úterý 29. července 2014

Veřejná (ne)prospěšnost

Na neziskové organizace se valí pohroma v podobě zákona o statusu veřejné prospěšnosti

Nedávno jsem zde pochválila novou soukromoprávní úpravu spolkového práva.
Ovšem poté, co jsem se seznámila s návrhem zákona o statusu veřejné prospěšnosti, musím s pochvalami opět šetřit. Zákon totiž spolky i jiné neziskové organizace notně přidusí.
Oč jde?
Nový občanský zákoník předpokládá, že právnické osoby (jakékoliv formy, nejen spolky) si budou moci požádat o tzv. status veřejné prospěšnosti, který bude zapsán do veřejného rejstříku:

§ 146
Veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.


§ 147
Veřejně prospěšná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem.



Příslušný prováděcí zákon právě předkládá ministerstvo spravedlnosti. Činí tak již podruhé, neboť loňský návrh téhož zákona spadl pod stůl na samém konci legislativního procesu; senátorům se na něm cosi nezdálo a rozpuštěná sněmovna jej již nestihla znovu projednat.

Kdyby status veřejné prospěšnosti sloužil například k tomu, aby mohla daná právnická osoba čerpat dotace z veřejných rozpočtů, mohli bychom takový systém pokládat za dobrý nápad. Právnická osoba by už zápisem statusu v rejstříku, například obchodním nebo spolkovém, deklarovala, že její hlavní činnost je veřejně prospěšného charakteru a jejím cílem není dosahování zisku; nebylo by nutné pokaždé znovu dokládat a ověřovat, že hospodaření dané osoby je transparentní a že je spravována bezúhonnými lidmi. Proti takové úpravě bychom asi nemohli nic mít.

Jenže celá slavná veřejná prospěšnost je spíše jen léčka, jak neziskové organizace svázat byrokratickým procesem a dostat pod dohled státu.
Na status veřejné prospěšnosti je už nyní, ačkoliv prováděcí zákon ještě nebyl schválen, navázáno například osvobození právnické osoby od soudních poplatků ve věcech veřejného rejstříku (§ 11 odst. 2 písm. t) zákona o soudních poplatcích). Osoba, která status zapsaný nemá, bude platit při každé změně zápisu ve spolkovém rejstříku soudní poplatek.
Takže například maloměstský spolek pro okrašlování hrobů si bude moci vybrat, zda podstoupí mašinerii zápisu veřejné prospěšnosti, nebo při jakékoliv změně ve svých vnitřních poměrech, zapisované do (rekodifikací nově zřízeného) spolkového rejstříku, zaplatí soudní poplatek. Už vidím, jak nějaký lokální spolek o deseti členech zřizuje vnitřní kontrolní orgán, dokládá bezúhonnost osob, které v něm rozhodují, a sepisuje výroční zprávy a přehledy zdrojů příjmů a nákladů vynaložených na vlastní správu. A pokud nezřídí, nedoloží a nesepíše, může pěkně platit soudní poplatky.

A to si raději nepředstavuji, jak se v souvislosti s přijetím zákona o statusu veřejné prospěšnosti změní zákon o daních z příjmů. Do jaké míry budou tradiční úlevy pro neziskové organizace svázány se statusem veřejné prospěšnosti?
I když v tomto ohledu mám stále ještě naději, že alespoň daňová úprava zůstane formulována rozumnějším způsobem a každá minineziskovka nebude muset provádět nesmyslné tance se statusem veřejné prospěšnosti, aby ze svých omezených příjmů ještě neplatila daně.

Podtrženo, shrnuto, vstřícná soukromoprávní úprava sdružovacího práva se nám byrokratickým útokem maskovaným jako "veřejná prospěšnost" efektivně kazí.
Ale nemyslím, že by to snad někomu na ministerstvu, ve vládě nebo v parlamentu vadilo.


převzato z ateo.cz


3 komentáře:

  1. Takovým článkem jsi mne ovšem nepotěšila...
    Dovolím si odkaz na něj přeposlat kolegům z našeho spolku, ať je nad čím diskutovat u piva, případně nadávat;-)

    Mimochodem, tohle je další důkaz toho, že tlak státu na regulaci našeho života stále stoupá:-( A nenažranost státu po penězích (případně dohazování věčného kšeftu pro jisté skupiny obyvatel) je také evidentní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      klidně pošli, jen upozorňuji, že zákon ještě není schválen, je teprve v připomínkovém řízení.

      Sice je naděje, že to neprojde, ale malá, protože minule to prošlo, zadrhlo se to až v Senátu, kde byla hlavní výtka tuším přetíženost soudů - zákon jim přidává další agendu.
      Jenomže loni se schvalovalo doprovodných zákonů k rekodifikaci hodně, tak to trošku zapadlo mezi ostatní, třeba bude letos více času věnovat pozornost připomínkám a ve změněné sněmovně se najde vůle diskutovat o téhle koncepci jako celku. Možná. A možná taky ne.

      S tím tlakem na regulaci - pravda. A to jsem si tady pochvalovala, jak je úprava spolkového práva příjemně liberální. Jenomže skrz ten rejstřík (který sám o sobě je potřebný, to uznávám, dosavadní úprava nevyhovuje) a případně veřejnou prospěšnost se do toho stát stejně naveze.

      Vymazat
  2. Na jednu stranu mne potěšilo, že sama "náboženskost" je stále důvodem veřejné prospěšnosti, i to, že jako největší sbor naší církve už všechno to papírování už stejně máme (jsem v církvi voleným účetním revizorem :) a vedeme podvojné účto). Ale jsem taky revizorem SRPŠ a už se na to těším, jak to s paní účetní dáváme dohromady za dva roky. I když zase taková hrůza to nebude:

    Jako SRPŠ máme jenom finanční majetek, odměnu platíme účetní a naší VP činností je sesbírat pětikilo od každého rodiče, zaplatit maturitní ples bez zisku a ztát, pak prodat vstupenky, z nichž ples uhradíme a nakonec tyhle zpět získané peníze věnovat na projekty školy. Čili vypsat těch cca 5 tabulek za každý rok nebude zas takový boj.

    V církvi to bude horší: Budeme muset mít audit (nad 5 mil. Kč.) a budeme se muset rozhodnout zda posílíme vedení církve (tím, že zřídíme společnou revizní komisi všech sborů), nebo půjde každý sbor (kongregace) do posuzování VP samostatně. Naším rysem je totiž poměrně výrazná rozvolněná konfederace svobodných sborů, které kdysi za různých bolavých okolností opustili mateřské církve (a některé později vznikly misií) a jakákoliv myšlenka na nadsborové sjednocování nese stále ještě odpor...

    OdpovědětVymazat