čtvrtek 17. dubna 2014

Země plná Pilátů

Velikonočně-justiční úvaha
inspirováno: Jan 18 - 19

V evangeliích je více míst, která mi připadají záhadná a obtížně uchopitelná. Například Ježíšova cesta do Emauz, jak ji podává Lukáš. Vzkříšený Kristus jde a rozmlouvá s učedníky  a oni vůbec nepoznají, s kým mluví. Nad touto pasáží se opětovně pozastavuji.
Podobné je to s postavou Piláta, který se v evangeliích chová dosti nepochopitelně a velmi nesympaticky. Má nad Ježíšem moc a zjevně nesdílí názor davu. Opakovaně upozorňuje, že "na tomto člověku žádnou vinu neshledává", nabízí jeho propuštění, váhá, co s ním provést. Nakonec však podléhá volání po krvi a vydává Ježíše na smrt; předtím si nad ním myje ruce.
Člověk si říká: proč jej tedy nepropustí, když může a když není přesvědčen o jeho vině?

Myslím, že to je klasický případ zdánlivě jednoduchého řešení: na papíře se nám jeví, že rozhodnout jinak, než je předjímáno, je tak snadné, ale kdybychom stáli před takovým rozhodnutím sami, zjistíme, jak těžké je odolat většinovému mínění a nátlaku davu, nevyhovět očekávání a prosadit nepopulární názor.

Zkouším si představit dnešního člověka, který rozhoduje o něčem, co se týká někoho jiného, byť rozhodně ne tak fatálního jako v evangelijním příběhu. Pokud to vztáhnu na prostředí české justice a zamyslím se, jak se v různých situacích, které v něm nastávají, chováme, zjišťuji, že ono pověstné mytí rukou je zde velmi častým úkonem.

Jak často jsou například vynášeny rozsudky či jiná rozhodnutí sice podle zákona, nicméně taková, která nemohou být vnímána jako spravedlivá? A nemám teď na mysli jen trestní řízení; vždyť i v civilních kauzách je nezřídka rozhodováno v rozporu s tím, co nám říká intuitivní cit pro spravedlnost.
Vezměme například v posledních letech medializované vymáhání bagatelních pohledávek. Statisíce lidí se stalo obětí tohoto byznysu, protože na nich byly vymáhány částky mnohonásobně vyšší než činila původní pohledávka; někteří proto spadli do tzv. dluhové pasti a následně sociální nouze. Přišli o majetek, o bydlení, o důvěru ve spravedlnost. Ale na tomto byznysu se přece podílely tisíce lidí. Nejde zdaleka jen o hrstku exekutorů a některé nepoctivé advokáty. Co soudci, kteří tomu dlouho nekladli efektivní překážky, co ty tisíce úředníků a úřednic v exekutorských, advokátních či soudních kancelářích, kteří denně vypravovali stovky listin, jejichž obsah byl očividně nespravedlivý? Ti za nic nemohou?
Inu, nemohou, protože vše přece probíhalo v souladu se zákonem.
A to není jediný příklad systematické nespravedlnosti.
Vždyť kolikrát je rozhodnuto sice podle předložených důkazů a příslušných paragrafů, ale tu "vinu" neúspěšné strany bychom shledali jen těžko? A kdo za to v takových případech může?

Máme to ještě jednodušší než Pilát, který věděl, že ve své slabosti podléhá davu. Dav je nyní nahrazen odosobněným systémem. Umyjeme si ruce a člověka předáme "systému".
Systém je tak nastaven, jede a běží, papíry šustí, razítka bouchají, ruce si špinit nikdo nemusí.
A nikdo se nezastaví a neřekne: "Hle, člověk!"

Naše země jistě neoplývá učedníky.
Nevím, kolik je v ní farizejů.
Ale vím, že je plná Pilátů.



Vážení čtenáři,
přeji Vám radostné prožití letošních velikonočních svátků.
Christabel

PS. V průběhu příštích dní zde budu jen velmi omezeně. Komentáře nechávám otevřené; věřím, že mé důvěry nikdo nezneužije a případné diskusní příspěvky budou slušné a obsahově přiměřené svátku, který nyní prožíváme.


10 komentářů:

  1. Také Vám přeji hluboké prožití velikonočního tajemství.
    Děkuji za článek, je moc pěkný.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Abych řekl pravdu, žádný svátek neprožívám.
    Kvituji volný den - mám čas se věnovat včelám, údržbě domu a rodině.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jistě. Ale pro nás věřící křesťany je to největší svátek v roce. Velikonoční triduum (pátek - sobota - neděle) je pro nás zcela mimořádná situace, nesrovnatelná s ničím jiným.
      Ale nenutíme vás ostatní postit se ani slavit s námi a prozpěvovat v kostele (byť by vás pro jednou také neubylo - zrovna Vy Sejre byste si mohl užít opravdu pěknou bohoslužbu s vážně skvělým P. Slávkem Holým).
      Milan

      Vymazat
    2. Sejre,
      takže by nevadilo volné pondělí vyměnit za volný pátek? To by mi přišlo logičtější.
      Pomlázkové zvyky mne příliš neoslovují, vajíčka tedy s dětmi barvíme, to nás baví, ale jinak myslím, že by měl být svátkem Velký pátek.

      Vymazat
    3. Milane, pěji hornické písně, z nichž řada je křesťanským duchem prolnuta. Ale jiné jsou zase pohanské, těžko si vyberete, oni horníci měli z podzemí strach a tak víru rovnoměrně dělili mezi křesťanská dogmata a pohanské věci - hlavně pěkně je to vidět např. na tom, že co je nahoře, je dost často pojmenováno po svatém - štola Prokop, šachta Svatá Trojice apod. ale když se sfáralo dolů, vládu přebírá Permon .
      a jestli vás to uklidní, 17. 5. se zúčastním svěcení kapličky Jana Nepomuckého v Mílově v Krušných horách (zaniklá osada), ovšem nikoliv jako věřící, ale jako horník:-)

      Vymazat
    4. Chris, je mi to úplně putna -jestli volné pondělí, nebo pátek. I když v pondělí máme prac. dobu od 7:00 do 18:00, v pátek od sedmi do jedný, takže z tohoto hlediska vítězí pondělí;-)

      Vymazat
  3. Doporucuji velice zajimavou a poucnou knizku Evangile selon Pilate, autor Eric Emmanuel Schmidt, byla prelozena i do cestiny - Evangelium podle Pilata.

    Druha cast clanku opet potvrzuje, ze Pravo a Moralka jsou dve odlisné kategorie.
    Ze je neco v naprostém souladu s pravem, jeste neznamena, ze je to v souladu i se svedomim.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi připomnělo jeden pěkný citát diskutujícího AdA z D-F:

      »Zakladem demokracie je princip ze dva mohou odhlasovat ze tretiho oberou ci popravi. Demokracie muze mit pouze legislativu, ale je v prikrem rozporu s pravem, protoze pravo se nevytvari, ale hleda a jestlize na jakekoli bezpravi staci 51hlasu ze sta, pak nema o pravu smysl mluvit

      Proto, doplňuji já, je kriticky důležitý rozpor mezi dnes všemi nekriticky adorovanou "demokracií" a "republikou", jejíž ústava a rovnováha moci jasně stanoví, která bezpráví si sebevětší většina nikdy odhlasovat nesmí.

      ~cover

      Vymazat
    2. covere, neni to troch slozitejsi ?
      Co "republika" , ktera je diktaturou ?
      Bezpravi tam nestanovi vetsina, ale par jedincu (strana).
      Republika tedy muze byt demokracie (ale nemusi), stejne tak monarchie muze byt demokracie....priklady nechybi :)
      MaB

      Vymazat
    3. MaB,
      děkuji za doporučení.

      Covere,
      já demokracii chápu odlišně než citovaný výrok - rozhodování většiny má být doplněno katalogem práv a ochranou menšin (teď odhlížím od toho, že se nám ochrana menšin kapánek zvrhla a začíná nám přerůstat přes hlavu).

      Takže demokracie, která by nezakotvovala základní práva, dělbu moci, právo na spravedlivý proces a ochranu menšiny (tj. těch, o nichž může většina hlasovat), by pro mne nebyla demokracií.

      Vymazat