pondělí 30. prosince 2013

Na ostrově Krk vál dnes studený vítr

V Chorvatsku mimo sezónu

Skoro to vypadá, že musíme být originální za každou cenu: všichni sem jezdí v létě, jenom my v prosinci. Jsem právě v Záhřebu, kam jsme přijeli na několik dnů navštívit přátele, s nimiž tradičně slavíme konec roku. A přestože se letos přestěhovali právě sem, dohodli jsme se, že tradici neporušíme a na Silvestra se i tentokrát sejdeme.

V Chorvatsku jsem poprvé, proto několik prvotních postřehů:
- takový trh jako mají obyvatelé Záhřebu bych chtěla mít v našem městě také. Ryby, ovoce, zelenina, maso, sýry... ach!
- bohužel, podle toho, co jsem vyrozuměla z rozhovorů s našimi hostiteli, je nakupování na takovém trhu pro běžné Chorvaty spíše luxusem; ceny jsou zde vysoké, vyšší než u nás, zatímco průměrný příjem nižší.
- v Záhřebu a asi i jinde v Chorvatsku panuje o letošních Vánocích opravdu nevkusná móda aranžovat pod okna a na balkony figurky šplhajícího Santa Clause. Doufám, že je to jenom nějaká momentální krajová kuriozitka.
- když jsme se hnali po téměř prázdné dálnici přes Slovinsko směrem na Záhřeb, uvědomovala jsem si, že tudy každý rok projede asi milion občanů naší země, mířících k Jadranu. Proto mne těší, že jsem tu v jiné roční době, letní kolony si opravdu ráda odpustím.
- po dlouhé době jsem měla při přejezdu hranic nachystané pasy: Chorvatsko je teprve několik měsíců členem Evropské unie a není dosud součástí schengenského prostoru. Ale naše pasy byly zkontrolovány jen velmi zběžně a razítko jsme nedostali.
- staré časy raných polistopadových výjezdů za hranice jsou naštěstí pryč; je prima cestovat v moderně vybaveném autě, s navigací, dětskými autosedačkami, pasy občanů EU (pořád ji nemám ráda), platební kartou, eury v peněžence, mobily, termohrnky a vlhčenými ubrousky. Ale ani s těmito vymoženostmi si cestování neoblíbím.
- když jsem se předem obávala dlouhé cesty, byla jsem celkem originálně uklidněna: jedeme přece stále po území bývalé monarchie, takže jsme v podstatě pořád skoro doma.
- co by to bylo za výlet do Chorvatska bez zajížďky k moři? Dnes jsme ji absolvovali; pochopila jsem, že všichni, kteří tak chválí krásy zdejšího pobřeží, měli pravdu. Moře, zálivy, ostrovy, skály, hory, západ slunce nad tím, jedním slovem krása.
- rakije je vynikající.


Srdečně zdravím všechny čtenáře a do nového roku:
Dobrodošli!


14 komentářů:

  1. Ta malá písmena za odrážkami, je-li text každé drážky ukončen tečkou, mě teda drtí.. Mimoto je hned v první odrážce chybná interpunkce (či spíše tam interpunkce schází).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se s tim smirte. Mne zase drti, když se nekdo nepodepise, a taky se s tim musim smirit.

      Vymazat
    2. Si mislim, že žívání terpukce a prvopisu je projevem měleckého úměru.
      Pořeju dně štěsti v novém roce.

      Vymazat
    3. Vlado,
      na interpunkci záleží!
      Skoro by člověk řekl, že u článečku, jako je tento, nezáleží na ničem jiném:-)

      Vám také šťastný nový rok.

      Vymazat
    4. Bonne et belle nouvelle année à tous !

      Ta interpunkce je skutecne dulezita. :)
      Viz ono znamé:
      To je cas, hospodari, pitomej.
      Aspon bude vic krmeni dobytku.
      MaB

      Vymazat
    5. Vida, jaké neplechy jsem mohla napáchat!
      No, jsem pověstná tím, že interpunkci neovládám, takže jakékoliv pochybení je třeba mi promptně vytknout, abych se to konečně naučila:-)

      Vymazat
  2. Vše nejlepší do Nového roku...

    Podobný pocit jsem měl před pár lety v Cáchách.

    Vracel jsem se po drobném kolapsu v letadle, kdy jsem na cca 5 dní skončil v Paříži na koronárce. (Halt pracuji u americké firmy a nevyšetřen jsem nesměl pokračovat a pojišťovna se činila.) Vracel jsem se domů vlakem, což nedokázal náš travel zajistit, takže jsem nakonec jel na Severní nádraží, kde mi také nebyli schopni pomoci, ale automat to dal. V American Hospital of Paris mluvila většina personálu hůř anglicky než já a to už je co říci a ošetřovatelé vůbec, spíš arabsky.

    A pak jsem v Cáchách vystoupil z francouzského vlaku a čekal na český.

    A věděl jsem že už jsem konečně v naší říši, doma, kde mi rozumějí. :) (Byl jsem půl roku na projektu v SRN...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybyste napriste skoncil v parizské nemocnici Georges Pompidou, mohlo by se stat, ze se budete vracet s umelym bioprotetickym srdcem.
      Jeho prvni transplantace tam byla provedena 18.12., biofunkce funguji, paciet se citi dobre a ma chut' k jidlu.
      A jak rikal uz Obélix - "quand appétit va, tout va !" :)
      MaB

      Vymazat
    2. Myslím, že ten pocit "jsem doma" je dost relativní.
      Při pobytu v Asii se člověk asi snadno cítí jako Evropan, i kdyby byl nakrásně stoprocentním odpůrcem evropské integrace:-)

      Ad umělé srdce: zde už také nějaká podobná operace proběhla (ale nevím, zda šlo o totéž, myslím, že o jakýsi typ "pumpy"), ale nevím, jestli nějaký pacient s tímto srdcem žije.

      Vymazat
    3. Tentokrat jde o svetovou premieru, jedna se o zcela autonomni bio-synteticky organ, ktery verne imituje lidské srdce a nema nic spolecného s drivejsi pumpou
      Je vysledkem 25 let vyzkumu vedeckého stabu pod vedenim prof.Alaina Carpentiera, ktery ma nahradit nedostatek srdci darovanych k transplantaci. Vyhodou je, ze telo prijima tento "nahradni dil" bez nutnosti leku proti odvrzeni.
      Je to vykroceni do nového roku s opravdu realnou nadeji pro 10 000 cekatelu jen ve Francii a miliony ve svete.
      MaB

      Vymazat
  3. Chris zase originální, Chorvatsko v zimě:-)
    přeji zdraví celé rodině adíky za Tvůj blog, je to radost.
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      děkuji za přání a přízeň a také přeju hodně zdraví!

      Připadala jsem si jako český turista v zimě v Chorvatsku lehce nepatřičně, ale líbilo se mi tam tolik, že jsem dokonce začala uvažovat, že bychom tam jeli i v létě, což mi dosud nějak nepřišlo na mysl.

      Vymazat
  4. Při překračování hranic bez razítek do pasu se cítím být jen polovičním turistou. Škoda, že jsou zrušena. Mě chybí. Byl jsem na jejich množství hrdý.
    Milan II

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem těch razítek, vzhledem k tomu, že cestuji velice nerada, nikdy moc nenasbírala.
      Ale když jsme projížděli okolo opuštěných celnic, vybavovala jsem si to dřívější lehké mrazení, když se člověk ke státní hranici blížil.

      Vymazat