pátek 23. května 2014

Eurovolička

Následující článek jsem u příležitosti právě probíhajících voleb do Evropského parlamentu vylovila z hlubin archivu článků určených ještě pro starý blog. Asi bych jej ani publikovat neměla, protože svědčí o mé naprosté voličské nezodpovědnosti a vůbec mi neslouží ke cti. Ale každý článek může být k něčemu užitečný; tento by mohl posloužit například jako dobrý argument, proč ženám odebrat volební právo.

Perex článku měl znít takto: O mém katastrofálním přístupu k volbám.
A poznamenala jsem si k němu, že byl inspirován Modonou; k tomu musím uvést, že jistě nikoliv co do obsahu, ale pouze pokud jde o zvolené téma.

***
Sebezpytování není mým koníčkem. Naštěstí. Protože rozbor důvodů, proč jsem v minulosti volila tu kterou stranu, poskytuje neutěšený obraz mé mentální zralosti a voličské odpovědnosti. 
  
Například moje první volby do Evropského parlamentu v roce 2004. Předcházelo jim dilema, zda k nim vůbec jít, neboť jsem coby zarytý euroskeptik byla výrazně proti vstupu do EU. Nakonec převládlo mé přesvědčení, že když už v té Unii jsme a do EP volíme, k volbám jít musím. Kromě toho bylo tehdy velmi horko a já si právě koupila nové, zelené letní šaty. Volby mi přišly jako výborná příležitost předvést se v nich někde venku, i když jen na vesnici, kde jsem bydlela. Oblékla jsem si tedy ty šaty, vzala kabelku a chtěla vyrazit. V přízemí našeho domu jsem pozdravila babičku, s tím, že jdu volit. Babička mne samozřejmě vybídla, ať si vezmu kolo. Na kole se po vsi jezdilo všude, pro rohlíky, na návštěvu k tetě i s květinami na hřbitov; pro cestu pěšky musel podle babičky existovat nějaký speciální důvod, který použití bicyklu v daném případě vylučoval. Ale já jsem takový důvod měla: na kole bych ty šaty vůbec nepředvedla, protože bych cestu na úřad a zpět urazila cobydup. Kolo! To tak! 
Jak se tak nesu po návsi – jak pětka do záložny, říká se u nás, –  zjišťuji, že vůbec nevím, koho volit. Vždyť já tu Unii nesnáším a vůbec v ní nechci být! Proč vlastně jdu k těm volbám? Aha, abych předvedla ty nové šaty! A jaké jsou ty šaty? Zelené. Zelení přece kandidují. Budu tedy volit Zelené. Na svou omluvu dodávám, že jsem se v těch letech domnívala, že stranickým programem Zelených je ochrana zvířátek a ptáčků, na čemž jsem neshledávala nic problematického. Na sledování politiky a skutečných cílů stran jsem  tehdy ani nepomyslela; mou hlavní starostí bylo, kdy bude příští zahradní party. Volební problém jsem tedy vyřešila ke své spokojenosti,  a když mne předsedkyně volební komise pozdravila slovy „Ahoj! Koukali jsme z okna, kdo to k nám jde!“, bylo mi jasné, že moje volba byla správná. Volba těch šatů, rozumí se.

Druhé eurovolby mne zastihly rovněž nepřipravenou. Byla jsem tenkrát volit naposled v místě svého původního bydliště, neboť jsem si právě konečně změnila trvalý pobyt do města, ovšem až po uzavření voličských seznamů. K volbám jsem se tedy musela dostavit do mé rodné vísky. Doma mi nějak přebývaly bonboniéry (nevím, jak se to mohlo stát, možná byly palmární), proto jsem se jednu rozhodla vzít na rozloučenou volební komisi. Nosit bonboniéru volební komisi je dosti originální nápad; nevím o nikom jiném, kdo by to dělal.
Jeli jsme tenkrát někam na návštěvu a docela jsme pospíchali. Poprosila jsem manžela, ať přesto zajede k volební místnosti. Auto už brzdilo před úřadem (kdepak procházky v šatech!), sahám do kabelky pro svazek volebních lístků a zjišťuji, že opět nevím, koho volit.
"Koho mám volit?", ptám se bezradně manžela. "Já zase nevím!" Manžel sice není příznivcem ovlivňování hlasů mezi partnery, ale vida mou nerozhodnost, radí mi: „Tak vol ..., to je slušný člověk,“ přičemž jmenuje jakéhosi bývalého představitele armády, jehož osobu si jen matně vybavuji. „Co? Kdo? Kde? Tak jo,“ přehrabávám zběsile volební lístky a snažím se najít pidistranu, za niž dotyčný dle manželova sdělení kandiduje. „Je až druhej!“ zjišťuji, že na prvním místě kandidátky trůní jakási mně velmi nesympatická osoba. „Možná to jde zakroužkovat,“ popadám v letu bonboniéru a už mizím ve dveřích úřadu. Usměvavé předsedkyni volební komise předávám krabici s bonbony, informuji se, že maximální počet kroužků jsou v těchto volbách dva, kroužkuji tedy manželem doporučeného kandidáta na druhém místě a ještě trojku za ním. Spokojená, jak prohnaně jsem obešla kandidáta číslo jedna, hážu lístek do volební urny a pospíchám zpět k autu. V duchu si slibuji, že tohle byla má poslední partyzánská volba. 
Příště už si to zodpovědně rozmyslím.


13 komentářů:

  1. No vidíš, já snad (vůbec si nejsem jistý) letos volil do EU poprvé. Hodil jsem to Svobodným, ale nijak nadšený jsem z toho nebyl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      ale s výsledky jsem spokojená.
      V podstatě s výsledky všech stran. Kdyby měl Babiš trochu méně, nezlobila bych se, kdyby měli Svobodní trochu více, tak taky ne, ale mohlo to dopadnout hůř.

      Vymazat
    2. Já vlastně nevím, jak výsledek voleb interpretovat. Je jistě dobře, že Svobodní dostali šanci (i díky mému hlasu). Ale je to v pořádku, že někdo, kdo nemá rád Unii, bude sedět přímo v centru dění? Čeho vlastně chce dosáhnout?

      Vymazat
    3. Sejre,
      Svobodní - podle mne - primárně nemají rádi příliš státní moci, přílišné zasahování do soukromí a přílišnou byrokracii. To už je tak trochu problém Unie, že tohle vše ztělesňuje.
      Takže podle mne je v pořádku, že tam budou sedět.
      Když tam navolíme samé byrokraty a zastánce regulace kdečeho, tak se nikdy nic nezmění.

      Jenom si myslím, že jeden zástupce strany je málo. A také mám obavy, aby ho to nesemlelo, aby se mu na té židli nezalíbilo natolik, že na své námitky proti EU zapomene.

      Vymazat
    4. Jasně, otázka je, zda jeden člověk bude schopen dělat opozici, když bude sedět v EP a všichni budou proti němu.

      Vymazat
    5. Všichni ne, předpokládám, že se Petr Mach přidá do nějaké euroskeptické frakce. Beztak je to takhle organizováno (včera jsem vyrozuměla, že čeští lidovci i TOPka jsou členové téže lidovecké frakce v EP).
      Ale stejně je škoda, že tam nemá stranického kolegu z ČR.

      Vymazat
  2. No je to úděsné, koho jste to dokázala volit.
    Naštěstí s věkem a rodičovstvím přichází i rozum a odpovědnost, že...
    Milan
    N.B. Všech 5 hlasů, jimiž disponuji, dostali Svobodní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to je tím, že nejsem stálá a volím různé strany a ne pořád jednu. A když se pak nemůžu rozhodnout, dopadne to všelijak.
      No a u těch Zelených jsem si fakt myslela, že jim jde o ochranu přírody - tehdy jsem dění příliš nesledovala. Dneska bych to už neudělala.
      V druhých volbách jsem volila trochu líp a letos už jsem si to opravdu promyslela.

      Jak to, pět hlasů?
      Volíte snad každý sám za sebe?:-)

      Vymazat
    2. Celá má rodiny spoléhá na to, že jim řeknu, koho volit. Dokonce mi i dávají své lístky k zakroužkování preferencí. A tak tedy de facto disponuji 5 hlasy. Což při letošní účasti není zas tak nezajímavé.
      (Dokonce i náš nejstarší, který se za pár týdnů žení, volí podle mého doporučení.)
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      to máte dobré.
      Podle mého doporučení nevolí nikdo.
      Asi bych se nad sebou měla zamyslet:-)

      Vymazat
  3. Mě nejvíc ze všeho na těchto volbách zaujalo prohlášení našeho premiéra, který bez uzardění tvrdí, že se jasně prokázalo, že Česi nejsou euroskeptici! Z 18% volební účasti, Sláveček je fakt borec. Nezbývá než doufat, že s takovým lehkým nadhledem neřeší i příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu ;-).

    Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto,
      poslouchala jsem ho včera večer - zrovna se moc nehrnul do odpovědi na otázku, co říká tomu, že jsou až třetí a ztratili mandáty.
      Ale zase je pravda, že na špičce to bylo hodně těsné.

      Jinak je zajímavé, že to vyhrála na celé čáře pravice, levicové strany v součtu pohořely... asi je to tou nízkou volební účastí.

      Vymazat
    2. V těch číslech je třeba mít jasno, aby člověk nepodlehl klamání pomocí procent. Takže
      Počet obyvatel: 10 512 419
      Počet voličů: 8 395 132
      Počet dorazivších do volebních místností: 1 528 250
      Počet hlasujcích: 1 527 367
      Počet platných hlasů: 1 515 492
      Počet hlasů pro ANO: 244 501
      Počet hlasů pro TOP: 241 747
      Počet hlasů pro ČSSD: 214 800
      Počet hlasů pro KSČM: 166 478
      Počet hlasů pro KDU: 150 792
      Počet hlasů pro ODS: 116 389
      Počet hlasů pro Svobodné: 79 540
      Počet hlasů pro Piráty: 72 514
      V absolutní počtech je neúspěch úspěšných mnohem srozumitelnější než v procentech.
      Doporučuji:
      http://zpravy.idnes.cz/statni-prispevek-za-hlasy-09x-/domaci.aspx?c=A140526_074505_domaci_jw#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
      a
      http://www.volby.cz/pls/ep2014/ep11?xjazyk=CZ
      Milan

      Vymazat