středa 20. srpna 2014

Srpnové jeřabinové asociace

Jeřabiny se v mých představách výrazně pojí s prázdninami, které jsme se sestrou trávily ponejvíce na chatě v lesní osadě. Naše maminka nás každoročně upozorňovala, jak zrání jeřabin symbolizuje průběh léta. Na začátku července nám radostně ukazovala, jak jsou jeřabiny ještě zelené, což znamená, že do konce prázdnin je daleko, že nás čeká ještě mnoho týdnů sladkého prázdninového života. Vychutnávala si s námi ten pocit, že celé léto je ještě před námi. Během srpna jsme si s ní čím dál více všímaly zrajících plodů, a když jeřabiny úplně zčervenaly, bylo zřejmé, že je třeba dát létu i chatě sbohem a vydat se za školními povinnostmi. Přišla nostalgie a brzy po ní podzim.

To je má soukromá jeřabinová asociace. Je pouze moje, snad ještě mé sestry, nikoho jiného.

Existuje ale ještě jedna: "Jeřabiny" je název známé písně Karla Kryla.

Pod tmavočervenými jeřabinami
zahynul motýl mezi karabinami
Zástupce pro týl
šlápl na běláska
Zahynul motýl
jako naše láska

Na břehu řeky roste tráva ostřice
Prý přišli včas však vtrhli jako vichřice
Nad tichou zemí
vrčí netopýři
a národ němý
tlučou oficíři

Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem
Koupím si láhev rumu v krčmě za rohem
Budeš se líbat
v noci s cizím pánem
Já budu zpívat
zpitý s kapitánem


Pro mne, která ty události zná jen z vyprávění, starých televizních záběrů a více či méně povrchních článků v novinách, jsou jeřabiny symbolem okupačního léta. Jistě byly právě krásně červené, když pod nimi projížděly tanky.

Mé dvě jeřabinové asociace spolu nijak nesouvisí.
Nebo snad přece jen?
Konec léta, konec prázdnin.
Konec nadějí, konec svobody.
Temně rudá značí obojí.