úterý 22. dubna 2014

Jako šatnářka

si připadám čím dál častěji.

Návrat k roli obhájkyně v trestních věcech s sebou přinesl jednu nečekanou potíž: talár.
Zavedení talárů jsem na minulém blogu věnovala již dost prostoru; to ale bylo v době, kdy jsem obhajoby dočasně opustila a s talárem neměla příliš mnoho praktických zkušeností. Občasný záskok za kolegu spojený s povinností obléci talár u zdejšího soudu nepředstavoval žádný problém.

Jenomže teď se trestních případů, na kterých pracuji, nahromadilo více a talár mi začíná strašlivě vadit.
Nejde jenom o módní stránku věci, kterou jsem zmiňovala už dříve: komu by slušel černý pytel? Mnohem obtížnější je nutnost manipulovat s talárem v soudních budovách, u hlavních líčení a veřejných zasedání a také na cestách.

V zásadě vznikají dvě situace.
První: jednání se koná u okresního soudu ve městě, kde pracuji. Sídlíme naštěstí poblíž soudní budovy, máme to k ní jen pár desítek metrů, takže talár nemusím skládat, ale mohu jej nést nonšalantně přehozený přes ruku. Takže jej tak nesu, ale k tomu nesu ještě kabelku a tašku se spisem. Když vejdu do soudní budovy a vyhledám jednací síň, kde se bude hlavní líčení konat, sundám si (v zimě) kabát a šálu. Takže nesu: kabelku, tašku, kabát, šálu a talár. Kabelku mohu mít zavěšenou na rameni, vše ostatní musím pobrat do rukou. Kromě toho v zimě nosívám (ó hrůzo!) klobouk. Když si jej sundám, což je mou povinností, potřebovala bych minimálně čtvrtou nebo pátou ruku. A to ani nemluvím o tom, že jednu ruku bych měla mít volnou, potřebuji ji totiž například podat klientovi při pozdravu. Nebo chci vzít z kabelky mobilní telefon, abych jej přepnula na tiché vyzvánění. Nebo si sundat rukavice.

Řeším to různě, chodím například někdy k hlavnímu líčení bez kabátu a dalších doplňků, i když je zima, nebo místo aktovky nosím jenom desky se spisem a zněním zákona, což ovšem nic neřeší, protože ty také musím držet v nějaké ruce. Vždycky spásně vyhlížím lavičku před soudní síní, abych na ni svůj náklad pěkně vyskládala a mohla se věnovat pozdravu a rozhovoru s klientem.
A neklidně čekám, až nás zavolají do jednací síně, protože vím, že potom musím během několika vteřin všechny ty krá..., totiž věci, rychle posbírat a přesunout dovnitř, tam pověsit kabát, zaujmout své místo, obléci si talár, rozložit spis a začít se soustředit na průběh hlavního líčení. Asi nemusím zdůrazňovat, že přitom nevypadám jako obhájkyně, nýbrž jako stěhovák, kterému ujeli kolegové i se stěhovacím vozem.

Druhá situace nastává, když se jednání koná v jiném městě. Soudní budovy jsou sice vybaveny taláry k zapůjčení, ale zatím si beru ten náš, z kanceláře. Nikdy totiž nevím, jestli mne nezdrží nějaké dopravní problémy a zda přijedu s dostatečným předstihem, abych vyhledala příslušnou místnost a talár si půjčila. Nehledě na to, že jej musím po jednání zase vrátit, a také nehledě na hygienickou stránku věci, protože nevím, kdo jej měl přede mnou na sobě.
Pro účely cestování je talár doplněn pouzdrem, do něhož se uzavře a celé se to složí do balíčku, který lze přehodit přes rameno jako tašku. Tato "taška" je dokonce vybavena kapsou na spisy, ovšem nikterak velkou, rozhodně menší než běžná aktovka. Celá ta věc sice na sobě nese logo České advokátní komory, ale je ošklivá a zoufale neelegantní. Namísto své klasické černé kožené aktovky tak nesu nevzhledný balík na popruhu přes rameno, s nímž bych mohla směle vyrazit na nejbližší trampský potlach.
Zajímavá chvíle nastává, když to celé musím - samozřejmě na lavičce před jednací síní - rozložit. Připadá mi trapné začít na chodbě, kde stojí či sedí obžalovaný, svědci, státní zástupce, poškození nebo všichni dohromady, rozbalovat ten pytel proti molům a tahat z něj talár, prázdný obal pak zase skládat a ještě dávat pozor, aby se nevysypal spis nebo jiné věci umístěné v postranní kapse, které se beztak vysypou.
A po skončení jednání, například hlavního líčení, u kterého byl uložen nepodmíněný trest, je už vůbec nevhodné zabývat se skládáním taláru. To má obhájce na starosti úplně jiné věci.

V takových chvílích intenzívně přemýšlím, který chytrák nás do povinnosti nosit stavovský oděv navezl? Co je to za nesmysl?! Vzpomínám si na jednu nejmenovanou kolegyni z vedení komory, která taláry vehementně prosazovala: jakpak se jí s tím hábitem asi manipuluje?
V českých justičních budovách není zvykem chodit v taláru po chodbách, jak to vídáme v některých zahraničních filmech či seriálech, například v příbězích komisařky Lescautové. Talár se obléká až přímo v jednací síni a tamtéž se i sundává. Pokud je jednání delší a je několikrát přerušeno, talár zůstává v jednací síni a ven vycházíme bez něj. To znamená, že se do něj oblékáme a svlékáme stále dokola. Je to opravdu velmi praktické a zábavné.
Když uvážím, že taláry měly přispět k důstojnosti hlavního líčení, pak k důstojnosti před a po hlavním líčení nepřispívají ani omylem. Málokdy si v soudní budově připadám tak nedůstojně, jako při boji s tím slavným, nezbytným, prolobbovaným stavovským oděvem.

Už aby jej zrušili.

19 komentářů:

  1. Co na to říct? Vedení komory je odtržené od reality. Ale beru to tak, že je to i má chyba. Na sněmu jsem nebyla a málo si stěžuji. Leslie
    P.S. Říkám tomu softshell.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leslie,
      já jsem ty diskuse před zavedením talárů sledovala a nezapojila jsem se. Jednak jsem si myslela, že to třeba neprojde, a pak jsem si nějak nedovedla představit, jak se to bude pořád tahat s sebou, skládat, rozkládat, balit a tak.
      Já tomu říkám "ten hadr".

      Vymazat
    2. K vítězství zla stačí, aby dobří lidé nedělali nic.
      Edmund Burke

      Vymazat
  2. Talár advokátům nikdo nenařídil, to si celé spískali sami. Někteří z nich si chtěli asi dodat oblekem autoritu, kterou si nedokázali vydobýt schopnostmi.
    Jako pozůstatek středověku je to velice směšné. Nejen na advokátech, ale i na prokurátorech (název státní zástupce se k taláru vůbec nehodí) a soudcích. A leckdo by i řekl, že formalistické kašpárkování v oděvu se přenáší na formalistické rozhodování.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já vím, iniciativa vzešla ze strany Komory, nikoho jiného z toho vinit nemůžeme. Lze se jen dohadovat, jaké skutečné motivy za tím lobbingem stály.
      Zajištění té "rovnosti v oblečení" v soudní síni bylo možné i tak, že by se zrušily taláry pro státní zástupce.
      Jinak já sama přímo v jednačce ten talár nevnímám, necítím se v něm důstojněji nebo více formálně nebo prostě nějak jinak než bez něj, jenom mne to prostě obtěžuje.

      Vymazat
    2. Milane, máte naprostou pravdu. Směšné to je, ale současně je smutnou vizitkou AK. Taláry jsou specifickou formou Cargokultu - AK nepochopila jak se to má se symboly a tradicemi a v duchu svého nepochopení začala napodobovat něco mystického s vírou, že to začne zázračně fungovat.

      Nesignalizuje to tak trochu, že se AK přiblížila někam na úroveň domorodců v Melanésii a měla by se sebou něco dělat ?

      Taláry nezabraly, autorita se nedostavila. Co takhle taláry nahradit pruhovanými tričky a rozdat přítomným píšťalky. Třeba to konečně zabere :-) A kdyby ne, tak to bude levnější a pohodlnější.
      -PeFi

      Vymazat
    3. Pefi,
      dresy a píšťalky ne! To by asociovalo vysoce korupční prostředí českého fotbalu, takoví my přece nejsme:-)
      Raději bychom měli uvažovat, zda důstojnost stavu neposílit středověkými parukami?

      Termín cargo kult jsem si musela vygooglit.

      Vymazat
  3. Umele ozivované tradice se jen vzacne uchyti. To je zrejme i pripad talaru ceskych advokatu.
    Neco jiného je, kdyz jde o tradici neprerusenou (s vyjimkou Hruzovlady) a trvajici bezmala 800 let.
    "Roba" je soucasti symbolického ritualu, ktery inkarnuje rad a autoritu a je vyrazem poradku, ktery zacina "u sebe", tj. u kazdého "pomocnika justice".
    Ta advokatska je celkem stroha, hranostaj na stuze pres rameno je vyrazem cti (zvire, které radeji zemre, nez by bylo znecisteno), 33 knofliku znamena Kristova leta ...
    Talar je i neco jako "latkové obrneni" a je nosen po celou dobu pritomnosti advokata (ale i prokuratora, soudce, zapisovatele, exekutora) v Justicnim palaci, pri vyslechu na policii nebo ve veznici.
    Nikdo ho zde nepovazuje za smesny, naopak. Zajist'uje nutny odstup a vaznost situace.
    Stejne jako nikdo nepovazuje za kasparkovani cinnost kneze v sutane, kterou byl ten zdejsi advokatsky talar (robe) inspirovan.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      je to tak - kdyby ta tradice zůstala nepřerušená, tak by nám na taláru asi nepřišlo nic divného, bylo by to tradiční a byli bychom na to zvyklí.
      Jenže ona přerušena byla a znovuzavedení je například podle mne úplně zbytečné, nákladné a směšné.
      Škoda, že jsem se nezapojila do tehdejší vnitrostavovské diskuse - měla jsem dojem, že více názorů je proti talárům a že to tedy snad nebude schváleno, ale mýlila jsem se. Taky jsem si možná myslela, že kdyby to náhodou prošlo, bude to třeba zajímavé, jako v nějakém filmu, nebo já nevím, co jsem si vlastně tehdy myslela.

      Jinak my ho naštěstí nemusíme mít u policejních úkonů nebo dokonce ve věznici, jen u trestního soudu a v některých specifických případech, např. u soudu ústavního (tam bych to ještě pochopila, ale to by šlo řešit pořízením několika talárů přímo pro potřeby jednání ÚS, kde by se zapůjčovaly).

      Vymazat
    2. Chris, nejste v tom tak úplně sami. Některé rychlokvašené školy zavedly podle amerického vzoru studentské taláry při promocích.
      PeFi

      Vymazat
    3. Pefi,
      taláry u promocí jsem už také zažila.
      Jenomže to je alespoň jednorázová záležitost...

      Naproti tomu např. taláry akademických hodnostářů při promocích jsou tradiční, takže to tolik nebije do očí. Kdyby ale vyšel předpis, že profesor musí mít na sobě talár u zkoušky, aby jí dodal důstojnost nebo aby si jej nikdo nespletl se studentem, to by bylo jiné haló:-)

      Vymazat
    4. Snad by se v prostředí VŠ našel někdo moudrý, kdo by se nahlas ozval a řekl, že vážnost se nezískává kusem hadru. Ikdyž kdo ví ...
      Pefi

      Vymazat
    5. Jenomže z řad advokátů také znělo mnoho hlasů, které poukazovaly na to, že talár důstojnost nezajistí. V rámci vnitrostavovské diskuse byla řada takových příspěvků otištěna v Bulletinu advokacie. Ale nebylo to nic platné... skoro jsem tehdy měla dojem, že bylo rozhodnuto už předem.

      Vymazat
  4. Ad doktorandské taláry při promocích: ještě mí rodiče do nich byli navlečeni. Samozřejmě vypadaly jinak, než ty směšné emerycké hranaté čepičky. Byly to pláště s límcem a biretem ranně renesančního vzhledu (mám je samozřejmě na fotkách). Tehdy ovšem bylo vysokoškoláků málo a taláry vlastnila universita a doktorandům je půjčovala. Nepůsobilo to směšně, protože se to užívalo při starobylém rituálu - latinské přísaze skládané na zlaté středověké žezlo. Když začal počet vyšokoškoláků stoupat, tradice byla zrušena, neboť universita nechtěla či nemohla investovat do zvětšení počtu talárů a skladovacích prostor a jejich údržby a čištění... Tím, že to bylo zrušeno a téměř nikdo se na to nepamatuje, působil by pokus o obnovení směšně, i když zdaleka ne tak směšně jako taláry advokátské. Přeci jen Karolinum má jinou atmosféru než všeliké ty okresní soudy...
    Milan

    OdpovědětVymazat
  5. a proč je problém si talár obléknout i na chodbě a nechat si ho celou dobu, i když se vychází ven? to to snad vadí?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím proč, ale tak se to nedělá. Patrně je to zvyklost, oni totiž státní zástupci mají talár v soudní síni a oblékají si ho také až tam, nikoliv na chodbě. Stejně tak soudci. A já tedy nechci chodit po soudní chodbě v taláru, když se tam všichni ostatní pohybují v civilním oblečení.

      Ale nedávno jsem jednu mladou kolegyni potkala na chodbě v taláru. Bylo to poprvé, co jsem někoho viděla v taláru mimo soudní síň.

      Vymazat
    2. Aha, a z ceho to pochazi, to by me zajimalo? .. mne by prislo normalni, ze je maji vsichňi celou dobu, nebo alespon kdyz se na chvili prerusuje ... napr v cizine v talarech advokati chodi i po vychodu ze sine, treba u Francie jsem si vsimla

      Vymazat
    3. "Vsichni" samo, nevyhoda psani na tabletu, skacou tam divne napovedy;)

      Vymazat
    4. Nevím, řekla bych, že to je kombinace přerušené tradice (nejsme na talár zvyklí) a toho, že státní zástupci to dělají tak, jak popisuji, tzn. po chodbě v taláru nechodí.

      Vymazat