pondělí 1. září 2014

Jaká samoživitelka

První stupně základních škol jsou přeplněné, a proto na žáky čtvrtých či pátých ročníků často nezbývá místo v družině.

A právě o tomto problému jsme o víkendu hovořily s mou druhou sestrou. Během rodinného setkání v předvečer školního roku jsme probíraly různé nároky a potíže, které toto období nevyhnutelně přináší.

Sestra si dělá starosti, kde stráví část odpoledne její devítiletý syn, když nebude moci mezi koncem vyučování a začátkem zájmových kroužků pobývat v družině. Přemýšlí nahlas o různých řešeních.
"Ale aspoň se po té škole nebude potkávat s dětmi paní Z. S nimi jsme loni řešili ty pokusy o šikanu. Ti totiž nárok na družinu mají, protože ona je samoživitelka."

Zbystřila jsem.
"Cože je?"
"No samoživitelka..."
"A jsi si jistá? Její děti nemají otce? Nebo je to jenom tak, že jsou rodiče rozvedení?"
"Asi spíš tak..."
"Aha. Tak potom to není žádná samoživitelka. Její děti mají oba rodiče, oba rodiče je musí živit, oba mají rodičovskou zodpovědnost, oba se mají starat. Jaká samoživitelka?!"
"Je pravda, že už jsem o tom přemýšlela," říká sestra váhavě. "My oba pracujeme a tohle je pro nás opravdu komplikace..."
"No právě. Ta paní je rozvedená a na základě toho teď její děti mají mít přednost v družině? Nemají snad ty děti tátu, aby se staral také? Vždyť proč máte tyhle problémy řešit zrovna vy? Vy oba pracujete, jste spolu a jste to, čemu se říká spořádaná rodina."

Spíš bych měla říci příkladná rodina, pomyslela jsem si. Rodiče pracují, o děti se starají naprosto vzorně, věnují se jim, všímají si, jaké mají zájmy a vlohy, a snaží se je rozvíjet; od státu nic nechtějí, žádné sociální dávky nepobírají.
A to se musí řádně potrestat. Typické. Dítě takových rodičů se může klidně místo družiny poflakovat po ulici s klíčem na krku, protože přednost dostanou děti z "rozvrácených" rodin.

Copak je takový přístup správný? Samoživitelkou je podle mého názoru matka dětí bez otce, tedy dětí, jejichž otec zemřel, nachází se neznámo kde, případně není vůbec zapsán v rodném listě. Možná také matka dětí, jejichž otec je ve výkonu trestu nebo dlouhodobě hospitalizován.

Ale snad bych takto neměla uvažovat. Sama vím z praxe, jak to mají ženy opuštěné manželem složité. A to se ještě nedozvím všechny podrobnosti takového boje, který je často bojem nejen o zachování alespoň zdánlivě normální rodiny, ale i bojem o vlastní důstojnost.

"Ale zase, člověk nikdy neví, do takové situace se můžete dostat třeba i vy," vmísila se do rozhovoru máti; v podtextu jsem slyšela 'doufejme, že se to nestane'.
To je pravda.
"Jenomže mám dojem, že kdyby se do takové situace dostala některá z nás, nebude se nikdo starat, aby nám kvůli tomu poskytl nějaké výhody. Spíš se na nás vykašle."

A taky si nejsem jistá, jestli bych zvládla drze tvrdit, že jsem samoživitelka, kdyby moje děti měly otce.


58 komentářů:

  1. Christabel, ale otec dejme tomu musí na dítě platit, ale jinak se o něj starat naprosto nemusí. Takže žena dítě nutně potřebuje dát do družiny, aby vůbec mohla být v zaměstnání. Možná bych jen upravila ten název samoživitelka na samoopatrovatelka nebo tak něco :-). Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      to je ovšem přesvědčení značné části naší společnosti, že se "ten otec starat nemusí, když platí".
      Naše chyba. Otců, matek, školy, nás všech:-(
      A taky na to, že to akceptujeme, těžce doplatíme.

      Vymazat
    2. Nebo to zkusme postavit trochu jinak: proč se ten otec, který jen platí, starat nemusí, zatímco manžel od mojí sestry, ačkoliv je taky v práci a taky "platí" a také nemůže běžet do družiny, starat má? V čem je mezi nimi rozdíl?

      Vymazat
    3. Christabel, není žádný způsob, jak ho k tomu donutit. A i kdyby byla nějaká zákonná možnost, která by donutila muže, který nechce, se o dítě starat, tak já osobně bych mu to dítě nesvěřila ani na minutu. Janika

      Vymazat
    4. Jenomže jiné ženy také nemají žádný speciální způsob, jak donutit svého muže, aby se staral.
      A to, že se otec stará dobrovolně, je tedy důvodem, aby škola znevýhodňovala jeho děti?
      Školní družina je určitá služba, kombinuje funkce výchovné, vzdělávací, hlídací; je tedy správně, že přístup k této službě mají přednostně ti nezodpovědní?

      Vymazat
    5. Christabel, teď Vás trochu nechápu - přece v rodině, co spolu žije, nemusí žena muže nutit k péči o vlastní děti. Ty děti jsou obou a mohlo by to případně být naopak, že by muž k péči nutil ženu. Jaképak že se otec stará dobrovolně, to jako že hodný a nemusel by a žena musí? Tak takhle tedy rodinu nevidím :-).
      A žena, co má tu smůlu a zůstane s dítětem sama, je nezodpovědná? To snad ne...
      Janika

      Vymazat
    6. Ale já můžu argumentovat úplně stejně, podívejte:

      Proč musí k péči o vlastní děti nutit otce žena, když s ní nežije?
      Ty děti jsou i v tomto případě obou. To, že s nimi nežije, jej odpovědnosti a povinnosti nezbavuje.
      Já právě taky nevidím rodičovství tak, že jeden odkráčí, z druhého je "samoživitel", na němž leží všechny povinnosti, a státe, školy, školky, starejte se, rodiče ostatních dětí se přizpůsobte.

      "Žena, která zůstane s dítětem sama" - to je právě ten rozdíl.
      Žena, která má dítě, jehož otec je neznámý nebo už nežije, tak ta je s dítětem sama. Žena, která má dítě, jehož otec je někde v dosahu, ta na to dítě sama není.
      A to, že někdo zanedbává své povinnosti, není důvodem, abychom znevýhodňovali děti rodičů, kteří povinnosti nezanedbávají.

      Vymazat
    7. Christabel, ony jsou někde stanovené povinnosti pro rodiče, co opustí rodinu a své děti, kromě těch finančních? Nevím, ptám se. Když s dětmi žiju, mám je ve své péči, tak tam je to dané pro oba rodiče, může přijít sociálka a při neplnění řádné péče nám děti odebrat. Ale co hrozí otci, co žije jinde? Janika

      Vymazat
    8. Janiko,
      ono to je takové zavádějící, to "svěření do péče".
      Když spolu rodiče nežijí, soud rozhodne o tom, komu dítě svěří do péče, prakticky tedy u koho dítě bude bydlet (a na koho tedy připadá běžná denní péče), a druhému stanoví výživné.

      Ale - rodičovská zodpovědnost zůstává oběma rodičům plně zachována.
      I rodič, který nemá dítě svěřeno do péče, se může samozřejmě informovat u lékaře na zdravotní stav, ve škole na prospěch, má právo spolurozhodovat o záležitostech dítěte.
      Tedy za stavu, kdy mají oba rodiče plnou rodičovskou zodpovědnost, tedy na obou leží povinnost zajistit potřeby dítěte - a záleží na nich, jak se o ni podělí (to je stejné jako u rodičů, kteří žijí spolu), tedy nevidím důvod takové děti zvýhodňovat v přístupu k nějaké službě.
      To, že si to ti rodiče ztíží hloupým uspořádáním svých poměrů, to přece není problém těch ostatních; ti mají také svoje starosti, svoji práci, musí tu péči nějak řešit.

      Ono se to dá řešit i přes ty finance: pokud se tedy otec nemíní podílet na běžné péči, zajistit např. vyzvedávání ze školy, když matka nemůže, budiž, ať platí vyšší výživné a z něj může matka někomu zaplatit za tuto službu - najmout nějakou paní, která to bude dělat.

      Vymazat
    9. Osobně by mne také zajímalo, pokud by matka žádají svěření do péče do petitu zkusila dát sazebník za neuskutečněný styk. Nebo třeba i valorizaci výživného podle vývoje příjmů.

      Vymazat
  2. Nu, myslím, že tvoje sestra měla velké štěstí, že její syn mohl až do 4 třídy chodit do družiny. Náš nesměl už od druhé třídy, protože nebylo místo, že jsme oba pracovali bylo vedení školy "ganz egál". Navíc podle příkazu soudruha ředitele nesmí po skončení vyučování dítě ani chvilku zůstat ve škole např. sedět v hale nebo v šatně, tak náš Pepíček buď pařil se/mkokl/mrzl na zastávce nebo se skrýval u ZUŠ, která je (prostorově) součástí školy. Resp. do té hudebky také chodil, ale ne každý den.
    Pak jsme navíc zjistili, že místa v družině jsou, ale pouze pro blonďaté holčičky, a klidně i z vyšších ročníků...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      taky pěkné...
      Od druhé třídy, to je teda smutné, zrovna naše dcera má tu družinu fakt ráda, mají moc prima vychovatelku, kolikrát se jí ani nechtělo domů.

      Synovec začíná čtvrtou třídu, dosud to bylo bez problémů. Teď na začátku školního roku se to ještě řeší, některé školy zřizují alespoň kluby, kde mohou děti být, jenomže ty často končí dříve, než by bylo potřeba.
      Je jasné, že je to otázka peněz (u nás ve škole taky prostoru, dětí je hodně, škola kapacitně nestačí), ale stejně mi ta kritéria přijdou zvláštní.

      Vymazat
    2. Synovec může chodit po škole k tetě, ne?
      My jsme to tak v dětství dělali běžně - vždycky byla doma nějaká teta, u které jsme se scházeli (a že nás bratranců a sestřenic bylo!).
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      nemůže, tohle je v Praze.
      Kdyby to bylo na vesnici nebo na maloměstě, tak to takový problém není.
      V Praze to problém je, doprava složitá, vzdálenosti mnohem delší, provoz nic pro menší dítě.

      Vymazat
    4. No jo... my jsme byli na vesnici a bylo nás 27 bratranců a sestřenic.
      Milan

      Vymazat
  3. Jak vime, soud nedokaze druhého rodice prinutit k tomu, aby se o dite staral ani v pripade, kdy to jde materialne (bydli blizko). Casto se nestaral uz v manzelstvi....
    Toto je tedy klasicky priklad toho, ze jednoduché reseni "staci jen...", "je nutno aby..." ( tady reseni "yaka-fokon") neni dost dobre mozné.
    Jsou i pripady, kdy "samozivitel (ka)" ma mnohem vetsi prijmy nez ti "sporadani" manzelé dohromady.
    Proto se zde prijeti do druziny resi s prihlédnutim k financni situaci zivitelu.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      právě, rodinný stav rodičů, tj. např. jestli jsou rozvedení, ještě nevypovídá nic o jejich finanční situaci.
      Ale stejně, i když je finanční situace rodiny dobrá, tak je škoda, když dítě není v družině, třeba naše nejstarší tam chodí ráda, má družinu radši než školu:-)

      Vymazat
  4. U nás je družina jen asi do třetí třídy, ale syn už tam ve třetí třídě chodit nechtěl. Máme ale výhodu v tom, že bydlíme na malém městě a u školy je hřiště, kam kluci po škole chodí a klidně jsou tam třeba dvě hodiny. S kroužky taky není problém, protože si každý stihne mezitím dojít domů. Ale chápu, že v Praze je to nemyslitelné. Jsem taky samoživitelka - musím říct, že to není nijak záviděníhodná ani dobrovolná situace, ale nezodpovědnost - to nikoliv! Mnohem horší podle mého názoru je řešit tuto situaci potratem, což je ovšem paradoxně společností přijímáno jako něco zodpovědného. Pokud bychom měli být všichni stoprocentně zodpovědní, tak by dětí bylo jen pár a jediný způsob, jak se dá předejít tomu, aby se děti rodily mimo manželství je zřejmě absolutní celibát. Mám výhodu, že pracuji doma, takže můj syn skoro nikdy není doma sám, ale jeho spolužáci, co mají oba pracující rodiče, bohužel ano. Je to případ od případu, takže nic se nedá řešit podle toho, jestli je někdo samoživitelka nebo ne. Ovšem prázdniny jsou pro mě často problém, protože pracovat a zároveň u toho pečovat o dítě - to je opravdu složité.

    OdpovědětVymazat
  5. K předchozímu komentáři ještě dodávám jméno:-) - Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      ano, viz výše, problém vzniká hlavně ve větších městech, kde není možné nechat děti venku, není ani kde.
      Nemyslím si, že Vaše situace je záviděníhodná, to určitě ne, a jistě máte pravdu, že potrat není dobré řešení žádné takové situace.
      S tím, že to je absurdně pokládáno za zodpovědnější, máte také pravdu - nejnověji se hloupě v tomto směru vyjádřil "taky-filosof" Richard Dawkins (ale on se tedy vyjadřoval k dětem s DS, to je trochu mimo téma).

      Je ale paradoxní, že velká část dětí, jejichž rodiče se rozešli, se narodila jako děti chtěné, často plánované, do dlouholetých soužití druhovských nebo manželských. Pak vzniká otázka, co tedy ti lidé chtějí?

      Vymazat
    2. Mimochodem, s prázdninami máme také trochu problém, částečně se starají prarodiče, pak nějaký tábor (letos poprvé), ale stejně ten problém vzniká a je štěstí, že pracuji jako OSVČ, takže si mohu trochu přizpůsobit, kdy jsem doma.
      Sestra to řeší hodně právě tábory a příměstskými tábory, je to prostě obtížné vše skloubit a zajistit.

      Vymazat
  6. Písmo nás mnoha slovy a na mnoha místech vybízí k pomoci vdovám a sirotkům. Sociální cítění, vtisknuté nám křesťanstvím za mnohé generace křesťanské výchovy, nás vede k tomu, abychom slova Písma o vdovách vztahovali na všechny osamělé ženy s dětmi - a v zásadě je to tak i správně.
    Jenomže výrazné zvýhodňování rozvedených žen a zajištěná finanční podpora ze strany státu je jedním z důvodů tak velkého počtu rozvedených manželství. Vždyť skoro 70 % návrhů na rozvod podávají ženy a z toho zbytku je návrh podáván mužem po dohodě na návrh manželky. Hlavními iniciátorkami rozpadů manželství jsou ženy a jedním z důvodů je i jejich jistota, že dostanou děti do své péče a pak že je společnost nenechá bídě na pospas, ale poskytne jim nějaké peněžité i naturální plnění a různá menší i větší zvýhodnění. Kdyby toho nebylo, tolik manželství by se nerozpadlo.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proti pomoci vdovám a sirotkům jistě nic nenamítám, ale mám trochu problém s tím, pokud do stejné škatulky mají spadat nezodpovědní rodiče, kteří si pro svou zábavu (nebo proč, kdo ví?) založí postupně několik rodin.

      Ad iniciace rozvodů - viz níže.

      Vymazat
  7. Nemáte pravdu, Milane, iniciátorkami rozvodů jsou sice ženy, ale obvykle k tomu přistupují až poté, co manželství dlouhodobě nefunguje a především poté, co muž dlouhodobě nefunguje jako manžel. Pokud muž nemá milenku nebo jinou náhradu, tak se většinou nerozvede, ale často mu vyhovuje i nefunkční manželství, protože tam má "servis". Vidím kolem sebe spoustu manželství, kde to nefunguje právě proto, že muž si žije dál svým "svobodným" životem a veškerou tíhu domácnosti a péče o děti nechává na ženě. Samozřejmě nelze házet všechny do jednoho pytle. Liší se to od případu k případu, ale tato situace je poměrně dost častá. Nevím, jaké výhody stát poskytuje rozvedeným ženám nebo svobodným matkám, ale já například nedostávám od státu vůbec nic. Co nevydělám, to nemám. Samozřejmě stát by neměl suplovat úlohu otce, ale jen taková teoretická úvaha - kdyby stát přestal samotné ženy podporovat, zvýšila by se jejich uvědomělost nebo by jen vzrostl počet žen v zoufalých situacích a počet potratů? Já myslím, že spíš to druhé...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V jejich hlavě nefunguje.
      Rozvádím se, protože není takový, jaký chci, aby byl...
      Fuj.
      Milan

      Vymazat
    2. Jako samoživitelka máte přinejmenším podstatně delší "ošetřovačku" (16 dní). Pokud současně dokážete nějak minimalizovat oficiální příjem, vzniká Vám nárok na řadu sociálních dávek. Z vlastní praxe mohu potvrdit, že samoživitelky se "vyznají".
      Voloďa

      Vymazat
  8. Odpovědi
    1. Zcela se ztotoznuji s nazorem Evy.
      Jde o velmi citlivé tema, kde se neda pausalizovat.
      Predevsim, kazdy pripad je specificky.
      Rozhodnuti zustat sama s detmi neni snadné a mnoho zen k nemu sahne opravdu az v tom nejkrajnejsim pripade.
      A to prave proto, ze jsou zodpovedné a pochopily, ze jim, prave v zajmu deti , nic jiného nezbyva.
      Vinit je, ze tak jednaji z duvodu "financniho zvyhodneni", je omluvitelné snad jen nedostatecnou znalosti pomeru.
      MaB

      Vymazat
    2. No, jak já to sleduji v praxi (ale může to být ovlivněné tím, že ženu advokátku vyhledají třeba častěji ženy než muži, i když to není pravidlo) tak se mi zdá, že hodně příčin padá na hlavu mužů.
      Kritérium toho, kdo podává návrh na rozvod, je podle mne irelevantní.
      Viděla jsem hodně žen, které se rozvádět nechtěly, nicméně situace navozená manželem byla už v rozporu s důstojností; návrh pak sice podává žena, ale to nic nemění na tom, že vina je na muži (s tím, že svůj podíl na tom mají často obě strany, že... ale ono do toho zase není zvenčí tak dobře vidět, abychom to mohli posoudit).

      A setkávám se tedy dost často s vysloveně nezodpovědným chováním mužů; buď jak je zmíněno výše "stále svobodným", případně sobeckým či parazitním. Takové příběhy mám téměř denně před očima.
      Jsou ovšem i případy jiné, ale míra sobectví a nezodpovědnosti, kterou projevují dnešní muži, je zarážející. (A to tedy neříkám z toho důvodu, že bych proti mužům něco měla a kopala "za ženy", z toho mne jistě nikdo zde nemůže podezírat.)

      Ale pokud jdeme dál a položíme si otázku, čím to je, co na ni odpovíme?
      Podle mne můžeme hledat odpověď například v tom, že společnost mužům to sobecké a nezodpovědné chování prostě dovolí. Toleruje, akceptuje, nikoho to nijak zvlášť nepřekvapí, nevyvede z míry, neznechutí.
      Každý má přece "právo na štěstí" etc. etc.
      Směšné, dětinské názory, nevyzrálá společnost, nevyzrálí muži.

      Vymazat
    3. Jak píše MaB, s rozhodnutím rozbít rodinu se často pojí snížení životní úrovně, nikoliv naopak. Připouštím, že na první pohled to tak nemusí vypadat, v praxi je to ale pravidlo (pokud muž není případ nějakého extrémního vyžírky, gaučového a hospodského typu).
      Ze stejných příjmů se musí nadále financovat nikoliv jedna, ale dvě domácnosti, což je finančně zatěžující.

      Vymazat
    4. Moje zkušenost je zcela opačná.
      Naprostou většinu rozvodů, v nich jsem tak či onak ingeroval (a jsou to stovky), vyvolaly ženy. Ony si to přály, ony si vymyslely důvody, ony očernily svého manžela a různými způsoby ho donutily souhlasit. A v naprosté většině (tedy ne zcela vždy) v tu dobu již měly nějaké milence.
      Ano, setkal jsem se i s případy, kdy jsem tu ženu chápal: například když muž se vracel domů pravidelně v takovém stupni opilosti, že kálel do postele a ona to po něm musela uklízet. Nicméně (dnes neoblíbené slovo) i v těchto případech jsem přemýšlel o tom, zda by byla ochotnější uklízet po něm, kdyby kálel z důvodu jiné vážné nemoci než alkoholismu, a kdo ho vlastně k tomu alkoholismu přivedl...
      Takových případů, kdy jsem tu ženu chápal, bylo velice málo. Zejména také pro to, že obrácená situace pro většinu mužů důvodem k rozvodu nebyla.
      Milan

      Vymazat
    5. Nevim, v cem spocivala Vase ingerence u rozvodu a odkud berete tu jistotu, ale statistiky jsou vymluvné:

      V r. 2013 zemrelo na nasledky nasili v heterosexualnich parech 153 lidi.
      Z toho:
      127 zen - 1 kazdé 3 dny.
      26 muzu - 1 kazdych 14 dni.
      MaB

      Vymazat
    6. Vina v rozpadu vztahu je i otázka vnitrocírkevního "práva" v rámci evangelikálních církví, protože rozhoduje o oprávněnosti dalšího sňatku a často i o exkomunikaci...

      Protože obvykle první princip je ten, že vinu nese ten, kdo se rozhodl manželství ukončit, odlišně pak v případě cizoložství. Složitější je to v ostatních případech (násilí, týrání, alkohol, gambling, ...), kde jde o to, zda věc dosáhla intenzity takové, že viník vlastně zrušil realitu manželství.

      Vymazat
  9. V poslednich letech prichazi ke zdejsimu soudu z CR a SR stale vice evropskych zatykacu s zadosti o zadrzeni a vydani osob, které byly odsouzeny a nenastoupily k vykonu trestu.
    Zatim mezi nimi byla jedina zena - matka, ktera nechala své dve malé deti otci a neprispivala na jejich vyzivu a vychovu. Trest byl ve vysi 14 mesicu nepodminene, ten si v ceském vezeni odpykala a uz je zpet a opet zebra na stejné mestské krizovatce. Pry jen na cigarety a pivo, vse ostatni ji doda charita.
    Jak tedy vidno, chovat se sobecky a nezodpovedne neni jen vysadou muzu, i kdyz jde v tomto pripade, alespon statisticky, spise o vyjimku, ktera potvrzuje pravidlo.
    Spolecnost sice nejen toleruje, ale i tresta, ale s jakym vyslednym efektem ?
    MaB

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím, že každý posuzujeme situaci podle toho, s čím se osobně setkáme ve svém okolí - statistika nestatistika. Mě se třeba dotýká, když slyším o tom, jak prý samoživitelky zneužívají pomoc státu. Já osobně bych si to o nikom netroufla říct, protože do lidí nevidíte a nevíte, jaká osobní dramata se tam odehrávají a co toho člověka případně k takovému jednání vede. Ve svém okolí navíc nikoho takového neznám. Takže opravdu nevím, o jakých zištných samoživitelkách se to pořád mluví. Ale asi je jich hodně, protože v každé internetové diskuzi se na to poukazuje, jako by jich každý znal nejmíň deset. Jenže málokdo si uvědomuje, že být sama s dítětem je opravdu velká psychická zátěž a těm ženám opravdu není co závidět. I kdyby nějaká přece jen (a tím takové jednání v žádném případě nechci omlouvat) získala nějakou dávku navíc, stejně bude třít bídu s nouzí, protože samotná žena s dítětem jen stěží vše poplatí a je tady taky větší pravděpodobnost, že se dostane do dluhů.

    OdpovědětVymazat
  11. Co se týče té nezodpovědností mužů - ta je opravdu zarážející. Už jen to, jak málo mužů se chce ženit a mít děti a jak mnoho mužů posílá své přítelkyně na potrat. Ale u žen je ta nezodpovědnost také - ochota si s mužem něco začít ještě dřív, než jsem si jeho city jistá. Příčinu vidím hlavně v tom, jak je dnes sex mládeži představován jako něco snadného, bezpečného a dostupného bez jakéhokoliv morálního přesahu a kdo to vidí jinak, je divný. Od toho se pak odvíjí všechno ostatní.

    OdpovědětVymazat
  12. Poslední dva příspěvky - Eva (fakt na to zapomínám)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      díky za podnětné příspěvky; nemám potřebný čas, abych se diskusi věnovala (viz níže), ale budu ráda, když se připojíte k dalším stálým komentátorům.

      Vymazat
  13. Ono těch důvodů bude víc. V USA už si povšimli, že systém podpor, dávek a subvencí pomohl rozbít černou rodinu tak, že se dnes 70% černých dětí rodí svobodným matkám.

    http://lonelyconservative.com/2011/01/walter-williams-its-the-welfare-state-that-killed-the-black-family/

    Na to otěhotnět vždycky musí být dva, takže není fér házet vinu na chlapy :-).

    Jednu samoživitelku mám blízkém v sousedství - má asi tak 5 dětí (každé nejspíš s jiným chlapem), samozřejmě má dluhy a nejstarší dcera si zjevně bere příklad z matky, takže velmi záhy otěhotněla s velmi mladým klukem, aniž by měla dostudováno, aniž by měli kde bydlet, aniž by měli zajištěný jakýkoliv jiný příjem, než sociální dávky. Jestli tohle není zneužívání sociálního systému, tak co to je ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi, ptate se, co to je ?
      Do jisté miry i chvalyhodna snaha vyrovnavat demograficky deficit a zabranit tomu, aby pocet obyvatel CR klest v r. 2030 na 9 milionu. :)
      Tomu se snazi predejit i socialni systém a pokud ho matky legalne vyuzivaji, nic proti tomu.
      MaB

      Vymazat
    2. Možná lepší demografický deficit než hromada lidí, kteří po tři generace neznají nic jiného než výplatu dávek a jejichž zodpovědnost za vlastní život je přesunuta na stát. A stát musí všechno a oni nemusí nic.
      Jeden podobný příklad znám - matka, dvanáct (!) dětí, osm jí už sociálka sebrala, teď čeká další, nejspíš zase s jiným chlapem...Ale co se týče ždímání systému, klobouk dolů - tuhle si dokázala vyřvat erární odvoz na vyšetření do krajské nemocnice! A já neměl nárok na sanitku ani coby nechodící, po těžkém úrazu. A teď můžeme všichni tipovat, co z těch jejích 13 dětí jednou vyroste.

      Vymazat
    3. Sejre, zrejme jste Vy nerval dostatecne nahlas. :)
      Na systému, kde si lze vyhody "vyrvat" nebo koupit (takové znate jiste také), je rozhodne neco nezdravého.

      Jinak, podle jedné americké studie, cim vic sourozencu, tim je u nich nizsi pravdepodobnost rozvodu.
      MaB



      Vymazat
    4. MaB: Ve svém na děti téměř hodně pokročilém věku děti nemám, protože jsem v optimálním věku měl holý zadek a vážně nevím kde bych tehdy s partnerkou bydlel a jak bych ji živil. A na holosti mého zadku se podepsal i stát vysokou mírou zdanění - vybrané daně se rozkradou a rozdají nezodpovědným sociálně potřebným. Díky státu pak taky byt leckde stojí víc, než jsou náklady na postavení domku. Moje rodina má pozemky leckde, ale stavební z nich není žádný a o levotách s pozemky souvisejícími jsem se tu už zmiňoval.

      Demografický pokles civilizované a pracující části populace je dán i tím, že mladí lidé si z moci úřední nemohou pořídit bydlení. Mezi mladšími kolegy vidím, že nejsem sám, kdo právě z tohoto důvodu zakládá rodinu poměrně pozdě - skoro nikdo z nich nechce do předraženého paneláku (a mnoho z nich tam stejně končí).

      Pozemek pro komerční výstavbu: 450 Kč, pozemek pro bydlení 10x dražší ...

      Vymazat
    5. Pefi, navstivil jste nejakou rozvojovou zemi ? Asi ne, jinak byste si byl vedom toho, jak ohromné stesti mame, ze patrime mezi 10% nejbohatsich lidi na zemekouli a ze navic platime dane ;).
      Vase argumenty z tohoto hlediska tedy jen tezko obstoji.

      Jiste mate v mnohém pravdu, ale "chtit znamena moci" a zalozit rodinu "vcas", i pres momentalni materialni potize, muze byt naopak velice motivujici.
      A od toho jsou tu prece ty socialni davky.:))
      MaB

      Vymazat
    6. Pefi,
      myslím, že stav, který popisujete, částečně vyplývá i z příliš dlouhé doby studia v dnešní době.
      Já jsem končila VŠ právě v době 23.narozenin. Ale to jsem byla v ročníku skoro nejmladší. A už jsem toho měla dost a těšila jsem se, že budu pracovat naplno (i když jsem pracovala při škole téměř nepřetržitě na malý úvazek).
      Ale teď je základní škola o rok delší, protože přibyla devátá třída, někdo studuje i pětiletou střední školu, navíc je běžné si studium prodlužovat o pobyty v zahraničí a podobně a když chce někdo získat ucelené vzdělání, k tomu navrch nějakou praxi nebo základ pro vědeckou kariéru, je mu hned třicet.
      Doba studií je prostě příliš dlouhá, já s tímto trendem nesouhlasím a zkrátila bych to.

      Jinak souhlas s MaB; také nefandím dnešnímu trendu, že před svatbou je nutné mít postavený a zařízený dům na předměstí, auto a kdesi cosi.
      Připadá mi docela romantické, když se dva vezmou a nemají nic, žijí v podnájmu a teprve si vše budují, společně a postupně.

      Vymazat
    7. A pak bydlí do 38 s dvěma dětmi v 1+1, jedním hyperaktivním, protože si s manželkou doma, kvůli zdravotně znevýhodněným dětem netroufnou vzít hypotéku. A když začnou splácet, tak za 5 let už mají řadu chorob, cukrovku, ...

      Vymazat
  14. Musím se omluvit, že v posledních dvou diskusích jsem nereagovala na všechny diskusní příspěvky.
    Určitě bych k tomu měla co napsat, ale přednost musela dostat práce; pracovní povinnosti a také zařizování spojené se zahájením školního roku (máme už druhého prvňáčka) mne dohnaly. Restů zatím neubývá, ale snad to bude příští týden už lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ehm, abych tedy zase netvrdila, že pořád jenom pracuju; taky mne dnes vylákalo ven možná poslední opravdu letní sluníčko:-)

      Vymazat
  15. Tak já jsem přispívat nechtěla, ale musím, protože už nezvládám sedět si několikátý den na rukou.

    Žasnu. Žasnu, kolik se umí urodit zášti v lidech, které podle úrovně jejich příspěvků považuji za vyrovnané, vyzrálé a úspěšné jedince. A to kvůli takové malichernosti, že stát rozhodl, že nějaká skupina lidí (rozuměj rozvedené matky) obdrží bonus, který jim je odepřen.

    Ano, také jsem taková bývala. Také mě hnětly spolužačky, které rychle po dokončení vysoké školy, případně ještě za studií vesele těhotněly se zdůvodněním, že přeci nepůjdou pracovat (taková prúda), zatímco my jsme s manželem zodpovědně šetřili korunku ke korunce, abychom dítě přivedli do zajištěného prostředí, a ještě z toho museli platit daně a k tomu přispívat na tyto "nezodpovědné". Ale to mi bylo 25 let, neměla jsem nic a do kapsy měla hluboko.

    Je to už hodně dávno, co mě tahle zášť přešla a nějak neumím pochopit, že dospělý a úspěšný člověk s fungujícím manželským vztahem se nad něčím takovým, jako je bonus pro rozvedené matky v podobě školní družiny pro jejich děti může vůbec pozastavit.

    Osobně bych rozvod považovala za životní prohru číslo 1. Tak proč nedopřát těm loserům, které to holt v životě potkalo, alespoň droboučké zvýhodnění? Nepochopím to.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivano,
      jaký stát? Tohle nerozhodl stát. Stát žádné přednostní právo pro děti rozvedených matek na družinu nezakotvil. Stát leda tak napsal do zákonů, že děti narozené z manželství jsou si rovny s dětmi nemanželskými. Což tady zrovna nějak neplatí.

      Já tedy netrpím záští vůči rozvedeným matkám, zato - představte si - trpím určitou sounáležitostí se svou sestrou (byť je nevlastní), s jejími starostmi a problémy. Asi divné.

      Vymazat
    2. A vyjádření "které to holt v životě potkalo" - trochu zavádějící.
      Potkávají nás různé zásahy vyšší moci.
      Rozvod není zrovna tím, co nás jen tak potká, protože to šlo kolem.

      Vymazat
    3. Je i jiný úhel pohledu:
      http://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/287597-kdo-kasle-na-zavrzene-muze/
      Milan

      Vymazat
  16. Paní Christabel, moje kamarádka, se kterou vlastním půl na půl naši firmu, má úsloví, že každý problém má aspoň 5 řešení a potvrzuji, že to je pravda. Čím je člověk silnější, tím těch řešení najde spíš o to víc. Ženy žijící ve fungujících manželstvích jsou jistě v silnější pozici než ty z rozvrácených rodin, tedy mají větší šance vyřešit situaci svého dítěte jiným způsobem než družinou. Také jsem musela řešit obdobnou věc a našla jsem způsob. Jistě jej našla i vaše sestra, jen dané řešení není tak komfortní jako umístění dítěte do družiny. Chápu, že s vaší sestrou soucítíte. Jenom nechápu, že nevidíte ten diametrální rozdíl mezi pozicí, v které je ona, a mezi pozicí rozvedené matky. Je zcela irelevantní, zda se rozvedená matka dostala do této pozice i svým přičiněním či snad pouze zásahem "vyšší moci", pokud žijeme ve společnosti, která má ve svém programu ochranu slabších. A propos, k otázce, zda ženu může nebo nemůže potkat rozvod jako zásah "vyšší moci", se podle mého vkusu sluší přistupovat s vysokou mírou pokory.

    Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikde jsem netvrdila, že ten problém nemá řešení. Samozřejmě, že má a že bude vyřešen.
      Ale to nic nemění na tom, že vznikl a že vznikl jenom pro někoho, protože ten někdo je fungující rodiny a ne z rozvrácené.

      Článek ale měl být o něčem jiném - o tom, že tradiční termín "samoživitelka" dostává v poslední době podivné obsahy, odporující realitě.
      Někteří diskutující to, zdá se, pochopili, takže jsem to asi nenapsala tak nevýstižně.
      Rozvedená matka je rozvedená matka, ale není to nutně samoživitelka.
      Mezi pozicí skutečné samoživitelky a pozicí mé sestry jistě je diametrální rozdíl a já to nerozporuji.
      Ale mezi pozicí rozvedené matky, která pracuje, a otec jejího dítěte taktéž, přičemž oba mají povinnost se o dítě starat, a pozicí mé sestry je ve vztahu k umístění dítěte do družiny rozdíl o dost menší. V obou situacích je malé dítě, které má dva rodiče a které je nutno vyzvednout ze školy.

      Ad rozvody: ještě jsem neviděla rozvod, u kterého by nemuseli být dva lidé. A to vidím nějaký rozvod asi tak každý týden.
      O míře pokory, s níž k problému přistupuji, se lze zde na blogu snadno přesvědčit; na toto téma je zde více článků.
      Třeba tady:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2013/11/rozvodovy-papir.html

      Vymazat
    2. Nerozporuji vaši terminologii ohledně samoživitelek, ale nevinila bych školu, že obecně používaný výraz používá.
      Nicméně pozice Vaší sestry a samoživitelky je podstatně rozdílná. Pokud tvoří domácnost děti a jeden dospělý, ne více, zcela odpadá ono obvyklé upravíme si navzájem pracovní doby tak, aby to pokrývalo co největší dobu volného času dětí. A to bude ten moment, který bere družina v potaz, a podle mne zcela oprávněně. Podobně jako někde dostávaly samoživitelé přednost při přijímání do školek - jistě je rozdíl jeden nebo dva platy v rodině, ale ne tak velký jako jeden nebo žádný.
      To, co by mělo být terčem pozornosti, je fakt, aby nedocházelo ke zneužívání, ne zásada samotná. Ta je naopak podle mě zcela na místě.

      Vymazat
    3. Ale znovu musím připomenout, že za samoživitelku pro účely přednostního přijetí dítěte do školky bychom tedy měli považovat matku dítěte, které nemá otce, který by na jeho výživu přispíval.

      A myslím, že matky (i soudy, školy, OSPOD a jiné instituce) by naopak měly motivovat otce, kteří s rodinou nežijí, aby se do výchovy více zapojili. Nakonec, co mohu pozorovat v praxi, obvyklý model styku dítěte s otcem (1 víkend za čtrnáct dní, dva týdny o prázdninách) se opouští, děti často chodí k druhému rodiči, s nímž nežijí, i během týdne, ve všední den. To má právě výhodu v tom, že druhý rodič nemá pro dítě jen víkend, kdy není nutné dodržovat školní režim, ale spadnou na něj i ty starosti, příprava do školy, doprava domů, třeba kontrola sešitů a podobně.

      Vymazat
    4. Myslím, že bych nesouhlasil dle analogie se ZP. I ten obsahuje specifické podmínky pro matky samoživitelky (čili ty co nemají v dosahu manžela) a musí se o dítě starat primárně samotné. ŠkZak toto neřeší, čili ten ZP je tomu asi nejblíže. Nejde o peníze, jde o to, že v rodině jsou dva funkční rodiče...

      Vymazat
    5. Karle,
      a není to tak, že ZP 2006 v tomto přejal terminologii původního ZP ze 60.let, kdy ovšem tento problém existoval v daleko menším rozsahu?
      V dnešní době, kdy u takových "samoživitelek" žije několik desítek procent dětí z ročníku, by možná měl být tento ukazatel pro přiznání výhodnějších podmínek přehodnocen (neříkám, že zcela vyloučen).

      Vymazat