neděle 27. července 2014

Dotknout se budoucnosti

V loňském roce jsem navázala spolupráci s novým klientem, který je jiný než ostatní.

U tohoto klienta je mimo jiné kladen důraz na trvalost a kontinuitu činnosti. A to se promítá i do právní stránky řešených problémů. Dostanu zadání třeba na sepsání smlouvy, která by měla platit dlouhá desetiletí. Nebo ještě déle, je-li to tak možné říci.
A to není v právní praxi příliš obvyklé.

Běžná smlouva, kupní či darovací, je v podstatě jednorázovou záležitostí. Sepíše se, dojde podle ní (v lepším případě) k nabytí vlastnického práva, založí se do archivu katastrálního úřadu a smluvní strany si ji uloží doma nebo v kanceláři mezi dokumenty, časem ji ztratí či skartují. Na katastrálním úřadě je založená stále, ale není v podstatě už nikdy potřebná, maximálně se do ní nahlédne při dalším převodu vlastnického práva k téže věci, aby se ověřil nabývací titul stávajícího vlastníka. Pokud nedojde ke sporu o věc, je ta smlouva v podstatě mrtvá.
Jiné je to se smlouvami uzavíranými na delší dobu, například pracovními či nájemními. Zde předpokládáme, že budou několik let účinné. A po nějaké době bude dost možná změnu či ukončení daného smluvního vztahu řešit někdo jiný, než kdo smlouvu vytvořil. Je proto vhodné to příliš nezmatlat, aby si dotyčný nepomyslel, že smlouvu psal nějaký nedouk. Ale i v těchto případech neuvažujeme obvykle o době delší než několik let a neočekáváme během účinnosti smlouvy nějaké zásadnější právní či společenské zvraty.

Jak ale přistupovat ke smlouvě, která má platit třeba celé století?
Zkouším si představit, co bude za sto let.
Jak bude vypadat právo, jak budou vypadat technologie a nosiče informací?
A jak bude vypadat civilizace? Náš svět, naše města, naše instituce?
Fantazírování ale praktické problémy s opravdu dlouhodobou smlouvou nevyřeší.

Prací na takovém úkolu, který přesahuje horizont jedné generace, se mohu dotknout budoucnosti.
Až si za padesát či za sto let vezme mou smlouvu nějaký budoucí právník, co si o ní pomyslí? Podívá se do ní a napadne ho "to ale měli tehdy, v tom dřevním věku, podivné právní způsoby"? Nebo uznale pokýve hlavou a řekne si: "rozumná doba, dnes bychom se od nich mohli učit"?
Když občas studuji při práci staré listiny, když čtu zápisy v pozemkových knihách a prohlížím kudrlinky na "smlouvách trhových", také se se zájmem dívám, jak se to dříve dělalo. A vím dobře, že pokud ten, kdo smlouvu o převodu nemovitosti před mnoha desetiletími sepsal, učinil tehdy chybu, může to zamotat hlavu ještě dnešním právníkům. Naopak obdivuji jednoduchost vyjadřování; současná móda šroubovaných vět s mnoha nadbytečnými definicemi je spíše ostudou právnického stavu než důkazem preciznosti.

Takže když už mám psát něco, co možná bude platit ještě po desetiletích, měla bych to napsat tak, aby si mí budoucí kolegové nemysleli, že jsme tady v roce dvoutisícímčtrnáctém všichni upadli na hlavu.

Psát smlouvy pro časy příští je zkrátka jiné. Je to jiná radost, jiná odpovědnost.
A konfrontace s tím, že nejen zákony, ale ani právo není věčné.
Což by nás ovšem nemělo překvapovat. Vždyť věčná je jen láska, naděje a víra.


7 komentářů:

  1. Omyl ! Laska je mozna vecna, ale vecne (k jedné pani nebo slecne) netrva.
    Kdyz jsou spatne sepsané smlouvy, muze se stat, ze kvuli likvidaci SJM se rozvod tahne leta. Potom i ta nadeje, po nekonecnych soudnich prutazich, kamsi zmizi, aby nechala misto rezignaci.
    To bohuzel neni teorie.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      :-)
      Ale tuhle taky-lásku jsem zrovna nemyslela!

      Možná platí nějaká úměra: čím žhavější láska na začátku, tím déle trvá sepsat dohodu o rozdělení majetku. Ale nemohu bohužel provést v tomto směru terénní průzkum, protože v kanceláři vidím jenom ty konce, ne začátky.

      Vymazat
    2. Osobně jsem laickým zastáncem stavu dle ABG, že vznikem manželství by implicitně nemělo vzniknout majetkové společenství. A ještě lépe, aby manželská majetková smlouva byla povinnou součástí sňatku bez implicitního režimu. Ono by to schladilo hlavy...

      Vymazat
    3. O zrušení SJM se kdysi vedla dikuse na Jiném právu, také jsem se zapojila, a to jako obhájce SJM:
      http://jinepravo.blogspot.cz/2009/03/martin-bily-zrusme-sjm.html
      Ono to není tak jednoduché; v dnešní době, kdy se rodiny rozpadají jak na běžícím pásu, by něco takového hodně poškozovalo méně výdělečného člena domácnosti, obvykle ženu.

      Povinná majetková smlouva - to je sice zajímavá myšlenka, ale uvažte, že velká (i když asi menší než dříve) část mladých manželů v podstatě nemá, o čem by se dohadovala. V době sňatku nemají nic, vše si teprve postupně společně budují.

      Vymazat
    4. I na to je ve zdejsim zakone pamatovano. cl.270 OZ
      Aby nebyl méne vydelecny clen domacnosti poskozen, existuji zde tzv. "prestations compensatoires", kompenzacni davky, které vyrovnaji pripadnou disparitu mezi ex-manzeli.
      Asi 19% paru majetkovou smlouvu uzavira, coz jim u rozvodu casto userti hodne penez, casu a nervu.
      MaB

      Vymazat
  2. Jak chcete psát dokumenty na století, když po osmi měsících účinnosti nového OZ je jeho novela již na stole?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to nevím.
      Budu to muset nějak vymyslet... jestli se něco vymyslet dá?

      Vymazat