pondělí 14. července 2014

Slaměný týden

O víkendu odjely starší děti s babičkou na Slovensko a manžel na týden pryč, věnovat se čemusi, čemu on říká povinnost a já zábava. A tak jsem zůstala sama s tříleťákem.

Tichá domácnost
Ne že by tu bylo ticho. Chlapeček se pořád na něco ptá. Hlavně řeší, jestli pojedeme velkým nebo malým autobusem, jestli je větší autobus větší než menší autobus a jestli mají oba stejná kola. Ale celkově se obvyklá míra chaosu značně snížila. Proto jsem po odjezdu dětí, navzdory neděli, provedla větší úklid. Bavilo mne to mnohem více než jindy; výsledek bych si asi měla vyfotit, protože jej možná zase několik let nebude dosaženo.
Ale stejně jsem z té situace taková rozpačitá. Rozhlížím se po domácnosti, která je mnohem tišší než jindy, a říkám si, že takhle by to vypadalo, kdybych byla osamělá matka s dítětem. Jenomže pak si připomenu, že by to takhle nevypadalo, protože bych si určitě spoustu věcí nemohla pořídit... Musí to být hodně těžké, být večer co večer, ráno co ráno, víkend co víkend, jen s dítětem. Snad mi to pomůže se trochu, vzdáleně, vcítit do situace některých mých klientek.

Skataníci
S nejmladším hrajeme Člověče, nezlob se!, ale je to trochu komplikované tím, že zatím nechápe vztah mezi hozením kostkou a pohybem figurek a také chce po políčkách figurkami poskakovat, jak se mu zlíbí, především někoho (mne) vyhazovat. A bohužel je nás málo na to, abychom hráli novou hru Osadníci z Katanu, která se mi velice zalíbila, když nám ji předvedl kamarád se synem, a jejíž verzi Junior jsem proto pořídila jako dárek za vysvědčení.
Osadníci z Katanu mne baví, protože - asi díky tomu, že je to ta dětská verze - na rozdíl od jiných podobných her nemám potíže pochopit pravidla. Náš nejmladší hraje tuto hru také rád, sice ne samostatně, ale se mnou proti svým sourozencům; jeho úloha spočívá v tom, že hází kostkou a staví lodičky na herní plán. Hře říká "skataníci". Takže u nás to jsou skataníci z osady.

Muffinky
Dostala jsem k narozeninám od kamarádky krásnou silikonovou formu na muffiny. A tak se je učím péct. Na internetu jsem našla celkem tři základní recepty na muffiny, v každém je ale poněkud jiný poměr ingrediencí. Abych nakonec nedopadla jako kuchařka Monika ze seriálu Přátelé, která ve snaze najít ideální recept na sušenky upekla několik desítek verzí, v nichž systematicky měnila objem surovin.
Tak daleko zatím nejsem. První verze dopadla lépe než druhá a verzi číslo tři ochutnáme zítra ráno.
Ovšem neměla bych zapomenout, že Monika nakonec kýžený recept objevila na krabici se sušenkami.

Žoldáci
Zpráva o smrti pěti vojáků české mise v Afghánistánu mne zaskočila a zarmoutila; rodinám pozůstalých bych chtěla vyjádřit svou soustrast.
Zaregistrovala jsem nekonečné diskuse, které se o tomto smutném incidentu vedou napříč internetem.
Určitě si nemyslím, že člena pravidelné, byť profesionální, armády lze označit slovem žoldák.
A také si nemyslím, že vojenskou účast NATO v Afghánistánu lze bez dalšího jednoduše pokládat za okupaci. Vím, že vojenská dobrodružství ve vzdálených zemích mají mnoho odpůrců a lze je nahlížet vícero způsoby, ale označovat vojáky NATO v Afghánistánu za okupanty a žoldáky mi připadá velmi zavádějící.

Fotbal
Navzdory manželově nepřítomnosti jsem si dokonce i já (!) pustila dva závěrečné zápasy mistrovství světa, resp. půlku zápasu o třetí místo a potom celé finále. Samozřejmě, nějaké kopání do míče jde úplně mimo mne, ale i tak to pro mne bylo zajímavé. Sledovala jsem fauly, reakce hráčů, trenérů i fanoušků, vstřebávala tu a tam zmíněné střípky z fotbalové historie nebo statistik.
Škoda, že Holanďané nenastoupili v těch oranžových dresech, které jsem na nich jednou viděla, když hráli proti ČR, ty totiž vypadají na trávníku velmi esteticky.
U finálového zápasu jsem se nemohla vůbec rozhodnout, zda mám fandit Němcům, protože to jsou Evropané (a jejich nejlepší  hráč se jmenuje křestním jménem Miroslav), nebo raději Argentině proti roztahovačným Němcům. Ale nakonec jsem byla ráda, že Německo vyhrálo, a dokonce jsem poslouchala i pozápasové studiové komentáře. Fascinuje mne totiž, kolik řečí se dá okolo toho pobíhání po hřišti pronést.
Přesto se sledování fotbalu mou zábavou pro osamělé večery asi nestane.

8 komentářů:

  1. Tím, že jste provedla úklid, se míra chaosu nesnížila, ale naopak zvýšila.
    Entropie vesmíru totiž stále roste. Uklízením ji zvyšujete. Na uklízení spotřebujete tolik energie, že ač se výsledkem jeví být zvýšení lokální uspořádanosti, celkový chaos narostl. A nelze se tomu vyhnout.
    Chcete-li prodloužit mládí vesmíru, nechcete-li zvětšovat chaos, neuklízejte.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      díky, to je báječná výmluva, až se mi zase do toho nebude chtít, což se mi nechce v podstatě nikdy:-)
      Jinak ale myslím, že ten vesmír nějakým utřením prachu a přebráním hraček zase tak moc, abych to musela řešit, do chaosu neuvrhnu:-)

      Vymazat
    2. Možná má Milan pravdu - my jsme po dobu nepřítomnosti mladšího vtrhli do jeho pokoje (a základním pracovním nástrojem se staly lopata a hrábě), během několika málo chvil jsme naplnili popelnici a v pokojíčku se to vůbec nezměnilo, naopak - otevřením jedné skříňky vyhřezly její vnitřnosti a zaplavily plochu zhruba 12 kilometrů čtverečních neuvěřitelnými věcmi:-)))

      Vymazat
    3. Sejre,
      to mi velmi připomíná snahy o úklid pokojíčku naší dcery.
      Už jsem došla k závěru, že se asi bude muset uplatnit v nějaké umělecké profesi, protože nic systematického po ní chtít nemůžu:-)

      Měla jsem předsevzetí, že během tohoto týdne naplním jejími polámanými tužkami, zbytky lepidel, odstřižky barevných papírů a papírky od bonbonů naši popelnici, ale nakonec jsem k tomu nenašla odvahu. Nebo chuť:-)

      Vymazat
  2. Chris,

    a teď si představ, že já mám doma jen nejstaršího (9), který je navíc hodně samostatný a ještě ke všemu na něj leze nějaká prepuberta, protože, pokud není venku, je pořád zalezlý v pokojíčku a nepřeje si být rušen :-). Zatím tedy úspěšně bojuju s tím, že nebudu mít ta okna a vyklízet šatnu a radši si po devíti letech plného zápřahu užiju svých 10dní "volna". Dokonce jsem se přistihla při myšlence na čtvrté dítě; už aby se ti dva malí vrátili :-).

    Maky

    P.S. Jestli mě syn vezme, tak zítra půjdem plavat ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      tady ten týden jen s nejmenším byl opravdu jiný.
      Trochu jsem si mohla představit, jak to bude vypadat, až budu mít pryč všechny. Pořád se mi zdálo, že je tu moc ticho. Dneska jsou všichni zpět, což jsem ráda, ale mám dojem, že jsem to ticho málo ocenila:-)

      Při myšlence na čtvrté se přistihnu každý den, i když jsou všichni doma, ale u nás už je to jen teoretické.

      Vymazat
  3. Líbil se mi komentář k fotografii rozhovoru Putina a Merkelové na fotbale:
    ˇ
    Poslal bych tam několik hráčů bez dresů...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-)
      Ale vlastně to není veselé, hráči bez dresů o sobě bohužel dávají nyní vědět:-(

      Vymazat