neděle 26. ledna 2014

Čtrnáct paragrafů

Tento týden jsem navštívila školení k novému občanskému zákoníku vedené jedním z našich předních odborníků.

Stěžejní část školení byla zaměřena na výklad obecných zásad, na nichž je nový občanský zákoník vybudován. Musím říci, že to pro mne bylo velmi přínosné. Jde o prvých čtrnáct paragrafů NOZ, které jsou sice dokola probírány a zdůrazňovány v různých souvislostech, ale slyšet jejich výklad takto komplexně a systematicky je něco jiného. Přesně tohle mi při studiu změn dosud chybělo – a teď už mi to chybět nebude.

Zjistila jsem, že musím být obezřetná, protože tvůrci NOZ jsou zjevně velmi přesvědčeni o jeho potřebnosti a kvalitě a dovedou toto své přesvědčení posluchačům výmluvně a elegantně tlumočit.
Ale já nemíním, alespoň prozatím, podlehnout jejich propagandě.

Zásady zní opravdu krásně a když jejich výklad člověk slyší, snadno podlehne iluzi, že nic lepšího než rekodifikace v této podobě nás snad ani potkat nemohlo. Ale nejsem si jistá, zda to není jen fasáda, zda nejde spíše o proklamace, jimž skutečný obsah zákona neodpovídá. To ovšem zjistíme brzy.

Ale už tuším, proč byl přijat nový občanský zákoník.

Není to proto, aby se armádě právníků zajistila práce na revizi smluv, stanov, obchodních podmínek a dalších textů.
Není to proto, aby si mohl zástup školitelů vydělávat tím, že nové předpisy zprostředkují svým kolegům.
Není to proto, aby mohla renomovaná nakladatelství odborné právnické literatury vykázat vysoké zisky.
Není to proto, aby si profesor Eliáš postavil pomník.

Nový občanský zákoník vznikl určitě proto, aby měly rozmarné bloggerky o čem psát.

PS. Zde je oněch čtrnáct úvodních ustanovení:

HLAVA I

PŘEDMĚT ÚPRAVY A JEJÍ ZÁKLADNÍ ZÁSADY

Díl 1
Soukromé právo


§ 1
(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.


§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

§ 3
(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.


§ 5
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.


§ 6
(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.


§ 7
Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.


§ 8
Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Díl 2
Užití předpisů občanského práva

§ 9
(1) Občanský zákoník upravuje osobní stav osob.
(2) Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

§ 10
(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího.
(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

§ 11
Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se použijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

Díl 3
Ochrana soukromých práv

§ 12
Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

§ 13
Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

§ 14
Svépomoc
(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.
(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.



16 komentářů:

  1. Nu a dozvěděla ses něco, co si z těch čtrnácti paragrafech nepřečteme sami? :-)

    Amélie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Amélie,
      řekla bych, že ano.
      A právě z toho chci vycházet v některém příštím článku, nebo možná více článcích. Tohle je jenom všeobecný úvod, abych měla nač odkázat.
      Měla jsem to tak označit, ale nějak se mi to tam nevešlo.

      Obecně: v některých oblastech mne opravdu zaráží rozpor těch zásad s obsahem NOZ, tak to bych chtěla trochu rozvést.

      Vymazat
    2. Preambule, ktera pripomina obecné a deontologické zasady (pravidla), které je nutno pri aplikaci zakonu respektovat,, je velmi dulezita.
      Plati, ze
      "la procédure pénale est la jumelle de la liberté" - pravni rad je dvojcetem svobody,
      tedy zarukou pro toho, kdo se domaha svého prava.
      Obsah OZ proto nesmi byt v rozporu s temito zasadami
      MaB

      Vymazat
    3. Obsah a také výklad by neměl být v rozporu se základními zásadami - zákon se má vykládat ve světle zásad, na nichž je postaven.

      Ale ráda bych se tady brzy pověnovala některým stránkám nové úpravy, které toto podle mne tak úplně nenaplňují.

      Vymazat
  2. Trochu mimo téma.
    V sobotu měl náš spolek valnou hromadu. Hodil jsem do diskuze problematiku NOZ - stanovy apod. A údajně zaznělo z ministerstva vnitra, že dokud nás někdo nevyzve, že máme předložit nové stanovy, máme být v klidu, též u ostatních věcí máme zůstat v klidu.
    Ovšem pokud bychom chtěli založit nový spolek, všechno je jinak a pěkně podle NOZ.
    A tak jsme zůstali v klidu, snědli guláš, popili pivo, zapěli hornické písně a nic nám nechybělo:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Včera jsem ze zvědavosti nahlédl do obchodního rejstříku (justice.cz) a už tam překlopili seznam občanských sdružení. Co mě zaujalo, že sdružení, na která jsem se díval, nemají uvedenu adresu sídla (pouze název a nic víc). Zajímalo by mě, kam je soud bude vyzývat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pardon, to byla reakce na Sejra, omylem jsem příspěvek vložil do hlavního proudu.

      Vymazat
    2. Náš spolek je tam v celé kráse:-)

      Vymazat
    3. Tak tohoto tématu jsme se na školení také okrajově dotkli.
      Viděla bych to někde mezi, tedy nepanikařit, ale na druhou stranu to nenechávat válet donekonečna, v klidu se na stanovy podívat a uvést je, časem:-), do souladu s novou úpravou.

      Do rejstříku spolků jsem se ještě nedívala, jak pokročili:-)
      V zásadě nejsem proti němu, protože dosavadní úprava nebyla logická, aspoň se nahlédnutím do rejstříku zjistí základní údaje.
      Jinak vzhledem k tomu, že na MV se předkládaly stanovy, tak tam by sídlo mělo být uvedeno, otázka je, kdo a kdy bude mít čas řešit tisíce občanských sdružení...?

      Vymazat
    4. "Rejstříkový soud vyzve" ... no, asi se to zase stane jedním z neuplatňovaných ustanovení (jak se tomu říká odborně?)

      Vymazat
    5. Nikoliv, správně je obsoletní.

      Vymazat
    6. Hm, je to možné, ale internetový slovník cizích slov mi nabízí obě možnosti.
      Hádat se o tom nemíním.

      Vymazat
    7. A coz takhle "out of date" ?
      Nebo dokonce primo "vysly z uzivani", "nepotrebny" ? :)
      To je cesky vyznam latinského "obsoletus", proto také "obsoletni".
      Pro "n" (obsole-n-tni) opravdu neni duvod.
      MaB

      Vymazat
  4. Mně to připadá jako listina základních práv v socialistické ústavě č. 100/1960 Sb. (čl. 19 až 38).
    Stejný parlament, který schválil tyto základní zásady soukromého práva (ovšem definice soukromého práva přímo v zákoně, to tu snad ještě nikdy a nikde nebylo (v ABGB to bylo jinak až opačně: § 1: Souhrn zákonů, kterými se určují soukromá práva a povinnosti obyvatelů státu vespolek, je jeho občanským právem.) schválil také zcela mimořádná omezení vlastnického práva, například povinné energetické štítky budov při jejich zcizování, či povinné předání motorového vozidla státem vybraným firmám k likvidaci.
    O slova o zvláštní ochraně rodiny a manželství jsou přímo výsměchem, když sám tento zákon manžele za uzavření manželství trestá a konkubinát zvýhodňuje, o jiných dnes účinných zákonech raději ani nemluvit.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já jsem socialistickou ústavu nečetla, tak to nemůžu posoudit.
      Jak jsem zmiňovala, proklamace jsou pěkná věc, sesumírovat zásady není tak těžké, to asi zvládne trochu bystřejší právník, když si k tomu to sedne, ale uplatňování zákona, zejména těch problematičtějších ustanovení, v praxi... to bude asi věc úplně jiná.

      Zvýhodňování konkubinátu - teď nevím, co konkrétně máte na mysli, nenapadá mne asi nic, v čem by byl druhovský poměr zvýhodněn před manželstvím?

      Omlouvám se za zpožděné reakce, jednak jsem nestíhala v práci a jednak řeším technické problémy s PC - ale už by to mělo být brzy v pořádku.

      Vymazat