sobota 28. června 2014

Manon je motýl, Manon je včela...

Co se mi vybaví, když slyším tyto verše?
Snad Nezvalova báseň o rozmarné Manon Lescaut a jejím milenci, rytíři des Grieux?
Ale ne.

Vybaví se mi český muzikál Ladislava Rychmana a Vratislava Blažka Starci na chmelu. Legendární film, který byl natočen před padesáti lety a který jsem před několika dny asi popadesáté shlédla. Zamilovaný student Filip v něm Nezvalovu báseň recituje do ticha horké letní noci.

Je to můj nejoblíbenější český film.
Obdivuji na něm mnohé. Scénář, dobře vykreslené postavy i atmosféru, texty písní, choreografii scén, dobové a přesto nadčasové kostýmy. Úchvatný herecký výkon mladého Vladimíra Pucholta, který musí ocenit každý, kdo byl někdy zamilovaný k prasknutí srdce.
Obdivuji příběh, zasazený do obyčejných kulis, v němž se vlastně dějí obyčejné věci. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, oč ve filmu jde, a stále v něm nacházím něco nového.

Pokaždé, když ten film vidím, znovu mne udiví, že něco takového mohlo vzniknout na začátku 60. let. Určité politické i umělecké rozvolnění se mi spojuje až s koncem této dekády, ale asi to tak nebylo:
  • "Buduju. Čím víc veřejně buduješ, tím míň se ti dívají do soukromí," vysvětluje Honza Hance.
  • "To je chlapec, který ví, že studuje za dělnické peníze," chválí Filip ironicky Honzovy výkony při česání chmele.
  • "Takhle končí hnusní individualisti," odplivnou si Filipovi spolužáci, když jej nechávají svázaného v lese.

A další a další věty a texty písniček se mi vybavují samy od sebe.
  • "Chytří  hoši si berou co jim patří..."
  • "Hanko, já s tebou chci chodit, do smrti chodit." "Do smrti ne, koupíme si motorku."
  • "Teď už to můžu říct. Až do včerejška jste nám všichni strašně křivdili. Dnes už nás soudíte právem."
  • "Snad je nelituješ?" "Ne, já mu strašně závidím."

Při scéně, kdy Filip brání květovaný závěs, za kterým se tiše koupe Hanka, kdy brání její čest, odhodlaný se třeba zabít... věřím mu to naprosto a vždy znovu se mi málem zastaví srdce.

Je zajímavé, jak se za padesát let změnila sexuální morálka. Ale je mnohem zajímavější, že i nyní, kdy se vztahy pojímají úplně jinak, promlouvá příběh Filipa a Hanky s nezměněnou intenzitou. Není to jen příběh o právě probuzené lásce, ale také o vzájemné odpovědnosti, která s láskou povstává.

"Tak jeden mladík s jednou slečnou
se spolu sešli na trati,
kéž dojedou až na konečnou,
kéž na trati se neztratí."

Kdo by jim nezáviděl?

PS.
Před několika dny, kdy jsem film opět viděla, zkusila jsem si představit, jak to s Filipem a Hankou asi pokračovalo. Jak se vyvíjely jejich osudy dál?
A napadlo mne... jestli charismatický intelektuál Filip, který čte praktické a kultivované Hance Senecu, zatímco ona mu plete svetr, jestli ti dva nejsou předobrazem jiného páru, nejprve disidentského a potom...
To ovšem nemohli Vratislav Blažek a Ladislav Rychman tušit.

8 komentářů:

  1. To je zajímavý, jakmile se v nějakým filmu zpívá, okamžitě k tomu filmu mám averzi. A muzikály, ty nemám rád vůbec. Asi to souvisí s hudební výchovou ve škole, kde jsme místo povídání o muzice apod. jenom zpívali. Teda, ostatní zpívali. Já to měl zakázaný a ještě jsem si vždy vyslechl výčitku, jak je možný, že chodím do hudební školy a neumím zpívat. Soudružce učitelce ani přinejmenším nevadilo, že do tý hudebky chodim hrát na trubku;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám spíš averzi k filmům, kde se střílí.
      Zpívání mi nevadí ani v nejmenším, na muzikály se dívám ráda.
      Ale sama zpívat neumím a zásadně to neprovozuji, když mne může někdo slyšet:-)

      Vymazat
    2. Nejhorší je, když chci zpívat hornickou hymnu (či jiné hornické písně) - já bych tak rád, ale jak se mnou zpívá někdo jiný, okamžitě neladím a kazím to. Ale samotnýmu mi to jde - obzvlášť při nějaké těžké práci;-)

      Vymazat
  2. Těžko vybrat film, který považuji za nejlepší. Je jich mnoho. Starci jsou jistě dobří, ale za nejlepší bych je nepovažoval. Jenomže ono hodně záleží na osobním ladění diváka, nikdy to nemůže být objektivní hodnocení.
    Ale téma kulturního rozmachu v 60. letech je zajímavé a plodné, ale nemám teď zrovna čas to rozebírat. Ovšem kdo se tím chce zabývat, tomu doporučuji začít u změn právního řádu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      vzpomínám si, že jste zde jednou už psal o drastických změnách právního řádu na začátku 60.let. Když se to všechno seřadí vedle sebe, tedy nové zákoníky, tak je vidět, že to byla velká změna.

      Ad filmy: beru to tak, že nejlepší nerovná se neoblíbenější. Nejoblíbenější je prostě film, na který se nejraději dívám, i když jiné filmy mohou být (a také jsou) daleko lepší.
      Mohla bych samozřejmě tvrdit, že se nejradši dívám na Markétu Lazarovou (nic proti ní) a být tak za superintošku:-)

      Vymazat
    2. Nejoblíbenější je přeci totéž co subjektivně nejlepší.
      No a já mám dojem, že v těch šedesátých bylo těch pro mne skvělých filmů natočeno tolik, že nejsem schopen říci, který mám za nejoblíbenější. Snad Limonádový Joe? Nebo Bílá paní? Nevím, nevím, je jich opravdu velmi mnoho krásných, které vždy znovu shlédnu rád, ač je znám téměř zpaměti.
      Milan
      P.S. Teď se tu pár dnů neobjevím. V sobotu nás čeká velká událost. I v mém věku se ještě objevují některé krásné věci poprvé.

      Vymazat
    3. Milane,
      souhlasím, těch filmů je hodně.

      Ať se Vám velká událost vydaří, hodně štěstí!
      :-)

      Vymazat
    4. No hlavně synovi a nastávající snaše ať se to vydaří. Dík za přání. Milan

      Vymazat