úterý 12. listopadu 2013

Záhada ve 14.12

Nemám ráda, když se stane něco racionálně nevysvětlitelného. Ale stalo se.

Před několika měsíci měl můj bratranec dopravní kolizi, při níž došlo k lehkému zranění jednoho ... pána, který se nacházel ve vozovce a snažil se zprovoznit vozidlo svého kamaráda. Bratranec se na mne obrátil o pomoc a společně jsme se pokusili domluvit se s poškozeným na náhradě škody. Nepodařilo se to a bylo zřejmé, že věc se posune do fáze, kdy bude nutné jednat se státními orgány.
Protože k události došlo v jiném kraji, řekla jsem bratránkovi, že jej nemohu dost dobře v této záležitosti zastupovat, ale doporučím mu někoho jiného. Vzpomněla jsem si, že v daném regionu působí jako advokát můj spolužák ze studií Martin. Martin byl jeden z nejlepších studentů v ročníku, přirozeně inteligentní a nadaný, zkrátka hvězda. Do jeho rukou svěřím svého oblíbeného příbuzného s klidným svědomím.

Před několika týdny jsem proto našla na internetu číslo na Martinovu kancelář, zavolala mu (použila jsem pevnou linku, nikoliv mobilní telefon) a vysvětlila situaci. Potěšilo mne, že je ochoten kauzu převzít.
"Jistě, vezmu to, jakže se jmenuje ten poškozený?"
Zopakovala jsem do telefonu jméno.
"Snad to není tenhle...!",  zděsil se Martin. "Ale to je známá rodina, soudí se snad s každým, to je nepříjemné. Na náhradě škody se s ním určitě nedohodnou."
"To už jsem pochopila," sdělovala jsem Martinovi s profesním porozuměním.
"To se teda bratranec trefil," uzavřel Martin rozhovor s tím, že můžu svému příbuznému předat kontakt, aby se podle potřeby ozval.

Včera jsem byla v práci jenom dopoledne, vyzvedla jsem mladší děti a odvedla je domů, kde jsme si si užili vítanou chvíli odpočinku, protože nás čekalo ještě docela náročné odpoledne. Nejmladší spal, školkáček se díval na pohádku a společně jsme potom měli jít vyzvednout ze školní družiny jejich sestřičku a vyřizovat nějaké záležitosti. Vypila jsem kávu, zalistovala Respektem a chvíli odpovídala na komentáře na blogu. Kolem druhé hodiny mi volal bratránek a sděloval, že právě jede z první konzultace s Martinem, s nímž se domluvil na dalším postupu. 
"To jsem ráda," odpověděla jsem mu, "ale teď se musím omluvit, nemůžu moc dlouho telefonovat, za chvíli odcházím i s dětmi." 
Rozloučili jsme se, já jsem si ještě přečetla krátký e-mail, který přišel ve 14,02 hodin, přepnula počítač do režimu spánku, telefon odložila do kabelky a začala vypravovat děti ven, protože ve 14,27 staví ve vedlejší ulici městský autobus, který jsem chtěla využít; cestu nám sice o tolik neurychlí, ale kluci mají jízdu autobusem moc rádi. Vzbudila jsem nejmladšího, oblékla ho a dohlédla na oblečení prostředního, posbírala věci, které budu odpoledne potřebovat, a ve 14,21 jsme vyšli.
Autobus jsme stihli a vše vyřídili, domů jsme dorazili až před pátou.

Když jsem dnes odpoledne, po třetí hodině, šla s dětmi opět domů, vzpomněla jsem si, že zavolám své přítelkyni, jestli přijde na návštěvu, kterou jsme naplánovaly už před několika dny. Vzala jsem mobil (stále ještě tu starou, hloupoučkou Nokii) z kabelky a zmáčkla tlačítko, které zobrazí poslední volaná čísla. Stýkám se s ní totiž často, telefonicky se domlouváme na příštím setkání několikrát týdně, mám ji proto téměř pokaždé mezi posledními volanými čísly.
Podívala jsem se na seznam uskutečněných hovorů a cosi se mi nezdálo. Mezi jinými jmény bylo uvedeno "Martin H." a pod tím včerejší datum.
Jaký Martin H.?! Trochu zamračeně jsem přemýšlela, komu jsem to včera volala? Vytřeštila jsem oči. To přece může být jen můj bývalý spolužák, advokát. Ale jemu jsem včera nevolala! Volal mi jenom bratranec, že jede ze schůzky s ním...
Hovor se měl uskutečnit ve 14,12 hodin a měl trvat 14 vteřin.
Nic takového se neodehrálo. Ve 14,12 hodin jsem se vypravovala s dětmi ven. Netelefonovala jsem. Martina nemohu vytočit bezděčně, nevolala jsem mu na tento telefon nikdy v posledních letech, nemám jej v žádné rychlé předvolbě, nehledala jsem jeho jméno v poslední době v seznamu čísel, která mám uložená. Ani jsem netušila, že mám jeho číslo ještě v telefonu.
Ale ve 14,12 hodin jsem, pravda, možná při oblékání dětí na Martina myslela. Jak asi sedí za svým stolem ve své kanceláři, kterou jsem nikdy nenavštívila, a radí svým klientům... Tolik let jsem ho neviděla, ani nevím, jak teď vypadá. Nejspíš se moc nezměnil...
Ale kdo vytočil na mém telefonu jeho číslo?

19 komentářů:

  1. Já jsem předevčírem podepsal petici na zrušení přechodu mezi letním a zímním časem a trest přišel vzápětí: mobil se mi přeřídil o 46 minut zpět a ráno jsem zaspal (používám mobil jako budík). A nejlepší bylo, že to nešlo opravit, mobil stále trval na svém a prostě chtěl být opožděn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpoura strojů:)
      Možná přichází okamžik, kdy námi vytvořené přístroje přebírají iniciativu, protože už se na to nemůžou dívat:-)
      U chytrých telefonů by nás to vlastně ani nemělo překvapit, ale ten můj je ještě hloupý.

      Vymazat
    2. Můj telefon je sice z kategorie chytrých, ale jinak jsem úplně zoufalá socka, protože i děti v první třídě mají výkonější, vybavenější atd. Nicméně není daleko doba, kdy lednička bude chytřejší než já:-) Vzpomínám na krásnou sci-fi povídku, kde byly všechny přístroje napojeny na všechny instituce, zdravotní záznamy atd. Hrdina povídky si chtěl uvařit kafe, ale automat mu řekl, že nelze, protože má vysoký tlak. Tak si chtěl dát pivo a lednička se mu ani neotevřela, protože má trop játra, pak si chtěl objednat pizzu, ale taky to z nějakýho důvodu nešlo...a různý přístroje ho prostě posílaly pod různýma záminkama do háje, až (tuším-li dobře) spáchal sebevraždu:-(

      Vymazat
    3. Myslím, že pod vlajkou EU spějeme k tomuto stavu pomalu, ale velmi jistě.(

      Vymazat
  2. Už dlouho říkám, že v naší rodině je nejchytřejší pračka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanno,
      u pračky mám taky podezření, že je chytřejší než já, zejména ta nová, která si snad sama váží prádlo a tak:-)

      Vymazat
  3. Vysvětlení určitě existuje. Mohlo být špatně nastavené datum v telefonu, což se mohlo následně spravit automatickou synchronizací data a času s BTS; pokud tam bylo vedený "Martin X", tak to znamená, že číslo bylo uloženo v telefonním seznamu přístroje -- podívala ses, zda to podle čísla není nějaký jiný Martin?; mohlo to vytočit dítě -- stačí pár vteřin nepozornosti; a nebo zůstalo Martinovo číslo v seznamu posledních volaných čísel od doby, kdy jsi mu volala prvně v záležitosti svého bratrance, a potom by stačilo 2x zmáčknout tlačítko zeleného telefonu a už by to vytáčelo, přičemž délka hovoru 14 vteřin by odpovídala tomu, že se číslo vytočilo náhodně -- ať to zmáčkla kolemjdoucí kočka, ty, dítě nebo zkrat ve klávesnici mobilu -- a když Martin během 14 vteřin slyšel jen ticho, tak to položil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covere,
      doufala jsem, že někdo vysvětlení poskytne:-)

      Ale vše, co píšeš, jsem už vyloučila.
      Zkontrolovala jsem to číslo podle jiné databáze, je to skutečně onen Martin.
      Děti jsem měla pod dohledem, mobil už v kabelce, ale i kdyby - tohle číslo nejde vytočit náhodně, musí se hledat v seznamu, není nikde první, na rychlé volbě a podobně. Kočku nemáme a mobil je starý typ V, který nemá klávesnici přístupnou bez otevření.
      V seznamu posledních volaných čísel nemohlo toto číslo být, jsem si téměř jistá, že jsem první hovor uskutečnila z pevné linky - upřednostňuju pevnou všude, kde to jde, protože vím, že protějšek zastihnu v kanceláři a ne někde v autě, u jídla, na jednání a podobně. Ještě jsem tehdy, při prvním hovoru, čekala, jestli to zvedne přímo on, nebo sekretářka či jiná kolegyně. A ani jsem nevěděla, že Martina mám stále v telefonu, to jsem zjistila až při tom překvapení. Ani si nevybavuji, že bych číslo, než jsem volala do jeho kanceláře, hledala v mobilu, hledala jsem kontakt v seznamu advokátů na stránkách ČAK a potom přímo na webové stránce jeho kanceláře.

      A nějak nemám odvahu mu zavolat a zeptat se, jestli neměl ode mne hovor:-) Nechci vypadat jako (ještě větší) blázen.

      Musím upřesnit, že tohle odlišuji od situace, kdy se stane něco "nadpřirozeného", například nějaké zázračné uzdravení a podobně. Zásahy Boží vůle do světa snad mohou být nadpřirozené, ale nejsou nepřirozené.
      Ale tohle?

      Matně si vybavuji, že se mi už jednou něco podobného stalo; když umřel můj známý Pavel, před devíti lety, taky jsem jeho číslo měla záhadně v posledních volaných, ačkoliv jsem mu nevolala (nevím vlastně, proč jsem měla jeho číslo vůbec v mobilu, nevolali jsme si nikdy) - už si přesně nevybavuji podrobnosti, ale bylo to tak nějak.

      Vymazat
    2. Vy stále ještě nemáte kočku?
      To je tedy vážně na pováženou.
      Milan

      Vymazat
    3. Ani kanarka ? :))
      MaB

      Vymazat
    4. Na rozdíl od kanárka kočka řeší všechny domácí záhady, neboť se na ni dá VŠECHNO svést.
      http://www.edisproduction.de/2013/10/16/compilation-of-cats-stealing-dog-beds/
      (Na videu ukázky velmi podobné tomu, jak naše kočka tyranizuje našeho desetkrát těžšího psa.)
      Milan

      Vymazat
    5. Jenomze kanarek mel v rodine Chris tradici. :)

      Jinak ale mate pravdu a ja dodavam, ze kdo nema psa nebo kocku, tak o hodne prichazi. Ostatne i video to potvrzuje...
      MaB

      Vymazat
    6. Milane,
      vím, že to doporučujete, ale my kočku nemáme, takže na ni nemůžeme nic svést. Jsme s manželem dohodnutí, že žádná zvířata chovat nebudeme.
      V létě jsme ale tři týdny hlídali sestře, resp. jejím dětem, králíka, tak jsme si to vyzkoušeli.
      (To byly nervy, když utekl a několik hodin jsem ho nemohla najít - už jsem přemýšlela, jestli se to pozná, když koupím podobného:))

      MaB,
      kanárka znám jenom z vyprávění:)
      Ale i na kanárka se vztahuje naše domácí dohoda "žádná zvířata":)

      Vymazat
  4. Také mam nekolik tezko vysvetlitelnych zahad (nahod), kdybych je sama nezazila, asi bych neverila. Proto se mi o nich ani nechtelo psat..

    Pred ctyrmi lety jeden najemnik SCI (civilni realitni spol.) prestal platit najem, zmenil telefonni cislo, na pisemné upominky nereagoval. Tak kdyz se vratil nedoruceny doporuceny dopis, vypravila jsem se primo na misto. Tam mi ale soused sdelil, ze pan Rudil se odstehoval pred nekolika tydny, pry nekam na sidliste, na které nevedel.
    Najemni smlouva nebyla vypovezena, klice nevraceny, v takovém pripade je jediné legalni reseni - rozhodnuti soudce. Do té doby je byt blokovan. Soudni procedura je dlouha, nekdy trva celé roky. Neradostna perspektiva...
    Co delat ? Ve 150 000 meste je sidlist' velkych i malych mnoho a zije v nich jiste vice nez polovina obyvatel. Vypadalo to beznadejne, ale prave takové situace dodavaji energii.
    Byla jsem "v razi" a rekla si, ze vezmu jedno sidliste po druhém. ! Zastavila jsem tedy pred dvanactipatrovym panelakem prvniho, na které jsem narazila., Takovych "vezi" tam bylo 5 a pak mnozstvi domu starsich, 3 - 8 patrovych.
    Vesla jsem prvnim vchodem a zacla cist jména na 24 schrankach, ale to hledané tam nebylo. Kudrnaty chlapec, asi osmilety, se zajmem prihlizel, ale kdyz jsem se ho zeptala, jestli nezna pana R., bez odpovedi odbehl.
    Zazvonila jsem tedy u prvnich dveri v prizemi, otevrela mladsi Arabka, které jsem plozila stejnou otazku: "Neznate nahodou pana Rudila ? " Divala se dost prekvapene a nez stacila odpovedet, z hloubi bytu se ozvalo :"Ja jsem pan Rudil !"
    S tim jsem samozrejme nepocitala a mela jsem chut' ho v nahlé euforii obejmout.
    Prekvapeni bylo vseobecné, pan Rudil se omlouval, slibil, ze dluh zaplati, jakmile bude moci...Pro mne bylo v té chvili nejdulezitejsi, ze jsem si odvazela podepsané ukonceni najemni smlouvy a klice od bytu. Penize vem cert !
    Rozloucili jsme se jako nejlepsi pratelé a ja si teprve v aute zacinala uvedomovat vyjimecnost situace, kterou si dodnes nedovedu vysvetlit.
    A uz vubec nechapu, kde se ve mne vzal ten sileny napad jet kledat jehlu v kupe sena.
    Pan Rudil dluh samozrejme dodnes nezaplatil a nikdy se neozval. V byte uz jiste davno nebydli. Tentokrat ho ale rozhodne hledat nebudu...:)
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle jsou opravdu těžko vysvětlitelné události, které jeden můj příbuzný zahrnuje pod pojem "působení mentální energie" - což je jistě neexaktní termín, který si vykládám jako "ne vše vnímáme tradičními, standardními smysly"...

      Vymazat
    2. Mno...takže když někdo vyhraje ve sportce, tak je to "působením mentální energie". Hmm...také měla přibližně šanci jedna ku 14 milionům, nebo to bylo lepší?

      Vymazat
    3. Ale já netvrdím, že zastávám zrovna teorii "mentální energie".

      Vymazat
  5. Já bych to řešil asi takto:
    1. ověřil bych si, zda to je příchozí hovor, nebo odchozí. Zde to nebylo explicitně řečeno. Mohlo se totiž stát, že Martin po schůzce volal také, ale přijetí jsi nezaregistrovala - nebylo slyšet zvonění, mobil přijal hovor nějak sám (existuje funkce automatického přijetí, může zlobit), nebo šátráním v kabelce.
    2. zavolal bych mu ohledně případu a v závěru bych ho ujistil, že mi může kdykoli zavolat na mobil. Při té příležitosti bych se ho zeptal, jestli má mé číslo mobilu. Pokud řekne, že ho má, je dokonce pravděpodobné, že dodá, že už ti na něj jednou volal....a nic, takže neví, zda je správné. :-)))

    Jinak já osobně jsem někdy naprosto přesvědčen, že jsem něco udělal "takhle" a pak se evidentně ukáže, že to bylo jinak! Asi sugesce! :-))
    Hlavu vzhůru! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oswalde,
      vítejte zde.
      Děkuji za další možná vysvětlení, i když si nemyslím, že šlo o takový případ.
      Ale nechala jsem to být, neřešila jsem, nepátrala, nevolala Martinovi a smířila se s tím, že se vyřešení záhady nedozvím.

      Jinak to číslo bylo mezi "posledními volanými čísly", pokud si správně vzpomínám.

      Vymazat