pondělí 23. června 2014

Změna prostředí

Dnes ráno jsem cestou do práce viděla dva pány v tmavých oblecích, jak jdou od zaparkovaného auta k soudní budově. Nepochybně advokát a jeho klient mířili na nějaké jednání. A já jsem šla do kanceláře. Úplně mne potěšilo, že dneska nikam nemusím. Sednu si pěkně ke svému stolu, budu pít kávu ze svého hrnku, ťukat do klávesnice a vytvářet nějaký dokument podle potřeby a nálady, nahlížet do přesného znění právních předpisů, hledat jejich výklady, listovat spisy, tisknout dopisy, psát maily a telefonovat.
Prostě kancelář.

Ale advokát si nemůže jen tak sedět za stolem. Vzpomínala jsem, do jakých různých prostředí mne už profese přivedla. Je to celkem různorodé.

Samozřejmě soudní budovy. Liší se město od města. Mám pochopitelně raději ty historické, i když nejsou tak pohodlně zařízené. Třeba soud v Kutné Hoře. Na zdi visí pamětní deska, která připomíná, že tam byl souzen Karel Havlíček Borovský, a v přízemí je historicky zařízená soudní síň, v níž se ale může konat úplně obyčejné civilní jednání; vzniká pak docela zajímavý kontrast. Protipólem jsou moderní soudní budovy; vybavuji si třeba Okresní soud v Pardubicích, který na mne v tomto ohledu příliš velký dojem neučinil. Samostatnou kapitolou je potom moderní justiční palác v Praze Na Míčánkách; od počátku jsem nerozuměla jeho podivné koncepci: jako hlavní klad bylo zdůrazňováno, že soudce jde do jednací síně vlastním vchodem a nesetká se na chodbě nedůstojně s účastníky. Nechápu, co je na tom, že soudce jde do soudní síně po chodbě a přitom si případně vymění "dobrý den" s čekajícími účastníky či právními zástupci, tak strašného a nedůstojného, že se kvůli tomu musely v novém paláci vyprojektovat jednací síně bez oken? Ale já moderní architektuře nerozumím, to bude asi tím.
Slušným kompromisem mezi starým a moderním je podle mého názoru budova Krajského soudu v Praze, která je důstojná i pohodlná, i když, pravda, stále je v ní více ze starého než z nového.
Nedávno jsem také procházela kolem pražského vrchního soudu; zničehonic mi v hlavě vytanula vzpomínka na to, jak jsem tam snad před jedenácti či dvanácti lety čekala na začátek nějakého jednání. A během toho dlouhého čekání se se mnou dal do řeči urostlý příslušník justiční stráže, který mi nabízel prohlídku jednací síně, v níž byla souzena Milada Horáková. Dodnes nevím, zda to nebyl návrh vůči popravené političce poněkud neuctivý.

A pracovní výjezdy nemíří jen do soudních budov.
Co takový supermoderní svět velké pražské advokacie?
Je to pěkné, ale jen na kratší návštěvu: dát si kávu, posedět, popovídat, zmizet.
Naopak notářské úřady, kterých jsem shodou okolností v posledním roce navštívila několikero, byly většinou zařízené obyčejně a účelně.

I když obvykle jezdí klienti k nám, stane se, že se musíme dostavit my k nim. To je také pestré: administrativní budova vedle hlučné tovární haly, kanceláře v moderním logistickém komplexu nebo naopak v upraveném interiéru secesní budovy.

A pak tu máme různé úřady a veřejné instituce.
Jezdívala jsem už jako koncipientka na jednání na jednu radnici středně velkého města. Nerada, bohužel; koncentrace lidí málo chytrých a hodně nekompetentních zdála se mi tam vyšší než jinde a rozhodně vyšší, než by odpovídalo významu místa.
A co třeba nějaké ministerstvo? Z toho jsem si odnesla poznatek, že pro některé rozumné a kompetentní úředníky tam patrně platí jakýsi záhadný jeansový dresscode, jinak si to nedovedu vysvětlit. Catering je tam samozřejmě horší než u velkých pražských advokátů.
Ale je tam alespoň nějaký. V takové vazební věznici není vůbec žádný.
Návštěvy ve vazebních věznicích jsou zvláštní a zasloužily by samostatnou úvahu. Jedna neznamená nic, ale když se tam má jezdit pravidelně, řekněme několikrát ročně, nějak se dojmy z cel, mříží, zámků, uniforem a divné šedi všude kolem nastřádají, ve výsledku to pochopitelně není nic příjemného.
Šedivá barva mi připomněla místnosti kriminální policie, kam chodívám na výslechy a prostudování spisů. V policejních kancelářích je vždy více nábytku, než by bylo vhodné, nejen skříně a stoly přetékající spisy, ale také staré gauče. Kanceláře jsou specificky vyzdobené: různé vlaječky, diplomy ze střeleckých soutěží, na nástěnkách spousty úředních postupů ke všemožným úkonům, legrační nápisy a lehce vulgární obrázky či kalendáře.

Zvlášť musím zmínit úkony na místě samém, třeba ohledání spočívající v tom, že soud, účastníci i právní zástupci prolézají starou půdu. Nebo výslech téměř nepohyblivé účastnice řízení u ní doma.
A napadají mne další a další místa. Psychiatrická léčebna, kam je třeba zajet kvůli výslechu v trestní věci. Schůze jistého společenstva ve venkovské hospodě. Nebo účast u vyklizení rodiny, která neoprávněně setrvává v cizím bytě.

Jak ráda se pak vrátím k sobě "domů". Totiž do kanceláře.

16 komentářů:

  1. Jo, jo, jako technický IT konzultant už jsem prolezl kdejaký úřad. V jednom dokonce existoval kdosi jako duch druhého patra: Úředník, kterého snad družka vyhodila z bytu a tak přespával na úřadu - to už jsem zažil i kolegy z jiné firmy - ale pak ho propustili, snad do důchodu a on zůstal v budově ještě asi rok jako bezdomovec. Zřejmě to s vrátnými nějak skoulel, nebo měl klíče od bočního vchodu.

    Z jedné budovy v Belgii jsem přelézal přes plot, protože mne tam nechali místní, že ven se z budovy dostanu skrz automatické dveře i bez karty. To ano, ale zapomněli na vjezdová vrata, která se zavírala a ochranka nikde. Tak mi taxíkář pomohl s počítačem...

    Bezpečnostní rámy. Veledůležité opisování dokladů od orgána v budově, kde jsem byl po stotřicáté. A pak samozřejmě nemožnost dodržovat všechna pravidla eskort, to by ten, kdo mě tam měl na práci, sám nic neudělal...

    Kontrola kufru a výbavy služebního francouzského auta v české automobilce jiné značky, abych si snad něco neodvezl...

    Miluju fabriky, kde počítače pomáhají "dělat chleba", nejen přelévat peníze. Před nedávnem jsem nadšeně prohlížel linku vyrábějící vlnitou lepenku a krabice, kterou se mi místní chlubili.

    Karel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě jsem zapomněl, že jsem se z mateřské budovy jednou v noci musel vyprostit pomocí měšťáků, když mi večer uklízečka zamkla mezidveře na chodbě. (Vše ostatní je na kartu.) Bylo před víkendem. V on-line seznamu bylo číslo na recepci, ale ne na vrátnici... Tak jsem zavolal MP. Přišli s vrátným a mysleli si, že budou chytat loupežníka.

      Firemní průkaz přes sklo je uklidnil, ale pak musel vrátný ještě najít tu uklízečku...

      Vymazat
    2. Ty bezpečnostní rámy jsou samostatná kapitola.
      Nemám to ráda, dost si užívám, že na místním soudě tím procházet nemusím, resp. nemusím se podrobit kontrole, jen proběhnu a nechám to pípat:-)

      Vymazat
  2. Dress code je u nás složitý. Máme být slušně oblečeni, dokonce na to dostáváme peníze (2000,- hrubého ročně:-)) Jenže pak se něco děje a musíme vyrazit do terénu a běháme třeba po poli (lepší varianta) nebo po kravíně (horší varianta) a pak ty naleštěné boty a čistá košile dost překážejí. A v holínkách jsem vyloženě sexy;-)
    Přemýšlím nad netypickými místy úředních návštěv a jako nejhorší vycházejí králičí jatka, nejzajímavější asi byla žárová zinkovna; do kategorie nejzbytečnějších bych zařadil porady na ministerstvech:-)
    Ale není nad doly - škoda že tam nemohu chodit úředně a za mzdu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      taky jsem jednou skákala ve střevíčkách v blátě vedle kravína u jednoho klienta podnikajícího v zemědělství:-)

      Člověk nikdy neví. V džínách jsem do práce už dřív nechodila skoro nikdy, jednou jsem si je takhle výjimečně vzala a musela neplánovaně za kolegu k soudu a nebylo to ono.
      Zrovna dneska jsem měla neplánovaný výjezd mimo kancelář, ke klientovi, tak jsem byla ráda, že jsem se ráno nevykašlala na slušné oblečení.

      Vymazat
  3. Dress code? Co to je? 😊

    Jsem moc vděčný, že znakem naší firmy, zděděným po svém lennonovském zakladateli je velká volnost v dress code. Jeansy jsou normální, v "corpu" lze běžně vidět sportovní oblečení a nikdo se nediví. Koneckonců, mezi budovami campusu je řada sportovišť. K zákazníkovi se přizpůsobíme, je-li to nutné, ale je to i znak firmy a oboru.

    Vzhledem k proporcím, silně nekonfekční postavě a různým začínajícím neduhům jsem za to vděčný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pardon, chyběl podpis: Karel

      Vymazat
    2. Chápu, že některé instituce to nevyžadují a že někdy je neformální oblečení pohodlné. Ale nosit džíny zásadně vždy a všude, ať je tam kolik chce lidí v oblecích...:-)

      Vymazat
    3. Do banky si beru většinou černé "společenské džíny" (kalhoty spíš z klasického střihu z černé džínoviny) a společenštější košili. Občas opráším i sako a společenské kalhoty, ale škrábe to a je to děsně nepohodlné...

      Karel

      Vymazat
    4. Já už džíny úplně opustila, měla jsem dvoje z doby před dětmi, jedny jsem zničila při stěhování, ty druhé ještě někde leží na dně skříně, ani nevím kde:-) Asi se mi zdá, že mi nesluší, zkrátka jsem zjistila, že žít se dá i bez nich...

      Vymazat
  4. Chris, najdi si "Visite virtuelle du future Palais de justice de Paris par Renzo Piano", nenech se odradit kratsi reklamou a vsadim se s Tebou, ze moderni architekture porozumis.
    Jde skutecne o stavbu hodnou XXI. stoleti, ktera bude v provozu od r. 2016
    160 m vysoka dominanta o 62 000m2, hektar "lesa" na terasach, sine a kancelare zalité dennim svetlem.
    Denne tam bude pres 10 000 lidi a italsky architekt pry udelal vse pro to, aby to byla navsteva, ne-li prijemna, tedy alespon s minimem stresu...
    Prohlidkou provazi soudce v talaru a jak uvidis, o poteseni rici "Bonjour" ucastnikum nebo pravnim zastupcum neni pripraven :)
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový trochu panelák;-)))

      Vymazat
    2. ...a jen za pouhych 14 500 000 000 Kc !:))

      Je tam 90 soudnich sini, nejvetsi pro 700 lidi, vytapeno geotermicky a fotovoltaicky.
      Zamer aurora je, aby byl soud svetly, lehky, pruhledny, s maximalne dematerializovanymi spisy, otevreny mestu, zkratka antitezi soudu starych, tmavych a hermetickych. I kdyz i ty neoklasicistni s korintskymi kolonami maji svuj puvab.
      Doufejme jen, ze nebude az prilis pritazlivy pro delikventy :).
      MaB

      Vymazat
    3. Tak jsem si to prohlédla, pěkný domeček:-)
      Ta teráska taky není špatná:-)

      Nechápu, proč na Míčánkách museli udělat jednačky bez oken.
      Možnost nahlédnout třeba zde:
      http://jdem.cz/bga4a5

      Vymazat
    4. Uf, uplně si přectavuju ten pitomej vzduch v tý jednačce, co je na fotce v odkazu.

      Vymazat
    5. Já jsem tam vždycky byla jen na nějakém jednání cca do hodiny až dvou, naštěstí jsem tam nemusela trávit třeba celý den.
      Ale už sama myšlenka tolika místností bez oken v jedné budově mi přijde zvláštní.

      Vymazat