středa 30. července 2014

Cosmo šestatřicítka

O víkendu jsem měla příležitost prolistovat si poslední číslo časopisu Cosmopolitan. A asi to budu dělat častěji. Protože hlavní dojem, který si z jeho četby odnáším, je nesmírná vděčnost, že už mi není dvacet.

Časopis Cosmopolitan je určen pro ženy zhruba ve věku 20 až 30 let. I já jsem jej před deseti či dvanácti lety četla docela často. Tehdy jsem si myslela, že je to povrchní, ale zábavné čtení. Teď už se mi to nezdá zábavné, respektive bavím se nad tím, ale z jiných důvodů, než redaktorky zamýšlely.

Už názvy článků jsou samy o sobě smutně komické, v posledním čísle například titulek ve smyslu "Počítá se letní nevěra?" Článek pojednával patrně o tom, jestli lze nevěru na dovolené pokládat za skutečnou nevěru, i když to nevím jistě, protože jsem jej nečetla. Na jiné stránce se čtenářka svěřuje, že si splnila velký životní sen, a to navštívit koncert Justina Timberlaka. Sice jen matně tuším, kdo to je, ale naštěstí mne nic nenutí po tom pátrat.

A ty strašlivé kosmetické rady!
Nad žhavými letními tipy, jak se nalíčit, mne konspiračně napadá, že jde o spiknutí vydavatele, editora, redaktorek a vizážistek. Ti všichni (nebo ty všechny?) si asi přejí, aby mladé ženy vypadaly naprosto odpudivě. Tím pádem zbude více mužů na ženy, které se takovými radami neřídí, to je jasné.
Z fotografií ilustrujících, jak si nalakovat nehty, se mi doslova obracel žaludek; popisek "nabarvěte drápky" tomu nepřidal.
A módní stránky? Když jsem seznala, že šaty jistého návrháře jsou na modelce naaranžovány zadním dílem dopředu, patrně aby byl v průstřihu vidět horní díl plavek, které měla pod tím oblečené, nebo možná z jiného důvodu, ztratila jsem na další "módní tipy" chuť.

Nahlíženo prizmatem Cosmopolitanu jeví se mi věk 36 let naprosto báječný. Nemusím řešit, jestli je tenhle koloušek v posteli zdatnější než ten minulý, eventuálně nějaký budoucí, kterého si mezitím vyhlédnu ve fitku. Nemusím sepisovat pro a proti, abych vyhodnotila, zda je můj současný partner ten pravý. Nemusím řešit milion dalších věcí, které takové dvacítky mučivě prožívají.
Díky, díky za to!

A tak mne napadá, jestli tenhle trend nebude pokračovat? Co když mi za patnáct let bude padesátka připadat jako úžasný věk? Možná budu ráda, že už nemám starosti, které jsem měla kolem pětatřiceti?
Třeba že nemusím platit hypotéku, protože už je splacená, nebo zajišťovat hlídání dětí, protože už se ohlídají samy? To nevím.

Ale myslím, že i v padesáti budu ráda, že už mi není dvacet.
Zejména když zalistuji časopisem Cosmopolitan.

49 komentářů:

  1. :-)))
    Takový dojem nabydeš ze všech časopisů, které se zaobírají těmito ženskými tématy. A co mohu tak povrchně soudit, některé jsou ještě horší.
    Já třeba celkem chápu, že takové věci řeší náctileté pipinky, šílené ovšem je, když to řeší vzdělané ženy v poměrně vysokém věku. Několik takových znám a je to fakt tragédie. Např. mi v hlavě utkvěl otřesný zážitek, kdy dlouho plánovaný pěší výlet na rozhlednu odmítla jedna naše známá, protože den předtím nestihla kadeřníka a navíc se jí ulomil (nebo upadl, prd tomu rozumím) jakýsi odporný nalepovací nehet. Argumentoval jsem tím, že těm stromům v lese je to úplně putna, ale prostě nemohla opustit dům. A přitom ten den bylo tak krásně, výlet se vydařil náramně!
    Ale trochu se bojím o nastupující generaci, protože ta je masírována těmito hrůzami odmalička a ze všech stran a nevěřím, že to na nich nezanechá následky.
    (A taky sem tak trochu rád, že nemám holky, ale kluky a jediné co řešíme s drápky je, aby už si je proboha ostříhali/nekousali :-))) Vůbec netuším, jak bych dcery od takových věcí uchránil. Doma možná, ale co ve škole?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, to s tema drapkama ti zavidim - nasi dva nejstarsi vyzadujou cas od casu po sve matce nalakovani nehtu (idealne cernym/modrym/zelenym lakem) a to je panecku podivana... A s tim, prosim pekne, chodi do skoly! :)
      Tise trpim (zena trpi nahlas) a svorne doufame, ze z toho vyrostou...

      Vymazat
    2. P.S. - skola a skolka, to je kapitola sama pro sebe... Nekdy si rikam, jesli nezkusit domaci vyuku, ale pri predstave, ze mam doma ctryclennou jednotridku od sesti do dvanacti, ten napad zase rychle zazenu :D

      Vymazat
    3. Kluci si barví nehet? Ježkovy voči, to k nám naštěstí ještě nedorazilo...

      Vymazat
    4. Já docela často vídám nalakované nehty i na maličkých holčičkách, třeba pětiletých. Ale sama to neuznávám, připadá mi to nevkusné.
      Dceři jsem řekla, že si bude moci lehce nalakovat nehty, až jí bude dvanáct, domluvily jsme se tak a nemá s tím problém.
      Sama si nehty klidně nalakuji, ale dávám přednost spíš nenápadným, světlým barvám. V tom časopise doporučovali výrazné vícebarevné drápy.

      Vymazat
    5. Sejre,
      mám někdy dost výmluv, když se mi zrovna nechce šplhat na nějaký kopec, ale vymlouvat se na ulomený nehet, to mne tedy ještě nenapadlo:-))

      Děti jsou tím sice masírovány odmalička, ale snad se alespoň některým podaří získat kritický odstup. Nakonec, nejen děti, všichni jsme tím masírováni neustále.
      Četla jsem jednou, před odkaz tuším na D-F, dobré zamyšlení, jak spousta takových nesmyslů slouží jen k tomu, aby se obyčejní lidé, řekněme příslušníci střední třídy, cítili "luxusně". Vyhazují velké peníze, aby si dopřáli odlesk života "těch nahoře". Odkaz už nemám, ale bylo to výstižné.

      Vymazat
    6. Pravdepodobne toto:

      http://zbyhnev.com/blog/2013/06/05/pasti-na-stredni-tridu/

      Vymazat
  2. Hehe, v padesati budes hlidat vnoucata! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do padesáti to asi nestihnu, ale třeba v pětapadesáti by to bylo fajn:-)

      Vymazat
  3. Byl sem na jaře u známých na chatě a potřeboval zapálit v kamnoch. A - našel sem 10 roků starý Cosmopolitan.. To svinstvo ani nechtělo hořet. Je to na nějakém nehořlavém papíru. !!!

    (nářečí v textu používám záměrně)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těmihle časopisy bych se raději nepokoušela podpálit v kamnech. A ještě bych měla strach, že když už to začne hořet, půjdou z toho nějaké jedovaté zplodiny.

      Vymazat
  4. Milá Christabel, Cosmopolitan je úspěšně vedený produkt. Šéfredaktorka Sabrina Karasová je nejchytřejší a nejvtipnější novinářka, kterou znám. Je asi proto taková, že je také spisovatelkou. Píše texty, které Vás jistě překvapí, jsou tak jiné, než v.Cosmo. Hoďte si její jméno do Google, najdete ji ve společnosti třeba Jiřího Balabána. A zkuste si dohledat velký dokument o lifestylovych časopisech, kde bylo jasně řečeno, kde.je jejich místo. Prostě už nejste cílová skupina. Tak ho ignorujte. Chce se mi napsat moje oblíbené žij a nech žít, to by Vás asi naštvalo :-). Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      ale přesně o tom je přece článek, že už nejsem cílová skupina tohoto časopisu. Naštěstí:-)
      Jinak myslím, že postavení lifestylových časopisů na trhu chápu docela dobře. A není to tak, že bych vůbec nebyla jejich cílovou skupinou; pamatuji si například, že jsem před pár lety několikrát četla časopis Marianne, který byl právě pro mou cílovou skupinu, i když nevím, jestli to tak pořád je, už jsem jej dlouho neměla v ruce.

      Nevím, co kam píše Sabrina Karasová, ale její úvodníky v Cosmopolitanu jsou přesně takové, jaký má být úvodník v povrchním časopise:-)
      Na nejvtipnější novinářku bych já osobně nominovala asi Ivu Roze Skochovou, která píše cestovatelské fejetony do přílohy LN Relax (teď v létě myslím nevycházejí).

      Vymazat
    2. Pokud mame na mysli stejny casopis Marianne, tak jeho "cilovou skupinou" jsou vsichni ti, jejichz kredo je: "le goût de la vérité n'empêche pas de prendre parti" (A. Camus) - laska k pravde nebrani zaujmout stanovisko a pro ty, kteri nenavidi "pensée unique" - jednotné mysleni..
      Je to casopis nezavisly (bez reklamy a subvenci), ikonoklast a provokatér...tedy velice potrebny.
      Jinak je zajimavé, ze Cosmopolitan, ktery je zde povazovan za casopis "chic n' choc" - "sexy az do konecku prstu, ale nikdy ne vulgarni" - at' ve vyjadrovani, liceni ci oblékani, se v CR tak odklani od tohoto principu (?)
      Mne osobne se libi casopis "Be" for the new generation, ktery nosi klienti do cekarny...(jakoz i Cosmopolitan, Elle, Marianne, Paris Match nebo Gala (ta je pro vsechny skupiny, ale ne pro vsechny penezenky..:)
      MaB

      Vymazat
    3. Christabel, nevím, jestli se míjíme, nebo mluvíme o tomtéž - možné je oboje. Úvodník musí odpovídat zaměření časopisu a jeho cílové skupině. Psala jsem o tom, že umí i psát lépe, pokud to není "na zakázku". A to ne každý dokáže. Vlastně ani ne psát přesně v duchu zadání. Ten dokument byl od E. Hníkové, jmenoval se Ženy pro měny. Tehdy SK jako jediná věděla, o čem mluví. Je to už delší dobu, nevím, jak bych to vnímala teď. Dokument je ke stažení na ulozto. Ela

      Vymazat
    4. Elo,
      o tom dokumentu se hodně mluvilo, vzpomínám si na to, ale zatím jsem to neviděla.
      Jinak rozhodně netvrdím, že S.Karasová píše špatné úvodníky. Dokonce si vzpomínám na jeden, který mi velmi utkvěl v paměti; dokázala bych z něj ještě nyní citovat.
      Jenomže není to spíš škoda, když takový úvodník stojí v záhlaví něčeho, kde se rozebírá, jestli je nevěra v létě nevěra, a co není dobré ani na zatopení v kamnech?:-)


      MaB,
      tak to nevím, jestli je to stejný časopis, já jsem zdejší Marianne držela v ruce naposledy asi tak před pěti lety; byl to lifestylový časopis řekněme pro 30+.
      Jinak tyhle časopisy jsou určitě fajn, když si chce člověk o dovolené odpočinout, to si to taky ráda přečtu. Jenom není dobře, když si to moc pouští do hlavy a chtěl by se snad uveřejněnými radami řídit:-)
      Prostě: jedním uchem tam a druhým ven.

      K tomu odporu k jednotnému myšlení se mi vybavilo, že zde vycházela (nevím, zda pořád vychází) dokonce verze Cosmopolitanu pro teenagerky, jinak také "cosmo rebelky". Být cosmo-rebelkou ale nejspíš spočívalo v tom, být hlavně oblečená, učesaná a nalíčená přesně jako ostatní děvčata.
      O nějakém odporu proti stádnímu chování nemůže být v případě těchto časopisů ani řeč, právě naopak: podporují to nejkonzumnější spotřebitelské chování, ostatně to je také jejich účelem, protože z inzerce produktů módního průmyslu žijí.

      Vymazat
    5. Volně k tématu zde:
      http://www.modnipeklo.cz/clanky/vysoka-cena-levne-mody/

      Vymazat
    6. Ad Ada a článek v modním pekle - to je hrozný, jak jsem já konfliktní.. Ada byla nakupovat 1x v NYC (tedy 1x jsem chytla její článek a poradila bych ji jít jinam a lépe). My se vrátili z třítýdenní dovolené již popáté s plnými kufry oblečení. Ada citovala z knížky - není tam nic, s čím bych úplně nesouhlasila, ale z vlastní zkušenosti bych to viděla ještě jinak. To, co si na nás prodejci oblečení, oděvů a vůbec čehokoliv..tady zkouší je neskutečné. Já si nejsem schopna v čr koupit už ani ponožky. Když si nepřivezu osobně, tak objednám přes internet..se všemi náklady to pak vyjde levněji. O nabídce a kvalitě ani nemluvě. Tak jsem ve stavu, že oblečení si tu nekupuji, chleba si peču, brambory jsem si přivezla ze selského dvora od Nymburka, sýry mi manžel vozí z Německa.. Ještě ty slepice v předsálí ordinace mi chybí a budeme v Rusku totálně. Ela

      Vymazat
    7. Ano, neni nad pres koreny vezené brambory ze selského dvora od Nymburka. !:
      Prave jsme je testovali v kombinaci s chapadly chobotnice a se slusivym doplnkem Picpoul de Pinet. I za zpevu cikad byly skvelé. :)
      MaB)

      Vymazat
    8. Jaké kořeny? Něco mi uniká. Ela

      Vymazat
    9. Elo,
      s tím oblečením i jídlem atd., to asi nejste konfliktní, nabídka ani kvalita není příliš uspokojivá.
      Oblékám se tady, snažím se hledat zajímavé kousky v menších obchodech s kvalitnější módou. Ale uvažuji, že oslovím zase po letech švadlenu, nebo spíš návrhářku, která mi šila před dětmi, vozí si vlastní látky z veletrhů nebo odkud a to, co mi ušila, nemá chybu.

      Brambory ze selského dvora nemám (a ehm, s chobotnicí bych si na nich asi moc nepochutnala:-)), ale zato jsme si předevčírem přivezli česnek od jednoho souseda z vesnice, tak se na něj těším:-)

      Vymazat
    10. Elo, mame tu momentalne kamarady z Nymburka, kteri si s sebou privezli ...vlastni brambory ! Pry primo od sedlaka. (Proc asi ?)
      Myslim, ze se rikavalo "pres koreny vezené", v kazdém pripade je ale oni vezli alespon pres "devatero hor a rek".
      Ale musim rici, ze neni brambora jako brambora ! :))
      MaB

      Vymazat
    11. Tak koukám, že co se týče oblečení, jsem naprostý ignorant. Úplně mi stačí Gerry Weber a v případě nižších nároků na kvalitu Orsay. Akorát funkční prádlo na sport kupujeme často v Rakousku, ale to především proto, že tam najde člověk větší výběr na jednom place.
      Nějak mě nebaví těmihle věcmi trávit čas.

      Ivana

      Vymazat
    12. Ivano,
      právě, kdo na to má mít čas, procházet obchody a hledat, jestli se zrovna nějaký kousek nepovedl?
      Já řetězce nemusím, jsem tam mezi těmi záplavami oblečení ztracená, navíc se mi to oblečení zdá takové nepadnoucí a nenápadité, ale zrovna do Orsay občas zajdu a už jsem tam dvakrát objevila šaty, které se mi hodily do práce. Bohužel, sice je to levné, ale musí se počítat s tím, že to prostě nevydrží. Zatímco to, co mi ušila ta krejčová před deseti lety, můžu nosit ještě teď.
      A hlavně na řetězce s levným oblečením mířil ten odkazovaný článek z Módního pekla.

      Vymazat
    13. Ivano, já jsem právě totálně nenakupovací typ s nekonfekční postavou. Do práce se navíc převlékám. Denně jsem dost dlouho v autě, takže jehlové lodičky, úzké sukně.. nevedu. Ale občas musím na obchodní jednání, nebo do společnosti a co na sebe byl pro mne opravdický problém. Navíc vzhledem k mé nechuti nakupovat, zkoumat, zkoušet, vybírat.. a také k mé náročnosti na materiál a zpracování (aby se dalo prát, pokud možno vše strčit do sušičky, aby nepouštěly nitě, netáhly švy..), jsem dospěla ke kvalitnějším, nadčasovým kouskům. Ale odmítám za ně platit nesmyslnou cenu. Poprvé v životě jsem s chutí nakupovala v NYC. Tam mě totiž strčila prodavačka do kabiny, předtím jsme si "potykaly" a pak mi tam hrnula haldy oblečení dle mého pokynu typu "jeans tmavší modrá..černé kalhoty..". Naprosto profesionálně přinášela přesnou velikost a délku. Ono to bude také tím, co se k nám vozí. Já prostě nemám německou postavu, ale hodně slovanskou, až afroamerickou :-). A Chris - švadlena to takhle kvalitně, levně a s možností výběru nedá. Je jiná doba. Ela

      Vymazat
    14. Ad švadlena: je pravda, že tahle asi nebyla jako obyčejné švadleny.
      Jak jsem psala, jezdí si někam pro látky, u ní v dílně toho byly stohy, bylo z čeho vybírat. Šije pro své stálé zákaznice promyšleně, tak, aby měly kombinovatelný, dobře poskládaný šatník. Tak třeba mi ušila kostým a k tomu lehké šaty, ke kterým si můžu vzít sako od toho kostýmu.
      Ušila mi nádherné plesové šaty (jak jsem psala, nebála jsem se v nich oslovit prezidenta), také svatební šaty a těhotenskou garderobu (to bylo dobré, cizí ženy mne zastavovaly na ulici a říkaly mi, jak mi to sluší).
      Právěže to bylo všechno nadčasové, perfektně ušité, kvalitní. A nemačkavé:-)
      Ceny odpovídaly kvalitní konfekci z obchodu. Ovšem z kvalitního obchodu, ne z řetězce.
      Během mateřské jsem na to neměla čas, ona taky v mezidobí dílnu přestěhovala, ale říkám si, jak to teď píšu, že už bych si ji měla znova vyhledat:-)

      Vymazat
    15. Tak poskládat těhu oblečky byl pokaždý boj, obzvlášť když jsem v nich potřebovala chodit do práce co možná nejdéle.. Na to by se prima švadlena opravdu hodila. Na druhou stranu to bylo jen na pár měsíců a pak putovaly oblečky do pryč, tak se to dalo nějak překlepat i v těch hrozných hadrech z H&M-ka a podobně.

      Ale jinak jsem pro švadlenu ztracený případ - když si představím, kolik by mě každý obleček stál času - různé zkoušky, výběr materiálu, rozhodování jak a co ušít.. Už od studentských dob trpím komplexem, že den má jenom 24 hodin :).

      Elo, Gerry Weber má třeba vychytávku, že nabízí kalhoty asi v 6 různých střihách (a každý střih ve 3 délkách), takže se do jedné z těch škatulek dokážu napasovat bez potřeby dalších úprav i já. Jinde jsem tohle neobjevila.

      Ivana

      Vymazat
    16. Tak to vybírání a rozhodování, to zabralo vždycky hodně času, ale to je na tom právě fajn. Kreslila návrhy, vytahovala z regálů další a další látky, listovala módními časopisy:-) Tak to jsem si docela užila i já.
      Potom už to žádný čas nezabralo, protože ona pracuje - nevím, jak to dělá - jen na jednu zkoušku. Prostě jsem přišla vyzkoušet jednou a příště už si odnášela hotové šaty.
      Jenom u svatebních šatů se žádné vybírání nekonalo, řekla: "Na vás? Tahle látka." A rozložila jeden časopis: "A tenhle střih."
      A bylo to:-)
      Jenomže to byl nějaký hodně složitý střih podle Burdy, stříhalo se to celé z jednoho kusu, byla z toho úplně bledá, když jsem přišla na zkoušku, protože kdyby to bylo pokažené, tak se zkazí hodně moc látky. Ale dopadlo to dobře.
      Ještě je mám:-)

      Vymazat
    17. Ještě tedy k těm švadlenám.. Začátkem 90tých let jsem měla zmatenou představu, že mám ordinovat v civilním oblečení, abych byla už také se svou novou soukromou praxí jakože západní :-). Zadala jsem vyhotovení - ušití mé kamarádce, vyučené švadleně. Látku vybrala, střih vymyslela, na zkoušely jsme u nás doma, kam dle domluvy dorazila s rozešitým pilotním modelem a flaškou vína. Zkoušely jsme dlouho, prodražovalo se to o taxíky, nebo se musel budit manžel, aby ji odtransportoval do Vršovic, kde bydlela. Nakonec jsme se dopracovaly k závěru. Taky to skoro všechno někde mám.. Já po pár týdnech totiž zjistila, že je to hovadina. Převlékám se někdy i dvakrát denně a desinfekce, krev apod se z látky, která nejde prát min. na 80stupňů, žehlit na tři puntíky..dostává blbě. K dalšímu švadlenování jsem nepokročila. Ale mám hyperbohaté zkušenosti z komunistického mládí, kdy moje máma, šikovná na všechny řemesla(holt chirurg), nás se sestrou obšívala dle Burdy, dle modelů hlasatelek TV, dle toho, co měla Helenka na Silvestra. Jak já to nenáviděla :-). A ty hlášky, když se zkoušelo - trp tělo, parádu's chtělo.. Ela

      Vymazat
    18. Na západě ordinují praktici v civilním oblečení?
      Vida, co se tady dozvím.
      Elo, jestli on nebyl problém v té flašce vína:-)

      Jinak já jsem si na tu švadlenu taky musela zvyknout. Vůbec mne nenapadlo o nějakém šití uvažovat. Zašla jsem za ní, když jsem si z Indie přivezla látku na sárí a chtěla k tomu ušít speciální blůzku, tzv. čólí. Věděla jsem o ní z dřívějška, protože cosi dělala pro mou maminku.
      Nejdřív byla taková nedůvěřivá, že šije jen z vlastních látek, ale pak ji to zaujalo, dala se do toho a tu blůzičku ušila. No a jak jsem tam už byla a okukovala, co tam má, zničehonic mne napadlo, že by mi mohla ušít šaty. A už to jelo:-)
      Ale třeba pro mou práci to je výhoda, protože opravdu padnoucí kostým se málokdy sežene a také na další oblečení mám různé požadavky, které konfekce často nesplňuje (např. šířka ramínek u šatů bez rukávů, šaty na zimu do kanceláře, tj. dlouhé rukávy, délka sukní, přiměřený výstřih, barva, kombinovatelnost).
      Ale kdybych si třeba musela shánět vlastní látky, to by mi určitě nevyhovovalo.
      A dneska se jí nemůžu dovolat, snad má jen dovolenou, doufám, že se neodstěhovala:-)

      Vymazat
    19. To bývaly náhodou kreativní časy, když si ženské šily na sebe a své rodinné příslušníky samy.. Na gymplu i VŠ jsem doma spáchala hodně vlastních výtvorů. Akorát že jsem postupovala tak, že teprve podle látky, kterou jsem zrovna sehnala, jsem vymýšlela model. Moje 3 důležitá přání tenkrát byla pořídit si 1) dobré lyže, 2) dobré kolo a 3) dobrý šicí stroj, takový ten, co dokáže sešívat úpletové materiály, overlock se mu říkalo. Na splnění prvních dvou přání časem došlo, akorát ten šicí stroj přestal být nějak aktuální.. :)

      Chris, kam nosíte sárí? Jsou to krásné modely, ale naživo jsem v tom nikoho ještě neviděla. Momentálně je v Indii moje švagrová, jsem zvědavá, jestli si sárí také nepřiveze.

      Ivana

      Vymazat
    20. Mne kreativní časy minuly, dost dlouho mne oblékání nezajímalo a nejsem tvořivá, takže šicí stroj přenechám povolanějším:-)

      Sárí nenosím bohužel nikam, mám ho ve skříni v krabici. I když jsem slyšela o tom, že se nosí třeba na plesy, i jsem viděla nějaké internetové stránky na toto téma. Ono taky není úplně jednoduché se do sárí správně zamotat, chce to cvik.

      Vymazat
  5. Já jen s naprostým offtopicem -- v Praze na Václaváku bude teď ve středu od 17 hodin jakýsi happening či co na veřejné vyjádření podpoře Izraeli v jeho obraně proti tunelům.
    Tak jserm to chtěl dát vědět zdejším, kteří by o to měli zájem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Covere,
      díky za info.

      Komentář spadl bohužel do spamu, nevím proč, vylovila jsem ho až dnes.

      Vymazat
  6. Odpovědi
    1. Zajimalo by mne, zda se citite moralne zodpovedni za osud krest'anu v Iraku a jakym zpusobem vyjadrujete solidaritu s nimi.
      MaB

      Vymazat
    2. Za mne: mám o situaci v Iráku jen velmi kusé informace, zpravodajství odtamtud je nyní zastíněno zprávami z Gazy a Ukrajiny.
      Ale momentálně nevyjadřuji solidaritu navenek nijak s nikým, nic nepodepisuji, nedemonstruji a podobně.

      Jediným projevem určité solidarity a piety bylo v posledních týdnech to, že jsme šli s dětmi dát malou kytičku 28.7. k pomníku padlých za první sv. války. A ani to jsem sama nevymyslela, ale připomínal nám to kněz v kostele, že by bylo dobré takto si na výročí začátku utrpení v této válce vzpomenout.

      Vymazat
    3. Situace v Iraku: Pocet krest'anu klesl o 2/3 od 1. zasahu v r.1991, zbylych asi 400 000 je vystavovano persekucim. Napr. v Mossulu jsou jejich domy oznacovany arabskym pismenem "n" - Nasaréen (= vyraz pro krest'any v Koranu) a maji na vybranou - okamzitou konverzi nebo exyl s konfiskaci majetku. Pripadne i smrt.
      Je otazka, nakolik je dobrym resenim nabidka Francie poskytnout jim azyl. Jde svym zpusobem o genocidu, i kdyz bez hromadného vrazdeni.
      V Iraku velké zlo vystridalo stejné, ne-li vetsi.
      Je to tragedie velice varovna a nemela by byt nicim zastinena...
      MaB

      Vymazat
    4. O tom, že je zbylým křesťaňům v Iráku vyhrožováno a je po nich vyžadována konverze k islámu, vím.
      Spíš je zajímavé, co na říkají muslimové ve světě?
      Jak se staví k takovému řádění svých spolubratrů...

      Vymazat
    5. Islam (odvozeno od salam = mir) povazuji za nejdokonalejsi nabozenstvi, nadrazené vsem ostatnim, za konecné poselstvi urcené vsemu lidstvu.
      A je povinnosti kazdého vericiho sirit ho vsemi prostredky...
      MaB

      Vymazat
    6. Mně přijde šílené, že v našich sdělovacích prostředcích (tedy těch hlavních - mainstreamových) se o té situaci skoro nemluví. Asi to není dostatečně sexy, jak se říká v časopisech, o nichž byl uvodní Chrisin článek. V ČR být křesťan není hodnota, tudíž netřeba se trápit jejich osudem kdekoli. :-(

      Ad oblečení. Přijde mi zvrácené, že je tomu v našem životě věnován takový prostor. Aby nedošlo k omylu. Také se ráda oblékám, navíc nosím téměř výhradně sukně a šaty, což je v ČR poměrně oříšek, ale nechci, vážně nechci, se tím zabývat programově. Našla jsem si obchůdek v Anglii, kde přes net nakupuju. Ale že bych tím tedy výrazně ušetřila, to asi ne. Ostatní věci nakoupím i zde. Ostatně nejlíp se nakupuje, když člověk nic nepotřebuje, to hezké kousky přímo vyskakují ze stojanů :-).

      Maky

      Vymazat
    7. Maky,
      ale myslím, že v posledních dnech se Iráku média nevěnují ani ve světě, v posledních týdnech jsem denně sledovala CNN a tam jedou v podstatě tři témata: Gaza, Ukrajina, Ebola.
      Takže bych z toho v tomto případě nevinila jen česká média.
      Irák se ale nejspíš do zpravodajství vrátí, jen je otázka, v jakém kontextu.
      Pořád doufám, že to nedopadne špatně.

      MaB,
      ale hodně muslimů (doufám) tyhle prostředky neuznává a tento striktní výklad koránu nepřijímá. Jinak by to bylo na pováženou.
      Jen by se měli ozvat.
      To, že s takovým postupem nesouhlasí křesťané a vůbec západní svět, to je jasné. Ale jak jsem psala, je také důležité, jak se k tomu staví většina muslimů.

      Vymazat
    8. Chris, mlceni znamena souhlas.
      Existuje muslim, ktery by se otevrene ozval proti koranu ?
      Vetsina se jich k tomu stavi pasivne.
      O situaci v Iraku se zde hovori hodne a je to mozna i tim, ze v tomto pripade maji Francouzi pocit, ze maji "cisté ruce".
      MaB

      Vymazat
    9. Ale po muslimech nikdo nechce, aby se ozvali proti koránu, ale proti brutálnímu nátlaku na křesťany by se snad někteří z nich ozvat mohli.

      My jako nepříliš významná země zrovna v případě Iráku neřešíme čisté ruce nebo špatné svědomí... Ono je to těžké, Saddám byl nepochybně kreatura, myslím, že hodně lidí si oddychlo, když byl odstaven od moci. Ale druhá věc je, s Irákem po tom.
      V této fázi nezbývá než doufat, že to dobře dopadne, já opravdu nemám aktuální informace, snad ještě není vše ztraceno...

      Vymazat
    10. Problém je v tom, ze pro ne je odsuzovani jednani ve shode s koranem totéz, co odsuzovani koranu.
      Islam je narizeno sirit vsemi prostreky.
      Nekteri zdejsi krest'ané tedy "doufaji aktivne", napr . parizsky kardinal Barbarin vyhlasil "spiritualni mobilizaci", sam odjel kazat do Iraku a vita oficialni pozici fr. vlady.
      Ta byla mozna trochu ovlivnena i manifestacemi krest'anu v nekterych velkych mestech..
      MaB

      Vymazat
  7. Skoro se mi ani nechce věřit, že tohle psala žena. Naprosto souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  8. Základní problém těchto časopisů (a že jich je!) je v tom, že hloupými články a nepravdivými informacemi ovlivňují názory a následně i chování žen (které jsou obecně docilnější než muži), a to nejen těch intelektově slabších, ale hlavně těch ovlivnitelnějších pro nedostatek zkušeností podmíněný věkem.
    Blbosti, které se takto vlévají mladým dívkám do hlav, často negativně ovlivňují jejich další život a život jejich budoucích manželů i dětí.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, stručně bychom to mohli definovat asi jako esenci sobeckého přístupu k životu.
      To je pořád jenom já, já, já, nic jiného tyto časopisy neznají, nikdy se nezabývají např. tím, co potřebuje ten druhý člověk. Jenomže takový přístup zpravidla nečiní lidi šťastnými.

      Vymazat