostred :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak u mne to docela kolísá. Například když všechny spí nebo je některé z dětí u babičky, cítím, že mám emocionální možnosti na mnohem více dětí, než když se všechny tři mlátí a ječí u toho:-)

      Vymazat
  2. Asi takhle - trezalku uz neberu... :D

    OdpovědětVymazat
  3. chachá, to mi připomíná, když je Hanka ve školce a my s Liduškou a Honzíčkem jdeme někam - nakoupit, na poštu, cokoliv. Hluboký kočár s miminem + dvouleťák za ruku, čili jakmile se octneme někde ve frontě nebo v šalině, prostě kde je prostor pro konverzaci, okamžitě uslyším nějakou variantu na "Tak už máte páreček, že jo, lepší to mít z krku hned a rychle po sobě, že?" načež se vždycky blýskavě zubatě usměju a odpovím "Ještě mám jednu ve školce" - čímž se v očích svého konverzačního partnera přesouvám z kategorie "rozkošná maminka od rodiny" do kategorie "Nepodchycený blázen" :-D

    Táta: čtvrťátko - gratuluju a lehce závidím:) Kdyby naše nejstarší kvůli autismu nevydala sama za tři děti, tak bych taky chtěla čtyři. Sama jsem ze čtyř dětí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jasně, páááreček, to je meta, které nutno dosáhnout, pokud možno hned se dvěma dětmi:-)

      Taky jsem psala, že bych čtvrťátko jako Tuleňů docela brala, ale tři jsou taky fajn. My jsme ale každý ze dvou.

      Vymazat
    2. Nojo, parecek, ale to nam na udrzeni demograficky krivky nestaci, zejo :D Holt to musej cikani a katolici zachranovat :D

      Vymazat
  4. V sobotu byl v televizi porad s Céline Dion, ktera obrazne listovala knihou svého zivota.
    Vzpominala na své st'astné detstvi, na to, jak spala v supleti, jak sourozenci dedili jedni po druhych boty a obleceni, ona jako nejmladsi ze 14 (9 bratru a 4 sestry) byla posledni v rade.... Proto dnes tolik utraci za boty a za saty
    Vsichni v rodine na neco hrali a zpivalo se od rana do vecera, nebyly penize, ale byla laska a pohoda..
    A to pry tatinek chtel puvodne zustat bezdetny. Maminka ho ale nastesti dokazala presvedcit a co je obdivuhodné, udrzet dodnes skvelé rodinné vztahy. .

    Céline ceka od 26. listopadu a v lednu 7 koncertu v nejvetsi hale Paris-Bercy (17 000 mist), listky od 180 do 600 eur a bude zcela urcite vyprodano.
    (Takze bude na boty i saty pro celou rodinu.:)

    Svetova jednicka tvrdi, ze za to, co je a co dokazala, vdeci své pocetné a milujici rodine.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      to jsem vůbec nevěděla:-)
      Čtrnáct dětí, to je úplně jiná liga. Dříve to nebylo tak exotické, ale dneska se to nevidí.

      Vymazat
  5. Jina mozna reakce :
    Teprve tri ?
    Zatim jen tri ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady prostě nejsou lidé s vyřčeným počtem nikdy spokojeni:))

      Vymazat
  6. Jsem jedináček a delší dobu v normálním stařeckém důchodu /tedy žádný kripl/ a řeknu, nemá to chybu. V dalším životě opět jedináček a důchodce už od šesti let věku
    Jedině tak si může jedinec plně rozvinout své zájmy a dosyta si je užít.
    Chce to pouze maličkost, aby papá opět zanechal ve Fío sumičku ve měně s kterou ti MBÁčka /MBA= mladý, chytrý, milý/, nemůžou svévolně manipulovat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buteo,
      důchod od šesti let - to mi připomíná důchodovou reformu jednoho mého příbuzného: od 20 do 35 budeme všichni v důchodu, abychom si to mohli užít mladí, a pak už můžeme pracovat nepřetržitě až do konce života.
      Ale k tomu asi nemáme dostatečné podmínky, hlavně ty odpovídající sumičky v bankách:)

      Vymazat
  7. Tak nějak si při úrovni našeho školství ty 4 nedokážu představit. (A to fakt nevím, kam bychom je v sídlištním bytě dali, ale to je okrajová věc). Protože každý třetí předmět musíme doma doučovat, většinou proto, že ve školách (včetně církevního gymplu) je binec a děti to prostě nepoberou. A pak látku za týden stíháme třeba za 60 minut. Ale dá se to...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      myslím, že je dost rodin, které v navýšení počtu dětí brzdí jenom takové a podobné praktické otázky.
      Už jenom doprava: tři děti ještě nacpete do běžného auta, čtyři už ne. Navíc ty dnešní předpisy ohledně autosedaček... Jsou to všechno řešitelné, nepříliš důležité věci, ale když se to nasbírá, tak to prostě může představovat určitý limit.
      Objem logistiky, kterou je nutné zvládnout ohledně školy a zájmů, se s počtem dětí samozřejmě navyšuje, úměrně tomu i čas, který je na to nutné věnovat, takže je toto kritérium bezpochyby třeba brát v úvahu.

      Vymazat
    2. Nojo, vsak zensky u nas ve farnosti v podstate fungujou uz jen jako ridic autobusu... :D

      Vymazat
  8. Já jsem se tím vždy chlubil - nikdy jsem to neříkal plaše, jen při hovoru s těmi, o nichž jsem věděl, že mají 4 nebo 5 dětí.
    Tři jsou únosné minimum, ale skutečně jen minimum.
    Teď, kdy se doma vyskytují už jen sporadicky, vidím mnohem jasněji, že více by bývalo výrazně lépe.
    Aby než z domova zmizí poslední už ten první přivedl nějaká vnoučata...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      jistěže je to pozitivní informace, ale už to tak je mezi mojí generací, že často, když ji sdělíte, čelíte náletu otázek, které jsem popsala v článku. Samozřejmě ne vždy, ale to, že norma jsou dvě, je dost zažité.
      A tak se mi zdálo, že i můj kolega čeká ode mne spršku podobných otázek a (někdy netaktních) výkřiků.

      Proto já jsem třeba ráda, když k nám přijde na návštěvu nějaká rodina se třemi dětmi, protože s nimi si nemusíme nic vysvětlovat, jsou zvyklí na určitý hluk a mírný chaos, hračky všude a tak, vědí zkrátka, co to obnáší.

      Také si říkáme, jaké to bude, až vyrostou, no zatím je to ještě daleko. Ale utíká to čím dál rychleji, nevěřila jsem tomu, když mi to všichni říkali, a je to tak.
      My už další dítě mít nebudeme, ale rozhodně by mi to nevadilo.

      Vymazat
    2. Netaktní otázky a komentáře si dokáží pokládat navzájem rodiče bez ohledu na počet dětí.
      Mám s tím bohaté zkušenosti jako dlouholetá matka jedináčka a následně matka dvou dětí s větším věkovým rozestupem.
      Z těch lepších:
      - Přeju ti, abys už konečně tenhle rok otěhotněla. (otěhotnět jsem nechtěla)
      - To se vám to druhé dítě tak dlouho nedařilo, že?
      - Jaké to je, pořídit si miminko takhle stará? (pardon, já stará ještě nejsem :), navíc otázka položena bývalou spolužačkou, která měla v té době 3-leté dítě, tedy také relativně malé)
      - A cože jste se rozhodli pro sourozence? Bylo vám smutno, že? (vyřčeno ve společnosti mého staršího dítěte)

      Takže být příjemcem netaktních otázek není výsada pouze rodičů 3 a více dětí. Lidé jsou holt zvědaví a hovorní, občas rychleji mluví něž přemýšlí :).

      Onehdá jsme se s kamarádkou shodly na třech TOP otázkách, které dokáží holku provázet podstatnou část života:

      - Odpromujete a všichni se vás ptají, KDY SE BUDETE VDÁVAT.
      - Vdáte se a ptají se vás, KDY PŘIJDOU DĚTI.
      - Porodíte první dítě a ptají se vás, KDY BUDETE MÍT DALŠÍ DÍTĚ.

      Jenom jsme ještě nezjistily, co se lidé ptají mezi druhým dítětem a důchodem.. Nevíte to někdo? :)

      Ivana

      Vymazat
    3. Ivano,
      tak minimálně těch rodičů, kteří mají dvě holčičky nebo dva chlapečky, se lidé ptají: A nechcete ještě kluka/holčičku?
      Důvod k nějakému zvědavému, šťouravému dotazu se vždycky najde:)

      Vymazat
    4. Aha, tento dotaz jsem také zaznamenala (dvě holčičky), ale zatím jen v rodině :).

      Vymazat
    5. Netuším, co je na tom netaktního.
      Milan

      Vymazat
  9. Pane Milane, ta poslední otazka netaktni není, muze byt spíše mirne obtěžující, pokud je kladena příliš cato. Tim spíš, nejste-li vy a vas protějšek v odpovědi zajedno :). Janak ja bych neposuzovala jako netaktni ani radu odpovědi z tech zminenych v clanku pani Chris.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ještě bych dodala, že aby ta otázka byla uplne korektní, mela by znit "A nechcete ještě miminko?". Normalnim rodičům je preci jedno, zda to bude holčička nebo chlapec.

      Ivana

      Vymazat
    2. No, to si nejsem tak jist, jestli je to jedno.
      Když čekáte třetí dítě a máte malý byt, jistě lze pochopit, chcete-li, aby to byl ZASE kluk nebo ZASE holka. Vstup dalšího pohlaví by mohl znamenat komplikace. Nicméně ani to není otázka, na níž by nebylo lze bez újmy na pověsti popravdě a upřímně odpovědět.

      Já skutečně nevidím na těch otázkách nic netaktního, prostě tam nic takového necítím. A připadá mi i divné, že někdo tam zamlčení hodný problém vidí. Fakt tomu nerozumím. Asi jsem holt necitlivý buran.
      Milan

      Vymazat
    3. Pane Milane, ja Vas vnímám znacne odlisne nez jako necitliveho burana :).
      Koneckonců, třetí holcicka nebo třetí chlapec je celkem prakticke i po stránce dedeni obleceni, hracek a jinych detskych poteb. Co s takovou růžovou výbavičkou po 2 slecnach, když se jako třetí narodi synek, že? :) No, myslím, že v konečném důsledku jsou vsichni rádi za zdrave miminko bez ohledu, zda naplnilo ocekavani, co se pohlavi tyce.

      Ivana

      Vymazat
    4. Já vnímám podobné otázky jako netaktní dost často, ne konkrétně vůči mojí osobě, to je mi celkem jedno, ale obecně.
      Člověk totiž nikdy neví, kdy se strefí do nějakého bolavého místa (např. chceme další dítě a nejde to, jeden z nás chce a druhý ne a podobně, řada situací), může se strefit celkem snadno... podle mne by bylo lepší, kdyby se u nás zvyk šťourat tímto způsobem lidem do soukromí omezil.

      Rozebírat jaké pohlaví dítěte by kdo chtěl mi připadá trošku mimo, jelikož to stejně neovlivníme.
      Neříkám, že se občas na něco takového nezeptám, ale opravdu se snažím vysledovat, aby to dotyčného spíš zbytečně netrápilo, než aby měl z takového rozhovoru radost.

      Vymazat
  10. Vzdy mne potesi, kdyz rodice deti, na jejichz adopci jsem se podilela, udrzuji kontakt.
    Minuly tyden jsem dostala zpravu o malé Romce, adoptované ve 4 letech se silnym zpozdenim (uroven 2 letého ditete) ze Slovenska.. Dnes je ji 14 a patri k nejlepsim zakum. Chce pokracovat ve studiu na gymnaziu s vedeckym zamerenim, jeji sen je byt pilotkou a pak kosmonautkou.
    Uz mela starsiho bratra (vlastni syn adoptivnich rodicu) a pribyli ji dva dalsi, jeden z Maroka a druhy ze Senegalu.
    Pricemz matka je Anglicanka a otec Francouz. Prave vyrizuji dalsi adopci z Haïti a nehodlaji pry skoncit u ni.
    Jejich rodina je ukazkou multikulturni spolecnosti v malém, i dukazem toho, ze muze velmi dobre fungovat..
    Rodice jsou obdivuhodni a bylo by zajimavé zjistit, jakého typu jsou otazky, které jsou jim kladeny.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní MaB, nemohu souhlasit.
      Tedy v tom, že ta rodina je ukázakou multikulturní společnosti v malém.
      Ve skutečnosti je to "monokulturní rodina". Berou si malé děti a vychovávají je po svém a samozřejmě všechny stejně. To, že ty děti jsou různých ras a různého odstínu kůže, není projevem multikulturalismu.
      Multikulturní byla ta hinduistická rodina, které M. Gándhí přikázal vychovat malého osiřelého muslimského chlapce jako muslima (jestli tedy znáte tu historku - bylo to v rámci bouřlivého a krvavého dělení Indie na Indii a Pakistán).
      Milan

      Vymazat
    2. Pane Milane, mate jiste pravdu, ale jen do jisté miry.
      Deti jsou vychovavany dvojjazycne (matka s nimi mluvi anglicky) a fakt, ze si neberou miminka, ale deti vetsi, jejichz adopce je mnohem snazsi, kontakt s jejich puvodni kulturou usnadnuje. Obzvlast' kdyz to rodice podporuji. Abel ze Senegalu, adoptovany v 10 letech, provozuje africké tance a hraje na djembe.
      Pokud jde o nabozenstvi, nejsem informovana, ale nepochybuji, ze si je budou moci vybrat a ze provozovat islam "à la française" (umirneny) pro syna druhého nebude problém.
      Dalo by se tedy rici, ze je to ukazka multikultury soucansé, moderni, jak bychom si ji predstavovali.
      MaB

      Vymazat
  11. Tohle uz davno nehodnotim , i kdyz jsem to delala : "jak muzou mit ...x...deti, kdyz...a kdyz...a vubec, ja bych tohle nemohla...je to kazdeho volba, jak se s tim nasledne rodice poperou (anebo nepoperou, jsou i takovi, kteri to na prvni pohled zvladaji s usmevem a gracii :-) kazdopadne u sebe jsem si jista, ze dve uplne staci a priznavam, ze citim, ze moje fyzicke, psychicke a dalsi limity uz na dalsi dite jednoduse nestaci :-) A vlastne ani nevim, jestli bych chtela soutezit - s kym ? s vicematkami ? sema se sebou ?abych ukazala, ze prece jenom to jde, kdyz se chce.Protoze nechce :-) L.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. L.,
      příspěvky k zapadlým diskusím jsem našla a zdravím!

      Taky to beru tak, že je to každého věc. A rozhodně to neberu jako nějakou soutěž. Vždyť každý jsme jiný a každý se jinak cítí...
      Slovní spojení "zasloužilé matky" přímo nesnáším!

      Vymazat