pátek 6. června 2014

Kávový smír

Na soustředěnější psaní nyní nacházím čas jen obtížně, ale bez psaní je mi smutno.
Proto si sem zaznamenám, jak to bylo dnes u soudu.

Cestou na to jednání jsem se trochu podivovala, že jdu v pátek k soudu. V pátek se tady u nás dříve nesoudilo. Ale minulý pátek jsem musela na hlavní líčení, tento týden jdu pro změnu na civilní jednání a před soudní budovou vidím eskortní vozidlo, což znamená, že dnes se jedná dokonce i v nějaké vazební věci. Co se to děje?! Pátek už asi není malá sobota?

Ve věci šlo o poměrně rozsáhlé vypořádání spoluvlastnických vztahů. Jedno jednání už proběhlo, ale to jsme si jenom řekli, že se nedomluvíme, a soudkyně se rozhodla, že se pokusí získat přehled o některých majetkových položkách, než se budou nařizovat drahé znalecké posudky. Věděla jsem, že nás tahle starší, velmi zkušená soudkyně, které spor připadl, bude vést ke smíru dost razantně, protože tohle soudit by bylo zdlouhavé a ... komu by se do toho chtělo?
Pamatuji si, jak už před lety řekla u jednání o určení výživného účastníkům něco ve smyslu "dohodněte se, já stejně vím, co mi tady povíte, mohla bych to protokolovat rovnou, ještě než to řeknete".

Čekáme tedy před jednací síní, žalovaná protistrana s advokátem, naštěstí s jedním z těch seriózních, ze sousedního města a ze staré gardy. Můj klient se z jednání omluvil, protože nechtěl jitřit emoce, ve věci totiž nejde jen o majetek, ale i o určité osobní vyhrocené vztahy. Ale to nevadí, mám všechna potřebná zmocnění a jeho stanovisko znám.
Když si během čekání s právním zástupcem protistrany vyměňujeme názory na vhodné vypořádání celé záležitosti, vypadá to, jako bychom mluvili každý jinou řečí. Jedna strana nechce platit nic a ta druhá požaduje sedmimístnou částku. Tomu se v soudní síni říká "velký prostor ke smíru".

A pak přišla zapisovatelka a s úsměvem nám oznámila: "Paní předsedkyně vás prosí, jestli byste přišli k ní do kanceláře." Hm, co to? Do jednací síně ne? Tak dobře. Posbírali jsme svoje věci a nechali se dovést o patro níž, do prostorné rohové místnosti.
Paní předsedkyně si nás posadila ke stolečku, aby na nás pěkně viděla, mne na jednu stranu, žalovaného a jeho právního zástupce naproti, všichni jsme vytáhli spisy, papíry, tužky a kalkulačky a začali pracovat.
Brali jsme jednu položku po druhé a u každé z nich soudkyně určila zhruba ocenění, které pokládá za reálné; obvykle nastřelené mezi tím, co strany požadovaly, protože u jedné každé položky měla jedna strana zájem na ocenění co nejvyšším a druhá na co nejnižším.
Dohadovali jsme se u toho, ale nijak zle, asi tak, jak se dalo očekávat, navíc soudkyně byla dostatečně autoritativní a postupovala tak, že se ani jedna strana nemohla cítit oceněním příliš poškozena.
Když jsme se u jedné položky ale opravdu neshodli, na chvilku se zamyslela a zeptala se: "A víte co? Nedáme si kafe?"
Právní zástupce protistrany řekl, že on by si určitě dal, protože ještě neměl, já jsem sice měla, protože jít na náročné jednání od devíti ráno bez kofeinového dopingu by nebyl dobrý nápad, ale přitakala jsem, že si také dám, a tak jsme dostali výborné lahodné espreso a pracovali dál.
Káva mne příjemně naladila, ale naštěstí ne natolik, abych přehlédla, že jsme ve výpočtech udělali velkou chybu v neprospěch mého klienta. Když jsem na ni upozornila, poznala jsem, že právní zástupce protistrany si jí všiml také, ovšem nic neřekl. Ale rozhodla jsem se, že mu to na serióznosti neubírá, protože přece nemůže upozorňovat na to, že výpočet vychází pro jeho klienta příliš příznivě.
Z jednání vyplynulo nějaké číslo, které by mělo být smírnou částkou. Nelíbilo se mi, ale myslím, že se nelíbilo ani protistraně. Což znamená, že by to mohl být slušný smír, protože správným smírem v podobných věcech se cítí ukřivděné obě strany.

Reptali jsme proto všichni, my právní zástupci trošku méně, protože nám bylo zřejmé, že to je prostě kompromis, žalovaný trochu více, a tak mu soudkyně udělila jedno ukázkové poučení:
"Pane žalovaný, když tady na papír napíšu tuhle částku a budete se teď pět let soudit, tak po těch pěti letech určím rozsudkem tutéž částku, ale bude to obě strany stát spoustu dalších peněz na právních službách a znaleckých posudcích."
Bohužel měla asi pravdu.
A tak jsme dostali ještě několik dnů na rozmyšlenou a neformální předvolání na příští týden.
Mimochodem, zase do kanceláře.


29 komentářů:

  1. A tohle se mi vůbec nelíbí.. Mohli jste se takhle domlouvat v kavárně na náměstí, nebo u Vás v obýváku. Když jste na oficiální půdě, má to být oficiální. Vedené stejnými slovy, nebo ve stejném duchu, třeba. Nic o soudnictví naštěstí nevím, ale pocitově to vnímám jako odporné citové vydírání soudkyně (to sezení u ní v kanceláři, kafe atak..). Být chirurgem, tak také neoperuji doma v koupelně. Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      ale byli u toho všichni, kdo tam měli být, tedy kromě zapisovatelky, které jsme ušetřili čas, protože dohadování o smíru se protokoluje jenom stručně. Třeba se licituje 45 minut a v protokole se objeví věta "soud se neúspěšně pokusil o smír mezi účastníky" a to je vše. Takže ta zapisovatelka tam sedí celkem zbytečně.
      Jinak to probíhalo stejně, jako bychom byli v oficiální jednací síni, úplně jsem si představila, že by s námi naprosto stejně jednala v soudní síni, v taláru a ze svého vyvýšeného místa. Jenom bez toho espresa:-)

      S tou operací to není přesné přirovnání, v koupelně to dělat nelze z praktických důvodů, jednání o smíru v kanceláři nic nebrání.
      Ještě bychom mohli řešit, jestli to není porušení zásady veřejnosti, ale ono bylo zjevné, že na tohle jednání se žádná veřejnost nedostavila, a kromě toho to bylo nařízeno do tak malé jednačky, že se tam stejně skoro žádná nevejde.

      Ad vydírání... neřekla bych tomu citové vydírání. Ale když prostě chcete ty rozhádané účastníky dovést ke smíru, tak na ně je potřeba jít razantně, jinak se v tom fakt budou všichni babrat celé roky.
      Ona se ta soudkyně mohla pokusit o smír jenom formálně, zkusit to, vzít na vědomí, že dohoda není, a začít soudit, nařizovat posudky a utrácet peníze, které zaplatí účastníci. Jenomže ona ten pokus o smír nevzala formálně, ale skutečně to zkusila (to je jasné, že ani jí se do toho sporu nechtělo, ale to na věci nic nemění).

      Vymazat
    2. Elo, podle množství pooperačních komplikací si někdy myslím, že některé operace se odehrávají v ještě horší cimře než je koupelna....

      Mne spíš fascinuje, že se v pátek nesoudí. Proboha proč? My normálně úřadujem i v pátek (byť je kratší pracovní doba), dost často úřadujem i večer (třeba některá jednání o územních plánech se svolávají od čtyř) a občas něco kolauduju i v sobotu nebo neděli (lufťáci).
      Teď už začínám chápat, proč můj podnět na dořešení dědictví leží u soudu už přes dva roky....

      Vymazat
    3. Sejre,
      no jak vidíš, tak už se v pátek soudí:-)
      Spíš jde o organizaci práce - protože soudce soudí třeba 2-3 dny v týdnu a zbylé dva má na psaní, protože musí taky někdy vyhotovovat rozhodnutí, studovat spisy a podobně. A tady to bývalo organizováno tak, že většinou se jednalo jen pondělí až čtvrtek a na pátek se jednání nenařizovala. Je to podobné úředním dnům na úřadech, kdy jsou některé určeny primárně pro jednání s veřejností.
      Kromě toho hraje v trestních věcech roli i ekonomická stránka věci, protože zde není vazební věznice a vazebně stíhaní obvinění se vozí odjinud. A tak bylo pravidlem, že eskortní den je třeba úterý a čtvrtek, a vazební věci se nařizovaly na tyto dny, kdy přivezli z věznice obviněné najednou. Když bylo jednání ve vazební věci jiný den, musela jet mimořádná eskorta.

      Vymazat
    4. A mimochodem, spousta věcí se vyřeší bez jednání, často právě dědické věci, když není spor, nebo záležitosti výkonu rozhodnutí, na ty často není třeba jednání nařizovat.

      Vymazat
    5. Tak to už tuplem nechápu, proč moje podání nikdo nevyřídí. Asi budu muset zdvihnout telefon a začít se poptávat a být vlezlý a nepříjemný a neodbytný.

      Vymazat

    6. P.S.
      Mi by jenom stačilo, aby pozemek konečně vlastnil někdo živý, místo Franty Růžičky, kterej umřel v roce 1942 na tuberu, a po kterým zbyl jediný dědic, jehož nacionále jsem soudu naservíroval na podnose. A já to od něj koupím, páč parcela je skoro neodbytnou součástí mýho gruntu;-)

      Vymazat
    7. Jé, lžu jako když tiskne!!!!!!! Předchozí reakci dementuji!!! Soud už rozhodl, resp. předal to notářce, která na konci loňského roku rozhodla a parcelu převedla na již dávnou mrtvou osobu, manželku po Frantovi Růžičkovi. Úžasné a veliká krása!!! Tohle mne stálo cca 4000,-, několik cest do Plzně, pugét růží pro ženskou na katastru a výsledek nula!
      Nevím, jestli se mám smát nebo brečet:-(((((

      Vymazat
    8. Sejre,
      pamatuju si, jak se nám tady nějaké dědické řízení (dodatečné) zaseklo, asi čtyři nebo pět měsíců se v tom nic nedělo, tak jsem začala zjišťovat, co s tím je, a přišlo se na to, že to někam založili, nevím jestli u notáře nebo možná na soudě. Tak to zase vynesli na světlo, dali do koloběhu a za chvíli to bylo vyřízené. Ani pugét nikdo nechtěl:-)

      Vymazat
    9. Pugét byl pro pani, která mi velmi rychle opatřila historické dokumenty.
      Ovšem netušil jsem, že mám nejspíš vyrazit s obálkou za notářkou, protože mi hlava nebere, jak může dědictví pořešit tak, že dědicem je mrtvá osoba:-((

      Vymazat
    10. Asi šlo o nějaké staré dědictví, které nabyl někdo, kdo mezitím zemřel?
      Protože platilo, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, tak se u těch starých dědictví může stát, že dědicem je člověk, který už také nežije, a musí se potom doprojednat dědictví ještě po něm.
      Je to otravné papírování, já vím.

      Vymazat
    11. Bylo, pán umřel v roce 1942, jeho žena asi v roce 1950, dědicové po ní umřeli někdy v roce 1990 a zůstal jediný dědic, kterého jsem vypátral.
      Podle toho, co píšeš, budu muset zkusit oslovit notářku, aby znovu doprojednala dědictví po ženě původního zůstavitele, ta ho za cca 3 roky projedná, přiklepne zase dalšímu mrtvému a tak dále a tak dále a možná někdy v roce 2086 si dobereme k poslednímu žijícímu dědici, který mezitím umře a zahradu sežere stát, kterej mi ji obálkovou metodou prodá. Opravdu skvělé:-(
      Papírování mi nevadí, vadí mi peníze, které to stojí a ta bezmoc, kterou cítím.
      Popsal bych problém parcely na blogu, ale je hrozný horko, nejsem schopen vůbec nic...

      Vymazat
  2. Dva kluci se porvou a v ředitelně je jim nabídnut smír. „Podejte si kluci ruce a slibte mi, že budete kamarádi a nebudu si sem volat vaše rodiče.“
    Myslíte, že na neoficiální půdě, třeba u tovární zdi za školou by pan ředitel působil výchovně lépe?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že záleží na osobnosti a autoritě ředitele.

      Vymazat
  3. JaPe: Ta kancelář se mi líbí. Důležitá je podstata (soudce musí jednat s oběma stranami zároveň, nesmí -- vyjma sdělování ryze technických údajů -- se vybavovat jen s jednou z nich), ne formality (kancelář, anebo jednačka). Ostatně v U.S. je setkání soudce se zástupci stran v jeho chambers běžné. (Nutno ještě dořešit problémy typu veřejnost jednání apod.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JaPe,
      souhlasím. Tentokrát bylo jedno, jestli se bavíme tam nebo tam.
      Zrovna v téhle věci, kdy bylo úplně jasné, že slušný smír je vhodné řešení pro obě strany, protože druhá varianta je několikaletý soudní spor, který skončí remízou, to bylo rozhodně ku prospěchu věci.
      Bylo zřejmé, že je potřeba jen vhodný prostředník, který povede strany ke smíru. Takže jsem byla ráda, že se toho soudkyně ujala.
      A ani jsem se jí nedivila, taky bych z toho na jejím místě nechtěla mít nesmyslnou tahanici s x znaleckými posudky, když to můžu se stranami vyřešit smírem.
      Ale ten smír ještě není uzavřený, tak uvidíme:-)

      Vymazat
  4. "právní zástupce protistrany si jí všiml také, ovšem nic neřekl. Ale rozhodla jsem se, že mu to na serióznosti neubírá, protože přece nemůže upozorňovat na to, že výpočet vychází pro jeho klienta příliš příznivě ..."

    Ehm, to jako vážně ? Co na to třeba etický kodex ?

    (1) Advokát je [b]všeobecně povinen poctivým, čestným [/b]a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.

    (3) Projevy advokáta v souvislosti s výkonem advokacie jsou věcné, střízlivé a [b]nikoliv vědomě nepravdivé [/b].

    (2) Advokát nesmí v řízení uvádět údaje, ani navrhovat důkazy, o nichž ví, že jsou
    nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta.


    Ohýbat se ona ustanovení v etickém kodexu dají různě, nicméně advokacie a autobazarnictví jsou zřejmě jediné dvě oblasti oblast, kde se takové jednání považuje za poctivé a čestné. Zbytek společnosti to (podle okolností) považuje za podvod či zlodějinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Úkolem advokáta je vyhrát a za to ho klient platí. Až budete v maléru, také nebudete chtít po advokátovi, aby pomohl zajistit Vaši spravedlivou a čestnou porážku, ale aby Vám pomohl z toho maléru.

      Smyslem "etického kodexu" není ovlivnit chování advokátů k lepšímu, ale umožnit advokátům odmítat požadavky klienta (a tedy i klienta samotného), který se mu nelíbí nebo ho nutí dělat předem prohrané (a pověst ubírající) věci.

      Milan

      Vymazat
    2. Milane, s tímto přístupem je pak O.K. i krádež dokumentů ze spisu a vyhrožování protistraně. Vše pro klienta. Účel světí prostředky ? Kodex je jen dalším zbytečným cárem papíru, který platí jen, když se to silnějšímu hráči hodí ?

      Když se obchodník splete a špatně spočítá cenu, tak ho na to taky upozorním a to ikdyž jako zaměstnanec mám primárně hájit pokladnu své firmy. Tomu se v obecné mluvě říká slušnost a poctivost. Advokátní jazyk asi termíny slušnost a poctivost vykládá poněkud jinak. Ovšem proč mě nepřekvapuje, že etický kodex platí, jen když je potřeba najít hůl na politicky nepohodlného advokáta ...

      Advokát má pro svého klienta maximum vybojovat kvalitní argumentací. Chápu, že protistranu nebudete upozorňovat na informace, které nemají nebo kterých si nevšimli, ale neupozornit ji na chybu ve výpočtu, to mi přijde hodně mimo pojmy "čestné a poctivé".

      Vymazat
    3. Pefi, já nejsem advokát.
      A nepíšu, jak to má být, ale popisuji, jak to je.
      Milan

      Vymazat
    4. Pefi,
      byla jsem zvědavá, jestli si někdo té mé lehce kontroverzní poznámky všimne.

      Představte si, jak by ten advokát vypadal, kdyby soudkyně řekla: Tak mi vychází, že nebudete platit nic", a on by začal "Ale ne, paní předsedkyně, můj klient má přece platit majlant". Navíc před klientem. To nejde.
      Od toho, aby ten výpočet nebyl v neprospěch mého klienta, jsem tam přece já.
      On nic neříkal, podle mne byl trošku překvapen, jak to soudkyni vychází, to přehlédnutí ve výpočtech udělala totiž ona. Hned se mi to nezdálo, protože jsem si říkala, že to mělo vyjít jinak, chvíli jsem čekala, co se bude dít, a pak jsem požádala, bychom se vrátili k poslednímu kroku toho výpočtu. A opravili jsme to.
      Krádeže dokumentů ze spisu, vyhrožování protistraně, to je jednání z úplně jiné kategorie - je to zakázané.
      Ten advokát protistrany měl u soudu nějakou úlohu, a to hájit zájmy svého klienta. A to činil. On tam nebyl pro mého klienta, jeho úkolem nebylo hájit zájmy protistrany.

      Milane,
      já si nemyslím, že úkolem advokáta je vždy vyhrát. Jsou spory, které vyhrát nelze, a přesto se musí vést. Úkolem advokáta je hájit zájmy klienta a vybojovat pro něj co nejlepší výsledek.

      Vymazat
    5. Dobrý den (jakkoli dobrý den není oslovení :),

      souhlasím s Christabel. Pokud by si to člověk představil z toho pohledu, že je klientem, v jehož prospěch hovoří početní chyba soudce, a jeho advokát by žádal, aby byla částka přepočítána, těžko říct, jestli by ocenil, že advokát jednal čestně. Uvedená ustanovení etického kodexu bych nevztahovala k tomu, že by advokát měl svým čestným jednáním pomáhat protistraně, od toho má protistrana vlastní rozum a právního zástupce.

      Jinak kávový smír považuji za výborný nápad. Z několika případů, kdy naše kancelář zastupovala klienty v případech vypořádání (ať už SJM či podílového spoluvlastnictví), jsem zjistila, že tyto spory nemívají vítěze. V extrémním případě se strany neústupně soudily o soubor drobných movitých věcí, nakonec se ke každé věci vypracovaly posudky, vyslýchali svědci, náklady na všech stranách rostly, a po šílených osmi letech tahanic se věc vrátila k okresnímu soudu, neboť v řízení nebylo dostatečně prokázán režim "pěti knih v kožené vazbě".

      Smíry, byť se možná zdají nevýhodnými kompromisy, považuji obecně za rychlé a v řadě situací dobré řešení, neboť účastníkům z dlouhodobého pohledu ušetří nejen finance, ale i čas a osobní klid.
      A v neformálním prostředí se prostě dosahují snáz, což myslím dokládá i rozmach mediace.

      Hanka

      Vymazat
    6. Hanko,
      přesně tak.
      Těžko na základě kodexu vyžadovat aktivní jednání ve prospěch protistrany.

      Hádání se "o vařečky" je opravdu zbytečné, naštěstí se s tím moc nepotkávám, většinou se podaří uplácat nějaký smír, který sice obě strany nesou úkorně, ale nakonec je to pro všechny lepší než x-letý spor.

      Zvolený popsaný postup při jednání o smíru mne nijak neuráží.
      Mediace u nás zatím moc neletí, takže jsem ještě nemohla zhodnotit, jak to funguje v praxi.

      Vymazat
  5. Moje advokátka je ve věci mediačního řízení sporů velmi angažovaná, strká mi to do všech smluv.

    A jen lehce na okraj tématu - dcera mé kamarádky, která se po několika letech bezdětného, ne moc funkčního manželství rozváděla, mi minule popisovala, jaký to byl horor. On milenka, jí se ulevilo, že mají důvod, ona odešla ze zařízeného bytu, nechala mu tam vše, jak leželo, nenárokovala si nic, vzala si pár osobních věcí a psa. Péči o psa pak řešili několik týdnů, závěrem krvavého jednání byla střídavá péče. Střídavá péče o labradorku. Při předávkách si předávají oblíbené hračky, žrací misku, pelech, zdravotní záznam. Divím se, že si neplatí jeden byt navíc, kde by se k psovi stěhovali ob týden. Pražskou/českou mentalitu vzhledem k zvířeti typu pes prostě nikdy nepochopím. Resp. pochopím. Rusáci chlastaj, Slováci se perou, Maďaři žerou, Češi venčí :-) Každý má nějaký ventil. Tak zrovna tohle bych asi v zasedačce s kafem projednávat snesla :-)
    Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      možná Vám do smluv spíš dává rozhodčí řízení, tj. dohodu, že případný spor se nepředloží klasickému soudu, ale soudu rozhodčímu, tzv. rozhodčí doložka.
      O střídavé péči o psa jsem už někde slyšela jako o totální kuriozitě, nenapadlo mne, že někdo to vážně provozuje.
      A zdravotní záznam...! To už je vážně moc. Já rozhodně jsem příznivcem takového přístupu ke zvířatům, ale proti gustu...

      Vymazat
  6. Jo, kafe, to je bezva vec! Ale musi to bejt "dobra brazilska kava", ne zadna standardni smes, nebo, nedej boze, instant! :)
    Asi vedci jeste nevyzkoumali vsechny ucinky kofeinu, protoze poctive pripravena kava na arabsky zpusob (horka jako slunce, cerna jako peklo a sladka jako laska; pripravena samozrejme v dzezve) dokaze rozjasnit den!

    P.S. - sleduju to tu stale, jen moc nekomentuji - v nove praci nemam tolik casu, kolik bych chtel a doma se snazim taky konecne neco delat, kdyz byvam doma uz pred patou...! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, "dobrá brazilská":-)
      Já piju asi jakoukoliv kromě turka.
      Si vzpomínám, jak návod na super kávu publikoval nedávno Sejra, tak jsem šla do sebe a postupně se lepším.

      Vymazat
  7. Milá Christabel,
    objevila jsem váš blog náhodou a skládám poklonu, moc se mi líbí, čím dál víc... no, jestli ono to nebude tím, že profesně, věkově a možná i jinak toho máme hodně společného :-). Jsem z druhé strany barikády, ta od toho soudu :-), a kávový smír považuju za výborný nápad, dokonce bych neuvěřitelně na našem soudě viděla místnost, která by byla přívětivá, ve které by se daly uzavírat kávové či čajové smíry, vyslechnout dítě, být osobnější - naše kanceláře pro tento účel bohužel moc nevyhovují. A vlastně doufám, že jste smír uzavřeli, a taky doufám, že bude psát víc a víc, i od soudu, ať vím, co zlepšovat, pohled zvenčí je nesmírně užitečný.

    Ukládám stránky do oblíbených a popřemýšlím, pod jakým jménem se tu zaregistrovat :-).

    Zatím díky a pěkný den přeju.

    Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko,
      vítejte zde. A děkuji, je to moc milé!
      Psát budu, už se těším na normální režim, teď v létě jsem to trochu zanedbávala, vlastně jsem v srpnu nechtěla psát vůbec o právních věcech, ale stejně jsem to porušila.

      Smír jsme uzavřeli, i můj spis už je uzavřený:-)
      A když jsem předávala rozsudek klientovi, dostala jsem (kromě palmáre) jako poděkování květiny.
      Jenom bych podotkla, že k tomuhle, co jsem popsala, je také potřeba mít v řízení vhodné advokáty, nejlépe ty "ze staré školy" (nejde o věk, samozřejmě), kteří chápou souvislosti. Nedovedu si představit něco takového dělat s nějakým ultrachytrým obecným zmocněncem nebo nějakým "pražským" střelcem, kterému nejde o klienta, ale o počet úkonů. Asi také ne každý soudce má tak autoritativní přístup a zároveň dostatečný respekt, aby to zvládl.

      Také přeju pěkný den!

      Vymazat