čtvrtek 29. května 2014

Sestry v politice

Jedna z pravd, kterými jsme v současném světě krmeni, zní tak, že vyšší zastoupení žen v politice je strašně potřebné. Je to nutné, užitečné, protože... a tak dále.
Všímám si, jak to funguje v praxi.

Současná vláda nestačila ještě ani ošoupat židle v zasedačce, a už se nám děvčata na ministerstvu spravedlnosti rozhádala.
Ministryně spravedlnosti Helena Válková je prý na kordy se svou první náměstkyní Hanou Marvanovou. A to si dala předtím, než kývla na nabídku Andreje Babiše stát se ministryní, přímo podmínku, že s ní do úřadu přijde i známá bojovnice proti korupci Marvanová. Je proto s podivem, že spolupráce nefunguje, zejména když uvážíme všeobecně známé kvality paní první náměstkyně.

Upřímně doufám, že vývoj na ministerstvu spravedlnosti sledují zvláště bedlivě pracovnice Gender Studiesstátem financované instituce, jejímž posláním je štvát ženy proti mužům a podporovat vzájemnou nenávist mezi pohlavími.
Na ministerstvu přitom můžeme pozorovat, jak je to hezké, když ženy  sestry, jak říká jedna významná česká feministka  spolupracují. Krásný příklad porozumění, konsensuálního a inovativního přístupu.
Myslím, že pokud to neskončí odvoláním jedné nebo obou dam, dostanou skvělou příležitost zařadit se mezi další velikánky české polistopadové politiky. Petra Buzková, Dana Kuchtová, Kateřina Jacques, Džamila Stehlíková, Karolína Peake, Kateřina Klasnová, Kristýna Kočí, Jana Bobošíková, jedno jméno větší druhého.

To jiná žena to vzala za onačejší konec.
Paní Jana Nagyová, dnes už Nečasová, se nějakým pěstováním sesterských vztahů vskutku nezdržovala.
Do médií se vyvalily odposlechy velmi bulvárního charakteru. Čtu je a nestačím žasnout.
Tehdejší předseda vlády se vyznává z toho, že je mu jedno, kdo bude šéfovat Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, hlavně nechce být v rozporu se svou láskou, paní vrchní ředitelkou.
Asi dělám něco špatně. Mého muže by ani nenapadlo přizpůsobovat svá rozhodnutí mým případným ambicím mu do nich zasahovat.
A vida, Jana Nagyová to dokázala. Jaký to příklad pro české ženy!
Vyznačujíc se velmi empatickým, vstřícným, smířlivým a inovativním (jak jinak!) přístupem, obtočila si ženatého premiéra kolem prstu, generály vojenského zpravodajství vodila jako loutky a šéfové největších firem před ní panáčkovali jako poslušní psíci a zahrnovali ji drahými dárky.
Jen k manželce svého nadřízeného jaksi opomněla zaujmout pravý sesterský postoj. A už to asi nenapraví.

Pravda je totiž taková, že ženy v politice jsou úplně stejné jako muži.
Dokážou být stejně mocichtivé, stejně vulgární, stejně zákeřné. Nebo možná ještě zákeřnější.

V otázce rovného zastoupení žen kdekoliv se proto rozhodně nenechávám opít sladkými řečičkami neziskových organizací.
Ve sněmovních i jiných volbách záměrně nevolím ženy. Nechci je tam.
Ostatně, už Chrudoš říkal, že "běda mužům, kterým žena vládne". Nikoliv naopak.


29 komentářů:

  1. hezky... ja ty vysledky gender politiky vidim naprosto jasne ve Svedsku, kde jsou daleko dal... je to hruza... Sedmi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sedmi,
      kdybys měla někdy čas, mohla bys to rozvést?
      Třeba u sebe.
      Zajímalo by mne to.

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Díky.
      Ono je takových teorií, které se nekriticky přejímají, více. Nutnost vyššího zastoupení žen v politice není jediná.
      Musím říci, že ideologové feminismu jsou v tomto velice úspěšní, protože třeba o potřebě vyššího zastoupení žen v politice se prostě nediskutuje. To je přejímáno jako fakt. Pokud se o něčem polemizuje, pak o tom, jak toho dosáhnout, zda kvótami nebo jinak.
      Ale proč by mělo být více žen v politice?
      Podle mne ty, které tam jsou, projevují v % úplně stejnou (ne)schopnost jako muži. Některé jsou dobré a některé ne. Některé vyniknou (výjimky) a některé selžou.

      Vymazat
  3. Moje žena vždycky říkala, že nejlíp se jí pracovalo ve smíšeném kolektivu, případně pokud byla sama v mužském, bylo to úplně nejlepší:-) Když byla v čistě ženském (a teď je taky v čistě ženském), úplně ji to ubíjí. Její názor na většinu ženských kolegyň zde nebudu reprodukovat, ale vím, že ženský se kolikrát dokážou kvůli kravině poštěkat k smrti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak práci v čistě ženském kolektivu jsem nezkoušela a ani to do budoucna zkoušet nechci.
      V mém oboru obecně se líp spolupracuje s muži, mám ten dojem...

      Vymazat
    2. Jenomže veřejná správa i justice procházejí procesem výrazné feminisace. V justici je to trochu zpomaleno tím doživotním jmenováním, nicméně trend je zcela zjevný, nepochybný. A veřejná správa je v některých oborech ve fázi "dočišťování" - zbylých pár mužů už to ani nemůže vydržet a dobrovolně prchají.
      Milan

      Vymazat
    3. Možná ti chlapi taky prchají proto, že platy stále klesají a nároky feminizovaných žen stoupají. Ovšem abych nekřivdil ženám, i jiné náklady stoupají a kolikrát rychleji, než požadavky těch žen:-)
      Vidím to doma, např. na vyúčtování elektra:-(

      Vymazat
  4. Kvóty v politice a jinde jsou u nás přejímány z právních norem EU. Psala jsem pár projektů týkajících se získání prostředků z evropských fondů a v monitorovacích hlediscích je téměř vždy genderové hledisko (i v projektech, kde to celkem nemá smysl - např. péče o děti), stanovisko musí poskytnout (za vyčleněné peníze z projektu) některá genderová agentura (tím mají zajištěnu práci absolventi genderových oborů na humanitních školách). Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro,
      a já se vždycky divím, jaké uplatnění si absolventi takových genderových studií pro sebe představují...
      Genderové hledisko... zajímalo by mne, jak dlouho to potrvá a co se bude muset stát, aby se od takových nesmyslů upustilo.

      Vymazat
    2. Dík za informace.
      Milan

      Vymazat
  5. Jo jo, mluvíte mi z duše.
    Dnes, když velím čistě ženskému kolektivu, občas si popláču, jak já , blbka, studovala gender, a teď je můj největší spojenec náš údržbář:-)
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dito,
      sice jsem nezažila, ale chápu.

      Je zajímavé, že já jsem nikdy neměla ženu jako nadřízenou. A sama bych taky nikoho řídit nechtěla.

      Vymazat
    2. Dito, o velení ženskému kolektivu vím své a málem mi z toho posledním roce totok. Dostat do lajny sestavu sester a doktorek, kde je jednak jednotný ženský duch a současně obvyklé ženské pnutí, navíc kompetenční rozpor (lékařky vs sestry, atestované lékařky vs rezidentky, věkové rozpětí..) byl děs. A to na sestry mám dlouholetou parťačku - vrchní mého ražení, s kompetencemi provozní ředitelky :-). Vyřešila jsem to nástupem zdravotního bratra a lékaře na 0,6 úvazek. Úžasná změna! I když zase ti chlapi mají také svoje mouchy, žeano - potřebují pravidelně jíst a k našemu levelu pořádku se musí násilím dovést :-) Ela

      Vymazat
    3. Elo,
      jak jsem četla Váš příspěvek, tak jsem si říkala, že by to chtělo do kolektivu muže - a vida, už ho máte.
      Tak ještě nějakého doktora-muže.

      Mimochodem, nějak nevím, co to je "jednotný ženský duch" - a tedy ani nevím, jestli to chci vědět, radši asi ne:-)

      Pokud jde o mé povolání, dlouhodobě jsem přesvědčená, že se hodí spíš pro muže, a muži jsou v něm asi i lepší.

      Vymazat
    4. Chris, nenapsala jsem to asi pregnantně, ale Vy nečetla pozorně :-). V jednom měsíci mi nastoupil muž - zdravotní bratr i muž - lékař (termín doktor nepoužívám už moc ráda, i RSDr jsou doktoři) :-)
      Ela

      Vymazat
    5. Aha, už to tam vidím!
      Zastavila jsem se u toho zdravotního bratra, protože jsem si vzpomněla na jednoho studenta zdravotní školy, se kterým jsem tancovala v tanečních, a lékaře jsem přehlédla.
      Tak to se omlouvám.

      Ano, RSDr. jsou taky doktoři. V protokolech ze soudů se to dá docela dobře odhalit, protože obvykle si lidi píšou JUDr., RNDr. nebo MUDr., ale RSDři. si píšou jen Dr.:-)

      Vymazat
    6. Chris, já jsem šéfku měl. Tedy dvě, jednu v minulém zaměstnání. Bylo to ale docela v pohodě, protože ta první byla skutečný expert a postavila celý systém z nuly, a ta druhá byla manažerka, která si byla vědoma toho, že technice tolik nerozumí a když jsem si na ni jako technik otevřel hubu a podle kolegů, co tomu byli přítomni, ji trošku seřval, přestala razit nesmysly, nechala nás to udělat rozumně a ještě mne pochválila, že nehledím napravo ni nalevo a natvrdo razím to, co je dobré pro ten náš produkt. Férová ženská.

      Ale většina manažerů na střední pozici je také v pohodě. To high-level manažeři jsou hrozní, protože je to banda arogantních, mamonářských jasánků.

      Vymazat
    7. Covere,
      měl jsi štěstí na osvícené nadřízené.
      Myslím, že je taky rozdíl v poměru nadřízená-podřízený muž a nadřízená-podřízená žena. Kdoví, kdyby na Tvém místě byla nějaká žena, jestli by sklidila pochvalu...?

      O top manažerech se i říká, že mají vlastnosti psychopatů, prostě dostat se na určité pozice vyžaduje určité vlastnosti, které nemusí být příjemné.

      Vymazat
  6. Pamatuji dobu kvót.
    Ve volbách do národních výborů velkých měst, okresů a krajů i ve volbách do České národní rady, Sněmovny lidu a Sněmovny národů muselo kandidovat 35 % žen (ovšem byla jednotná kandidátka Národní fronty - jednomandátové volební obvody s jediným kandidátem až na výjimku v doplňovacích volbách 1988, kdy byli ve volebním obvodu Klatovy a Domažlice postaveni proti sobě DVA kandidáti, už ale nepamatuji, zda šlo o Sněmovnu lidu nebo Sněmovnu národů) .
    Všechny byly zvoleny. (Ovšem ve volbách 1986 v okrese Brno-venkov jeden kanidát Národní fronty poslancem zvolen nebyl - leč to byl muž, nikoli žena.)
    Také bylo kvótováno, že mezi místopředsedy ONV, KNV a MěstNV měst 1. kategorie musí být nejméně jedna žena. Tedy byla a na většině těchto NV jí byla svěřena oblast služeb. No a jak to vypadalo se službami za socialismu? Kdo si to nepamatuje, může mi věřit, že dost bídně.
    Celá ta kvotace byla k ničemu, nic positivního nepřinesla.
    Dnes kvotace není a máme docela hodně starostek. Dokonce i hejtmanka už byla. A bez kvotace.
    Bez kvotací máme i schopné podnikatelky - a ne málo.
    To volání po kvótách mně přijde naprosto absurdní.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, a doporučuji tento článek:
      http://www.blisty.cz/art/73446.html
      Milan

      Vymazat
    2. Ještě bych navrhnul, aby ve kvótách byli i homosexuálové, lesbičky a transsexuálové:-)
      A taky romové, cikány nevyjímaje!!!

      Vymazat
    3. Milane,
      to jsou zajímavé podrobnosti.
      Ale na to se dá namítnout, že v tehdejších dobách se zhusta rozhodovalo jinde než ve volených orgánech, takže tam zvolení zástupci, ženy ani muži, třeba nemohli nic ovlivnit... já nevím.
      Na NV tento argument ale nejspíš neplatí.

      Od doby, kdy se v Bruselu tak tlačí ty kvóty, si více všímám, jak ženy třeba v politice působí, jestli je to opravdu taková sláva, jak nám genderoví ideologové sugerují. A nemohu přijít na nic, co by jim dávalo za pravdu. To, že existuje několik schopných žen-političek, ještě není žádný argument, maximálně argument pro to, že schopná žena se prosadí i bez kvót.

      Tady se přece kvótou dostaly do parlamentu tři poslankyně Strany zelených (měli pravidlo střídání mužů a žen na kandidátce, nebo něco takového, tuším), a skončilo to totálním rozvratem této strany, vztahů v ní, ztrátou poslaneckých mandátů, zkrátka fiaskem.
      A se ženami v byznyse, které se mají (v orgánech některých společností) také prosazovat kvótami - to mi připadá ještě horší. Alespoň od doby, kdy nejoceňovanější česká manažerka vzkázala manželovi přes novinový rozhovor, že se s ním rozvádí, on o ničem nevěděl. Tehdy jsem o tom zde psala, úplně mne to šokovalo. Jak mám potom věřit těm ideologům, že ženy přináší do politiky a byznysu něco skvělého, speciálního, zvláštního a pozitivního?

      Sejre,
      abychom se kvót na všechny všude nedočkali:-(

      Vymazat
    4. Ke kvótám žen v politice stojí za zmínku, že díky nim se dostala do vlády v roce 1970 jako ministryně školství Margaret Thatcherová. Tehdejší kvóty totiž diktovaly šéfovi konzervativců Edwardu Heathovi mít ve vládě aspoň jednu ženu. Že později zaujala jeho místo jak ve vedení strany tak ve vedení vlády už bylo samozřejmě věcí její píle, vůle a schopností, nicméně nebýt tehdejších britských kvót, možná by nikdy nedostala Železná lady možnost dát ostatním o sobě vědět.

      Mně osobně jsou kvóty z principu proti srsti. Myslím si, že do vůdčích pozic se mají dostat ženy proto, že jsou schopny si tyto pozice samy vybojovat. Nicméně jisté pozitivní výsledky kvótám upřít nelze.

      K tomu tvrzení, že by ženy měly přinášet do politiky nebo byznysu něco skvělého a pozitivního... Myslím si, že jádro pudla je jinde.
      Jak tu v diskusi několikrát padlo, čistě ženský kolektiv je "na zabití" - prostě proto, že umocňuje negativní ženské vlastnosti. Stejně to bohužel platí i opačně. V několika životních etapách jsem měla tu čest působit v téměř mužských kolektivech a žádná výhra to nebyla (a navíc to čistě mužský kolektiv nebyl, protože jsem mezi nimi byla já jako žena) - soupeření místo spolupráce, vulgarismy, nepořádek, absence smyslu pro detaily.. Osobně jsem zastáncem smíšených kolektivů.

      A pokud se smíšený kolektiv osvědčil jako optimální ve většině případů a situací, kterými jsem osobně prošla, proč by to mělo platit zrovna v politice jinak?

      Ivana

      Vymazat
    5. A ještě bych k tomu dodala, že obdobné pravidlo o zastoupení žen razí i můj známý, který působí jako projektový manažer v oblasti IT. Když sestavuje pracovní tým pro IT projekt, zásadně do nich umísťuje určité procento žen, protože takový kolektiv zkrátka funguje jinak - lépe. A jakože v IT businessu je o ženy celkem nouze.

      Ivana

      Vymazat
    6. Ivano,
      nechci zpochybňovat, že smíšený kolektiv může být efektivnější.
      Ono to asi taky platí podle oborů.
      Např. nevím jaký by na to měli názor třeba vojáci, kdyby se mohli anonymně vyjadřovat, nevím, jestli jsou ženy v armádě takový přínos.
      V politice přínosem být mohou, tedy některé ano a jiné ne, ale to nic nemění na tom, že pokud toho dosáhneme uměle, tak to nepřinese nic dobrého.
      A to už nemluvím o tom, že se mají ty kvóty vnutit soukromým společnostem. Tam už si vůbec nejsem jistá, protože kdyby to bylo o tolik efektivnější, tak by ženy ve vedení už byly více zastoupeny i bez kvót. Kromě toho jsem neviděla žádná data o tom, že by společnosti vedené více ženami byly úspěšnější než ty, které mají vedení složené jen z mužů.

      Vymazat
    7. Ženy jsou ve vedení soukromých společností zastoupeny celkem zhusta. Nemyslím zrovna pozici generálního ředitele, to je pozice, která odpovídá spíš vizionářským typům a nevyžaduje řešit věci do detailu (tedy odpovídá spíše mužům), ale o takové finanční ředitelky nouze podle mých zkušeností není. A firmy, které mají jako finanční ředitelku ženu, mají v účetnictví pořádek :).

      Tím rozhodně neobhajuji kvóty pro soukromé společnosti.

      Ivana

      Vymazat
  7. Paní Christabel, i tehdy se rozhodovalo ve volených orgánech. Ony i ty stranické orgány i ty národně frontovské orgány byly voleny. Rozdíl byl ale v tom, že do funkcí se nikdo nenabízel sám, ale byl nějakou skupinkou vybrán a vyzván ke kandidatuře a když odmítal, byl všelijak donucován. A když už někdo kandidoval, byl většinou zvolen (v různých složkách Národní fronty s různou mírou jistoty). A jeho kandidatura byla elektorátu předkládána vždy nějakým orgánem, v některých případech i vyšším. Stranické zákulisí tehdejší doby zas tak dobře neznám, jsem obeznámen se situací v národních výborech (velmi dobře) a v některých složkách Národní fronty a v trošku i v orgánech Národní fronty. Ale je to dávno, už také zapomínám, a byl jsem tehdy ještě dost mladý ... Jistě a spolehlivě ovšem vím, že to, co se o té době dnes uniformně předkládá k věření, není pravda - pravdy je v tom minimum. Ale to by bylo na jinou a delší diskusi.
    Věci se týkají kvóty. Tehdy se ve volbách do národní výborů, ČNR, SL a SN kvótovalo mnohem více než jen ženy. Kvóty byly na mládež do 35 let věku (30 %). Dále pak na zastoupení dělníků, družstevních rolníků a "ostatních". Kvóty byly na zastoupení politických stran (v zásadě na okresní a vyšší úrovni platilo 44-5 % KSČ, 4-5 % ČSL a 5-6 % ČSS, bezpartijních 30-35 % - byly různé místní odchylky). Pak se také rozepisovala kandidátská místa na jednotlivé složky Národní fronty - a to se právě dělo v orgánech NF a samozřejmě to bylo jinak na místní úrovni (kde to na venkově obsazovali všechno hasiči, myslivci, fotbalisti, SSM a ČSŽ /svaz žen!/) a jinak na okresní a vyšších (kde bylo vysoké zastoupení nejen ČSTV a ČSŽ, ČSVTS, Svazarm apod.) V NF bylo cca 46 organizací (s drobnými odchylkami v jednotlivých okresech) a všechny musely být ve ve vyšších zastupitelských orgánech zastoupeny - aspoň jedním členem.
    KSČ, jak uvedeno výše, měla vždy méně než 50 % mandátů. Její převahu v zastupelských sborech ale zajišťoval takový fikaný trik: řada těch zástupců jiných složek národní fronty byla členy KSČ (ale kandidovali třeba za ČSTV nebo Svaz družstevních rolníků), takže ve skutečnosti pak byl podíl podle stranické příslušnosti 64-70 % ve prospěch KSČ, přestože oficiální statistika hovořila jen o 45 % mandátů pro KSČ. Ostatním dvěma stranám v použití tohoto triku zabraňováno nebylo, avšak jinostraníci nemívali v jiných složkách NF dostatečnou posici, aby za ně mohli kandidovat, takže to bylo dosti výjimečné.
    No tak to bylo jen takové úzké okénko do způsobu fungování veřejné správy v dobách ústavně zakotvené vedoucí úlohy KSČ. Kvóty jí pomáhaly zastírat její pevné držení moci.
    (Co se pamatuji, tak na "našem" KNV, kde jsem dělal subalterního úředníka, ženy členky KSČ v listopadu a prosinci 1989 svou stranu nezradily, na rozdíl od mnoha členů KSČ. Ještě štěstí, že ty kvóty nebyly vyšší. Jednání zastupitelstva bylo v těch měsících po úmorné nudě předchozích let docela zajímavé a napínavé.)
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      díky za zajímavé informace, jak to dřív chodilo.

      Vymazat