úterý 1. července 2014

Rozhodnuto trestním příkazem

Obvodní soud pro Prahu 1 vydal trestní příkaz, kterým odsoudil Janu Nagyovou, nyní už Nečasovou, k trestu odnětí svobody v délce jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu čtyř let; zároveň uložil obžalované zákaz činnosti ve státní správě.
I když pominu výroky týkající se dalších tří obžalovaných v téže kauze, mám ze zvoleného postupu rozporuplné dojmy.

Trestní příkaz je zajímavá forma rozhodnutí. Nekoná se žádné hlavní líčení, soudce si přečte spis, sepíše rozhodnutí, v němž konstatuje vinu a uloží trest (nikoliv nepodmíněný) a pošle jej obžalovanému a státnímu zástupci. Proti trestnímu příkazu mohou obě strany brojit podáním odporu. Odporem se trestní příkaz zruší a řízení pokračuje dál, jako by nikdy nebyl vydán. Tady to začíná být zajímavé. Nové rozhodnutí po provedeném hlavním líčení může být stejné jako bylo v trestním příkazu, může být mírnější, ale může být i přísnější. Hlavní líčení provádí a nové rozhodnutí vydává stejný soudce, který předtím rozhodl trestním příkazem, není tedy nikterak vyloučen pro podjatost; proti rozsudku lze podat odvolání k vyšší instanci.

V daném případě stojí za povšimnutí porovnání dosavadních četných vyjádření stran, především obhajoby, s tím, jak podmínky pro vydání trestního příkazu formuluje trestní řád:

§ 314e
(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
atd.


Soudkyně rozhodující ve věci tedy na základě spisu seznala, že to, co tvrdí obžaloba, je předloženými důkazy prokázáno natolik spolehlivě, že ve věci není nutné konat hlavní líčení. To ovšem nevěstí pro obhajobu nic dobrého.

Ačkoliv jsou v tomto případě všechny podmínky pro vydání trestního příkazu splněny, přesto se mi užití této formy rozhodnutí nepozdává. Trestní příkaz totiž zcela prolamuje jednu ze zásad trestního řízení, a to zásadu veřejnosti. Zbavuje veřejnost možnosti kontroly soudního rozhodování. Vše se děje potichu, ve spisech, na papíře a neveřejně. A to při projednávání zneužití vojenského zpravodajství nejbližší premiérovou spolupracovnicí, které zdatně sekundovali dva generálové, není správně. Takový proces by měl probíhat transparentně a pod veřejnou kontrolou. A to nejen kvůli ochraně práv obžalované, ale i z hlediska zájmů veřejnosti. Tady nejde o ukradené okapy ze stodoly nebo rvačku v hospodě; občané by se měli dozvědět, co se v sídle premiéra odehrávalo, měli by mít možnost vyslechnout obžalobu i obhajobu a učinit si vlastní úsudek, už proto, že jedním z významných aktérů té kauzy, byť nikoliv na lavici obžalovaných, je bývalý zvolený politik, dokonce předseda vlády.
Ovšem uznávám, že přínosem trestního příkazu, pokud by nabyl právní moci, by byla ochrana zúčastněných před bulvárem a vůbec mediálním třeštěním; jako nejdůležitější se mi v daném kontextu jeví ochrana poškozené paní Nečasové, jejíž soukromí se při veřejném projednání věci bohužel také ocitne v centru pozornosti.

My nyní už víme, že státní zastupitelství podalo proti trestnímu příkazu odpor a hlavní líčení proběhne.
Ale kdyby to státní zastupitelství takto halasně nevytroubilo, nebo dokonce nechalo podání odporu až na poslední den lhůty, byla by to pro obžalovanou docela kovbojka.
Nastalo by totiž rozhodování: podat odpor, nebo nikoliv?
Není to tak jednoduché, jak se zdá.
Z pohledu obhajoby, zejména kdyby bylo náhodou známo, že státní zastupitelství odpor určitě nepodá, by se mi zdálo výhodnější rozhodnutí přijmout. Obžalovaná by se tak zbavila dehonestujícího projednání věci, nebyla by vystavena dalšímu mediálnímu tlaku, nemusela by nikde nic vysvětlovat. Mohla by se soustředit na obhajobu ve svých dalších kauzách, v nichž je navíc důkazní situace na straně obžaloby zřejmě mnohem chatrnější a je dost pravděpodobné, že k žádnému odsouzení už nedojde. Trestní příkaz by nabyl právní moci, doba podmíněného odsouzení by v klidu uběhla, protože odsouzená by si pochopitelně už dávala pozor, aby nic dalšího neprovedla, tzv. by se osvědčila, odsouzení by se časem zahladilo... a  hotovo.
Jenže! Tento krásný postup má jednu vadu na kráse. Obžalovaná by tím přijala vinu. Její chatrná konstrukce, že svým jednáním sledovala zájmy státu, by byla ještě nevěrohodnější než nyní, je-li to vůbec možné. A také by si přitížila v ostatních kauzách, které na vypracování obžaloby teprve čekají.

Takže může být paní Nagyová vlastně ráda, že ji státní zástupce zbavil rozhodování a podal odpor hned a s mediálním humbukem. I když hlavní líčení nebude žádný med, je odpor proti trestnímu příkazu možná první úkon, za který může být státnímu zastupitelství vděčná. Jestli by neměla přinést Ivo Ištvanovi nějaký dárek? Třeba sponu do kravaty. Pokud možno diamantovou.


převzato z ateo.cz


7 komentářů:

  1. Občas tady dáváme pokutu v přestupkovém řízení také takovou formou příkazu, většinou to funguje na dohodě s přestupcem - stojíme např. nad nefunkční čistírnou, vytéká z ní evidentně špinavá voda rovnou do potoka: "Hele, pane Vopršálku, vidíte sám, že ČOV nefunguje. Je vám jasný, že vás musíme potrestat. Dostanete flastr tisícovku, příkazem. Jestli se vám to nelíbí, povedeme klasický řízení, odebereme vzorky, ale připravte se, že to bude za mnohem víc."
    Zatím ještě nikdo neodmítl;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ad Sejra: to je ovšem zcela mimořádně hanebné. Je to nátlak v rozporu se všemi právními principy. "Ty sprostý podezřelý, jestli se nám budeš bránit, tak tě totálně zlikvidujeme." Je to ve zcela flagrantním rozporu s § 73 odst. 2 poslední věta, a dále pak ještě s § 87 odst. 4 poslední věta přestupkového zákona.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď se nemůžu věnovat diskusi, ale zase bych to neviděla tak dramaticky.
      Jestli pan Vopršálek ví, že má máslo na hlavě, a dohodne se na rychlém, oboustranně přijatelném řešení... možnost odmítnout takové řešení má a jestliže ví, že se ničeho nedopustil...
      Jiná věc ovšem je, že zákony jsou tak složité, že se v zásadě každý určitě něčeho dopustí:-(

      Vymazat
    2. To není hanebné, to je realita. A je to přesně tak, jak píše Chris. Pokud někdo zpochybňuje stav věci evidentně špatný, musí se připravit, že za to ponese následky. Asi takhle: Funguje ta ČOV nebo ne? Zcela zřetelně ne (na odtoku šedá voda, výrazný zápach, v prostoru ČOV vysoká pěna, vlastník nepředložil výsledky povinných rozborů) Takže souhlasíte s pokutou 1000,- ? Dobrá, sepíšeme protokol a uděláme to příkazním řízením. Nebo: Vy s tím nesouhlasíte? Dobrá, povedeme klasické řízení, ale připravte se, že před vedením úřadu neobhájím pokutu 1000,- když jen odběr vzorku stojí 2000,-
      Žádný rozpor s přestupkovým zákonem v tom nevidím. Účastník má plné právo se k tomu vyjádřit hned když stojíme nad ČOV, pak do protokolu. Pokud dopředu nesouhlasí s příkazem, vede se rovnou klasické řízení, čili rozpor s § 87 odst. 4 nenastává.
      A ovšem má Chris pravdu v posledním odstavci - kdybych chtěl, podusím pokutou skoro každého, kdo má studnu, ČOV, každou obec, protože vždy se najde nějaká povinnost, kterou někdo nedodržuje. Ftipné je, že jsme k tomu čím dál víc nuceni hlavně ministerstvy... A tak se na příští rok připravuje velké tažení proti obcím, které mají kanalizaci, ale nevybírají stočné. Což není protizákonné (asi), ale mají uloženou povinnost zveřejňovat a předávat na ˇMZe"cenotvorbu stočného" (plus další hromady povinností). A to bude teprve legrace:-(

      Vymazat
    3. Paní Christabel, Vy si z toho vezměte advokátské poučení: klientům radit, ať si nechají poslat příkaz. A potom ať proti němu brojí odporem, protože v přestupkovém řízení nelze jít nad částku vyměřenou napadeným příkazem.
      ---
      Pane Sejtra, obrat "buď přijmete příkaz, nebo odebereme vzorky a bude to dražší", je zcela nepochybným vyhrožováním, tedy donucováním podezřelého k přiznání. Správní orgán zde hřeší na to, že jím kontrolovaný subjekt obvykle nemá advokáta ani právnické vzdělání. Pokud se však pokusíte dávat pokuty všem a být přísný, narazíte na to, že čím dál víc z těch pokutovaných si na to advokáta najme. A advokáti Vám to přestupkové řízení pak pěkně znepříjemní. A Vy budete procesně tak vytížen, že Vám na nové kontroly už ani nezbyde čas - a výnos bude stejně mizivý.
      Co se týká "tažení proti obcím", je to dobrá zpráva pro advokátní kanceláře. Ty by už rychle v předstihu měly začít obce na to připravovat a svou pomoc jim nabízet.
      Milan

      Vymazat
  3. Vzpomínám na situaci, kdy jsem se nějak na křižovatce špatně rozhlédl a rozjel se z vedlejší (byl jsem dost nejistý, prošvihl jsem mezeru a za mnou už vytrubovala fronta) a shora se mi před čumákem ocitl malý osobák. Slušná rána, osobáček udělal piruetu a zastavil uprostřed. Mně naštěstí nevyletěl airbag a dámě jsem trefil až zadní dveře. Byla to moje vina, byť jsem měl na své straně řadu polehčujících okolností, počínaje tím, že nějaký idiot na obci povolil do zábradlí natáhnout reklamu, čímž spolu s uzavírající se alejí a ostrým úhlem hlavní z kopce bylo nejprve vidět plně do křižovatky, ale na samé její hranici už vůbec ne. Dnes již křižovatku přestavili.

    Ale zpět k věci. Protože nikdo nepodal žádost o náhradu škody v adhezním řízení, tak se věc projednávala příkazem. To ale neznamená, že nebyl prostor na moje vyjádření. S věcí jsem nejprve zašel za dopravním advokátem (paní odvezla sanita na kontrolu a bylo tam minimální zranění ve smyslu hnutého krku), ale nebyla v neschopnosti. Po krátké rozpravě mi pan advokát doporučil se hájit sám, pokud z toho nebude reálný přestupek se zraněním, a nebo dokonce trestný čin. Naštěstí to tak nedopadlo. A pak jsem ještě před vypracováním příkazu požádal jako zúčastněná osoba o nahlédnutí do spisu a k věci se vyjádřil. (Mj. dost mne překvapilo, jaké logické koniny je člověk schopen v šoku napsat do policejního formuláře. Při jakékoliv další nehodě odmítnu na místě vypovídat...)

    Vinu jsem samozřejmě uznal, ale zároveň jsem měl prostor uvést všechny okolnosti mně příznivé (od zřetelně vyšší rychlosti dámy, špatné řešení křižovatky, po čistý řidičský rejstřík a slušnou řidičskou praxi díky práci konzultanta). Bylo to pro mne dosti schizofrenní se sám hájit a zároveň uznávat vinu.

    Dost mi to ale pomohlo, že správní úředník zvolil pokutu při dolní hranici a věc zaslal se svým souhlasným názorem na dopravní odbor obce k odstranění reklam. (Přiložil jsem i cca 5 fotografií z pohledu řidiče) Mj. mi ještě přitom vysvětlil, že u drobných zranění neaplikují "nehodu se zraněním" (sankce 25-50t. a 1-2 roky bez ŘO), ale jen základní sazbu, protože narovnání a odklony bývají schvalovány u tr. ř. a malých zranění v menších sazbách.

    Jo,zajímavé je, kam jsem vlastně tehdy jel: Na výslech, pár měsíců před tím jsem byl svědkem a volal PČR ke dvěma rvoucím se řidičům o kus vedle... Už jen proto, že jsem měl v tehdy autě děti a chtěl jim demonstrovat občansky zodpovědný postoj ... Ach jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle.
      na podobný občansky odpovědný postoj, vypadá to, doplatil v tomto týdnu zpěvák Michal Hrůza, pokud se potvrdí, co bylo v médiích.

      Odmítnout na místě vypovídat doporučují dlouhodobě ti, kdo se zabývají nehodami v dopravě, takové návody sepisuje třeba D-Fens. Myslím, že je to rozumné.

      Jinak já bych asi nikomu, kdo by se zajímal o právní pomoc v přestupkovém řízení, kde je obviněným, nedoporučila, aby se hájil sám. Jak sám píšete, je to nepříjemná situace.

      Vymazat