úterý 8. dubna 2014

Obhájkyně ex offo II.

Sám proti systému

Koncipient, který se po dobu tří let připravuje na své povolání, sbírá kromě zkušeností z praxe také teoretické poznatky. Nedílnou součástí tohoto vzdělávacího procesu jsou školení koncipientů organizovaná advokátní komorou.
V době, kdy jsem procházela koncipientskou praxí, byli koncipienti povinni absolvovat kromě nezáživných jednodenních seminářů také dvě povinná týdenní školení v Brně, jedno vstupní, v prvém roce přípravy, druhé závěrečné, před zkouškami. Tato školení představovala celkem vítané zpestření života adeptů advokátní profese. Nemíním předstírat, že jejich náplní byla toliko vzdělávací činnost, ale nějaké přednášky jsme v jejich rámci přece jenom stihli.
Jedna z přednášek - už nevím, zda na úvodním či závěrečném kursu - byla věnována trestním obhajobám; přednášející byla zkušená advokátka. Nevzpomínám si, jak se lektorka jmenovala a o čem konkrétně byla její přednáška, ale jedna věta mi utkvěla v paměti natrvalo:

"Pamatujte si, že vy, jako obhájci, jste jediní, kdo po celou dobu trestního řízení stojí na straně obviněného; stojíte proti celé mašinerii, proti policii, státním zástupcům i soudu, jste jedinými, kdo hájí jeho zájmy. Pamatujte na to."

Zapamatovala jsem si to.
A připomínám si to stále.
Připomínám si tu větu, když zvoním na zvonek vazební věznice, když přede mne policista s ironickým úsměvem položí spisový materiál k prostudování, když si oblékám talár, když státní zástupce čte obžalobu a když v soudní síni zazní "Povstaňte a vyslechněte rozsudek. Jménem republiky...".

Ta slova mi vytanou na mysli, když mi někdo položí tu otřepanou otázku "Jak to můžeš dělat? To já bych nemohl!", nebo když se některý z mých kolegů zjeví v televizní reportáži a lačným reportérům sděluje, že jeho klient se necítí vinen. Nezapomínám na ně, ani když slyším spílání spořádaných občanů, kolik by "jim" dali, kdyby mohli, a co by si "oni", tedy ti zločinci, vlastně zasloužili místo toho, abychom se s nimi párali a starali se o jejich procesní práva.

Trestní řízení je střet mezi státem a jednotlivcem.
Stát tahá v tomto boji za silnější konec provazu; disponuje obrovským aparátem k tomu, aby skutky, které prohlásil za trestné, stíhal, aby usvědčil pachatele, uložil tresty a zajistil jejich vykonání.
A obhájce stojí po boku obžalovaného a dohlíží na to, aby toto snažení probíhalo podle pravidel, aby přílišná profesní horlivost nebo naopak lajdáctví na straně vyšetřujících orgánů nebyly jeho klientovi na újmu a aby se spravedlnost neměnila v pomstu. To je pravou rolí obhájce, to je tím "povoláním", v této souvislosti často skloňovaným.

Připadá mi to tak přirozené, tak samozřejmé!
A pozastavuji se nad tím, že to tolik lidí, vlastně většina mých spoluobčanů, vůbec nechápe.
Jak je to možné?



52 komentářů:

  1. Možná jsem cvok, nevím, že bych někdy něco provedl, ale nosím vždy v peněžence vizitku známého - advokáta. Protože se člověk může poměrně snadno octnout v situaci, kdy by toto potřeboval. Jen nevím, zda odmítnutím ex-offo a čekáním na zvoleného obhájce bych neumožnil policii některé důkazy provést bez advokáta jako neopakovatelné...

    Matně si vzpomínám, před pár lety jsem byl viníkem nehody. Do křižovatky bylo špatně vidět a já tam poměrně normálně vjel ze zastavení a v tom jsem měl před sebou osobák. Dopadlo to jen velmi drobným zraněním řidičky druhého vozu... V policejní dodávce jsem vyplnil policejní dotazník - protokol. Byl jsem sám ve velkém šoku...

    Před zahájením správního přestupkového řízení jsem zašel za advokátem, vylíčil mu situaci, předložil vlastní fotografie ze situace křižovatky (dnes již upravené). Starý pán byl velmi příjemný, věnoval mi cca 5 minut, řekl mi abych toto předložil, a povzbudil mne, že pokud z toho nebudou dělat trestní stíhání, nebo nehodu se zraněním (rok bez papírů, 25-50 tisíc Kč), tak že by jeho pomoc byla vyhazováním peněz. Případně pak ať se na něj obrátím.

    Když jsem pak v rámci přípravy na příkazní řízení si byl prostudovat předem spis, abych mohl ještě před jeho zahájením reagovat svoji replikou, zjistil jsem, že v policejním dotazníku jsem měl naprosté logické nesmysly, chybějící části slov a vět. Příště na místě nic nesepíšu....

    Již cca 2 kamarády jsem k advokátovi posílal v poměrně nepříjemných situacích, jednou šlo o hodně sporné obvinění z podvodu v částce cca 5000 Kč za duplicitní výplatu na pokladně pošty. Navíc to státní zástupce hnal zkráceným řízením, takže se kamarád ani nenadechl, ani nepochopil situaci, a už byl u soudu. Teprve tam se zjistilo, že důkazy nejsou zdaleka tak nesporné, jak vyžaduje zkrácené řízení (video bylo, ale bez zvuku, takže nebylo lze prokázat motiv) a soudce zvolil kompromisní metodu podmínečného zastavení trestního řízení.

    V druhém případě se jiný kamarád serval se švagrem, který si dojel pro ženu - sestru kamaráda, kterou pravidelně mlátil a dítě, se kterým utekla. Druhé dítě měl v autě. Švagr mu sebral klíče, aby dostal dítě ven. Výsledkem byla hrozící obžaloba z loupeže. Teprve advokát přiměl policii věc překvalifikovat, a tak věc byla soudcem opět řešena jako bagatelní - podmínečným zastavením...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čili, jsem moc rád, že jsou advokáti...

      Mj. jedním z oficiálních titulů Ducha svatého, třetí božské osoby, je παράκλητος - paraklétos, čili přímluvce, advokát... (Žalobcem bratří je nazýván satan.) Máte skvělou práci...

      Vymazat
    2. Ještě bych dodal, že když jsem psal vlastní přestupkovou obhajobu, tak jsem musel dělat poměrně služnou duševní ekvilibristiku, protože jsem na jednu stranu věděl, že jsem viníkem (čím bych mohl asi z vedlejší být jiným) a cítil jsem potřebu to napsat, na druhou stranu jsem věděl, že obhájce by hledal všechny polehčující okolnosti, a tak jsem je chtěl uvést (ať už o stavu křižovatky, vozidlech standardně jezdící zde po hlavní v městě tehdy 80 km/h, o reklamách ve vyvýšeném zábradlí, přes něž a přes alej nebylo vidět do vozovky atd., tak o mně délce praxe atd.). Tohle jsem ještě mentálně zvládl. Nevím jestli bych podobný výkon dal i v trestním řízení.

      Vymazat
    3. Karle,
      nevím, jestli je ta práce tak skvělá, z určitého pohledu snad ano... spíš zajímavá, to jistě.
      Má také spoustu stinných stránek, kromě toho já nedělám jenom obhajoby (i když v poslední době se jich nakupilo více a příští týdny mne čeká série hlavních líčení a veřejných zasedání).

      Jinak správně připomínáte, že do situace, že bude potřebovat obhájce, se může dostat skutečně každý. Nevím, proč si to lidé neuvědomují nebo na to tak rádi zapomínají...

      Pokud jde o jednotlivé role v trestním řízení a při hlavním líčení, ráda bych se jim věnovala v některém z příštích dílů této série článků... byla bych ráda, kdyby se mi pod jednotným názvem podařilo zachytit různé aspekty činnosti obhájce. Uvidíme, jak se to povede.

      Vymazat
  2. Pani lektorka nemela tak docela pravdu. Obhajce neni jediny, kdo haji zajmy obvineného.
    Ma pri tom velkého pomocnika, kterym je trestni rad.
    Ten nema za cil oddelit dobro a zlo, ale dovolit justici, aby pri procesu souzenému zarucila osobni svobody a chranila presumpci neviny.
    Da se rici, ze obhajovat neni lhat, ale dat trestni rad do sluzeb pravdy jednoho cloveka.
    Obhajovat je presvedcit soudce a porotu o tom, ze pokud je pochubnost, musi byt ve prospech souzeného (at' je sympaticky ci ne).
    A obhajovat je také udelat vse pro to, aby ten, kdo uzna svou vinu, byl odsouzen k trestu spravedlivému : ani legalni lyncovani, ani populisticka msta.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB: No jak kde. Nedávno jsem byl na semináři, kde se jedna konkrétní trestní kauza probírala. Na straně obžalovaného byl skutečně jenom jeho obhájce (a jeho přátelé). Kauza byla od počátku jasná každému normálnímu člověku, který měl možnost sledovat spis. Ovšem OČTŘ i soud dokázali vykládat trestní řád i trestní zákoník způsobem, nad kterým zůstával rozum stát. Nevinný si zcela zbytečně odseděl rok ve vazbě. Odškodné, které za to dostal nelze nazvat jinak, než směšné - pokrylo tak asi třetinu reálných nákladů, natož aby poskytlo nějakou satisfakci za psychickou újmu. Prostě výsměch. Trestní řád je napsán hezky, ale co je nám to platné. V kontextu zcela konkrétní kauzy musím říct, že trestní řád by měli vydávat na laciném toaletním papíru, aby lidé věděli na čem jsou. Ano, v této kauze nakonec vrchní soud zabránil odsouzení nevinného, ale naprosto tragické je, že minimálně jeden soudce a minimálně jeden státní zástupce nebyli na hodinu vyhozeni na dlažbu s doživotním zákazem činnosti v justici. Naopak - spokojeně škodí státu i nám všem dál.

      V této kauze se aspoň obviněný domohl toho, že byla provedena rekonstrukce. Sleduji i jinou kauzu a tam se obžalovaný rekonstrukce nedomohl a tak sedí a sedí ...

      Než ex-offo, tak určitě advokáta vlastního. U ex-offo není žádná záruka toho, že je náhodně přidělený dostatečně seriózní na to, aby nešel OČTŘ na ruku. Když jsem viděl návrh smlouvy, kterou nám zaslala jistá AK s pobočkami v několika městěch a hlavně když jsem viděl jakým způsobem reagoval jejich nejvyšší advokát na připomínky k jejich celkem nehoráznému návrhu smlouvy, tak chraň obviněné všichni svatí před tím, aby takový šejdíři někoho zastupovali v režimu ex-offo.

      Vymazat
    2. Ano, to bylo velmi poučné. Pokud byl někdo tak bláhový a měl o naší justici ještě nějaké falešné představy, tak tohle mu muselo otevřít oči. Nemám iluze, ale když tam advokát popisoval postupy a motivace OČTŘ (a to z toho PČR vyšla ještě se ctí), chtělo se mi zvracet. A ten mediální lynč byl opravdu úctyhodný, byť pochopitelný.
      Trestní řád byl v tomto případě jen mere piece of shit, sloužící k tomu, aby byl ohnut.
      Užitečnost offíka (mimo situacxe, kdy si někdo nemůže dovolit vlastního advokáta) vidím v tomto případě snad jen v tom, že nemusím tvrdnout v cele, než bude dostupný můj právník.

      Vymazat
    3. Pefi,
      trestni rad je spolecny nastroj prokuratora, soudce a advokata.
      Chrani individualni svobody, zakazuje soudcum a policistum zmenit se ve mstitele z Far West a dovoluje dovest souzeného k odsouzeni pri respektovani jeho prav.
      Je jisté, ze kdyz je propusten na svobodu treba predpokladany dealer, protoze protokol byl spatne redigovan nebo nebyla vcas prodlouzena vysetrovaci vazba, je to sokujici.
      Ale pouze naprosto bezvadna procedura dela trest ne-li spravedlivym, tedy aspon ospravedlnitelnym.
      Rika se "pravo, nic nez pravo", protoze moralka jde casto ruku v ruce s presumpci viny. Proto se také jiz behem studii zduraznuje zasadni rozdil mezi obema.
      Dobry penalista proste nesmi pripustit, aby byl trestni rad porusen. To nutne vede k napravnému rizeni, pripadne k osvobozeni.
      A kdyz ne jinde, tak ve Strasbourgu urcite.
      MaB

      Vymazat
    4. Tak teorii bychom měli za sebou. V těch několika málo kauzách, o které jsem se zajímal (vč. té, kterou popisuje Pefi), ovšem trestní řád zvůli konkrétně soudců nijak nebránil. Ostatně v tomto případě asi stačí přečíst si odsuzující rozsudek, aby bylo jasné, že pan soudce neměl zdvořile řečeno svůj den.

      Vymazat
    5. Francie, zeme Lidskych prav, z niz vzesli Montesquieu, Voltare, Zola, je jednou ze zemi nejvice odsuzovanych Evropskym soudem.
      Soudi se zde hur nez jinde ? Trestni rad a tim prava souzenych se respektuje méne ?
      Nebo na to advokati vice upozornuji a vice se k nemu odvolavaji ?
      MaB

      Vymazat
    6. MaB,
      trestní řád postuluje určité zásady a pravidla, která by měla vést k zachování práv obviněného, to bezpochyby.
      Nicméně já jej vnímám jako nástroj - může být dobrým nástrojem v rukou charakterního, spravedlivého člověka (soudce, státního zástupce, policisty), ale také nástrojem špatným.
      Což ilustrují některé kauzy - i když nevím, kterou konkrétní kauzu Pefi zmiňuje.

      Jinak díky za připomínku: lidé často zapomínají, že obhajoba může být (a je) užitečná i u obviněného, který se plně doznal.

      Ad excesy: to je právě to, co dělá strašně špatný obraz justice. Deset rozumně, spravedlivě, v přiměřeném čase atd. vyřešených kauz je nic proti jedenácté, která je zpackaná, dostane se na stůl neschopným lidem, někoho poškodí a podobně. Každého logicky zajímá tato kauza, ta je podkladem pro zobecnění, ta se připomíná.
      Ale to samozřejmě není žádná omluva, je to pochopitelné a je dobře, když už k nějaké chybě či dokonce úmyslnému zneužití tr. řádu dojde, aby se o tom mluvilo.
      Pokud dojde k nápravě v nějakém případě až ve Štrasburku, je to určitě pozdě a je to ostuda justice. Navíc ani tam se nedá řešit vše.

      Ad trestní řád: momentálně se chystá nový trestní řád, když už máme několik let nový trestní zákoník.
      Stávající pochází původně z r. 1961 a prošel nesčetným množstvím oprav a úprav.
      Sebekriticky přiznávám, že v trestním procesu mám daleko horší orientaci než v hmotném právu. Zatímco hmotné právo (tj. teorii trestných činů) umím už od školy dobře, zůstala mi v hlavě, chápu jejich systematiku, umím s tím pracovat (bez ohledu na to, že mezitím máme nový hmotněprávní předpis - trestní zákoník), v trestním řádu tradičně "plavu". To je také jediný důvod, proč se těším na nový:-)

      Vymazat
    7. Teď jsem ještě dočetla nový komentář.
      K tomu počtu, proč je některá země častěji odsuzovaná ve Štrasburku než jiná: k tomu by byla určitě třeba hlubší analýza - počet stížností v poměru k počtu obyvatel (a třeba i počtu odsouzených), struktura pochybení... Např. ČR byla jeden čas odsuzovaná jako na běžícím pásu z důvodu nepřiměřené délky řízení, protože chyběl vnitrostátní nástroj nápravy. Potom se zavedlo odškodnění a to tedy (asi - data nemám) změnilo strukturu těch stížností a důvodů pro odsouzení ČR před ESLP.

      Vymazat
    8. Pefi,
      i advokát, který je přidělen ex offo, může být dobrý:-)
      Ovšem je to trošku loterie, to je pravda.
      Na druhou stranu, stane se, že někdo vyhledá advokáta, kterého mu vychvaluje jeho známý, tedy na doporučení, a přitom si nějak nesednou, neshodnou se, něco se pokazí a klient je zklamán.

      Kromě toho, ani advokáti nemohou konat v trestním řízení zázraky, takže pokud je pachatel chycen při činu s jednoznačnými důkazy, těžko může čekat zproštění viny, byť by měl sebelepšího obhájce.

      Vymazat
    9. Advokat ex offo muze byt i velmi dobry :)
      Obzvlast' kdyz zna velmi dobre trestni rad a vi, ze se dvere soudu zaviraji v urcitou hodinu.
      Jeden takovy zde obhajoval obvineného z obchodovani s drogami.
      Na zacatku preliceni sel za predsedou s tim, ze on nespecha a ze je mozné vzit ostatni pripady pred jeho. Samozrejme ke vseobecné spokojenosti.
      Kdyz na neho prisla pozde vecer rada, poznamenal, ze preliceni jiz neni verejné a pozadal soudniho zapisovatele, aby to zaprotokolovat a zaroven i o neplatnost : bingo ! Jeho klient odchazel volny.
      Coz velice prispelo k jeho slave.
      MaB

      Vymazat
    10. Tak to by se zde stát nemohlo:-)

      Vymazat
    11. Chris, špatný obraz justice nedělají ani tak excesy, jako to, že z těchto excesů nejsou pro jejich aktéry vyvozovány žádné důsledky a za odlišný právní názor se schovají lecjaké hrůzy, motivy a nekompetence.

      Právo že platí pro všechny ? Když na mě lupič na ulici vytáhne nůž, já hrozbě uvěřím, rezignuji na veškerá svoje práva dám se v milost či nemilost útočníka, ... a ten náhodou bude následně i polapen, tak SZ těžko na jeho adresu pronese větu " pachatel byl veden přinejmenším nepřímým úmyslem usmrtit poškozeného, neboť s ohledem na ... délku čepele a konstrukcí dýky ... si musel být vědom toho, že může poškozeného v případě konfliktu usmrtit".

      Zato když v sebeobraně použijete zbraň, protože pouhé vytažení zbraně útočníka neodradilo a tedy nezbývalo než zbraň skutečně použít, tak pak ve spise uvidíte výše uvedené bláboly o minimálně nepřímém úmyslu vraždit.

      Ve spise je výrok znalce o tom, že není možné, aby přepřový sprej na útočníka neúčinkoval. Znalec o problematice nic neví, nečetl studie které se dělaly v USA, ani neviděl tohle půvabné video, kde zloděj použiil pepřák na drobného prodavače:
      https://www.youtube.com/watch?v=sgthtU_QFtc

      dyž použijete zbraň střelnou a nasázíte do útočníka za 5 sekund 10 zásahů tak se dozvíte, že první dvě střely sice mohly být provedeny v nutné obraně, ale zbývajících 8 zásahlů bylo vedeno motivem vražedné odplaty,a le je nemyslitelné, že by útočník po dvou zásazích pokračoval v útoku. Tohle několikrát zaznělo u soudů v USA a není důvod, aby to nezaznělo i u nás bez oheldu na to, jaký je to nesmysl.

      Vymazat
    12. Chris, pravo, nic nez pravo :)
      Jestlize trestni rad rika:
      "Preliceni u trestniho soudu je verejné a kontradiktorni"
      a jestlize tomu tak neni, muze obhajce pozadat o neplatnost.
      Musi ale znat TR a nesmi se bat, ze narazi na nelibost ze strany soudce.
      To je duvod, proc se chyb v procedure vyuziva méne, nez by se mohlo.
      Mezi "advokaty-tenory" jsou ale takovi, kteri si na tom zalozili prosperujici zivnost.
      MaB

      Vymazat
    13. Jestli rozumím různým rozhodnutím, co jsem kdy ze zájmu četl (nejsem profík, spíš laik se zájmem), tak by to u nás dopadlo tak, že by odvolací soud v nejlepším případě zvážil, zda POCHYBENÍ v nedostatku veřejnosti líčení dosáhlo intenzity poškozující zájem obžalovaného na spravedlivém procesu, dospěl by k závěru že nikoliv ("stejně by tam nikdo nešel", "neprokázal, že tam někdo chtěl jít", "svědectví tchýně, že tam chtěla být je účelové", "svědek, domáhající se vstupu, by se zřejmě do místnosti stejně nevešel pro vyčerpání kapacity...") ...

      Vymazat
    14. Pefi,
      teorie nutné obrany je hodně složitá záležitost - platí, že by se to mělo posuzovat vždy z hlediska obránce, tj. subjektivně, tedy nikoliv od stolu, když už víme, jak to dopadlo, ale že se snažíme vzít v úvahu moment překvapení, to, že napadený měl minimum času na vyhodnocení situace...
      Existuje i dost případů, kdy soudy nutnou obranu uznaly... na druhou stranu nelze do dělat tak, že by se to nezkoumalo, to by zase hrozilo, že se pod nutnou obranu schová i to, co jí ve skutečnosti není.
      Mimochodem, sleduji nyní trochu proces O.Pistoriuse.

      Souhlasím, že kárná řízení u soudců a státních zástupců nefungují, jak mají, ale na druhou stranu je ošidné soudit soudce za jeho rozhodnutí... to v podstatě nelze. Lze soudit za zjevné chyby, nedodržení lhůt, úmyslnou manipulaci s řízením, to ano, ale postihovat je za chyby v úsudku, to je problém.
      Jak se říká: dva právníci, tři názory. To, že např. odvolací senát má jiný názor než soud I. stupně, to je celkem běžná situace, ze které ještě nelze dovodit, že názor soudce na I. stupni je špatný.
      O současné "znalcokracii" jsme už hovořili vícekrát, to je jedna z bolestí naší justice.


      MaB,
      zde také musí být soudní řízení veřejné a kontradiktorní, ale "neplatnost" z důvodu porušení těchto principů zde nemáme.

      Vymazat
    15. Karle,
      přehlédla jsem komentář k té veřejnosti hlavního líčení.
      U nás by taková situace těžko nastala, protože hlavní líčení jsou nařizována v pracovní době, kdy je soudní budova otevřená, může tam přijít kdokoliv.
      (Ovšem např. nedávno jsem byla u HL, které se konalo v tak malé místnosti, že tam pro veřejnost v podstatě nebylo místo...)

      Porušení zásady veřejnosti by přicházelo v úvahu daleko spíše v jiné podobě: kdyby soud veřejnost vyloučil a bylo namítáno, že k takovému postupu nebyly splněny podmínky. Potom by se zkoumalo, zda podmínky pro vyloučení veřejnosti byly naplněny, či nikoliv.
      Nesplnění těchto podmínek by asi mohlo mít ten následek, že se hlavní líčení musí konat znovu... to bych si dovedla představit, že to vyšší soud vrátí. Ale je to spíše akademická diskuse.

      Vymazat
    16. Jednou jsem se snažil dětem předvést občansky zodpovědný postoj. Když se před mým vozidlem na křižovatce začali prát řidiči za jakousi slovní poznámku, tak jsem zavolal 158. Pak ještě jednou, když už začala téct krev (střídavě na sebe útočili), pak přijela sanitka a policisté jako poslední. Tím jsem si vykoledoval nahlédnout do přípravného i hlavního líčení, kdy už po měsíc jsem si pamatoval opravdu jen obrysy... Policisté nic....

      Vymazat
  3. Ano, je to přesně tak.
    Obhájce bývá jediný člověk, který stojí po boku tomu, koho všichni ostatní zavrhli.
    Mnohdy jediná naděje a jediný pomocník, člověk, ke kterému se vyděšená duše pronásledovaného upírá jako k naději na zázrak.

    Pro člověka, který něco provedl a je pak pronásledován, jsou napsány v Bibli krásné modlitby, hlavně žalmy. Oni je však většinou neznají a tak v nich nemohou hledat útěchu a duševní posilu.
    Možná by nebylo od věci občas některému "vhodnému příjemci" (což jistě není každý) toto řešení duševní bolesti ve vazbě nabídnout k té právní pomoci.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      myslím, že tento úkol může dobře plnit duchovní služba, která působí ve věznicích... i když ne každý, kdo možná takovou službu potřebuje, je stíhán vazebně, takže se třeba ani o této možnosti podpory nedozví.

      Řekla bych ale, že v rámci poskytování právní pomoci při obhajobě není na tento druh pomoci ve většině případů prostor... a je vůbec otázka, zda by to bylo dobře. Je dost důležité, aby se obhájce držel své role, kterou v řízení má. Myslím, že by z ní měl vykračovat co nejméně.
      Nevím, ještě to promyslím.

      Vymazat
    2. Několik mých přátel v duchovní službě pracuje a mohu říci, že je to daleko složitější prostředí, než si jen dokážeme představit. Hořkost, násilnost věznic, šikana, drobná zneužívání, samospravedlnost odsouzených...

      Vymazat
    3. Karle,
      tomu věřím.
      Já si také skutečné poměry ve věznici nedokážu představit.
      I jenom ten čas strávený ve výslechové místnosti působí skličujícím dojmem a tam se přitom nic závažného neděje, jenom je to uzavřený prostor s mřížemi...

      Vymazat
    4. Zaujala mne Rathova připomínka, že samy podmínky vazby, kde nemohl mít uložen pro jeho rozsah kopii svého trestního spisu, je vlastně porušení práva na spravedlivý proces... Je fakt že to si vybojoval i Jiří Dimitrov v procesu při požáru Reichstagu...

      Mají obžalovaní ve vazbě třeba aktuální znění TrZ, TrŘ a souvisejících zákonů?

      Podle mne by vazba prostě měla vypadat jako ** hotel, penzión, ve standardním režimu (nekoluzním, nenásilný pachatel) s vycházkami na zahradu, s jídlem na úrovni závodky, s přístupem k ASPI, ke spisu, normální knihovnou, s možností telefonovat a internetu (s omezením definovaným SZ)...

      Cokoli tvrdšího mi přijde na hranici mučení. Rozhodně by to nemělo být tak, jak o tom mnozí svědčí, že se z vazby těší do výkonu trestu, kde bude režim mírnější...

      Vymazat
    5. Karle,
      Rathova kritika poměrů ve vazbě mi vadila především v tom, že dokud se tam neocitl, tak on ani nikdo z jeho kolegů-poslanců ani nevzdechl po tom, jaké podmínky ve vazebních věznicích panují.
      Psala jsem o tom např. zde:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2012/06/hotel-vazba.html

      Pokud jde o znění TZ a TŘ, nejsem si úplně jistá, jak to tam je, ale řekla bych, že k tomu mají obžalovaní ve vazbě přístup.
      Čím jsem si ale jistá, to je fakt, že řada obžalovaných má v tr. řádu lepší orientaci než já, prostě si to nastudují, sami často v rozhovoru odkazují na obsah těchto předpisů... i z toho soudím, že k tomu přístup mají.

      Já nevím, jak by měla vazba vypadat - vzhledem k tomu, že část obžalovaných je odsouzena a pak se jim doba stíhání započte do trestu.
      Ale např. sprcha 1x týdně, to mi přijde hodně drsné.

      Vymazat
    6. A nebylo by správnější, aby se třeba vazba započetla jen částečně (nebo klidně i plně - odnětí svobody to je), kvůli nevinným, podmínečně odsouzeným, případně alternativním trestům?

      Máte informace (i třeba pro mne), jak vypadá situace v zadržení a ve vazbě, když je třeba někdo chronicky nemocný a musí si pravidelně např. píchat inzulín a další léky?

      Čistě akademicky, pokud by někdo chtěl dotáhnout podmínky vazby a příslušnou vyhlášku k ÚS, šla byste do toho?

      Vymazat
    7. Karle,
      myslím, že nic jiného, než aby se vazba započítala plně do výkonu trestu, nepřichází v úvahu. Samozřejmě záleží také na druhu trestu.

      Přesné informace o poskytování lékařské péče a léků ve vazbě nemám, ale zrovna v tomto bodě si myslím, že je to v pořádku.
      Řekla bych, že vězeňská služba si dává celkem pozor, aby nebylo nic zanedbáno, případný průšvih by byl opravdu průšvih...

      Akademicky bych se snaze o změnu podmínek vazby soudní cestou nebránila, ale to je teď skutečně teorie.
      Spíš mi vadí, že se o tomto problému začne mluvit až ve chvíli, kdy je ve vazbě někdo z prominentů. A myslím si, že takoví lidé mají i teoreticky větší šanci dosáhnout změny, jsou v trochu jiném postavení, je na ně vidět, vzniká určitý mediální tlak... ti bezejmenní to mají v tomto ohledu těžší a mají daleko menší šanci něčeho dosáhnout.

      Vymazat
  4. Otazka; "Jak to muzes delat ? " nebo casteji: "Jak muze nekdo obhajovat vraha ?",
    nema smysl.
    Jednak proto, ze trestni advokati "nedelaji" moralku, ale pravo. Podobne jako lekar nemoralizuje, ale leci .
    Krome toho souzeni vetsinou svou vinu priznaji a obhajce se nesnazi, aby byli navzdory zdravému rozumu osvobozeni.
    A hlavne : Kdyby nikdo nehajil vrahy, nedalo by se hovorit o spravedlnosti.
    Nahradila by ji legalni pomsta.

    Také neni jisté, ze to vetsina spoluobcanu vubec nechape.
    Ve vetsine pripadu porotni soud rozhodne ( zde "au nom du peuple français" )shovivaveji - trest je nizsi nez ten, ktery navrhl generalni advokat.
    Ma&B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      aha, tak zkušenosti s porotními soudy zde nemáme, takže v tomto směru to nemohu posoudit.

      Jinak ale opakovaně to nepochopení zaznamenávám, v reálném životě i zde, ve virtuálnu.
      Klíč je skutečně v tom, že obhájce je důležitým prvkem při nalézání práva a spravedlnosti. Jeho roli nelze posuzovat ve vztahu ke skutku, o který se jedná.
      V článku je odkaz na mé dřívější zamyšlení, nebo spíše vysvětlení, k tomuto tématu ještě ze starého blogu. Teď jsem se do toho dala z jiné strany, tak uvidíme, co z toho vyplyne.

      Vymazat
  5. Z knížky "The police interrogation and american justice":

    Z mnoha práv, jež obviněnému náleží, můžeme mimo jiné jmenovat například presumpci neviny, právo konfrontovat svědky obžaloby, právo na předvolání svědků, právo nevypovídat a právo na advokáta, zatímco obžaloba má jednostrannou povinnost odhalovat fakta, která svědčí v její neprospěch a nese břemeno dokazování viny nad přiměřenou pochybnost.

    Filosofii, na které tento přístup staví, vystihuje slavný Blackstonův aforismus že je lepší propustit deset viníků, než nespravedlivě odsoudit jednoho nevinného (Packer, 1968, ale viz Volokh, 1997.) Pro mnoho lidí je toto pravidlo ztělesněním stanoviska, že v trestním řízení neexistuje horší chyba, než nespravedlivé odsouzení nevinného.

    Ale za touto myšlenkou stojí více, než jen upřednostnění jednoho druhu chyby. Odráží názor, že v trestním řízení musí být moc státu pod kontrolou, aby se zabránilo vznike nespravedlivého systému, který by nevinné lidi odsuzoval systematicky, pravidelně. Filosofie a procedury, které vyjadřuje onen Blackstonův aforismus a které jsou v praxi sledovány privilegii, presumpcemi a právy, jichž se dostává obviněnému, a naopak odpovídajícími povinnostmi a břemeny, která nese prokurátor, mají činit agenty státu vykazatelnými v každé části trestního řízení, od zatčení až po odsouzení.

    Systém omezování moci státu leží v příkrém protikladu k systému hledání pravdy státem, protože na hledání pravdy státem uvaluje omezení. Kdyby si společnost přála maximalizovat schopnost justice zjišťovat fakta a pravdu, dala by státu neomezenou možnost prohledávat, zabavovat, dohlížet a sledovat, vyšetřovat a vyslýchat všechny podezřelé. Jak napsal Alan Dershowitz (1996: 42):

    »Kdyby bylo jediným cílem justičního systému nalézt "Pravdu" v každém řízení, dalo by se toho dosáhnout poměrně jednoduše. Podezřelí by byli mučeni, jejich rodinám by bylo vyhrožováno, domy by byly náhodně prohledávány a všichni by rutinně postupovali testy na detektoru lži. Vskutku: abychom umožnili toto hledání Pravdy, všichni bychom byli vystaveni plejádě náhodných testů krve a moči, a každá veřejná budova a každé pracoviště by bylo prošpikované kamerami. Kdyby někdo namítal, že mučení a výhrůžky -- tak rozšířené v totalitních zemích -- ústí ve vynucená doznání, dalo by se tomu čelit tím, že všechny mučením či vyhrožováním získané výpovědi by musely být ještě nezávisle ověřeny.
    Ani my, ani naše Ústava bychom ale nedovolili takovéto hledání pravdy, protože věříme, že cíle -- i tak vznešené, jako Pravda -- nesvětí prostředky.«

    Taková vláda by samozřejmě byla pravým opakem modelu omezení vládní moci, na jakém je postaven náš justiční systém.

    I když odmítneme takové narušování životů na základě občanských práv, stále bychom mohli uvažovat o vládě, která se pokusí maximalizovat svou schopnost zjišťovat fakta a odhalovat pravdu pomocí snížení laťky pro důkazní břemeno. Možná bychom se mohli inspirovat systémem z občanskoprávních sporů, kde jsou důkazy zvažovány z hlediska pravděpodobnosti.
    Mohli bychom si říci, že důkazní břemeno menší, než "mimo vší pochybnost" by státu pomohlo ve zjišťování informací při vyšetřování a minimalizovalo počet falešných poplachů (neprávem obviněných) u soudu.

    Jakkoli by ale takovýto model zlepšil schopnost justičního systému stíhat a zjišťovat pravdu, je naprosto nekompatibilní s naším systémem kontroly vlády jednoduše proto, že ne všechny chyby justičního systému jsou si rovny.

    Americký systém je založen na premise, že důkazní břemeno "mimo vší pochybnost" je vyžadováno v prvé řadě právě proto, že nedůvěřuje obrovské moci státu -- jehož prostředky dalece přesahují prostředky jednotlivých občanů --, která by se, pokud jen nebude omezována a zkoušena, snadno vymkla kontrole.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covere,
      díky za citaci.

      O tom, co se vlastně v řízení - i civilním - hledá, lze vést sáhodlouhé teoretické diskuse:-)

      Jinak bych k tomu doplnila, že v našem systému má státní zástupce povinnost stejně pečlivě zkoumat a předkládat důkazy svědčící v neprospěch i ve prospěch obžalovaného.
      Ne že bych to měla často příležitost pozorovat...

      Vymazat
  6. ad cover
    V pravnim statu, alespon teoreticky, je verejna moc podrizena pravu.
    Princip pravniho statu tudiz predpoklada nezavislou justici.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezávislou na čem ?
      Každá nezávislost má své meze dané způsobem jakým jsou jednotlivé prvky justičního soukolí uváděny na své místo (jmenování soudců, státních zástupců, advokátů) a další významnou mezí je pak síla osobnosti, charakter a morálka jedinců, kteří justiční soukolí na straně státu tvoří.

      Pokud je systém pronilý v tom, že neobsahuje zpětnou vazbu, která by systém čistila od špatných osobností, tak se v justici špatné osobnosti mohou kumulovat. Zpětná vazba je pro správné fungování jakéhokoliv systému extrémně důležitá a pokud v nějakém systému není, tak hrozí, že systém nějakým způsobem zkolabuje. Závislost bývá jednou z variant jak udělat zpětnouyvazbu. Pokud je justice explicitně nezávislá, o to víc je důležité, aby nějakou rozbustní zpětnou vazbu justice obsahovala. Pokud ji nemá (a ona ji skutečně nemá) tak jsme odsouzeni mít justici nefunkční.

      Mimochodem, psychotesty se v justici dělají pouze při vstupu do kariery soudce nebo SZ. Jak stárnu, tak na sobě vidím, jak se moje osobnost mění a v mnoha ohledech to není k lepšímu.

      Proč se v justici nedělají periodické psychotesty ?
      Máme asi 3000 soudců, psychotest jednou za 10 let, to by vycházelo na otestování jednoho soudce denně, to by v podstatě zvládl jeden psycholog :-)

      Nedělejme si o libovolné justici iluze - každý zločinný režim měl svou justici a s případným nástupem libovolného zločinného režimu justiční páteří režimu zůstanou lidé, kteří tam sedí dnes a pouze se novému systému více nebo méně ochotně přizpůsobí, ať už je jakýkoliv. Kvalitní justice nástup zločinného režimu může ztížit, mizerná ho naopak může usndadnit tím, že ochotně potlačí elementární svobody.

      A kde jsme my teď? Když potlačování svobod napomáhá i ČAK, tak jsme na tom bídně. http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=7899

      Bez zajímavosti nebude ani kniha "Dumbing Down the Courts: How Politics Keeps the Smartest Judges Off the Bench", která dokumentuje, že politický vliv na justici je průkazný a analýzou dokládá, že se politikům kvalitní osobnosti na sodcovské stolici příliš nehodí a proto délka čekání na nominaci je nepřímo úměrná kvlaitě osobnosti.

      Vymazat
    2. Nezavisla na cem ?

      Montesquieu : Esprit des lois (Duch zakonu), teorie rovnovahy a separace moci - exekutivni, legislativni a pravni.
      MaB

      Vymazat
    3. Pefi,
      k tomu případu Petra Kočího - já jsem se tomu věnovala v několika článcích; ten jeho přístup byl problematický, kárně bych to sice netrestala, nicméně v pořádku to nebylo - a hlavní problém byl možná v tom, že tu obhajobu velmi pravděpodobně nepsal p. Kočí, ale někdo jiný, a p. Kočí to pouze formálně podepsal a podal. I když to samozřejmě nelze dokázat, ale v tom případě se zkrátka angažovali i aktivisté.
      Ale ať už to psal advokát nebo někdo jiný, ta námitka vůči znalci obžalované v daném případě spíše škodila. Jejím účelem patrně nebylo prospět obžalované, ale zničit toho znalce pro jiná řízení. Jenomže obhajoba nemůže zneužívat jednu kauzu kvůli dalším, takhle to nejde.
      Já vím, že znáte blog p. Peciny a už jsem Vám myslím psala, že i ten je vhodné číst s kritickým odstupem.

      Vymazat
    4. Nezávislost soudní moci se skutečně chápe jako nezávislost na moci výkonné a zákonodárné, resp. tedy její zařazení do systému brzd a protivah.
      Protože určitá závislost tam je: soudní moci je regulována mocí zákonodárnou a její provoz a financování závisí na exekutivě, nicméně měly by být zakotveny pojistky pro to, aby rozhodování zůstalo nezávislé.

      Jednou z těchto pojistek je neodvolatelnost soudců.
      Výběr soudců u nás neprobíhal ideálně, o tom se vedly diskuse mj. na Jiném právu.
      Nicméně pro nějaké periodické psychologické testování soudců bych tedy v žádném případě nebyla. To tedy ani náhodou - přece nesvěříme další osud konkrétního soudce do rukou nějakého psychologa nejspíš jmenovaného ministerstvem. To by byl excelentní nástroj právě pro vytvoření závislosti justice na exekutivě.
      Soudci jsou omylní - a psychologové snad ne? V nejednom řízení jsou prezentovány dva psychologické posudky s protichůdnými závěry.

      O pochybných psychologických testech, kterými u nás uchazeči o justiční čekatelství procházeli, toho bylo právě třeba na JP napsáno také dost.

      Vymazat
    5. Chybí mi nějaký systém vzájemného hodnocení soudců, např. i pro sjednocení rozhodovací praxe... Aby byly příliš chybující a extrémně odlišní "rozhodčí" vyřazeni ze hry

      Vymazat
    6. Karle, neco takového samozrejme existuje. Demokracie bez kontroly preci neni demokracie !:)
      Kazda osoba podlehajici pravomoci soudu ma pravo (splnuje-li urcité podminky) zahajit disciplinarni rizeni proti soudci, ktery se dopustil chyby. Stiznost vyrizuje (zde) Nejvyssi rada magistratury.
      Toto pravo zarucuje nejen zakon, ale i Ustava.

      Krome toho existuji opravna rizeni, kterymi by "chyba " projit nemela.
      MaB.

      Vymazat
    7. Tady ale nemá jednotlivec právo zahájit disciplinární nebo kárné řízení proti soudci; může si podat stížnost, ale to ještě neznamená, že bude řízení zahájeno.

      Systém opravných prostředků odfiltruje hodně chyb, ale bohužel ne všechny.

      Vzájemné hodnocení soudců - opravdu nevím. Nevím, jaký by byl nejlepší systém. Řadu let se vedou diskuse o podobě soudcovské samosprávy, o tom, kdo má vlastně mít jaké pravomoci... je to složitá otázka.

      Vymazat
    8. I tady musi byt splneny ty "urcité podminky", aby bylo rizeni zahajeno.
      Ale ta moznost tu je.

      Dokonalost neexistuje nikde, v zadném oboru lidské cinnosti, s tim uz je nutno se smirit.
      MaB

      Vymazat
    9. Jeste bych dodala, ze soudce muze byt od pripadu odvolan a neni to nic vyjimecného.
      Treba na zadost strany, ktera se citi byt jeho jednanim poskozena.
      Napr. zrovna nedavno: soudce jmenoval soudni znalkyni (lekarku), ktera byla na jeho svatbe za svedka manzelce.

      Vymazat
    10. Chris: "To tedy ani náhodou - přece nesvěříme další osud konkrétního soudce do rukou nějakého psychologa nejspíš jmenovaného ministerstvem. "

      Zato osud obviněného svěříme do rukou nějakého znalce zcela bez problémů.

      Na JP jsem se mrknul a chápu, že způsob, jakým se psychotesty aplikovaly v justici je z mnoha dpbrých důvodů otřesný. To ale neznamená, že by to nešlo udělat mnohem lépe a stejně tak to neznamená, že by osud jednoho soudce nebo SZ musel nebo měl záviset na jediném posudku.

      Psychotesty se celkem úspěšně používají v mnoha kritických profesích a je to celkem seriózní věda. Že MS z toho udělalo pavědu a skoromonopol pro bůh ví jak vybrané psychology jen dokumentuje, jak moc justice jako celek nefunguje a že ryba smrdí od hlavy.

      Tak mě, poněkud zlomyslně, napadá, že velmi dobrá zpětná vazba pro justici by byl anonymizovaný psychotest zpracovaný náhodně vybraným soudním znalcem z oboru psychologie. To by najednou bylo řevu.

      Aby to mělo grády, tak náhodnost a anonymizaci by zajistilo MV - že náhodný výběr na MV umějí a dělají ho způsobem, se kterým justice nemá zásadní problém, už ukázali při sčítání podpisů na prezidentských arších :-D.

      Vymazat
    11. Pefi, testy a jejich vysledky brany izolovane nemaji velky smysl.
      Jsou jiste uzitecné v ramci diagnozy psychopatologie nebo neuropatologie a u povolani, kde je nutno proverit rychlost reakce a schopnost adaptace v krizovych situacich (napr.u polcie).
      Psychologie neni exaktni veda a aplikovat ji v pripade soudcu jako kategorie, by bylo zrejme neefektivni.
      Nekteri z nich trpi jiste nedostatkem motivace, moralnich kvalit, zkusenosti nebo zpusobilosti, i kdyz to posledni by mel byt jev vzacny.
      Alespon tady jsou vybirani po dlouhém studiu na zaklade anonymniho konkurzu, ktery je velmi narocny.
      Ale je jisté, ze byt vynikajici pravnik jeste neznamena byt i vyborny soudce - neomylny, nepodjaty, neuplatny....atp.
      MaB

      Vymazat
    12. MaB: Psychotesty nemůžou zajistit, že funkci nebude vykonávat někdo, kdo to nemá v hlavě úplně v pořádku. Ale mohou zajistit alespoň částečnou filtraci a rozhodně je lze nastavit rozumně. Na to, jak omezený kontakt s justicí mám, je překvapivé, že jsem minimálěn třikrát slyšel o někom, koho by kvalitní psychotest měl dokázat vyřadit - počínaje alkoholikem (o kterém to údajně všichni v jeho okolí ví nebo tuší) a konče osobností, které s těch tlaků tak trochu hráblo.

      Některé pozice mají ohromnou moc a je mimořádně nebezpečné, když danou pozici obsadí někdo duševně nevyrovnaný. Stíhací pilot mi kdysi popisoval psychotesty, které musel dělat po té, co se na sjezdovce docela normálně praštil do hlavy. Pracovníci Rízení letového provozu, operátoři jaderných elektráren, vojenští piloti - ti všichni psychotesty dělají, nikomu to nepřijde nenormální a o objektivnosti těchto profesních psychotestů nikdo moc nepochybuje - možná proto, že to z organizačního hlediska není taková podivná nepřezkoumatelná kašpařina jakou popisovali na Jiném právu.

      Vymazat
    13. Pefi, alkoholik muze byt prezidentem, proc by nemohl byt soudcem ?:)
      Rady soudcu by tu proridly, kdyby takovy eliminujici test existoval.
      Zdejsi bâtonnier (predseda advokatni komory) prisel na 6 mesicu o ridicak, protoze po jedné profesni oslave podnapily rozvazel kolegy, vcetne soudcu.
      MaB

      Vymazat
    14. Testy pro piloty nebo obsluhu JE ovšem v žádném případě nejsou "klasické" kádrovací psychotesty: tam se hodnotí mentální schopnosti (práce pod zátěží, paměťi, syntéza informací pod tlakem, rozhodování v krizových situacích), nikoli vágně definované "mentální choroby", sklony a charakter.

      Kdybyste dal soudcům stejné psychotesty, jako obsluhám JE, sice to řadu lidí vyfiltruje, ale rozhodně ne tak, jak byste zamýšlel.

      ~cover

      Vymazat
  7. Pefi: psychotesty jsou přímá cesta do pekla. Za snahu všude cpát psychotesty bych fakt škrtil, protože vypovídací hodnota je nulová, ale naopak omezenci-kádrovákovi s razítkem se tím otevírá naprosto neomezená možnost ničit cizí životy a kariéry. Tfujtakxl.

    Podrobněji viz můj starší článek O stupiditě profilování (a psychologických profilů)
    (mimochodem, jako potvrzení toho, jakým bullshitem se psychoprofily ukazují být -- google si na základě extensivní analýzy mého chování a zájmů myslí, že jsem tu 80-letý stařec trpící inkontinencí, tu 13-letá dívka.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejde o to za každou cenu cpát psychotesty všude. Nikdo nemá nárok stát se soudcem nebo státním zástupcem, je to výsada. Smyslem psychotestů nemůže být najít nejvhodnější kandidáty, ale jejich smyslem může být vyloučit ty nejméně vhodné kandidáty.

      Celá řada rysů, kterými by se měl soudce nebo státní zástupce vyznačovat, se dá pomocí psychotestů více nebo méně testovat. A požadavky na tyto pozice kladené by musely být stanoveny zcela otevřeně a transparentně. To, že se u nás zavádí psychotesty idiotským způsobem ještě neznamená, že nejde použít je správně. Je úplný nesmysl, aby na justiční psychotesty měli monopol dva psychologové, stejně jako je neuvěřitelné, že jejich verdikt není nijak přezkoumatelný.

      Pokud budeme mít 1000 zájemců o pozici soudce, 20 z nich by to z nějakého důvopdu dělat nemělo a psychotestem vyřadíme 100 lidí (a mezi nimi 18 z těch vadných), tak to bude úspěch, ikdyž nám ve výběru dva vadní zůstanou a naopak 82 kandidátů vyřadíme neoprávněně. Na práci soudce není nárok, je to výsada.

      Mimochodem nejsme jediná země, kde se dělají na justiční pozice psychotesty, pokdu se nemýlím, tak se dělají i v rakousku a nizozemí.

      Vymazat
    2. Problém je, že výrok "to není právo, to je výsada" se všude na Západě používá i na řidičáky, auta, zbraně, necenzurovaný internet a téměř všechny ostatní svobody (viz můj oblíbený obrázek) -- ergo posilovat podmiňování čehokoli dalšími obstrukcemi je, jak se říká, "slippery path."
      ~cover

      Vymazat
  8. Ad psychotesty: děkuji za příspěvky do diskuse.
    Já se k tomu necítím povolána vyjádřit.
    Je jasné, že tak jako to fungovalo dosud, to bylo špatně.
    Na druhou stranu myslím (a to jsem někde vyčetla), že neexistuje text, který by dokázal odhalit a odhadnout, zda daný člověk selže při morálním rozhodování (typicky poskytnout výhodu, vzít úplatek apod.). To asi ani nejde testovat.
    Alkoholismus se zase může rozvinout během života, soudce může fungovat spoustu let řádně a potom do toho spadnout. Tady je spíš otázka okolí, aby to dokázalo včas podchytit a dotyčnému pomoci; nevím, zda by to vyžadovalo systémové řešení.

    OdpovědětVymazat