neděle 5. ledna 2014

Opatrovník opatruje

V průběhu roku 2013 jsem nasbírala některé nemilé poznatky z opatrovnické praxe našich soudů.
Uvádím několik příkladů; všechna řízení probíhala podle právní úpravy platné do 31.12.2013.

Případ první
Nezletilý je obdarovaným, při právním úkonu jej nemůže z důvodu kolize zájmů zastoupit ani jeden z rodičů. Na návrh rodičů ustanoví soud opatrovníka z řad příbuzných nezletilého. Opatrovník podepíše za nezletilého darovací smlouvu, která je následně předložena soudu ke schválení, neboť nejde o běžný úkon. Soud nařídí jednání, předtím však ještě rutinně ustanoví nezletilému opatrovníka - městský úřad. Takto ustanovený druhý opatrovník má v řízení o schválení právního úkonu patrně hájit zájmy nezletilého, tedy vyjádřit se, zda je právní úkon v jeho zájmu; to je však nadbytečné, neboť nezletilý obdarovaný byl při právním úkonu opatrovníkem zastoupen a k posouzení toho, zda je smlouva v zájmu nezletilého, je tu soud.


Případ druhý
Účastníky dědického řízení jsou dvě nezletilé děti. Matka, která nemůže nezletilé v řízení zastupovat sama z důvodu kolize zájmů, navrhne soudu jako vhodné opatrovníky důvěryhodné osoby z okolí rodiny, o jejichž bezúhonnosti není pochyb, mezi nimi kmotra jednoho z dětí. Soud návrh matky ignoruje a ustanoví opatrovníkem městský úřad.
Soud zjevně nepovažuje kmotra nezletilého za osobu vhodnou k hájení jeho zájmů v dědickém řízení, to musí dělat úřad. Na tom nic nemění, že uzavřená dědická dohoda opět podléhá schválení opatrovnickým soudem, nezávislý "úřední" dozor nad zájmy nezletilých by tedy zůstal zachován.
O tom, že tyto zbytečné spisy zatěžují úředníky opatrovnických úřadů, kterým pak nezbývá kapacita na řešení skutečně závažných případů, netřeba spekulovat.


Případ třetí
Probíhá řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům starší osoby, která však více než psychickým onemocněním trpí potížemi somatickými. Navzdory tomu soud rozhodne, že posuzovanému nebude doručováno, aby na něj řízení a rozhodnutí nemělo nepříznivé dopady. Posuzované osobě je ustanovena opatrovníkem advokátka činná v obvodu procesního soudu. Tato advokátka se k nařízenému jednání dostaví; lékař, který znalecký posudek z oboru psychiatrie zpracoval, se však omluví. Ačkoliv je podle platné právní úpravy povinností soudu znalce osobně vyslechnout, soud se spokojí s písemným znaleckým posudkem a na jeho základě vydá rozsudek, jímž posuzovanou osobu zbaví způsobilosti k právním úkonům. Ustanovená opatrovnice ničeho nenamítá, vyúčtuje odměnu (pravda, podle tarifu nízkou) a případ zjevně považuje za skončený.


Případ čtvrtý
V jistém řízení je účastníkem osoba stižená vážnou duševní poruchou, která jí zcela znemožňuje hájit vlastní zájmy. V tomto řízení ji však z důvodu kolize zájmů nemůže zastupovat její stálý opatrovník, pan A. Soud proto ustanoví pro dané řízení kolizního opatrovníka, kterým určí manželku pana A.
Dojde k absurdní situaci, kdy zájmy nesvéprávné osoby v probíhajícím řízení nadále hájí její stálý opatrovník, zato kolizní opatrovnice, nepříliš dobře orientovaná ve své roli, hájí zájmy svého manžela. Zákonu je však učiněno zadost.


S prvním dnem letošního roku nabyl mimo jiné účinnosti zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který upravuje kromě jiného také uvedené problémy.
Jak vidno, je v praxi soudů co zlepšovat.


10 komentářů:

  1. 292/2013 už jsme přejmenovali na "poříz" tedy zákon o podivných řízeních soudních. teď ho ještě přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danieli,
      to asi ještě někde použiju:-)

      Osobně si myslím, že změnám právní úpravy navzdory, soudy si zrovna v těch nesporných řízení pojedou prostě tak, jak jsou zvyklé, bohužel asi včetně různých nedomyšleností v opatrovnických věcech, viz popsané zkušenosti.

      Vymazat
  2. Úřad je prostě úřad a naše soudy milují naše úřady (pokud se zrovna nevede spor proti úřadu - pak je žalovaný úřad v očích soudu konkubinátem pekla s mafií).
    Tendence jmenovat úřad opatrovníkem je vskutku pozoruhodná - přitom možnost jmenovat opatrovníkem úřad se dostala do občanského zákoníku až v roce 1982 (s účinností od dubna 1983), což si osobně velmi dobře pamatuji, neboť to pro mnou tehdejší práci představovalo okamžitou radikální změnu.
    A když vidíme, jak soudy dnes po tak krátkém době právního života úřadu-opatrovníka jednají a rozhodují, ukazují se být velmi oprávněnými obavy, o nichž je referováno zde:
    http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/zastanci-rodiny-pisi-biskupovi-hrozi-kradeni-deti-statem-pomozte/
    Svobodná společnost se zdá být nesvobodnější než společnost oficiálně nesvobodná, neb proklamativně socialistická, jak si to sám pamatuji. A to v čím dál tím více záležitostech.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji za doplnění.

      Ano, soudy opatrovnické úřady milují... myslím, že jim vyhovuje, že na ně jakoby převalí část odpovědnosti. Opatrovník souhlasí? Pak může souhlasit i soud...
      Ale neplatí to jistě paušálně pro všechny soudce.

      Ovšem vadí mi, že namísto toho, aby se OSPOD zabývalo skutečně vážnými případy, řeší takové věci, které by (navíc bezplatně) mohl vyřídit někdo blízký opatrovanci, příbuzný, kmotr a podobně.
      Potom se dozvíme, že byl odhalen případ krutého týrání dítěte a zároveň vyplave, že OSPOD měl rodinu celou dobu v evidenci a "sledoval" ji. A že chudáci úředníci jsou přetížení. No samozřejmě, aby nebyli přetížení, když musí figurovat ve stovkách tisíc případů žádostí o výživné a styk s dítětem.

      Doufám, že se adopční byznys v ČR nerozmůže, to by bylo zlé.
      Stále častěji čtu zprávy o odebírání dětí z rodin např. v severských zemích, ovšem nevím, zda je to všechno pravda.
      A také bych měla vážné výhrady vůči adopcím ze zemí třetího světa - kdoví, kolik dětí takto předaných (prodaných?) do Evropy má rodiče, ale ti se o něj z důvodu chudoby nemohou dobře postarat, a nejde tedy o sirotky.

      Vymazat
    2. Když jsem začínal coby mladý absolvent úředničit na odboru sociálních věcí a zdravotnictví, úřední opatrovnictví vůbec nebylo možné, opatrovníkem mohla být výhradně osoba fysická. Jak postupovala feminisace národních výborů, bylo čím dál obtížnější takové osoby pro soud získávat (zejména v případě osob zbavených způsobilosti k právním úkonům). Současně stoupala rozvodovost a tím i potřeba opatrovníků pro děti rodičů v rozvodovém řízení. Problémem se zabývala strana a vláda a jejich řešením byla změna zákona tak, aby se nezletilcům a osobám co do právní způsobilosti nezletilcům podobným mohl za opatrovníka ustavit státní orgán, konkrétně OKRESNÍ národní výbor (viz též z.č. 120/1983 Sb.). Řešení bylo všeobecně akceptována a opatrovnictví dětí a osob zbavených způsobilosti k právním úkonům začaly vykonávat odbory sociálních věcí a zdravotnictví místně příslušných ONV. Soudům se to velice zalíbilo, možná i proto, že když opatrovníkem byl státní úřad, mohli se soudci směle vykašlat na kontrolu řádného plnění opatrovnické funkce - neboť kdo by tehdy bojoval s úřadem, že...
      Soudcům se to tak zalíbilo, že úplně zapomněli, že tomu kdysi (a po většinu času) bylo jinak.
      Časem soudy svévolně tuto úpravu rozšířily na ustavování opatrovníka i osobám neznámeného pobytu.
      Po zrušení národních výborů a obnově samostatnosti obcí vznikl zejména ve vztahu k tradičním statutárním městům Brnu, Ostravě a Plzni, kde neexistoval ONV a jeho funkci plnily národní výbory těchto měst, problém. Magistráty těchto měst už nebyly státními orgány jako dříve, ale orgány samosprávné obce jakožto veřejnoprávní korporace a právnické osoby. Ale soudy to nějak nepostřehly a vesele dál ustavovaly opatrovníkem osobám neznámého pobytu tato města a městské části Prahy (v jiných okresech stále ještě existoval státní orgán s všeobecnou věcnou a okresní územní působností, a to okresní úřad).
      Těmto obcím se to samozřejmě nelíbilo a věc se dostala až před Ústavní soud - viz II. ÚS 27/2000, v ASPI jako JUD32327CZ - vřele doporučuji k prostudování.
      Po zániku okresních úřadů se soudy dále snažily ustavovat opatrovníkem osobám neznámého pobytu obce - některé se brání a soudy pak díky zmíněnému nálezu ÚS couvnou, jiné se nebrání (neumí se bránit, což se týká zhruba 5 tisíců obcí) a dopadá to všelijak.
      Nová úprava POŘÍZ (viz výše) se mně zdá být problémovou a nemám ji ještě vůbec prozkoumáno, ale předběžně mohu říci, že také patří před ústavní soud. Autoři jsou z oblasti justice a zjevně se vůbec nedokáží vypořádat s problematikou postavení obce a jejích orgánů a s problematikou samostatné a přenesené působnosti obce.
      Rozlišování mezi samostatnou a přenesenou působností obcí má totiž značné dopady. Co je v samostatné působnosti, to obcím nelze nařídit bez poskytnutí práva na spravedlivý proces (obce se tomu prostě mohou i soudně bránit); co je v přenesené působnosti, to se realisuje postupem podle správního řádu (a výkon funkce opatrovníka formou správních rozhodnutí je vpravdě úděsnou představou).
      Milan

      Vymazat
  3. Zajimalo by mne, jak by se dalo postupovat v nasledujicim mezinarodnim pripade:
    Soud v X. poslal koncem roku 2012 vsechny obsilky na spatnou adresu, takze je nedostal ani klient, ani advokat.
    Ztrata 8 mesicu nez si vsimli omylu.
    Spis byl projednavan v dubnu 2013, predpokladané rozhodnuti 2.7.2013.
    V cervnu bylo klientovi oznameno, ze byl soud v X. pripadu zbaven.
    Vec byla predana k soudu do Y., ktery ma 6 mesicu na to, aby stanovil, zda se bude pripad resit u soudu v X. nebo u soudu v Y
    Pripad vstupuje do 4.roku a klientuv majetek a prijmy jsou obstaveny po celou tu dobu, jak o tom rozhodl v nepritomnosti zalované strany soud v X jiz v r. 2011.

    Zajimalo by mne, v jakém stadiu procesu lze poslat stiznost k evropskému soudu. Cl 6-1 (i dalsi) je jasne hrube porusovan.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, tady se zavedením toho odškodnění za délku procesu docela přestala pršet judikatura ohledně délky řízení - pokud vím, vykládá se to tak, že odškodnění je možné na základě vnitrostátního zákona, takže není důvod obracet se tak často do Štrasburku. (Teď to asi trochu zjednodušuji.)
      Záleží na vícero aspektech věci, posuzuje se to případ od případu, ale pokud je tam nějaké závažné pochybení soudů (přehlédnutí, které znamená delší zdržení), jde vina za délku řízení jednoznačně k tíži justice.

      Ovšem také záleží, jaké prostředky k nápravě poskytuje vnitrostátní právo, a zda byly vyčerpány.
      Obstavení majetku za těchto okolností způsobených soudními průtahy je dvojnásob vážný zásah do práv.

      Vymazat
    2. Uz je nepochopitelné to, ze soudce rozhoduje v nepritomnosti druhé strany (a samozrejme tedy k jeji ujme), aniz by se predem presvedcil, ze byla k jednani radne pozvana.
      Odvolani nema suspenzivni ucinek, proto je nepripustné, aby byl termin tak dlouhy.
      Jaky je rekurs, kam se obratit a kdy ?
      Existuje pro cizince jiné reseni nez Strasbourg ?
      MaB

      Vymazat
    3. Obecně platí, že do Štrasburku se lze obracet jedině po vyčerpání vnitrostátních prostředků nápravy. Ty mohou mít různou formu - stížnosti, žaloby pro nečinnost, žádost o odškodnění... takže se to liší podle toho, v jaké zemi se případ odehrává.
      Zde ale nejde o soudy v ČR, že?
      Je zkrátka nutné jít do vnistrostátních předpisů a vyčerpat opravné prostředky místního práva; pokud nejsou vyčerpány, pak Evr. soud pro lidská práva stížnost velmi pravděpodobně odmítne hned na začátku.

      Některé informace jsou např. v tomto článku, i když je už trošku starší:
      http://www.elaw.cz/cs/ostatni/165-neprimerena-delka-rizeni-ceske-pravo.html

      Vymazat
    4. Chris, dekuji za odkaz.
      Tentokrat nejde o soudy v CR, ale v SR, i kdyz zkusenosti s obojimi jsou si hodne podobné. Pro zdejsi "postizené" jde o stejny horror.
      Maji pocit naprosté bezmocnosti, neco jako Kafkuv Proces.
      O Strasbourgu zde plati totéz. (Francie byva pravidelne odsuzovana za "nerozumné lhuty").
      Je ale velmi tezké rici zoufalému klientovi, ze se zatim neda nic delat.
      Zejména kdyz mu jeho zastupujici mistni advokat potvrdi, co tusil - ze v malém meste je riziko podjatost soudcu.
      Vyhodou zdejsi je, ze je prakticky nemozné, aby obsilka nebyla dorucena. Ma to na starosti exekutor.
      MaB

      Vymazat