neděle 24. listopadu 2013

Vyžeňte hříšníka od svého prahu

V novém občanském zákoníku jsou dobrá ustanovení, špatná ustanovení a minimálně jedno ustanovení vysloveně nemravné.

§ 2923 
Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti, provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.

Pro úplnost cituji nicneříkající důvodovou zprávu k tomuto ustanovení, pro mé úvahy zcela irelevantní:
Jedná se o klasickou culpa in eligendo, jejíž dosah je vzhledem k obecnému pojetí odpovědnosti za zaměstnance, zástupce či pomocníka i ke zvláštní úpravě povinnosti hradit škodu vzniklé z provozní činnosti či jiných zvláštních příčin, omezen na případy zbývající, na jejichž praktické řešení platná právní úprava nepamatuje.

Abychom si dokázali představit, oč jde:
Pronajímatel pokojů v ubytovně nebo bytů v bytovém domě poskytne ubytování osobě, o níž ví, že vykazuje nebezpečné vlastnosti. Například člověku, který v minulosti někomu ublížil. Odpovídá potom společně a nerozdílně s tímto člověkem za škodu, kterou dotyčný způsobil chováním vyplývajícím ze své nebezpečné povahy ostatním nájemcům prostor v daném zařízení nebo jiným osobám, které se v něm zdržovaly.
Aby odpovědnost za škodu vznikla, musí pronajímatel při uzavírání smlouvy vědět, že jeho nájemce je takovou pochybnou osobou.
Nahlíženo z jiného úhlu, poskytovatel nějaké služby odpovídá za škodu, která v jeho provozovně vznikne zákazníkům, kteří se tam zdržují, pokud jim takovou škodu způsobí jiný jeho zákazník, jemuž poskytl službu s vědomím, že jde o nebezpečnou osobu.

Zmírňujícím parametrem, který by mohl toho, kdo se ujal nebezpečné osoby, vyvinit, je ono "bez její nutné potřeby". Ovšem, co je to nutná potřeba? Nutnou potřebou je někde bydlet a něco jíst, zajisté ovšem nemusí nebezpečná osoba bydlet v určité konkrétní domácnosti, v určité konkrétní ubytovně, nebo jíst v určitém konkrétním restauračním zařízení, pokud má například někde svůj byt a může si jít jídlo koupit do obchodu.
A to už vůbec nehovořím o dalších potřebách, které jsou pro nás, příslušníky lidského rodu, občas také nutnými, i když méně nápadně, například potřebě vstupovat do sociální interakce s jinými příslušníky téhož rodu, o potřebách nehmotných, kulturních, duchovních.
Zajímavé je, že z daného ustanovení nejsou nijak vyňaty osoby blízké, které by se nebezpečného člověka ujaly. Tudíž matka, která poskytne ve svém bytě azyl drogově závislému synovi, odpovídá za škodu, pokud tento narkoman ve snaze opatřit si prostředky na nákup omamných látek vykrade sousedův sklep v témže domě. Dcera, která by se snad chtěla postarat o svého otce alkoholika, odpovídá za škodu, kterou její otec v domě způsobí.
Netuším, jak bude v této souvislosti nahlíženo na provozovatele různých "domů na půli cesty", zařízení postpenitenciární péče, nízkoprahových kontaktních center a podobných institucí, jejichž klientelu tvoří z velké části osoby zjevně nebezpečných vlastností.
A co pořadatelé sportovních utkání, například fotbalových, kteří znají dobře tvrdé jádro svých fanoušků, z nichž někteří nejdou pro ránu daleko, zejména v případě neúspěchu jejich oblíbeného klubu? Je zodpovědné takovým ultras prodávat vstupenky u vědomí toho, že za škodu jimi způsobenou ostatním návštěvníkům utkání může pořadatel odpovídat společně a nerozdílně s primárním škůdcem?

Dovedu si představit, že citované ustanovení může dobře využít poskytovatel nějaké služby v případě, že mu nejsou po chuti někteří jeho zákazníci. Proč by nemohl odmítnout obsloužit skupinu nějakých osob, u nichž má důvodné podezření na nebezpečné vlastnosti? Odpovídá přece za bezpečí ostatních svých zákazníků. Jinak by se mohl ocitnout v postavení dlužníka povinného k náhradě škody.

Nevím ovšem, kde se potom mají takoví lidé, o nichž je známo, že jsou nebezpeční, najíst či vyspat? Když je každý může ve svém vlastním zájmu raději vyhodit ze svého domu či provozovny, aby náhodou nenesl odpovědnost, kdyby se kolem dotyčného něco semlelo a vznikla z toho škoda?

Při odborné diskusi nad tímto ustanovením nového občanského zákoníku zaznělo, že není třeba se jej obávat. I v novém občanském zákoníku, stejně jako v dosavadním, existuje přece obecná preventivní povinnost:

Dosavadní úprava - 40/1964 Sb.
§ 415
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
§ 420 odst. 1
Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.


Nová úprava - 89/2012 Sb.
§ 2900
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

Všechna ostatní upřesňující ustanovení o povinnosti k náhradě škody jsou tudíž spíše zmírňující, omezující, neboť odpovědnosti se lze dovolat i na základě obecné prevenční povinnosti. V podstatě se tedy nic nemění, protože odpovědnost, o níž tu hovoříme, bylo možné dovodit i podle stávajícího zákona. Při vší úctě k odborníkům, já si to nemyslím. Dosud jsem neslyšela o tom, že by se někdo dovolával odpovědnosti toho, kdo se ujal problematické osoby, za škodu, kterou taková osoba způsobila. Nový občanský zákoník však k takovému uplatňování nároku na náhradu škody přímo vybízí. Nikoliv náhodou nám důvodová zpráva sděluje, že dosud na tyto případy nebylo pamatováno.

Od ledna si dobře rozmyslete, koho se ujmete, komu poskytnete azyl, přístřeší, ubytování, jídlo nebo jiné služby. Rozmyslete si, koho pouštíte přes svůj práh.

Myslím, že dokonalejší ukázku rozchodu naší legislativy se základními mravními zásadami a prostou lidskostí bychom našli jen těžko.


57 komentářů:

  1. Cokoliv, co může být zneužito, dříve nebo později skutečně zneužito bude. Vámi uvedený paragraf má naštěstí slabinu v důkazním břemeni (pokud se nepřiznám, tak nelze vědomost dokázat), ale k překonání této slabiny stačí kreativní znalecký posudek, který metodou diskursivní analýzy zjistí, že pachatel vědět mohl a když mohl, tak také musel.
    -PeFi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      ono to tak docela není, tu "vědomost" lze dokázat i jinak.
      Například v rodině - blízký příbuzný se těžko vymluví na to, že neznal nebezpečné vlastnosti někoho, taktéž např. bývalý zaměstnavatel, stejně tak existují lidé, o nichž je obecně známo, že mají určité problematické vlastnosti (např. pachatelé široce medializovaných zločinů, aktéři celostátně nebo lokálně známých kauz).
      Takže to se znakem "vědomě" není tak jednoduché.
      Ovšem i kdyby - tak tedy víte, že jde o osobu nebezpečných vlastností. A to má založit odpovědnost za škodu, když jí umožníte setrvat ve Vašem prostoru?

      Vymazat
  2. Ohledně poznámky o Domech na půli cesty a různých Centrech - ti by s tím snad neměli mít problém, protože těm se dá přiznat, že své služby poskytují těmto lidem pro jejich nutnou potřebu. Čerstvě propuštěný trestanec, který nemá kam jít, prostě do takového domu musí. Čili nutná potřeba.

    Jinak mě zaujala ta varianta syn narkoman-matka, případně otec alkoholik-dcera; pokud jsou tedy přijati do domácnosti - myslela jsem si, že to už je tak odjakživa, že členové domácnosti ručí za škody způsobené jejími členy. Aspoň teda nám vždycky rodiče říkali "Ty něco někde rozbiješ a po nás to budou chtít zaplatit." Dokonce v pojištění domácnosti mám položku "pojištění odpovědnosti za škody způsobenou členy domácnosti" - čili kdyby moje dítě někde něco vysklilo, tak by to měla platit pojišťovna, ne já. Nebo to platí jen na nezletilé?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Squire,
      jistě, třeba by se tam prokázala ta "nutná potřeba" - ale irituje mne to už z principu, že to závisí na takovém parametru. Bez té nutné potřeby tedy odpovědnost nastupuje?
      Proč by takové zařízení muselo sloužit jenom jako absolutně nejzazší možnost? Některá třeba fungují jako alternativa i pro ty, kteří jinam mohou jít... já nevím, prostě se mi nelíbí ta koncepce jako celek.

      Odpovědnost za členy domácnosti primárně není dána. Rodiče odpovídají za určitých podmínek za nezletilé děti.
      Může se stát, že manželka musí platit škodu za manžela - ale z toho titulu, že mají společný majetek, SJM, a z toho tedy škodu hradí, ne že by přímo měla odpovědnost za jím způsobené škody.

      Některá pojištění domácnosti/odpovědnosti skutečně kryjí i odpovědnost za škody způsobené členy domácnosti, ale to neznamená, že člen domácnosti automaticky odpovídá za škodu způsobenou jiným členem domácnosti.
      Takže ta pojistka sice tak je postavená, že pojišťovna může hradit škodu, kterou způsobil nejen ten, kdo ji uzavřel, ale i někdo jiný, kdo s pojistníkem sdílí domácnost, ale to je prostě jiná záležitost než zákonná odpovědnost.

      Vymazat
  3. Za tenhle článek moc děkuji, Christabel. Moc pěkně a přehledně napsané.
    Psala jsem delší komentář, ale radši jsem to smazala. Osobně se mě to dotýká, jsou to velmi důležité věci. S něčím podobným jsem se setkala při snaze pomoci člověku, který ztratil domov - ale to nemůžete, protože když mu poskytnete ubytování, pustíte si do bytu exekutory.
    Vůbec není podstatné, jestli jde nebo nejde zákon obejít. Je to o atmosféře, kterou nekompetentní a hloupí zákonodárci formují charakter společnosti. Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      děkuji, jsem ráda, že článek je srozumitelný, mám někdy obavy, že problém spíše zamlžím než objasním.

      S exekutory je to také problém, hlavně v dobách, kdy se jejich činnost teprve rozbíhala, to bylo hodně divoké. Ale i nyní má spousta lidí trvalé bydliště raději napsané na ohlašovně úřadu, než tam, kde skutečně bydlí.

      Také si myslím, že nejde o to, jak moc se bude dané ustanovení využívat.
      Třeba se opravdu ukáže, že soudy to posuzují restriktivně, že výklad bude úzký. Ale to nic nemění na tom, že to ustanovení je dáno, že je to určitý nástroj, že nám něco sděluje a že se uplatnit v praxi může.

      Vymazat
  4. Pred lety jsme meli doma nikoli nebezpecnou osobu, ale zvire..
    Velké stesti, ze pojistovna uhradila dost vysokou skodu, kdyz dobrman pokousal navstevu. Soudne se to neresilo, ale od té doby smeli pres prah jen yorkshiri.
    I mezi nimi byli ostri hosi, ale jejich kousnuti nebylo nikdy "do krve".:)

    Pokud zde najemnik rusi pokojné souziti v dome, (hluk, vytrznosti apod,), muze sprava domu podat zalobu proti pronajimateli a souzen (pripadne odsouzen) je on.
    A teprve pronajimatel pak muze podat zalobu na svého najemnika.
    Coz mi také pripada dost nelogické.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      jakmile má někdo v domácnosti zvíře, je dobré mít pojištění na škody jím způsobené, přece jenom se nikdy neví, co způsobí. To je opravdu prozíravé.
      (S dětmi podobně:))

      Při rušení klidu v domě je to asi žaloba na odstranění závadného stavu, tj. aby byl v domě klid a nedocházelo k narušování pořádku. Zatímco náš zákoník vychází z odpovědnosti za již vzniklou škodu.
      Jak by to zde bylo v případě takové žaloby na nepříjemného nájemníka a eventuálního nároku ostatních nájemců vůči pronajímateli podle NOZ, to zatím nevím. Nová norma má tři tisíce paragrafů a je navíc jenom jedním ze zákonů, které vstupují od ledna v účinnost, takže to ani není možné pobrat vše.

      Vymazat
  5. To je podpis.
    Abychom věděli, kdo je pánem světské "spravedlnosti".
    Abychom věděli, kdo nám vlastně vládne.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  6. Svet se uz dlouho v prdel obraci... Toto je jen dalsi z mnoha znameni tohoto obraceni... :(

    OdpovědětVymazat
  7. Podpis - je to dost symbolicky na samém konci zákoníku.

    Ovšem vztahuje se to na nás všechny. Ať už si o tom myslíme cokoliv.

    OdpovědětVymazat
  8. Ja jsem ten "podpis" a "vladnuti" , o kterém pise pan Milan, pochopila jako ze strany nasich ctvernohych spolubydlicich.
    V tom bych na 100% souhlasila.
    MaB

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý večer, jen pár rychlých poznámek:

    1) Týká se to pouze případů poskytnutí útulku či svěření činnosti. Takže nikdo nemusí mít strach poskytnout jinou službu, prodat vstupenku, nebo obsloužit někoho v provozovně.

    2) Dnes by to přes prevenční povinnost dovodit nešlo, byť NS je v užívání § 415 (bohužel) velmi kreativní.

    3) Nemělo by se zapomínat na třetí osoby, které čelí riziku (což sami nemohou ovlivnit), a kterým se zde posiluje právo domoci se náhrady způsobené újmy.

    Petr Bezouška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane, jistě chápu, co na osobní vědomé rovinně autory textu k němu vedlo a rozumím právní podstatě věci. Nicméně jako křesťan vidím, že jde o útok proti milosrdenství a pohrůžka těm, kdo jsou ochotni dát "druhou šanci" lidem, kteří mají problém. A to je velmi protikřesťanské a v pravém protikladu se slovy Ježíše Krista podle evangelií a proto nemám pochybnosti o tom, kdo k tomu autory inspiroval, kdo jim to do hlav našeptal.
      Milan

      Vymazat
    2. Ad PB

      Pane kolego,
      děkuji za vyjádření.
      S prevenční povinností jsem to asi nějak špatně interpretovala, to je možné, ale také si myslím, že v současné době nebyla obdobná povinnost k náhradě škody dovoditelná. Jestli by to bylo možné dovodit v NOZ podle jiných ustanovení, to si nejsem jistá.

      Pokud jde o třetí osoby - nechci na ně zapomínat, ale není přece účelem zákona, aby každá škoda, která vznikne, byla na někom (komkoli) vymahatelná, ber kde ber.
      Rozšíření povinnosti k náhradě škody na osoby, které projeví milosrdenství ("ujme", "poskytne útulek") je podle mne za hranicí morálky.

      Musím souhlasit s panem Milanem, ostatně napsala jsem to i do článku - neslučuje se to s jistými hodnotami, které pokládám za velmi důležité.
      Opravdu to nehodnotím jako dobré a správné ustanovení, naopak.

      Vymazat
    3. Priklad z praxe:
      Mladému ex(?)narkomanovi a ex-trestanému je pronajat byt. Ten je mu z 80% placen soc. pokladnou, dostava téz podporu v nezamestnanosti a ma povinnost hledat praci, coz udajne dela. Ovsem teprve az se kolem poledne vzbudi po pravidelnych nocnich "oslavach" s prateli, Najemnikum v sousedstvi, kteri vstavaji do prace brzy rano, dochazi trpelivost, stezuji si a sprava domu vyhrozuje majiteli bytu procesem.
      Tato osoba (najemnik), zrejme pod vlivem substanci, zapomnela na varici panev s olejem, coz zpusobilo pozar, ktery znacne poskodil byt a castecne i 2 okolni.
      Povinnou pojistku zapomnela obnovit...
      Kdo plati vzniklou ujmu ? Proti komu se obrati poskozeni ?
      Samozrejme proti majiteli bytu, ktery je, narozdil od najemnika, solventni...
      Ten ma pak moznost vymahat skodu na nem. Advokata si plati, zatimco protistrana ma narok na pravni pomoc, tedy poradce zdarma.
      Pronajimajici proces vyhraje, penize ale neuvidi nikdy.
      Myslite, ze bude priste ochoten "dat druhou sanci" lidem s problémy ?
      MaB


      Vymazat
    4. A co třeba změstnavatel nebo škola. Bude vůbec rozumné přijmout studenta či zaměstnance se škraloupem, nebo studenta či zaměstnance, který nosí omluvenky z psychiatrie ? Nebude bezpečnější těmto lidem zavřít dveře jak před vzděláním, tak před zaměstnáním s argumentem, co kdyby jednou něco provedli ?

      Zbývá pak těmto lidem něco jiného, než se dát na dráhu zločinu ?

      Vymazat
    5. Dobrý večer, inspirace je zjevná. Rakouský občanský zákoník, kde je toto ustanovení od roku 1811. Dívám se, co k tomu psali kdysi a co k tomu píší nyní. Stále se opakuje to samé (parafrázuji): ten, kdo se nemůže proti riziku zajistit, tomu má být poskytnuta nejvyšší ochrana, ujme-li se někdo vědomně nebezpečné osoby, může učinit opatření, aby ke škodě nedošlo, nebo se proti nim pojistit. K obdobným závěrům dochází již starý bavorský zákoník a německé právo to zná též doposud. Nevím, nakolik to oni považují za nemorální či protikřesťanské.

      Petr Bezouška

      Vymazat
    6. Pane kolego,
      a proč by se ona třetí osoba nemohla proti takovým rizikům v současné době zajistit, pojistit, či jinak zabezpečit sama?
      Nejrůznější pojištění majetku, zdraví, života, škod, jsou přece běžná a často patří k obvyklé, standardní opatrnosti. Proč to přenášet tímto způsobem na třetí osobu, po které je potom vyžadována neúměrná obezřetnost při výběru osob, kterým poskytne útulek?

      Mimochodem, nepokládám rozrůzněnost inspiračních zdrojů NOZ právě za výhodu. Když už, nebylo by lepší vzít jeden fungující zákoník, a jím se inspirovat, než to vzít napříč kontinenty a staletími, vzít něco z ABGB,něco z Quebecu, něco z Itálie a něco z Německa a to vše si ještě trochu přizpůsobit a upravit? Osobně si nemyslím, že by taková metoda tvorby legislativy byla zrovna nejšťastnější.
      Je hezké, že u každého (problematického) ustanovení můžeme přesně určit, z které země jsme ho opsali, ale to samo o sobě nezaručuje jeho kvalitu a ústrojné začlenění do českého práva. Obávám se, že tohle je jeden z příkladů.


      MaB,
      tady bude muset mít každý, kdo hodlá konat něco pro lidi s problémy, asi dobré pojištění.

      Vymazat
    7. Dobrý večer,

      to je už spíše otázka ekonomické analýzy práva. Jistě, můžeme říci, každý se má pojistit vůči všemu možnému riziku. Ale je to únosné? Stejnou logiku, kterou tu uplatňujete, musíte vztáhnout i na jiné případy - vždyť každý odpovídá za pomocníka, dozorčí osoby odpovídají za osoby s omezenou svéprávností... a najdeme i další případy. Toto pravidlo má stejnou logiku. Odpovídám za skutky těch, kteří jsou pod mojí ochranou, mým vedením, těch, které používám ke své činnosti (pravidlo staré jako lidstvo samo).

      Pokud jde o inspirační zdroje... Nemyslím si, že by to byla až taková mozaika :) Většinou se staví na rakouské tradici, sem tam jsou doplněny vhodné instituty z jiných oblastí. U většiny z nich člověk zjistí, že jsou upraveny ve většině zavedených jurisdikcí. A navíc (na to se hodně zapomíná), z 80% lze i nadále vyjít z dosavadní judikatury. Největší překvapení způsobí, když na školení řeknu, že to není žádná novinka, protože to už dovodila judikatura, že se jen kodifikuje současný stav...

      Souhlasím, že právní transplantace se nemusí vždy podařit (kupony u akcií budiž příkladem, přitom v polském právu fungují). Ale takových pravých transplantátů je v NOZ málo - vlastně dva - opatrovnická rada (už nevím, kdo s tím přišel), svěřenský fond (na návrh prof. Pelikánové).

      S pozdravem,
      Petr Bezouška

      Vymazat
    8. Ono takové nebepzečné ustanovení může mít smysl, pokud je solidní jistota, že soudy takové ustanovení budou aplikovat velmi rozumně. V zahraničí mohlo skutečně jít o kodifikaci nějaké ustálené judikatury.

      V našem prostředí bez ustálené judikatury je pak takovéto ustanovení velmi dvojsečné.

      Vymazat
    9. Je úplně lhostejné, odkud byl tento paragraf opsán. Jeho morální hodnotu nezvýší to, že je podobně obsažen i v jiných právních řádech. Špatnost zůstává špatností, byť se jí dopouštěli úplně všichni.
      A jestli něco podobného bylo napsáno už v ABGB, pak je třeba mít na paměti, že Rakousko nebylo příliš dobrým státem a ABGB reagoval na reálnou situaci státu s čerstvě zrušenou robotou a existencí mnoha extrémně velkých vlastníků půdy. Společenský život tehdy probíhal úplně jinak a vztahy mezi lidmi byly úplně jiné. Na koho byl tehdy ten paragraf zaměřen? Kolikrát a proti komu byl v praxi uplatněn? To nevím, ale pochybuji, že byl uplatňován proti klášterům a farářům a církevním zařízením pomáhajícím lidem v problémech, například propuštěným vězňům a pod. Pochybuji také, že byl užíván proti "malým" lidem. Nemám informace, ale z chabé znalosti historických reálií odhaduji, že šlo o reflexi běžného stavu, kdy pozemková vrchnost nahrazovala poddaným škody způsobené jejími schovanci a zaměstnani (dnes máme odpovědnost zaměstnavatele za škody způsobené zaměstnanci). A také si myslím, že šlo o proticikánský paragraf - aby někdo nezrdžoval kočovné cikány v obci tím, že by jim dal práci nebo nechal je tábořit na svém pozemku.
      Ale to všechno je lhostejné - ten paragraf je zjevným a nepochybným protikladem požadavků na správné chování křesťana - přesně jak to napsala paní Christabel v nadpisu.
      Milan

      Vymazat
    10. Také jsem si u toho říkala, zda je německé a rakouské právo přelomu 19. a 20. století vhodným polem, kde hledat mravnost.
      Zjevně nás s podobnými otázkami mnoho není.

      Vymazat
  10. K tématu chyb v NOZ se v posledním Bulletinu advokacie vyjadřuje prof. Eliáš.
    Ukazuje, že některé chyby vlastně nejsou chybami a jiné ano, ale stejně lze smysl zákona nějakým způsobem dovodit.
    Chyby jsou různého charakteru, od paragrafu, kde chybí čárka, a tím z něj textově vychází nesmysl, po vypadnutí marginálního nadpisu, který ztěžuje výklad ustanovení, po řešení jedné situace dvěma odlišnými způsoby - a vyber si, občane.

    Celý ten text má ovšem jednu obrovskou slabinu: takhle to dovozuje prof. Eliáš. To není závazný výklad. Co máme dělat my, uživatelé zákona? Co budou dělat soudy, které to budou vykládat? Co když si to dovodí jinak než pan profesor?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Největším problémem je, že právníci u nás velmi málo ovládají metodologii výkladu právních předpisů. Když jsem ve Švýcarsku vyprávěl vtip, že dva právnící znamenají tři názory, dívali se na mne nechápavě. U nás za ten stav mohou především právnické fakulty. Jen na jedné se využuje právní metodologie... To je vysoce nestandardní. Tím netvrdím, že má prof. Eliáš vždy pravdu, jen tím poukazuji na to, že kdybychom měli dobré vzdělání, míra konsensu na rozumných řešeních by byla jistě vyšší.

      Petr Bezouška

      Vymazat
    2. Doplnila bych, že se na tomto stavu nepodílí jenom nedostatečné vzdělání praktikujících právníků, ale podle mne také tragický stav naší legislativy.
      A to má zase vystopovatelné příčiny: způsob, jakým se provádí novelizace, přílepky, poslanecké pozměňovací návrhy, lobbyistické zájmy, často to probíhá chaoticky, na poslední chvíli (daně) a podobně. To by bylo na dlouho...

      Vymazat
    3. P.B: Nemůžete mít kvalitní absolventy právnických VŠ, pokud nemáte kvalitní absolventy základních a středních škol. Morálku, etiku, způsob myšlení a elementární znalost historických souvislostí (příčiny a důsledky, nikoliv dějepis) na odborné VŠ už toto do nikoho nedostanete, jednak už je pozdě, jednak tam na to není prostor.

      Bohužel potřebné osobnostní a vzdělanostní kvality mnohdy nemají ani učitelé na nižších stupních, tak je pak nemohou mít ani absolventi takových škol.

      Vymazat
    4. Právo není určeno právníkům a zákony musí být psány pro všechny.
      Nářky na neschopnost právníků provádět takový výklad právního předpisu, jaký jeho autor zamýšlel, když ho formuloval, jsou naprosto absurdní.
      Neumí-li lidé "správně" vyložit právní předpis, není to chyba lidí, ale autora a zákonodárce.
      Milan

      Vymazat
    5. Nekdy vsak nejde jen o spravny vyklad pravniho predpisu, ale primo o jeho neznalost.
      Jak by bylo jinak mozné nepozvat ke kontradiktornimu rizeni druhou stranu ?
      Nebo zahajit rizeni a pokracovat v nem i v pripade, ze je prislusny jiny soud, u kterého totéz rizeni jiz probiha ?
      MaB

      Vymazat
    6. Zde se také projevuje problém velkého kodexu, jehož hlavním autorem je jeden odborník (i když se na tom podílelo mnoho lidí, tak za tím kodexem prostě stojí jeden člověk). Tento autor si ten zákon "napíše", zdůvodní, po přijetí opatří komentáři a prostřednictvím masových školení soudců jim naleje do hlavy, jak mají podle něj soudit.
      Nějak se mi to nezdá...


      MaB,
      to jsou chyby, nejde o nesprávný výklad zákona - ten je zjevný, ale o chybu při jeho aplikaci.
      Ovšem v novém kodexu je řada míst, jejichž výklad záleží skutečně na soudu. Přijetí jednoho nebo druhého výkladu pak nelze označit za chybu.
      A skutečně těžko laické i právnické veřejnosti vyčítat, že se její výklad třeba neztotožní s tím, jak to autor zamýšlel.

      Vymazat
    7. Advokat pise: "Cesky soud neudelal chybu, procesne vubec nebyl opravnen pani X k jakémukoli jednani pozvat. Bylo to jednani o predbezném opatreni , které probiha zasadne bez slyseni ucastniku."
      Pani X se presto odvolala a mestsky soud zrusil rozhodnuti soudu obvodniho.
      To si lze vysvetlit jak ?
      MaB

      Vymazat
    8. V reakci na Milana (28. listopadu 2013 7:49): To není o tom, co autor zamýšlel :) Reagujete na něco, co jsem nikde nenapsal a doufám, že nenapíšu ani poté, až budu velmi senilní :) Doporučuji Vám publikaci od Filipa Melzera o právní metodologii (nebo cokoli jiného ze zahraniční provenience - Bydlinski, Krammer, Canaris). Výklad úmyslem zákonodárce je pouze malým střípkem do mozaiky. Právo vykládají lidé, proto když si ho vyložíme chybně, je to náš problém. Sem pasuje tradiční bonmot: raději bych byl souzen anglickým soudcem podle sovětského práva, než sovětským soudcem podle anglického práva...

      V reakci na Christabel (28. listopadu 2013 9:14): Nemáte přesné informace. Prof. Eliáš sice (většinou) "držel tužku", ale rekodifikační komise pracovala jako tým. Je tam hodně věcí, kde byl názor prof. Eliáše potlačen. Prof. Eliáš se navíc nepodílí ani na jednom z komentářů (C.H.Beck, Leges, WK) a jeho školení pro Justiční akademii se týkala pouze obecné části NOZ a nebylo to masové.

      Hezký den, Petr Bezouška.

      Vymazat
    9. Pane Bezouško,
      děkuji za Vaše vyjádření.
      Já si nemyslím, že vše, co je v NOZ, tam chtěl "dát" prof. Eliáš. Vím, že se na jeho tvorbě podílelo více lidí, že některá ustanovení mu nelze pričíst k tíži:-)
      Nicméně pokud bychom to měli kvantifikovat, tak předpokládám, že podíl prof. Eliáše je velmi významný. Obávám se, že status autora NOZ mu nikdo neodpáře, ostatně je otázka, zda by o to pan profesor stál.

      Tomu ostatně odpovídá vyznění jeho článku v posledním Bulletinu advokacie - to je také literatura, chcete-li komentář, k NOZ. Nahlédněte do toho článku - právě u těch chyb pan profesor vysvětluje, jak se tam dostaly, totiž bez jeho přičinění.
      Je to vyjádření autora, který se vyjadřuje k tomu, jak číst problematická místa (někdy úplně jinak, než je jejich jazykový význam).

      http://www.bulletin-advokacie.cz/problematicka-ustanoveni-noveho-obcanskeho-zakoniku-a-jejich-vyklad

      Pokud se vrátím ke komentovanému ustnovení - když se na něj zkusíte podívat bez předsudků o tom, "jak se to má vykládat", tedy nikoliv z pozice autora, ale uživatele - pokládáte to ustanovení za správné a morální?
      Mne by vůbec zajímalo, jaké otázky si autoři NOZ nad těmi ustanoveními, která vpisovali do jeho osnovy, kladli.
      Protože jaká je odpověď na otázku, zda je komentované ustanovení správné? Je správné odpovídat za škodu způsobenou někým, koho se ujmete, i když víte, že to není bezúhonný, vzorný občan? Sám přitom riskujete škodu, to je zřejmé, a ještě vám k tomu zákonodárce přihodí odpovědnost za škody způsobené třetím osobám.
      To je správné?

      Vymazat
    10. Tak mi to nedalo a dívám se do Roučka Sedláčka - odpovídající ustanovení nemohu najít.

      Vidím tam tohle:
      §1314
      Kdo přijme služebnou osobu bez vysvědčení nebo vědomě ve službách podrží osobu nebezpečnou pro její tělesné nebo duševní vlastnosti, nebo jí poskytuje útulek, odpovídá domácímu pánu a domácím lidem za náhradu škody způsobené nebezpečnou povahou těchto osob.

      Potom ještě § 1315:
      Vůbec odpovídá ten, kdo používá k obstarání svých záležitostí nezdatné nebo vědomě nebezpečné osoby, za škodu, kterou tato způsobí v této vlastnosti třetí osobě.

      ***
      Věřím, že shora zmíněnou inspirací ke komentovanému ustanovení bylo něco jiného, protože jinak bych to musela pokládat za profesní vtip.

      Vymazat
    11. Je to spravné ?
      Z hlediska toho, kdo se ujima nikoli, z hlediska treti osoby ano.
      V tom je to dilema :)
      MaB

      Vymazat
    12. MaB,
      ale to není tak jisté.
      Je-li někdo poškozen, je to samozřejmě smutné a nežádoucí. Je pochopitelné, že takový člověk chce náhradu škody.
      Ale možná ne každý poškozený má hroší kůži na to, aby se domáhal náhrady škody na dobrodinci svého škůdce.

      Vymazat
    13. Prvni patri do oblasti prava, druhé do oblati moralky.
      O tom uz tu byla rec kdysi.
      A ne kazdy poskozeny si muze podobné slechetné gesto dovolit. S hrosi kuzi to nema nic spolecného.
      MaB

      Vymazat
    14. Ano, a právo by mělo v tomto případě reflektovat, že jde taky "trochu" o morální problém. Přesně o tom je článek.

      Vymazat
    15. Ano, od toho je tu soudce, ktery by mel posoudit pripad od pripadu.
      Jak rikal uz Aristoteles, zakonodarce meri drevenym metrem, soudce provazkem, ktery se lepe prizpusobi terénu. (parafrazuji)
      MaB

      Vymazat
    16. Jenomže tady to není na soudci. Pokud budou podmínky odpovědnosti naplněny, tak je ta odpovědnost společná a nerozdílná, tzn. že poškozený se může domáhat náhrady škody na kterékoli z takto odpovědných osob.
      Pokud budou naplněny předpoklady té odpovědnosti, tak na úvaze soudce už není, zda je dána, nebo nikoliv, protože potom tuto otázku řeší zákon.

      Vymazat
  11. K §1315 - inspiraci komentovaného ustanoveni mohlo byt skutecne neco jiného.
    Obdobné je to i v dalsich clenskych zemich, zde cl. 1384, odst.1 OZ,
    podle kterého jsme zodpovedni nejen za skody, které sami zpusobime, ale i za skody zpusobené temi, za které neseme nutne zodpovednost.
    Dalsi odstavce vyjmenovavaji konkrétni pripady zodpovednosti, vcetne tohoto.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, např. rodiče odpovídají za děti.
      Ovšem pronajímatel bytu nenese nutně odpovědnost za nebezpečného nájemce. To je trochu rozšíření té odpovědnosti za hranice toho, co pokládám za nezbytné a vhodné.

      Vymazat
    2. Tak s timto souhlasim na 100%, tim spis, ze najemni smlouvu nelze vzdy vypovedet bez souhlasu soudce.
      Pronajimat byty je skutecne rizikova zalezitost.
      MaB

      Vymazat
    3. Byl tu i pripad, kdy se pred soud dostal majitel bytu obvineny z kuplirstvi.
      Byt pronajimal za penize osobe, ktera v nem provozovala prostituci.

      Jiny majitel byl zodpovedny podle clanku 1719 OZ i za skody zpusobené sousedum vybuchem, ktery vznikl pri sebevrazde jeho najemnika.
      MaB

      Vymazat
    4. Jenže, v současnosti rodiče NEZODPOVÍDAJÍ u nás za děti.

      Dítě zodpovídá za škodu v rozsahu svých rozumových, rozpoznávacích a tělesných schopností samo za sebe. A spolu s ním nerozdílně ten, kdo měl mít nad ním DOZOR, přičemž se může zbavit odpovědnosti, pokud prokáže, že dozor konal přiměřeně.

      Přitom mohou nastat všechny čtyři kombinace, dokonce i ta, že nezodpovídá nikdo jako při vyšší moci..

      Imho není důvodu, aby za dítě nesli automaticky odpovědnost rodiče.

      Vymazat
    5. Modelově se toto řeší na rodičovských serverech při takových situacích, kdy dítě rozšlápne učitelce brýle nebo jedno dítě postaví na okraj stolu při výtvarce tuš, druhé jí smete při nějaké cestě po třídě a třetímu to zlije značkovou školní brašnu, značkovou bundu, značkové dítě ...

      A vznikají hádky, kdo to má platit, kterým navíc dopomáhá nulová právní vzdělanost učitelů.

      Vymazat
    6. Karlem
      ano, napsala jsem to zjednodušeně, rodiče odpovídají za škodu způsobenou dětmi v určitých případech a za určitých podmínek.
      Viz výše - s dětmi je potřeba mít dobré pojištění:-)

      Vymazat
    7. Christabel, ano, ale ono to je takový divně zažitý zvyk, že rodiče za škody dítěte zodpovídají. Ale ono to prostě tak není. Ale pak se může stát, že dítě půjde do života s dluhem narostlým o úroky.

      Pokud 15letý vagabund zničí lavičku v parku, nebo sousedovic plot na cestě domů ze školy, tak to bude čistě dluh dítěte, pokud rodiče dlouhodobě nezanedbávali výchovu. Jako zanedbání dozoru myslím soud kvalifikoval stav, kdy mělo dítě doma tajně vzduchovku a už bylo někdy přistiženo, že z ní střílelo z okna.

      Co se stane ve škole (pokud to není vyložený úmysl), je skoro vždy zodpovědnost školy. Ač se z toho škola snaží vytáčet.

      Vůbec tahle oblast je zajímavá.

      Kdysi jsem diskutoval k rozhodnutí NSS, který pro mne nepochopitelně z věcné způsobilosti mladistvého (15+) v přestupkovém řízení dovodil jeho procesní způsobilost. (Že ví, že blok na pokutu na místě neuhrazenou musí uhradit, jinak jeho rodičům do bytu bez dalšího naběhne exekutor hledat "jeho" věci.)

      Moje děti vědí od té doby, že s policistou se nevybavujeme, nic nepodepisujeme, nic nepřebíráme, nic neříkáme, pouze trváme na přítomnosti rodiče, nebo jím zvoleného advokáta. Že radši zaplatím náklady plného správního řízení, než že někde ztratí blok.

      Je to trochu protisystémové ...

      Vymazat
  12. Zatimco nemravnost uvedeného ustanovení NOZ je řekněme diskutabilní, novelizovany zakon o danich z příjmů vyhrava v nemravnosti na plne čáře. Pratele, od ledna bude stat zdanovat take prijmy z vymenku. Neboli v situaci, kdy staří rodiče převedou hospodářskou usedlost na dceru a výměnou za to jim bude dcera zajišťovat bydlení a péči po zbytek života, stáří rodiče z toho nepenezniho prijmu pěkně zaplatí dane. A to prosim v situaci, kdy darovani takoveho nepenezniho prijmu by pritom bylo od dane osvobozene. To snad nekdo na MF CR vtipkoval?

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to vypadá, že MF vládnou šílenci a darebáci minimálně od dob, kdy to tam měl pod palcem Jan Klak (ODS).

      Takže se to bude řešit po česku: Rodiče u mě nebydlí, jsou bezdomovci, ale velmi často chodí na dlouhé návštěvy. A já jim neposkytuji žádnou péči. Jediným jejich příjmem je studená voda, kteru mají z kohoutku (cca 100 Kč/rok). Tak jaképak daně ?

      Vymazat
    2. Proslycha se, ze "nahore" uz se to radu let praktikuje po sicilsku.
      Takze proc by ne resit to "dole" hezky (po) cesky ?
      Jsme narod reaktivni a rychle se ucime i priucujeme...
      Jenom rici "dost" se nam zatim moc nedari, Jinde zkorumpovani politici, pokud se na to hlavne diky novinarum prijde, konci.
      MaB

      Vymazat
    3. Pefi, ono jde spíše o princip nez o praktickou aplikaci toho ustanovení. Nemyslim si, ze se finanční urady budou v rámci sve vyhledávací činnosti pídit po tom, kde který dědoušek uzavřel smlouvu o výměnku.
      No, podle posledních kuloárovych informací se jedna o chybu, ne zaměr. Horlivy urednik uvedl příjmy z výměnku mezi demonstrativni výčet příjmů, ktere se také zdaňuji. Už na ne ale zapomněl pri revidování taxativniho výčtu prijmu osvobozenych. A takovych legracek budeme mit od ledna v daních mnoho.

      Ivana

      Vymazat
    4. Ivano,
      asi tuším, proč ty daně letos vynechávám. Kdykoli o tom něco slyším, tak je to něco podobného...:(

      Vymazat
    5. To ale děláte, Chris, chybu. Něco mi říká, že letos to bude obzvláště napínavé :).

      Ivana

      Vymazat
    6. Schovávám si to na Silvestra:-)

      Vymazat
    7. To děláte dobře:). Silvestrovským tématem budou jistě prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví, které zatím nespatřily světlo světa (ale prý na nich na MF pilně pracují, neb legislativní rada vlády je má dostat k předložení "už" v první půli prosince:)). Vzhledem k tomu, že účetní vyhlášky budou prakticky rozhodovat o tom, jak se bude zdaňovat (a pro daňové účely odpisovat ) třeba takové právo stavby (a to i v případě, že bude zahrnovat i vlastní stavbu), budou obzvláště pikantním a silvestrovským kouskem. Jsem nedočkavá, co to bude za překvapení :).

      Ivana

      Vymazat
    8. Ivano, citát specielně pro Vás:
      ■Tvorba daňovych zákonů je jen rej náhod a přibližných čísel, chaos protikladných nápadů různých jedinců, kteří vytvářeji - aby se zalibili lidu - zmatek, v němž se ani graduované prase nevyzná.
      Převzato z: http://paulczynski.blog.idnes.cz/c/386825/Hlody-stredecni-aneb-miluji-nase-media.html
      Milan

      Vymazat