pondělí 28. dubna 2014

Bez brýlí a bez řasenky

Postřehy z laserové operace očí

Především mne překvapilo, jak moc rutinní ten zákrok je.
Pacientů bylo v daný den objednáno více a chodili do "operačního sálu", jak byla místnost nazvána (oproti skutečnému operačnímu sálu byla o mnoho přívětivější) s odstupem zhruba patnácti až dvaceti minut. Ani já jsem tam nestrávila delší čas, i když jsem měla operovány obě oči. V takové situaci člověk ztrácí časový odhad, ale domnívám se, že zákrok na jednom oku netrval déle než tři nebo čtyři minuty.

Dále jsem byla překvapena, že se po mně nežádalo odložení šperků. Až v autě cestou na kliniku jsem si vzpomněla, že jsem doma měla asi nechat zlaté náušnice a řetízek, neboť obojí si budu muset jistě sundat, ale kupodivu nikoliv. Když to srovnám s chirurgickým odstraněním mateřských znamének, tak toto byla operace o mnoho menší, méně formální, protože na kožní chirurgii to byl jiný proces - převlečení do nemocničního, odložení všech šperků, více světel nad hlavou atd. Zde dostávají pacienti jen zelený přehoz přes civilní oblečení a čepičku přes vlasy.
A potom mi sestra podala plyšovou hračku a řekla: "Tady máte plyšáčka, budete si ho držet."
"Cože?", dívala jsem se překvapeně na malého plyšového pejska s velkýma očima a barevnou mašlí. "Tohle? A proč?"
"No, jen si to vezměte," usmála se sestra.
Docela brzy jsem pochopila, že plyšové zvířátko je rozumné vylepšení celého procesu. Člověk má asi určité reflexy v případě, že se mu něco děje s okem, svírá ruce nebo by si mohl například k oku instinktivně sáhnout. A plyšová hračka v ruce to odfiltruje, zabrání takovým pohybům. Mám dojem, že jsem pejska během operace možná trošku přiškrtila. Ale když bylo po všem a vracela jsem ho sestřičce, nevypadal, že by mu to vadilo.

Znecitlivění očí se provádí kapkami, které sestra s odstupem cca deseti minut kape do očí během čekání na zákrok ještě v čekárně. Už to samotné mne fascinovalo: dvě nebo tři kapky a člověk necítí nic, jen je oslněn a ví, že se mu s okem "něco" děje. Při vlastním zákroku je kolem oka upevněna nějaká svorka, aby nemrkalo, ale bohužel jsem si nestačila prohlédnout, jak to vypadá, což bylo možná dobře.

Samotný laserový přístroj vypadá značně kosmicky, což je můj výraz pro něco, co je technologicky tak dokonalé, že je to zjevně chytřejší než já a možná i chytřejší než ostatní přítomní.
A hlavně se to kosmicky chová. Přijede, čočka se přiblíží k oku, přístroj vydává různé pokyny, jako "ready" nebo "keep the distance", což působilo trochu děsivě, a vysílá paprsky.
A ovšem, operuje. Ale u přístroje sedí lékař, já jsem byla oslněna světlem a bohužel jsem nemohla ani koutkem oka sledovat, co dělá lékař a co provádí technika.
Panu doktorovi jsem hned na začátku sdělila, že se bojím, on řekl, že on se taky trochu bojí, a protože personál těchto zařízení je školen v empatickém přístupu k pacientům, začal si se mnou povídat. Ptal se, co dělám, a když jsem řekla, čím jsem, ale že se navzdory tomu zajímám o to zařízení, ochotně mi během operace poskytl podrobný výklad fungování celého přístroje. Ne že bych si to v danou chvíli mohla nějak představit nebo detailně zapamatovat, ale v hlavě mi utkvěly různé jednotlivosti, jako "laserový paprsek", "plazma" (!? - to jsem málem chtěla vstát a odejít), "v čase femtosekund", a "tisíc bodů na rohovce".
V souhrnu to na mne učinilo asi takový dojem, že rozdíl mezi tímto přístrojem a urychlovačem v CERNu je jen minimální a tkví spíše ve velikosti než v principu. I když to pan doktor takto neříkal, zhruba tak nějak jsem si to představila.

A potom už bylo po všem, vstala jsem a viděla zprvu tak, jako předtím bez brýlí, tedy špatně, rozostřeně a zamlženě. Chtěla jsem si vzít brýle! Pak mi došlo, že na tohle mi asi nepomohou. Ale rychle se to začalo zlepšovat, dokonce jsem během bezprostředně následujících hodin necítila žádné pálení očí ani jinou bolest, ačkoliv jsem byla upozorněna, že k tomu může dojít. Hned druhý den jsem jela na předepsanou kontrolu, kde bylo konstatováno, že vše je v pořádku; nyní bude následovat ještě několik dalších kontrol s určitým odstupem.
Po operaci jsem dostala dvoje kapky s antibakteriálním a protizánětlivým účinkem, které si mám 4x denně kapat do očí.
Nyní je třeba oči několik týdnů chránit před infekcí, nechodit do bazénu, neprovozovat kontaktní sporty a - pozor - nelíčit. Takže v květnu se musím obejít bez očních stínů a bez řasenky, což je pro mne nezvyklé.
A to je vše.

Laserová operace očí je prostě zázrak.
Zázrak vědy, zázrak techniky, zázrak medicíny.
A když jsem se dívala do zeleného světýlka v nitru něčeho tak dokonalého, věděla jsem, že Bůh je blízko. Hodně blízko.


24 komentářů:

  1. Také jsem to měl hotové coby dup asi před 17ti lety. Cca 15 min jedno oko.
    Milan II

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že zdejší čtenáři se dělí na ty, kdo už na tom byli, a ty, kteří o tom uvažují:-)

      Vymazat
    2. A na ty, co by tam nikdy nešli, ale zajímá je zdůvodnění rozhodnutí k operaci těch, co tam byli.
      Ela

      Vymazat
    3. Elo,
      mne samotnou překvapilo, že jsem se tak náhle rozhodla a šla do toho.
      Myslím, že nejdřív jsem byla taky v té skupině "nikdy", potom jsem si řekla "někdy, až jednou" (to když na laseru byl kolega 50+, tak jsem viděla, že to lze podstoupit v různém věku...) a pak se to najednou sešlo, jak jsem popsala dříve. Ale opravdu jsem z toho překvapená ještě teď.
      Pomohlo mi, že mezi objednáním a zákrokem byly jen asi 4 týdny, možná ani to ne, a po tu dobu se mi dařilo na to moc nemyslet. Bát jsem se začala vlastně až přede dveřmi a to už bylo irelevantní:-)

      Vymazat
    4. Ešte jedna skupina sa nájde - tých, ktorí sa rozhodli (po dlhom strachu) pre, a našli im indikátor k určitej vade, takže im to nebolo doporučené :-( Ale vzala som si z toho to pozitívne - našli mi skrytú vadu, ktorú je možno sledovať a časom minimalizovať.
      Danka

      Vymazat
    5. Danko,
      tahle skupina to nemá lehké...
      To poslední vyšetření ohledně vhodnosti operace, které myslím měří rohovku, mi dělali až v den zákroku, takže jsem tam jela i s tím, že se to třeba nemusí konat. A to by se mi také nelíbilo, když už jsem se jednou rozhodla a dodala si odvahy.
      Tak přeju, ať Vám to dobře dopadne.

      Mimochodem, také by tu mohla být skupina, která žádnou operace očí nepotřebuje, ale ta je zjevně minimální.

      Vymazat
    6. Veru, taká skupina je čím ďalej tým menej početná.
      Práve s tou rohovkou mám problém, ale pani doktorka mi vysvetlila o čo ide, aké sú ďalšie kroky, a teoreticky je tá operácia ešte možná, mám prísť na kontrolu. A ďakujem.
      Vám prajem, aby ste si užívali ten komfort.
      Mne už začalo obdobie, keď nikoho na ulici nepoznám - lebo nosím slnečné okuliare :-)
      Danka

      Vymazat
    7. Danko,
      děkuji. Zatím to ještě komfort není, venku už vidím velmi dobře a vůbec nevnímám rozdíl oproti dřívějšímu vidění s brýlemi, ale v místnosti a na blízko to ještě není ono.
      Teď jsem měla při večerním osvětlení odstraňovat synovi z prstu třísku a bylo to opravdu trápení, protože jsem na tak krátkou vzdálenost a na tak maličký rozměr nemohla zaostřit. A žádné brýle, kterými bych to vyřešila, po ruce nemám.

      Vymazat
  2. Škrtit pejska a ještě v ordinaci. Že ti není hanba:-))))

    Když jsem po nehodě měl problémy s očima (viděl jsem vertikální linie dvakrát), protrpěl jsem několik očních vyšetření a jestli si dobře vzpomínám, kapičky na znecitlivění oka byl 0,5 % roztok kokainu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      a vida, tak to jsem nezjišťovala:-)

      Vymazat
    2. Sejro, mesocainu, vyslov mezokainu, zadrmol to s doktorskou dikcí a případnou vadou řeči a máš z toho kokain :-)
      Ela
      PS nebo nějaký jiný -cain to byl :-)

      Vymazat
    3. Elo, já věděl, že to popletu. Ale byl jsem si skoro jistý;-)))

      Vymazat
    4. Sejro, já Tě jako protřelého laika pochopila ;-)
      EL

      Vymazat
    5. Tak jsem si tam tedy nedala kokain?:-)
      Nevadí, nemusím zkusit vše;)

      Vymazat
    6. Chris, asi ne:-(
      Žil jsem v omylu a i tebe v něj na chvíli uvedl. Snad mne omluví, že jsem v té době byl hodně psychicky na dně a ledacos se mi v mozku pomíchalo;-)

      Vymazat
    7. To neva, vydržela jsem bez kokainu dosud, tak snad to zvládnu i nadále:))

      Vymazat
  3. Není to zázrak. Je to lidská vynalézavost a um, nikolvěk zázrak.
    A vysokoenergetický laser má k urychlovači v CERN velice daleko. Dále než ruchadlo bratranců Veverkových lunárnímu vozítku.
    Ale Vaše reportáž je skvělá, Váš literární talent se prostě nezapře.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji:-)

      Musíte mi ponechat trochu literární licence, co se těch přístrojů a zázraků týče, jinak by to nebylo ono:-)

      Právě že mi trochu vadilo, že každý, kdo na takovém zákroku byl, na otázku, jaké to bylo, řekne jen "dobrý, trvalo to chvíli, a pak už jsem viděl dobře", nebo něco takového. Ale jak to probíhá doopravdy, to jsem se nikdy nedozvěděla. Tak jsem si řekla, že to napíšu sem.

      Vymazat
    2. A dobře jste udělala.
      Milan

      Vymazat
    3. Chris, moc krasne jsi to napsala !
      Slovo "zazrak" ma nekolik rozlicnych konotaci, takze jeho uziti je v tomto pripade zcela na miste.
      Nejkrasnejsi definice cloveka, kterou znam, je ta Lamartinova:
      "Omezen ve své prirozenosti, nekonecny ve svych pranich, clovek je padly buh, ktery si pamatuje nebe."
      Proc by tedy nemohl delat zazraky ? A také je dela ! :)
      MaB

      Vymazat
    4. Hezké, že lékaři, který přístroj obsluhoval, kontroloval hloubku rohovky, případné dříve nezjistitelné asymetrie a za zákrok zodpovídal, říkáte Bůh.
      Že jsem anděl, jsem už vícekrát slyšela, ale Bůh.. to je jiná kategorie :-)
      Ela

      Vymazat
    5. MaB,
      děkuji.
      Působilo to na mne opravdu tak, jak jsem to napsala.

      Elo,
      ehm, toho lékaře jsem až tak úplně nemyslela:-)

      Vymazat
  4. Teda, ja jsem teda zatim o laseru neuvazoval, v pravde ani nevim, jestli nemam kontraindikaci vpodobe vetsino astigmatismu, nez je limit, nezjistoval jsem. Jake to je bez bryli jsem si vyzkousel zhruba pred dvaceti lety, kdyz jsem byl s tehdejsim "Morskym konikem" VZP u more a hned prvni den jsem utopil v mori nove bryle s plastovymi skly (proste jsem netusil, ze je mam na nose, jak byly lehke). No, za tech ctrnact dni bez bryli jsem si docela zvyknul, ale na fotkach jsem se proste nepoznaval... Cili pokud se jednoho krasneho dne k operaci oci rozhodnu, stejne pak asi budu nosit bryle... :D
    Jo, abych nezapomnel - presto gratuluji, verim, ze pro advokata muze byt naustale nanadavani a sundavani bryli velmi obetzujici. Ja mam tu vyhodu, ze i s rozptylkami na nose jsem schopny cist... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tulení táto,
      děkuji a přeju klidné rozhodování.
      Já jsem měla astigmatismus také, ale asi jenom málo, moc tomu nerozumím.

      Taková náhlá ztráta brýlí někde, kde nemám náhradní, byla jedna z věcí, které bych opravdu nerada podstoupila. Nevím, jestli bych si zvykla, viděla jsem bez nich špatně, nosila jsem je stále, nesundavala jsem je, když jsem se dívala na blízko. Ale to sundávání a nasazování mne stejně asi čeká, až dostanu za pár let brýle na blízko.

      Vymazat