úterý 5. srpna 2014

Nová Stodolní

za dvě stě.

Dočítala jsem během uplynulého víkendu ještě Respekt z minulého týdne. Respekt je moje oblíbená hlásná trouba liberálních pachatelů dobra, čtu jej vždy od úterka průběžně celý týden a v pondělí se těším na nové číslo. Časopis mi kupuje manžel, který mne nedávno pobavil poznámkou, že má v Respektu hned dva oblíbené komentátory: jeden se jmenuje Fareed Zakaria a druhý The Economist.

Nuže, minulé číslo přináší velký článek o ostravské Stodolní ulici, která se nedávno opět ocitla v centru pozornosti poté, co po rvačce na této ikonické adrese skončil v nemocnici se závažným zraněním zpěvák Michal Hrůza. Sama jsem Stodolní ulici nikdy nenavštívila, proto jsem si reportáž se zájmem přečetla. Obsah je přesně takový, jaký bych čekala: líčení idylických devadesátých let, kdy Stodolní "vyrostla" odspoda, kdy hostila svébytnou, alternativní ostravskou kulturní scénu, až po stýskání na současnost, v níž převažuje komerce a diskotéky, zatímco živá, skutečná kultura se přesunula jinam.
Potud v pořádku.

Ale potom...

„Na cestách jsme vídali, jak dokázaly Berlín, Linec či Manchester svoje bývalé fabriky znovu oživit, a začalo nám víc a víc vadit, že v Česku nic podobného nebylo,“ říká místní novinářka, zpěvačka a herečka Marta Pilařová. Šestatřicetiletá umělkyně a někdejší četná návštěvnice Černého pavouka měla zároveň pocit, že od útlumu Stodolní v Ostravě chybělo místo, kde by se potkávali umělci napříč obory. „Funguje tu řada klubů, ale rozdrobily se na ty, kam chodí převážně malíři, kam punkeři, metalisti, nebo naopak básníci,“ popisuje Pilařová. Protože to řada jejích přátel, s nimiž se znala i právě z tahů na Stodolní, cítila podobně, oslovili společně magistrát se seznamem industriálních budov v rozkladu, které by se daly pro umění využít. Jednu z položek tvořily budovy někdejšího Dolu Hlubina, u nichž Jan Světlík shodou okolností právě zvažoval, zda je strhnout, nebo nějak využít. „Primátor Kajnar nás tedy propojil a společně jsme požádali o grant,“ vzpomíná Pilařová. Téměř dvě stě milionů korun od ministerstva kultury a z evropských fondů společně získali a rozjel se projekt, který nemá v Česku obdoby.
V pětici budov, které ještě před čtvrtstoletím využívali horníci, by se mělo už příští rok na ploše čtyř tisíc metrů čtverečních otevřít nové umělecké centrum s mnoha fotografickými, filmařskými, malířskými či videomappingovými ateliéry, kluby a kinosály. Patrový cihlový dům bývalé kompresorovny se má proměnit v restauraci, kde budou hosté usazeni mezi původními stroji a pod starou dřevěnou střechou s obnaženými kovovými vzpruhami. V bývalých budovách hornických koupelen, které se během festivalu Colours of Ostrava tradičně měnily v divadelní sál, zase teď bagry hloubí nový noční klub. „Plán je takový, že dvě třetiny prostor připadnou ateliérům a třetina veřejnému využití. Chceme na dlouhodobější pobyty zvát i progresivní umělce z ciziny, aby tu tvořili a pořádali workshopy,“ říká kolega Pilařové ze sdružení Projekt Hlubina, šestadvacetiletý videomapper David Pacult.



Vida!
Metalisti a punkeři se neměli kde scházet (asi je v Ostravě málo hospod), tak co s tím uděláme? Požádáme o grant. Ministerstvo kultury vysázelo (spolu s EU, samozřejmě) na stůl skoro 200 000 000 korun, aby si ostravští umělci mohli zařídit lepší místo pro své tahy a večírky, jejichž nostalgickému popisu se dostatečně věnuje první část citovaného článku.

Já asi přestanu platit daně. Nebo nevím.
Maminky nemocných dětí musí u státu často pokorně žebrat o příspěvek na zdravotní pomůcky, vyplňovat kvůli tomu stohy formulářů, psát odvolání a poklonkovat se před úředníky. A přitom všem je může hřát u srdce, že za dvě stovky milionů z veřejných peněz budou mít ostravští metalisti kde pařit.

Aby bylo jasno, nemám nic proti básníkům, metalistům, umělcům, punkerům ani videomapperům, ačkoliv v případě posledně jmenovaného zaměstnání vůbec nevím, co to je. Přeju jim, aby se měli kde scházet, a pokud chtějí kalit celou noc, jen do toho. Ale za své.

Mimochodem, už dlouho jsem se chtěla někoho zeptat, co je to "komunitní centrum"?
O komunitních centrech totiž pořád čtu. Staré nepoužívané továrny a jiné průmyslové objekty, různé barabizny, vesměs vybydlené, se mají podle představ pachatelů dobra a samozřejmě za veřejné peníze měnit v komunitní centra. Zrovna redaktoři Respektu píší ódy na komunitní centra velmi rádi. 
Ale co to, u všech všudy, je?!
Centrum čeho a pro jakou komunitu?

Věřím, že důl Hlubina bude po té rekonstrukci pěkným místem.
Ale možná bychom se měli zamyslet, zda by se pro takovou obrovskou částku, na kterou jsme se museli složit všichni, přece jen nenašlo smysluplnější využití?


23 komentářů:

  1. Dolu hlubina je pro pár pomatených umělců škoda (Pozor - můj hodně subjektivní názor neukojeného horníka!!!)
    Co je to komunitní centrum taky nevím - někdy mám pocit, že je to jakýsi způsob dojení veřejných rozpočtů lidmi, kteří nic nedělají, pouze píší různé studie, koncepty a projekty o věcech, které nikdo nechce.

    Nemohli by 200 mega dostat třeba Klokánci nebo nějaká jiná podobná sdružení, která suplují činnost našeho skvělého sociálního státu?
    Odpovím si sám - nemohli. Za prvé se nejmenují komunitní a za druhé, ti lidé tam dřou, starají se o jiné a nemají čas psát granty, studie a koncepty:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      s definicí komunitního centra máš, obávám se, naprostou pravdu.

      V podstatě jakýkoliv účel, na který si člověk vzpomene, je užitečnější, řekla bych. Ale je to tak - nemohli.

      Jestli budeš mít čas, napíšeš, co by se podle Tebe mělo s dolem Hlubina udělat?

      Vymazat
    2. Obnovit těžbu:-)))
      Pochopitelně ftipkuju, neznám to tam, takže mne nic nenapadá:-(
      Jakékoli využití takovéhle průmyslové stavby je pochopitelně velmi komplikované, soukromý investor by se asi nenašel, tak se do toho rvou veřejný prachy. V případě nezájmu to pak může dopadnout jako huť Koněv na Kladně - rozebraná do šrotu a zdevastovaná. Ale možná tam jednou bude přírodní rezervace:-)
      Takže nějaké kulturní využití je jediné možné, pokud chceme zachovat takové industriální památky. A skoro se domnívám, že nikdo v Evropě nic takového nemá.
      Otázkou je, zda si to naše společnost může dovolit a zda-li to chceme:-)

      Pěkné fotky tu: http://www.ostravaci.cz/?s=fotoalbum-ostrava&b=25#!prettyPhoto

      Vymazat
    3. Díky za odkaz na fotky.

      Společnost si to asi dovolit nemůže, ale stát bez problémů:-i

      Vymazat
    4. Nejhorší je, že se na obnově jedné industriální památky podílím, sice jen členstvím ve spolku, ale...A pochopitelně je to za dotace, dokonce 90% a taky to k ničemu není, jen tam přijdou nějací turisté a sotva to vydělá na mzdy studentů - průvodců a kdo bude platit režie, opravy atd.?
      Kdyby bylo možno část svých daní poslat podle mého výběru, poslal bych je namísto nákupu spodního prádla v generálním štábu AČR nebo kalhotek s bobrem na MŽP na obnovu industriálních památek:-)

      Vymazat
    5. Takhle se mi líbila třeba opravená stará čistírna odpadních vod v Praze:
      http://www.staracistirna.cz/ops/cs/

      To je úplně to samé, je z toho muzeum, ale pronajímá se to i komerčně:
      http://www.staracistirna.cz/pronajmy/cs/index.php

      My jsme tam byli na svatbě. A taky se toho chopili původně nadšenci.
      Moc hezké to je.
      Netuším, kolik stojí údržba a provoz a kolik z toho je financováno z příjmů.

      Jenomže, tohle prostě nejde dělat donekonečna a navíc tak, že ty prostory budou nejenom stát, ale ještě jejich provoz spolkne velké částky, což bude nejspíš případ Dolu Hlubina.

      Vymazat
  2. Ono to není tak jednoduché. Může se taky říct, že ti dělníci, kteří staví noční klub, dostanou od státu na pár měsíců práci, místo aby se jim vyplácely dávky.
    Nejsem zcela objektivní - jako fanda do industriálních památek dám přednost tomuhle způsobu zachování, kdy budova navíc bude "žít", nestane se skanzenem před stržením (a následně vybudováním nějakého obludného obchodního centra na lukrativní parcele uprostřed města).
    Což neznamená, že mě neštve, když matky nemocných dětí musí pokorně škemrat o dávky. Ale na druhé straně - ze státního rozpočtu se podobně, skrz granty, podporuje kdeco. Divadla, stavba cyklostezek, můj vlastní výzkum. Každá z těchto věcí je pro někoho důležitá a pro někoho zbytná. (Když chce sedět v archívu, ať tam sedí za své, že.)
    Markéta
    Markét

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Markéto,
      industriální památky mne také oslovují a jejich citlivé zachování je jistě lepší než to zbourat.
      Ale copak stát má financovat stavbu nočního klubu? Kdyby už chtěl mermomocí zaměstnat stavební dělníky, tak snad mohou stavět či opravovat třeba školku, nebo domov důchodců?
      Takže já bych byla pro komerční využití, i když to bude znamenat ústupek obchodním zájmům. Pokud vím, např. v Praze i jinde je dost industriálních prostor, kde se podařilo skloubit obojí - zachování ducha místa i komerční využití. Proč by to nemělo jít?

      Máte pravdu, ze státního se sponzoruje strašně moc zbytných záležitostí. Rozhodně bych byla pro omezení těchto výdajů.
      Ale i tady rozlišuji. Bádání, výzkum, historie, to je přece jen něco jiného než tohle, co se zde staví. Ta citovaná umělkyně byla zkrátka trochu moc upřímná: na Stodolní se nám už nelíbí, dej nám státe peníze, ať máme kde performovat. Já se divím, že jí to není trapné. Ale není.


      Vymazat
    2. To by ses divila, kolika lidem připadá výzkum historie zcela zbytečný :-) a naopak postavení nočního klubu chvályhodné.
      S těmi školkami nebo domovy důchodců samozřejmě souhlas, i když - těžko někdo dokáže citlivě zrekonstruovat industriální památku zcela za své a přizpůsobit ji těmto potřebám. Leda nějaká hodně věleká a bohatá společnost jako jistou formu filantropie - ale pak je otázka, jestli tu někdo takový je. Prostě investovat 200 mega se odhodlá málokdo. Nebo z toho bude patvar - typickým příkladem je Palladium na Náměstí republiky, které naprosto zničilo genia loci místa a z celé historie z něj zůstal jen ten přiblblý název (Palladium země české - chrám konzumu - vlastně to docela sedí) a jedna utopená pamětní deska. Viz pěkný sloupek tady: http://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/1364/kde-domov-muj.html
      Ještě k tomu plýtvání státními penězi: napadl mě příměr s tvým příspěvkem z Hluboké, resp. s tím zrcadlem, které dalo práci mnoha řemeslníkům na celý rok. Může se namítnout, že stát je jiný zaměstnavatel než soukromá osoba, že s daněmi musí nakládat účelněji - jenže on i ten majitel panství peníze ze svých poddaných nějak "vymačkal", v podobě dávek, platů a nuceného nákupu piva z panských pivovarů. Kdyby jim je nechal, a neutrácel za zrcadla pro manželku, třeba by se jim vedlo líp. (A nebo ne, prolili by je hrdlem, například. Tak jako to dneska udělá mnoho lidí, pokud se jim povede ušetřit na daních.) Je to prostě všechno těžký. Markéta

      Vymazat
    3. Markéto,
      ono nejde jen o těch 200 milionů, ale také o provoz toho zařízení potom. Kdo to bude platit? Vždyť to bude jistě drahé - zaplatí se to z nájmů prostor, ze vstupného, z reklamy či sponzoringu, z nějakých příjmů, které bude ten prostor generovat?
      Asi těžko.
      Já mám také určité ekonomické vzdělání, takže jsem od mládí naučená vidět za kdečím Má dáti - Dal.

      Mně to zase tak složité nepřipadá.
      Možná by se na to komerční investor nenašel, i když tomu nevěřím.
      Tak by se to možná zbouralo, byla by to škoda.
      Ale není přece možné, abychom ke každé stavbě, která už není potřebná, přistupovali takto. A že to je přístup rozšířený: už se to nepoužívá, ale je to zajímavé, vrazíme do toho pár stovek milionů z veřejného rozpočtu, to nikoho nebolí, a bude z toho něco, co v podstatě nikdo nepotřebuje.
      Takový přístup je neudržitelný.
      Srovnání se zrcadlem na Hluboké: to by asi znamenalo, že jsme se od feudálních dob nikam neposunuli? Jenom místo feudála tady máme stát? To není moc potěšující.
      Kromě toho, kněžnou objednané zrcadlo, tedy práce řezbářů, má přece jenom trvalou a estetickou hodnotu. Má stejnou hodnotu to, co dělá ten videomapper? Vy víte, co to je? Když do toho tedy nyní dáme dvě stovky milionů a další peníze na provoz, budou to, co tam vznikne, obdivovat lidé ještě za dvě stě let?

      Vymazat
    4. Videomapping budou asi nějaké ty hry se světlem, ne? Loni v zimě byl v Praze festival Light, moc pěkný.
      Jen k tomu zrcadlu - myslíte, že ho jako trvalou a estetickou hodnotu vnímali i ti podvyživení a nemocní domkáři kolem Hluboké? Rýpu, já vím. A Ostravákům bych čistší vzduch přála, ale zrovna kulturní centrum není něco, proti čemu bych se stavěla. Problém je, že u nás je zdiskreditované skoro všechno. (Příklad: obecně hájím stavbu cyklostezek, ale ty absurdní a předražené kousky cyklostezek v Praze způsobily, že většina lidí si při slově "cyklostezka" jen uplivne. Taky to bylo z dotací.) Markéta

      Vymazat
    5. Markéto,
      a víte, že si myslím, že i průměrný sedlák z doby před dvěma sty lety byl schopen lépe posoudit hodnotu takového uměleckého kousku, než je průměrná vysokoškolačka (já) schopna posoudit hodnotu nějakého současného umění?
      Včera večer jsem přemýšlela, jestli si vzpomenu z posledního čtvrtstoletí na nějaké umělecké dílo (jakékoliv - výtvarné, literární, hudební...), které bude jistě obdivováno ještě za 100, 150, 200 let. A víte, že jsem toho moc nevymyslela? Přesněji řečeno, nevymyslela jsem nic...

      Vymazat
    6. Jiřina Jirásková jako průvodkyně "Hříček o královnách" (televizní cyklus historických filmů, scénárista Oldřich Daněk, jinak doporučuji, byl to koncert pro všechny velké české herce 80. let) říká na úvod dílu věnovaného královně Alžbětě a sklonku její vlády, době Shakespeara, Francise Bacona atd. ("Královnina smečka psů") jeden moc pěkný bonmot: Velké časy, když je žijete, nikdy nevypadají velce. Markéta

      Vymazat
    7. Markéto,
      to jsem si taky říkala, jestli tu nefunguje ten efekt, že velké věci nejsou k poznání, když se na člověk dívá moc zblízka:-)
      Jenomže nevím, nevím, jsem spíš skeptická.

      Vymazat
    8. Seznam obdivuhodnych umeleckych del nasi doby by byl prilis dlouhy. Doslova fascinujici je treba moderni architektura.
      Kdyz se ale podivame zpatky, co genialnich umelcu bylo ve své dobe neuznanych, odmitanych a zemrelo v chudobe.
      Bylo to asi tim, ze predbehli svou dobu.
      A navic jim neslo o to, byt obdivovani. Hezky to vyjadrilC.Monet:
      "Maluji, co vidim, ne to, co se libi druhym."
      MaB

      Vymazat
  3. Dobrou glosu na téma dotace lze najít zde:
    http://www.latrine.cz/jaky-trest-hrozi-za-snadne-prachy

    Co se týče komunitních center, tak lze jen podotknout, že ani sdružování není co bývalo tak jako před rokem 1951 aneb za všechno může televize.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za odkaz.
      Také se mi nelíbí postoj "evropské fondy tady jsou, tak je využijme".
      Přece ty fondy nespadly z nebe, odněkud se vzaly, ty peníze se musely někomu sebrat, než se mohou někomu přidělit.

      A zde je můj oblíbený odkaz na téma sdružování:
      http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2013080303

      Vymazat
  4. David Pacult:
    http://provoz.net/lide/provozaci/david-pacult/

    Napsat několik řádků o vlastní osobě správně česky, to je problém.
    Ale realizovat vlastní sny za cizí peníze, to problém není.

    Hm, asi jsem moc nepřející.
    Jenom prostě pořád dumám, jak to těm Ostravákům, kteří se potýkají se spoustou problémů, od nezaměstnanosti přes špatný vzduch až po kriminalitu, pomůže.

    OdpovědětVymazat
  5. S dotacemi se peru tak nějak obecně. Pořád nevím, jestli jsou spíš dobré nebo to druhé :-/. K tomu abych v nich viděla pozitiva, mi chybí zejména fakt, že normální člověk (spolek) s ideou na ně téměř nedostáhne (tedy zejména na ty větší). Musíte si najmout člověka nebo si osvojit onen dotační jazyk, u něhož nezáleží na tom, že chcete něco spravit, ale jako tomu dáte "přidanou hodnotu". Když se vrátím k těm industriálním památkám, které tu zmiňoval Sejra a moje jmenovkyně (Markéta), pak pro přidělovatele dotací (snad kromě MKČR, ale tam jsou přidělované částky doslova směšné) není rozhodující, že objekt bude spraven, ale právě to že tam vznikne ono komunitní centrum. Proto pak vznikají naprosto ujeté projekty, kde po realizaci naleznete spousty podivných "atrakcí", o jejichž smyslu pochybujete, pokud tedy nevíte, že jsou tam právě pro "pokrytí dotace". O odporných obřích bilbordech informujících, že to nebo ono by nevzniklo bez podpory tamtoho a onoho, nemluvě. Inu rozpolcená jsem v tomto směru :-). Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      to je pravda; vím o případu ze sousedního města, kde je také starý nepoužívaný objekt, docela v centru. Na jeho samotnou opravu nikdo peníze nedá, tak se právě vymýšlelo - nejprve komunitní centrum, a teď zase že tam snad bude nějaký podnikatelský inkubátor (taky si nějak neumím představit, co to je). A na podnikatelský inkubátor už se peníze najdou.
      Jestli ono by nebylo lepší říct prostě, že to je na opravu nemovitosti, než vymýšlet takové hlouposti.

      Vymazat
  6. Takhle to třeba v té Ostravě bude vypadat, až to umělci zabydlí:
    http://www.anunkblog.com/2014/05/pokoje-zase-zabydlene.html

    Upozorňuji, jen pro silné žaludky:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc pěkně zabydlené:-)
      Tak umělecky.

      Vymazat
  7. Chris, termín "komunitní centrum" se u nás původně používal jako označení pro místnost, kde ve dne sedí, povídají a jsou krmeni bezdomovci a osamělí důchodci a/nebo bezprizorní mládež a dostávají program, aby se z nich nestali asociálové a osobnostně se rozvíjeli. Takové prrovozovala kupř. Armáda Spásy (viz např.)

    V konttextu "progresivních umělců" se ale jedná spíše o navázání na teorie Herbertka Marcusů, který krom geniálních prozření jako "svoboda znamená absenci volby" usoudil, že lidé jsou trestuhodně "odtržení od komunity" a trpí osamělostí a individualismem, což on jako osvícený sociální inženýr vyřeší.

    Podrobně to máš v jeho díle "Jednorozměrný člověk", které jsem kdysi četl a dělal si z něj výpisky těch nejšílenějších myšlenek, než přetekla má mez trpělivosti.

    Většina KC je pak někde mezi těmito dvěma póly, viz poslání KC Zahrada v jejich výroční zprávě.

    OdpovědětVymazat