pondělí 8. září 2014

Bicykl dámě sluší

... řekl jednou náš starší kolega, když se ve společnosti na toto téma hovořilo.
O víkendu jsem si na jeho slova musela vzpomenout.

Na vesnici, kde jsem vyrůstala, bylo kolo často používaným dopravním prostředkem. Na nákup, na návštěvu, do lesa na houby, na koupaliště, na hřbitov, všude se jezdilo na kole. Každé dítě dostalo proto již v útlém věku vlastní kolečko, které se postupně měnilo za větší. I já postupovala od nejmenšího kola pro děti, přes Pionýra, na kterém jsem jezdila, když mi bylo asi deset nebo dvanáct let, až po Libertu, kterou jsem si, dost nepochopitelně, vybrala potom. Bratránek říkal Libertě "babosed", ale na běžné popojíždění po vsi nebo v chatové osadě o prázdninách to stačilo. Zejména když jsem si místo Liberty obvykle stejně brala kolo mojí babičky, zvané zelené. Zelené bylo v rodině zdaleka nejoblíbenější a navzdory tomu, že každý člen rodiny disponoval vlastním bicyklem, kdo někam jel, většinou si vzal zelené. Jezdilo dobře, bylo v kůlně, kde se kola skladovala, vždycky nejvíc po ruce, vždycky připravené a napumpované... a vůbec, proč bych štrachala svoje kolo, když si přece můžu vzít zelené?

Ale když jsem složila státnice na vysoké škole, dala mi babička nějaké peníze a já jsem se rozhodla.
Někdo dostane za státnice auto a já si koupím kolo! Nové, moderní, trekingové. A začnu na něm jezdit.
Kolo se mnou jel vybrat kamarád z bratrancovy party; bratránek a jeho kamarádi totiž v této době krosili na bicyklu krajinu křížem krážem, odpolední vyjížďka zvící padesáti kilometrů pro ně byla úplně běžná, proto se narozdíl ode mne dobře vyznali v cyklistickém vybavení.
V obchodě, kam jsme přijeli, stály kol mraky, ale jedno z nich mi padlo do oka hned. Bylo takové jiné než ostatní, krásné, dívčí, natřené obtížně pojmenovatelnou růžovohnědou barvou. Hned jsem věděla, že to je ono! Kamarád mi k němu ještě vybral nějaké doplňky, například blatníky (trekingové kolo se prodávalo bez blatníků, koho by to napadlo? mě určitě ne!), světýlko dozadu i dopředu, zámek a podobná vylepšení.

A já jsem začala jezdit.
Jet někam na kole, to už neznamenalo jenom dovézt květiny na hřbitov, dojet se vykoupat k písáku nebo s klukama na pivo. V doprovodu kamarádky nebo sestry jsem začala dělat výlety po okolí. Jezdily jsme na kopec, dívat se, jak se staví továrna. Jezdily jsme po stezce kolem řeky na oblíbené výletní místo na soutoku s menší říčkou. A dál, do blízkého města na zmrzlinu. Sestra začala průkopnicky jezdit na kole na chatu a já jsem se k ní časem přidala; přestaly jsme být závislé na tom, aby nás otec odvezl autem. Na chatu to bylo jen 35 kilometrů a větší část trasy vedla po stezce, takže se jelo velmi příjemně.

A to nebylo všechno.
Jela jsem několikrát na kole na poradu s obviněnými do vazební věznice. To ale bylo daleko, více než 40 km, tam i zpět bych to neujela, takže jsem absolvovala třeba jednu cestu příměstským vlakem se zjednodušenou přepravou kol, od vlaku několik kilometrů do věznice, a potom, když už jsem měla práci za sebou, jsem si to svištěla pěkně domů celou zpáteční cestu na kole.

"Odkud jste přijela, paní doktorko?", nechtěli bachaři věřit svým očím, když jsem sesedla z kola u vstupu do věznice a prohlásila, že jsem právnička a jdu na poradu s klientem
"Neukradne mi to tady někdo?", starala jsem se a zamykala kolo vedle ostnatého drátu hned pod bezpečnostní kameru. Světla jsem si ze zvyku vzala s sebou, protože mi kamarádi doporučili, že je nemám nikdy na kole nechávat. Ale v batůžku zase vadila rentgenovému rámu, kterým jsou všechna zavazadla vnášená do věznice prosvěcována.
Jezdit na kole do vazební věznice zkrátka není jen tak.

Ale kolo jsem si oblíbila, i když jsem nebyla nikdy žádný velký cyklista.
A potom jsem se vdala, přišly děti a já jsem úplně přestala jezdit. Mé krásné dorůžova zbarvené kolo zůstalo odstavené v kolně na zahradě u domu mého otce. A takhle tam stálo asi devět let.

Až do tohoto víkendu.
Manžel jezdí se staršími dětmi, brzy se na kole naučí i nejmladší a to je možná vhodná chvíle, abych se i já ke kolu vrátila. V neděli jsme byli na odpolední návštěvě u rodičů a já už dopředu avizovala, že se po něm po dlouhé době podívám.

"Tak, tady máš svoje kolo," vyvedl mi tatínek bicykl z kolny.
Růžovohnědá konstrukce se zaleskla na sluníčku. Ani se mi tomu nechtělo věřit. Už jsem úplně zapomněla, že mám takové pěkné kolo! Jak se ukázalo, nebylo to samo sebou, protože maceška mi ho předem vyčistila od vrstev prachu, které se na něm za tu dlouhou dobu usadily.
Žasla jsem, jak jsem si před lety bicykl vybavila. Měla jsem na něm držák na plastovou láhev. A tachometr! Tašky dozadu na nosič, ve kterých jsem vozila věci na chatu na přespání, museli rodiče vyhodit, protože zpuchřely. Vzpomněla jsem si, jak jsme si taková vylepšení nadělovaly se sestrou jako vítané dárky. Hm, ale nejspíš jsem se někam posunula, protože dnes by mi asi přišlo zvláštní, kdybych od manžela dostala k narozeninám třeba tachometr nebo pumpičku.

Hned jsem musela kolo vyzkoušet. Vyjela jsem na stezku, tak jak jsem byla, v letních šatech a sandálech, na hlavě jsem měla slaměný klobouk s mašlí. Vypadala jsem trochu jako paní správcová z Postřižin.
Kolo jelo báječně.
Cyklisté ve speciálních oblecích a aerodynamických helmách, kteří mne míjeli, se na mne zvláštně dívali. Asi jsem jim na cyklostezce v šatech a klobouku připadala nepatřičně.
Ale to nevadí, pomyslela jsem si a šlápla do pedálů. Vždyť bicykl dámě sluší.


32 komentářů:

  1. Moc hezké :-) Ela

    OdpovědětVymazat
  2. Doporucuji roman Régine Deforges La Bicyclette bleue a zejména pak podle ni natoceny stejnojmenny film, v hlavni roli Laetitia Casta.
    Také jezdi na kole v kvetovanych satech (moda 40. let) a potvrzuje, ze bicykl dame opravdu velmi slusi. Plati i opak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Móda 40. let byla krásně ženská. Rozhodně lepší než cyklistická móda vzor 2014:-)
      Děkuji za tip!

      Řekla bych, že zdejším archetypem dámy na bicyklu je právě postava, kterou hrála Magda Vašáryová v Postřižinách, tedy manželka správce pivovaru a matka budoucího spisovatele Bohumila Hrabala:-)

      Vymazat
    2. Na dukaz a pro predstavu staci najit si :
      Casta Bicyclette bleue photos :)

      Ano, Magda Vasaryova je také uzasna coby Maryska.
      MaB

      Vymazat
  3. Díky za milou vzpomínku! Moje babička měla taky "zelené" a bylo nejlepší :-) Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-)
      Babičce se v jeden čas zdálo zelené kolo už staré a pořídila nové, modré.
      Výsledek byl, že modré stálo v kůlně a jezdili jsme stejně na zeleném:-)

      Vymazat
  4. Tož ono dost záleží na terénu.
    V kopcích není na byciklu ani mladá dáma zrovna elegantní.
    A používat kolo k přepravě v Polabí nebo na Hané není zase až tak velká "zásluha"...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      však já to taky neberu ani v nejmenším jako sportovní výkon. Kopcům se vyhýbám a takové ježdění je pro mne vysloveně rekreační aktivita.
      A někdy i společenská, když jsme třeba jely s kamarádkou, povídaly u toho, daly si zmrzlinu, pak zase někam popojely. Něco na způsob sezení v kavárně:-)

      Vymazat
  5. Přiznám se, že bicyklisté v různých pestrobarevných oděvech, helmičkách a hadičkou na pití (to musí bejt humus, pít ohřáté pití hadičkou stylem výživa ve špitále) jsou mi tak nějak odporní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      jako čtenářka D-Fense samozřejmě vím, že cyklisti jsou něco na způsob teroristů:-) Jenom zatím legální:-)
      Ale na svou obranu musím uvést, že se právě snažím do dopravního provozu nemotat, držím se pěkně stranou, jezdím po stezkách... po městě v podstatě vůbec.
      Cyklooblečky nevedu, pití z plastové láhve mne také neláká a docela mi bohužel vadí i ta helma. Jednu jsem si kdysi, když jsem právě víc jezdila, pořídila, ale ono mi to nesluší a tak to nemám ráda.
      Jenže si ji budu muset brát, abych nedávala špatný příklad dětem.

      Vymazat
    2. Já právě svým komentem chválím, žes nepodlehla současnému trendu. Já také hodně jezdím, vlastně kvůli zdravotním potížím dokonce musím, ale silnicím se vyhýbám, ultrahypermoderní cyklostecky s lesem dopravních značek úplně nenávidím... Ideální se mi jeví lesní cesty v lehčím terénu, s minimem lidí, zkrátka Blatensko je ideál:-)))

      Vymazat
  6. Krasne :)

    Treka mam taky, taky mi stoji v garazi a byt jsem tesne po zakoupeni jeste v Nachode podnikal temer pravidelne kratne vyjizdky, po prestehovani z toho prakticky seslo a vytahnu ho dvakrat trikrat do roka, kdyz tahnu Croozer na piskovnu... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si ho do městského bytu nepřestěhovala vůbec, nechala jsem ho u našich, ale teď, když už ho mám kde skladovat, to je něco jiného. Už se těším, že příští rok se třeba v létě večer pojedu na otočku vykoupat do jezera, jako kdysi, když mám to kolo teď po ruce.

      Croozer jsme vůbec nepořizovali, teď na nejmladšího uvažujeme o vodicí tyči, kterou jsme dosud taky neměli, ale nevím, nepřipadá mi to bezpečné. Tak bych raději počkala, až se taky naučí, motivaci má:-)

      Vymazat
  7. Chris, vidím to úplně živě:-), hezké moc.
    Nedávno jsem byla ve Valticích, najednou se přižene hejno barevných prezervativů, vybalí svačiny a pití a pak rychlá porada a už fičí, během mé kávy se takhle vyrojilo asi 200 cyklistů. Musela jsem se smát, že před pár lety jsme na stejném místě honili naše děti, že máme plán....
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem se úplně poprskal, když jsem si představil hejno barevných preservativů.
      Milan

      Vymazat
    2. Dito,
      také mne to velice pobavilo.
      "Hejno barevných prezervativů" - to je opravdu trefné:-)

      Vymazat
  8. Ad klobouk s mašlí vs helmičky.. Moje dítě mělo vždycky všechny ochranné pomůcky, jak mají být. Tím, že hraje od mala hokej, nikdy proti chráničům kolen, loktů, hlavy a zápěstí neprotestoval - inline, kolo, lyže, snowboard.. Tesařík z Yo Yo Bandu umřel díky tomu, že neměl helmu - po banálním pádu na asfaltové cestě ve Stromovce. Můj syn si vyžebral snowboard v 7 letech s tím, že od 5 let jezdí černé sjezdovky. První pád na sb byl zády na ledový mantinel s úderem do dolní hrudní páteře. Nic hrozného, ale kdyby neměl páteřní chránič, tak mám doma vozíčkáře. Ten zvuk na plast jsem slyšela z deseti metrů. Atakdál, atakpodobně.
    To byla edukační vložka. Ale článek i představa je to moc hezká.
    Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      naše děti bez helmy nejezdí a manžel taky ne, i když nejsme z těch věčných bezpečnostních pravidel, která nás teď obklopují, nijak odvázaní.

      Já jsem si ji koupila už tehdy. Nevím přesně, kdy se to stalo Tesaříkovi, možná právě tehdy, začalo se tenkrát hodně mluvit o zbytečných úrazech hlavy.
      Ale jestli začnu víc jezdit, podívám se asi po nějaké modernější, tahle už je z dřevních dob. Sice byla doma pečlivě uložená, ale stejně.
      Navíc bych mohla mít nějakou elegantnější:-) I když to asi nejde;-)

      Mimochodem, pamatuji si, jak zde psal myslím Pefi, že lidé mají tendenci udržovat riziko na konstantní úrovni, takže vyšší bezpečnostní prvky (helmu) třeba vykompenzují nebezpečnějším stylem jízdy nebo zkrátka tak nějak. Jestli si to tedy pamatuji správně.

      Vymazat
    2. Chris, něvěřím, že s helmou začnete sjíždět kamenité krpály. Elegantní model jistě najdete - ty jeté sluníčkářky, co si pořídily do Prahy právě ta filmová kola s košíkem, mašlí, růžovými blatníky ..odvážně jezdí z farmářských trhů pražskou dopravou, z košíku jim trčí zelenina, šála vlaje, zatáčejí v širokém oblouku s roztomilým cinkáním.. :-) Jo, tak ty mají velmi úhledné ochrany hlavy v dyzajnu korku, proutí..vepředu s kšiltem, vzádu s beruškou. Hledejte někde na F serverech, asi. Ela

      Vymazat
    3. Hele: http://www.kola-cykloshop.cz/yakkay-milano-blue-denim-cyklisticka-prilba-vell/d-599259/
      http://www.kola-cykloshop.cz/yakkay-tokyo-colour-stripe-cyklisticka-prilba-vell/d-599251/
      http://www.kola-cykloshop.cz/yakkay-milano-blue-denim-cyklisticka-prilba-vell/d-599259-c-1039/
      nebo snad toto?
      https://www.google.cz/search?q=D%C3%A1msk%C3%A1+cyklistick%C3%A1+p%C5%99ilba+retro&client=firefox-a&hs=0Ak&rls=org.mozilla:cs:official&channel=sb&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=8iEPVJryM7Ly7Abz2YD4Aw&ved=0CAgQ_AUoAQ&biw=1364&bih=867#facrc=_&imgdii=_&imgrc=ZFmS4ReXEMDw7M%253A%3BLcF4KBgkLRxh0M%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.citybikes.cz%252F_cache%252Fprilba-yakkay-tokyo-flower_jpg-2125088354-800x800.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.citybikes.cz%252Fprislusenstvi%252Fcyklisticka-prilba-yakkay-tokyo-flower%3B800%3B600
      http://www.bike-eshop.cz/prilby-do-mesta/prilba-abus-cyclonaut-tartan

      Z hlediska bezpečnosti a pohodlí nošení(kde to má ochranu uší, prodloužené míchy, kde to větrá?) je to samozřejmě naprdlačku, ale pro dobrý pocit zákazníka, coby prosperující byznys to jistě funguje.
      Ela

      Vymazat
    4. Elo:-))
      Děkuji, vidím, že současná cyklistická móda nabízí netušené možnosti:-)

      Musím sem překopírovat ten reklamní text, to je vážně jak na objednávku pro mne:

      "Nesluší Vám cyklistická přilba? Nechcete obětovat perfektně sladěný outfit funkční leč poněkud legrační skořápce pro závodníky? Nemáte z cyklokrosu bahno až za ušima ani se nekoupete v potu na Tour de France? Nebo dokonce přilbu nenosíte vůbec?
      Kompromisům a obavám je konec! Nová kolekce elegantních přileb Yakkay Vás nadchne a přesvědčí, že elegantní nemusí znamenat nepraktické a že se bezpečnost a styl mohou propojit v dokonale funkční celek."

      Tak ještě bychom mohly kouknout ke Swarovskému, co v tomto segmentu nabízí, a myslím, že hurá vstříc cyklistickým zážitkům:-)

      Tedy dnešní diskuse mne vážně baví, daleko víc než ta minulá (i když se do ní ještě vrátím).

      Vymazat
    5. Si dovolím malinký ftípek na účet ochranných pomůcek:
      "Vyprávěl jeden včelař, jak se jednou chystal k úlům - vzal si speciální overal, na hlavu klobouk se síťkou, na nohy velmi pevné vysoké boty, dvojité silné rukavice, do ruky silně kouřící kuřák. A takto chráněn vyrazil k úlům, ovšem cestou ho pokousal jeho vlastní pes."

      A pak věřte ochranným pomůckám:-)))

      Vymazat
  9. Dnes se vraci do domaci péce M. Schumacher. Ceka ho "cesta dlouha a tvrda" , sdelila mluvci rodiny.
    A i on mel 29.12.v Méribel helmicku...
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem právě přečetla tu zprávu.
      Snad tu cestu bude schopen ujít.
      Pokud tu máme správné informace, tak u něj šlo jen u opravdu nešťastnou shodu náhod, žádné nepřiměřené riziko... ale překvapilo mne to, tak těžký úraz, přes všechny bezpečnostní prvky. Některé věci zkrátka nelze předvídat.

      Vymazat
    2. MaB - bez helmičky by měl již nyní úhledný hrobeček. Otázka, jestli mu ten život, který ho čeká za to stojí. Zdá se, že jeho blízkým ano. Ela

      Vymazat
    3. Ani mi nemluvte.
      To je právě hrozné, jel prý bezpečně, helmu měl, neriskoval.
      A stejně skončil takhle.

      Vymazat
    4. Christabel, nevěřím, že nejel rychle, riskantně, v z hlediska bezpečnosti diskutabilní části tratě. Jezdci F1 mají z principu jinak nastavené vnímání rizika a mantinely jinde. Taky jezdí jako blázni i civilních autech - schválně, co Vám google poví :-). Ale možná nic, je to miláček s dokonalým PR obrazem. Nehaním ho, jen nevěřím těm povídačkám pro fans. EL

      Vymazat
    5. Prave mluvil jeho pritel Philippe Streiff (pilot F1, rovnez ochrnuty po strasné nehode pri Grand Prix v Brazilii v r. 1989).
      MS bude mit nejlepsi moznou péci ve svém dome (55 mistnosti, 13 ha), premeneném na nejmodernejsi nemocnici a se svou zenou a detmi.
      Jeho hlavni lékar, Gérard Saillant, reditel Institutu mozku a michy pri nemocnici Pitié-Sâlpétrière (fondace z r. 2005, jejimz clenem je i MS), mu umozni vyuzit vysledky nejnovejsich vyzkumu a TOP techniku.
      Je mu 45 let, ma mentalitu sampiona, tedy vsechny sance na své strane.
      Otazka je, zda to bude stacit.
      Zatim pry trpi amnezii, s tracheotomii dycha sam
      MaB
      Skutecne nejel rychle, ale ve snaze pomoci dceri pratel v tisni, vjel do zakazaného prostoru a narazil hlavou na vycnivajici skalu.(ukazovali mnohokrat v TV).

      Vymazat
  10. Hmmm,je mi ho líto,mám takové děti v péči, nikdo o nich nenapíše ani čárku,nestojí za nimi ani milující rodina ani finance, nic, jen je máme rádi a staráme se o ně...
    Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takovymto zpusobem pomahat detem snaset utrpeni, to je velice vznesené poslani.
      Doprovod milujici rodiny i laskavych pecovatelu na té "dlouhé a tvrdé ceste" ma jiste prvorady vyznam a lékari si od neho hodne slibuji.
      Kdyz se M.Schumacher angazoval ve fondaci ICM, urcite na takové deti myslel . Mozna ale netusil, ze bude potrebna i jemu.
      MaB

      Vymazat