pondělí 23. prosince 2013

Vánoce, jindy a jinde

Chtěla jsem napsat vánoční článek, ale uvědomila jsem si, že vánoční články mi nejdou. Namísto psaní si můžeme pro změnu o Vánocích něco přečíst.

     O ryzí a spontánní velkorysosti těchto Vánoc nelze pochybovat. Poručík rozdal mužům jako dárky své poslední cigarety, dopisní papír a chléb. "Sám jsem nic nedostal," napsal domů, "a přesto to byly mé nejkrásnější Vánoce a nikdy na ně nezapomenu." Stejně jako cigarety z přídělů si vojáci nadělovali chléb, který tak zoufale potřebovali. Další si vzájemně dávali poličky, které sami lopotně vyřezali. 
     Na Štědrý den přinesl velitel Reuberova praporu, onen pianista, vojákům na ošetřovnu svou poslední láhev šumivého vína. Právě ve chvíli, kdy už měli sekt nalitý v hrnečcích, vybuchly venku čtyři bomby. Všichni padli na zem a víno se rozlilo. Lékař popadl lékárničku a vyběhl z bunkru, aby zjistil ztráty: jeden zabitý a tři ranění. Mrtvý muž právě zpíval vánoční koledu "O du fröhliche". Je pochopitelné, že tato událost jejich oslavy ukončila. Tak jako tak se 16. tanková i 60. divize motorizované pěchoty již brzy, na Boží hod v ranních hodinách, měly dostat pod přímý útok.
     Tradiční - a nejoblíbenější - vánoční písní byla toho večera "Stille Nacht, heillige Nacht", kterou vojáci zpívali v bunkrech "nakřáplými hlasy", za svitu ohořelých svíček, které si nastřádali. Muži vzpomínali na své rodiny a mnozí jen stěží potlačovali vzlykot. Generál Strecker byl při své obhlídce frontových postavení zřetelně dojat. "Ve válečné vřavě zní Tichá noc, svatá noc... O těchto Vánocích se ukazuje pravé bratrství vojáků." Návštěvy vyšších důstojníků byly vítány také proto, že přinášely drobný prospěch. Poddůstojník tankové divize si poznamenal, že "velitel divize nám dal loknout ze své polní láhve a tabulku čokolády".
     V pozicích, na které nebyl veden útok, se muži shromáždili v bunkru s vysílačkou, aby si poslechli "Grossdeutsche Rundfunk a jeho vánoční vysílání". Ke svému údivu uslyšeli hlášení "Tady Stalingrad!", po kterém sbor, údajně z fronty na Volze, zazpíval "Stille Nacht, heilige Nacht". Někteří se na takový trik za těchto okolností dívali jako na nezbytnost, další byli velmi rozhořčeni. Měli pocit, že tím jejich rodiny i celý německý národ někdo podvádí. Goebbels již dopředu prohlašoval, že by to měly být "německé Vánoce". Tato formulace měla vyjádřit nutnost plnit povinnosti a snášet strádání; pravděpodobně to byl i způsob, jak připravit národ na zprávu o tragédii Stalingradu.

Antony Beevor, Stalingrad, Osudové střetnutí 1942-1943,
vydala nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA a Jiří Ševčík, 2003, str. 225


Kurt Reuber: Pevnostní Madona
zdroj: wikipedia



Vážení čtenáři,
přeji Vám klidné Vánoce, strávené v míru, lásce a pohodlí s těmi, které máte rádi.
Christabel


2 komentáře:

  1. Tenhle článek je tím nejpůsobivějším, co jsem letos k Vánocům četla. Zastavení se ve válce, při vzájemném nesmyslném vraždění se lidských bytostí ve jménu čehosi vyššího, co současné dění přesahuje - ale proč, proboha, jen na jeden den? Tady zůstává rozum stát, nad silou té symboliky, ale i nad její marností, nebo jak to nazvat.

    Díky za Váš úžasný blog, Christabel, za pozornost, kterou věnujete všem příchozím (z toho mám špatné svědomí, protože zdaleka nejsem tak dobrá hostitelka :-). Přeji Vám též krásné a klidné Vánoce. Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      moc děkuji.

      Já si zase díky Vašemu blogu uvědomuji, že to, co je pro nás jen historická událost, je pro spoustu lidí aktuální skutečností - i dnes jsou vojáci na frontách, civilisté pod palbou, váleční zajatci či uprchlíci v táborech. A Vy těmto tématům věnujete pozornost, zatímco já mám tendenci je vytěsňovat - ne proto, že by mi to bylo lhostejné, ale protože s tím nemůžu nic udělat, a tak se snažím k sobě ty informace ani nepouštět.

      A kdy jindy už, když ne o Vánocích, bychom si měli na ty, kdo žijí v takových podmínkách, vzpomenout?
      Co bylo tehdy, je i dnes, jen v modernějších kulisách.

      Vymazat