neděle 19. října 2014

Ministryně spravedlnosti, generálka po bitvě

Po tragickém útoku ve Žďáru nad Sázavou podlehla populistickému volání po snadných řešeních i ministryně spravedlnosti Helena Válková. Okamžitě si vyžádala spis, okamžitě si jej přečetla, okamžitě měla jasno a také okamžitě začala vydávat silácká prohlášení.

A různé návrhy tahá nyní jako králíky z klobouku: tu kárnou žalobu na soudce, tu na státního zástupce, prověrky, stížnost pro porušení zákona, legislativní návrhy na změny, přičemž pouze poslední jmenované opatření se jeví jakž takž konstruktivním.
Jinak je to bída.

Zejména nad máváním kárnými žalobami zůstává rozum stát.
Podávat kárnou žalobu na soudce kvůli rozhodnutí, které bylo provedeno zcela v mezích zákona, za dodržení všech procesních pravidel, a až následně se ukázalo odborné stanovisko, z něhož soud vycházel, mylným?
To myslí paní ministryně vážně?

Chytré poučování soudu o tom, že si měl vyžádat další znalecký posudek, mne také smutně pobavilo. Co by asi další přibraný znalec učinil? Provedl pohovor s posuzovanou, zjistil, že má na vlastní nemoc i předchozí skutek náhled a vůli se léčit, nahlédl by do dokumentace opavských kolegů, z níž by seznal, že posuzovaná je odpovídajícím způsobem medikována a již rok bez potíží pobývá na otevřeném oddělení, a napsal by asi co? Asi že se má léčit dalších deset let, že?

V pátečním (17.10.2014) vydání deníku Právo uveřejnil zaměstnanec ministerstva spravedlnosti, pan Jaroslav Vachuda, článek s názvem "Soudce není lékař", v němž pitvá průběh inkriminovaného soudního řízení o přeměně ústavní léčby na ambulantní; mimo jiné uvádí:

"Kapitola sama pro sebe je postoj přítomného státního zástupce, který byl v soudní síni asi jen do počtu, během jednání soudu se nijak neprojevoval, mlčel jako ryba. Nakonec se shodl s navrhovatelem a nebyl proti přeměně formy léčby na ambulantní.
Závěrem se také výslovně vzdal práva podat opravný prostředek, třebaže již z názvu své funkce měl zastupovat zájmy státu, zde zejména zájem na ochraně společnosti proti možným důsledkům důvodně předpokládatelného budoucího excesu psychiatricky nemocné ženy. Usnesení proto ani nemohl přezkoumat soud vyššího stupně zasedající ve tříčlenném senátu."

Opět jde o zásadní nepochopení věci.
Úlohou státního zástupce v řízení totiž NENÍ popírat automaticky závěry znaleckých posudků či lékařských zpráv, které náhodou vyzní ve prospěch obviněného nebo odsouzeného. Povinností státního zástupce taktéž NENÍ automaticky se odvolávat proti každému rozhodnutí, které vyzní ve prospěch osoby, proti které je řízení vedeno.
Pokud státní zastupitelství shledá, že k odvolání není důvod, tak se neodvolá. Tedy to platilo dosud; je možné, že si na tuto neblahou praxi ministerstvo nyní posvítí.
Pan Vachuda také ve svém rozhořčení zapomněl domyslet, že zájmem státu rozhodně není držet lidi, kteří se jeví vyléčenými, za zdmi psychiatrických léčeben.
A to, že byl budoucí exces důvodně přepokládatelný, si autor citovaného článku vymyslel. Sama skutečnost, že k excesu došlo, totiž nutně neznamená, že bylo řadu měsíců předem důvodné jej očekávat.

Měla bych takový skromný návrh: co kdyby se paní ministryně lidí ve svém resortu zastala? Co kdyby řekla na rovinu pravdu, totiž že v otázkách léčby duševně nemocných jsou soudci odkázáni na dobrozdání lékařů a z nich vychází?
Ale na tom by si asi nenahnala politické body.

Po dnešním extempore Heleny Válkové v Otázkách Václava Moravce jsem si vyhledala profesní životopis paní ministryně. Mé očekávání se potvrdilo. Kariéra zářná, nicméně pouze akademická. Absolutně žádná praxe v justici, v advokacii, v prokuratuře; alespoň o takové praxi není v životopise ani zmínka.
To se to potom kritizuje, když paní ministryně vůbec netuší, o čem mluví.

Jak může takový člověk šéfovat resortu spravedlnosti?


33 komentářů:

  1. Chris,

    k předchozímu textu na tohle téma jsem se nechtěla vyjadřovat, neboť jsem se s tebou shodla již svým povzdechem pod článkem úplně jiným, ale tohle mi fakt nedá.

    Z paní ministryně mám víc než rozporuplnné pocity a jediným pozitivem je snad pouze kultivovanost dámy, se kterou je vše formálně podáváno :-/. Ovšem příspěvek, kterým jsi citovala pracovníka min. spravedlnosti, mě tedy fakt "dostal". Jestli už i lidé povolaní budou jako reakce zveřejňovat ta největší klišé, která v oboru existují a státní zástupce vracet do pozic komunistických prokurátorů, kteří hřímali a nikdy se v otázce viny a výše trestu nemýlili, a ti co tam byli spíše do počtu, byli právě souci, tak to potom...

    Sama jsem k našim soudcům (úředníkům, učitelům, lékařům... :-) ) kritická, ale tak nějak v rámci reality, s vizí, co by se dalo zlepšit, připravená pozměnit názor, pokud mi někdo ukáže, že to není tak jednoduché, ale tyhle pobitvové speciály, to mě tedy točí maximálně. Ach jo.

    Maky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maky,
      to je trefné, "pobitvový speciál" zde máme přímo v krystalické podobě.

      Jinak já rozhodně nezastírám, že na soudcovském stavu je co kritizovat, na činnosti státního zastupitelství možná ještě více (už víckrát jsem se zde kriticky vyjadřovala), ale tohle je prostě mimo.

      Nejhorší je, že teď už se státní zástupci budou bát používat vlastní rozum úplně, dokud jim něco neschválí "nahoře".
      A i když budou přesvědčeni, že soud rozhodl správně, budou se odvolávat, aby předešli případnému kárnému postihu, "kdyby se něco stalo".
      Na vyjádřeních ministryně je podle mne opravdu znát, že ona to celé posuzuje z učitelské katedry a ne z praxe.

      Vymazat
    2. At' ministryne posuzuje odkudkoli, (neni podminkou, aby byl ministr spravedlnosti pravnik), neni mozné verit, ze nezna zakon, ktery ji komentovat rozhodnuti soudu zakazuje.
      A také jiste vi, ze pro karna nebo disciplinarni opatreni tykajici se soudcu je tu Nejvyssi spravni soud,
      MaB

      Vymazat
    3. No, ono to není výslovně upraveno zákonem; soudcovská organizace to odvozuje od principu dělby moci a nezávislosti moci soudní.
      Ale ať je to zakázáno nebo ne, podle mne také není vhodné, aby ministr naběhl před média a kritizoval, že soudce v určité věci rozhodl vysloveně špatně, navíc když v té věci nešlo o žádné porušení zákona, vybočení z procesních předpisů, korupci, nic takového, jenom prostě soudce ani doktor neměli křišťálovou kouli.
      A také ta kárná žaloba mi připadá trochu mimo - ano, rozhodnutí se ex post ukázalo neprozíravé, ale to snad není důvod ke kárnému postihu.

      Vymazat
    4. Tady ji respektovani nezavislosti soudcu narizuje primo cl.64 Ustavy a implicitne i rada evropskych konvenci.
      Pokud jde o karny postih, velmi obtizne se dokazuje vina expertu-lekaru, o jejichz odborny posudek se soudce opira.
      MaB

      Vymazat
    5. Každý má právo kritizovat kohokoli a cokoli.
      Jak říkal Voskovec: Všecko musí bejt napadnutý!
      Pokud by ani ministr nesměl kritizovat soudy, kdo by ještě mohl něco kritizovat?
      Milan

      Vymazat
    6. Aby se predeslo favoritismu a hrozbam ze strany moci, zadna autorita nesmi zasahovat do procesu.
      Soudci musi byt na moci nezavisli, nesesaditelni a neodvolatelni, aby mohli byt nestranni.
      Neporusi-li uredni povinnost, jsou nedotknutelni.

      Obcané je ale kritizovat mohou, pokud se jich omyl ze strany soudce tyka, mohou podat i stiznost u jejich nadrizeného organu, kterym neni ministr.(zde zakon z r. 2010)
      MaB

      Vymazat
    7. Potíž je, že si většina lidí u nás o soudcích myslí, že jsou nezávislí skoro na všem, i na zákonu, právu a spravedlnosti, ba i na zdravém rozumu... pouze ne na svých (často vehementně hájených) platech a na kariéře. A že by se tomu měla udělat přítrž.

      Nejsem revolucionář (nemyslím si, že když je třeba popravit krále, musí se měnit kalendář), ale určitá vyšší profesionalita a předvídatelnost rozhodnutí se hodí vždycky. A člověk v práci nedělá, za co není hodnocen. (To je základní poznatek managementu - co nemá v KPI, to většinou neudělá.) Proto, není-li soudce přiměřeně hodnocen ZA VÝSLEDKY, nejen trestán za excesy, pak systém musí nutně časem dospět k úpadku, imho.

      My zase máme v ústavě poměrně moderní ustanovení, že nejen svoboda projevu, ale i svoboda šířit informace je ústavní svobodou, tj. lze ji omezit jen zákonem a jen pokud je to vyžadováno pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost a ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Veřejná kritika každého z pilířů státní moci je tedy přípustná, soudy a soudní moc slouží a to suverénu - lidu, je od něj odvozená a veřejní činitelé, včetně soudců jsou povinni strpět vyšší míru kritiky. I od ministryně.

      Hodně se mi nelíbí pojetí, že soudní moc je příliš nezávislá, upadají páky a brzdy ze strany moci výkonné, která je příliš popelkou.

      Nemyslím si že ministr a ministerstvo spravedlnosti má být jakýmsi "výkonným praporčíkem" (Platoon Sergeant), zajišťujícím ručníky a toaletní papír... R-U. a prvorepublikový model úředníka, který je pod zvláštní ochranou služebního řádu je mi mnohem bližší.

      Vymazat
    8. Já bych v tomto případě rozlišovala kritiku soudů a soudců a kritiku toho konkrétního rozhodnutí, tj. rozhodovací činnosti v konkrétní kauze.
      V tom spatřuji určitý, nikoliv nepodstatný rozdíl.

      Navíc okolnosti té vznesené kritiky jsou krajně nevhodné.
      Skutečně bych si myslela, že by se ministryně třeba mohla lidí ve svém resortu zastat. A ne se přidat k jejich stavění na pranýř v tomto smutném případě.

      Dost těžce nesu, že se veřejná diskuse zákonitě stočí k tomu "může ministryně kritizovat soudy?", "jsou soudy moc nezávislé?" atd.
      To jsou legitimní, systémové otázky.
      A právě proto se nemají otevírat v tomto rozjitřeném okamžiku, kdy do puntíku platí, že po bitvě je každý generál.
      Ministryně sama říká, že takových rozhodnutí, jako to kritizované opavské, jsou desítky. Nebo možná stovky. Tady se věci zvrhly špatným směrem, ale z toho ještě nejde dovodit, že to rozhodnutí bylo a priori špatné.

      I jiná rozhodnutí se někdy ukáží chybná. Například je dítě svěřeno do péče osoby, která mu namísto toho, aby mu prospívala, škodí.
      Ale když se to ukáže, tak to není důvod hned na místě vyjet po soudci, který takto rozhodl.

      Vymazat
    9. Jestlize sama ministryne rika, ze takovych rozhodnuti, jako je to opavské, jsou desitky, mozna stovky, mela by se mozna zamyslet spis nad zakonem, ktery soudci aplikuji. A pripadne navrhnout jeho upravu.
      MaB

      Vymazat
    10. ad Karel V. To "moderni ustanoveni v ustave" , jak pisete, je neco jiného.
      Mit moznost kritizovat soudy a soudce jako korporaci je nutné.
      Tady slo ale o kritiku konkrétniho rozhodnuti soudce.
      Stat je pri procesu zastoupen statnim zastupcem, nikoli primo ministrem.
      I ten musi respektovat postupy, které stanovi zakon.
      MaB

      Vymazat
    11. MaB,
      ano, legislativní změny jsou jedním z chystaných opatření.
      To je samozřejmě legitimní, určitě se najde, co na procesu rozhodování o ochranném léčení změnit.
      Ale ty ostatní řeči, hrozby kárnými žalobami, ukazování "ty, ty, ty" jsi to udělal (i když se soudce nejmenuje jménem), no nevím, připadá mi to poněkud teatrální a nevhodné.

      Vymazat
  2. To, co jste tady zavedla ke komentářům, se mi nelíbí.
    Nevidím dobře na deformovaná písmenka. Mám co dělat, abych přečetl normální text.
    A poslech mi nepomůže, protože ta výslovnost těch písemenek není česká.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já jsem nic ke komentářům nezavedla, zkusím se podívat do systému, zda tam něco nenaskočilo, nějaká ochrana před spamy, ale já jsem nic neměnila.

      Vymazat
    2. Hm, tak to netuším, protože mám stále nastaveno, že se u komentářů nemá zobrazovat ověření. Nijak jsem to nastavení neměnila a stále jej vidím v původní podobě.
      Takže nevím, jak to spravit, protože nemůžu najít nic, co bych změnila a to ověřování odstranila.

      Vymazat
    3. Ověření...

      ...a je to tu pořád: Dokažte prosím, že nejste robot, opište tato dvě slova.
      A jak to mám opsat, když to nerozpoznám?
      Milan

      Vymazat
    4. Ale já nevím, jak to mám zrušit, když v nastavení je uloženo, že ověřování pomocí slova: NE.
      A je to tam tak od začátku, neměnila jsem to.
      Mně se to ale nezobrazuje, když jsem přihlášená, a nevím, jak ostatním, kteří jsou přihlášeni přes Blogger.
      Technika, no:-(

      Vymazat
  3. Měl jsem teď několik legislativních návrhů k připomínkám a musím podotknouti, že úřad jmenované mne nemile zaskočil a nevím, zda jde o horkou jehlu či extrémní diletantismus.
    A taky nějaké poslanecké kutilství se objevilo... a celkově zesílil můj pocit o zrychlující se sebedestrukci státu.
    Doporučuji mimo jiné též: http://echo24.cz/a/iXRyc/kolapsy-civilizaci-a-nebezpeci-nove-migrace
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji za odkaz, zajímavé.
      Už jsem tady psala, že proti financování armády nic nemám a nepovažuji takové výdaje za zbytečně vynaložené.

      Pokud jde o nekvalitní práci z ministerstva, může to být také horká jehla a extrémní diletantismus v kombinaci, to se vůbec nevylučuje... Ostatně stačí se podívat na obraz, který o sobě vytváří vedení MSpr v posledním roce.
      Nejdřív otevřené spory ve vedení a střídání náměstků, pak průšvih s novelizací NOZ, válka o státní zastupitelství (to nesleduji)... už to samo napoví hodně o vedení resortu.

      Vymazat
  4. Netušil jsem, že je možné v podobných případech vydávat usnesení, které není odůvodněné. Po té co jsem si přečetl na lidovkách celý verdikt, tak se domnívám, že je to systémová chyba, nikoliv chyba daného soudce. Spíš je to chyba státního zástupce, který má chránit společnost, že netrval na tom, že verdikt bude odůvodněný, protože bez existence odůvodnění nelze poznat zda to podělal znalec, soudce nebo nikdo (což je také dost dobře možné).
    Trochu mi přijde zbytečné dávat za tohle soudcům plat - takováhle neodůvodněná usnesení by na základě znaleckého posudku s jasným doporučením pustit/nepustit mohla vystavovat libovolná soudní sekretářka, protože soud by pouze zevidoval stanovisko znalce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pefi,
      ale možnost neodůvodňovat usnesení není automatická, plyne z určitých procesních okolností; jednou z podmínek je, že se všichni zúčastnění vzdají práva odvolání.
      A nejde jenom o usnesení, vydávají se i neodůvodněné rozsudky. Před časem jsem například obhajovala v případě už poměrně závažného jednání, tedy měřeno trestní sazbou, byl uložen podmíněný trest, dost vysoký, zákaz činnosti a ještě nějaká další omezení - a protože se všichni na místě vzdali odvolání, rozsudek neobsahoval odůvodnění.
      To se zavedlo pro odlehčení soudům, že odůvodňovat rozhodnutí, proti němuž se nikdo neodvolá, je nadbytečné.
      Tedy ne že bych s tím až tak úplně souhlasila, i když chápu důvody, proč to bylo zavedeno.
      Soudci to mají rádi, můžou soudit a studovat spisy a ne sepisovat elaboráty. A na našem okresním soudě tedy soudci spisy skutečně znají.

      Jenom pro odlehčení: možnost, že nebude nutné složitý výrok - například kde je vícečinný souběh, více skutků, hodně provedených důkazů - odůvodňovat, je také trošku motivací pro soudce. Když trest "trefí" spravedlivě, tj. že s tím budou "spokojené" obě strany, ušetří si práci.
      Když obžalovaný řekne "OK, tohle beru, to mi patří" a státní zástupce "OK, tohle mu bude stačit, aby si to zapsal za uši" a vzdají se práva odvolání - to spíš napomáhá hledání spravedlnosti, řekla bych.
      Šmahem se tedy tato praxe odsoudit nedá.

      Vymazat
    2. Jinak ale obsah výroku, k němuž soud dospěl, je jistě seznatelný z obsahu spisu.
      Vzhledem k tomu, že v daném případě se soud spolehl na odborný názor lékaře (myslíte, že lékaři, kteří své stanovisko vydali, jsou neumětelové?), tak bych to na justici skutečně neházela.

      Přece - kdyby měl soudce stanovisko, že dotyčnou už není důvod držet v ústavní péči, tak jak má vynést závěr, že tam zůstane? To by ústavní léčbou nahrazoval trest, který v tomto případě (asi) nebylo možné uložit z důvodu nepříčetnosti pachatelky.

      Vymazat
    3. Mne také prekvapilo, kdyz jsem se poprvé setkala s §134 odst.3 TR, ze soud prvniho stupne nemusi oduvodnovat usneseni, jestlize se strany vzdaly prava stiznosti.

      Tady tato moznost neexistuje. Soudce ma povinnost vzdy motivovat sva rozhodnuti.
      Je nucen uvazovat "pravnicky", konfrontovat zakon a skutky.
      Usneseni musi vysvetlit, obhajit, vystavit kritice, pripadne kontrole a zarucit tak, ze vsechny pozadavky a prostredky byly seriozne posouzeny.
      Oduvodneni neni pouze formalni zalezitost, ale zakladni pravidlo, které dovoluje overerit si, ze soudce korektne aplikoval zakon a ridici principy procesu.

      Zkratka - soudce si svuj vysoky plat 16x do roka musi zaslouzit. :)
      MaB

      Vymazat
    4. MaB,
      teď mi došlo, že jsem napsala nepřesnost: pokud se strany vzdají opravného prostředku.
      Proti rozsudku - odvolání, proti usnesení - stížnost.
      Abychom to tu měli terminologicky správně:-)
      Je to § 136/3 (usnesení) a 129/2 (rozsudek) trestního řádu.

      Musím říci, že rozhodnutí bez odůvodnění vypadá dost zvláštně.

      Vymazat
    5. Také jsem se domnivala, ze je to §136/3, ale na e.pravo.cz
      80514 Co je nového v tresnim radu od 1.1.2012 III. cast pod
      Oduvodnovani rozhodnuti v TR maji §134/3, coz mne spletlo.
      S ceskou terminologii zapasim stale, ale rada. :)

      Vymazat
    6. Aktuální znění všech zákonů je nejlépe hledat, případně ověřit na www.gov.cz - vyhledávání v zákonech. Tam je vždy aktuální verze.
      Bohužel, znění zákonů se tak často mění, že při práci už nevystačím s nějakou vytištěnou verzí zákona, pořád musím mít k dispozici aktualizované znění.
      Tady z domova se nemůžu podívat na postupné změny; systém, kde mohu porovnat znění určitého zákona v různých obdobích mám v práci.
      Jak to muselo být pohodlné, když nějaký zákon platil v nezměněném znění třeba dvacet, třicet let. Aspoň nezlenivím:-)

      Vymazat
    7. Taky používáme softwarovou aplikaci (Codexis), protože si neumím přectavit, že bych některé změny hledal v nějakých tištěných podkladech. A pokud někdo vytáhne něco opravdu starého (což v případě českého práva může znamenat deset let zpět), je to skoro k nezaplacení.

      Vymazat
    8. Mi možnost vynést usnesení bez alespoň zjednodušeného odůvodnění připadá nebezpečná a zneužitelná.

      Dejme tomu případ - důkazy nejsou, státní zástupce to ví, pachatel ví, že justice je nevypočítatelná. Soud vynese podmínku, pachatel se rozhodne, že podmínka je ještě dobrý výsledek (mohlo to dopadnout hůř), takže se vzdá práva na odvolání či podání stížnosti, stejně tak SZ, který ví že měl prázdné ruce. Odsouzen byl neviný, odůvodnění není, takže se vlastně neví proč soud rozhodl jak rozhodl a přezkoumat to tudíž nelze.

      Výše uvedené mě napadlo v souvislosti s podmínkou, která padla na základě znaleckého posudku, ve kterém bylo napsáno, že se nepovedlo ani zajistit žádné stopy propojující trestný čin s konkrétní osobou pachatele, ani důkazy o tom, že se TČ skutečně stal. OČTŘ to totiž zpackaly a nezajistily včas stopy, ale ani to soudu nezabránilo vynést verdikt. Posudek byl přitom tím jediným co měla obžaloba v ruce.

      Nevěřil bych tomu, kdybych onen posudek důkladně nečetl. Ovšem obviněný byl za podmínku rád a odvolat se nechtěl ...

      Dát takovéto justici do ruky možnost "neodůvodňovat" je cesta do pekla.

      Vymazat
    9. Pefi,
      chápu, jak to myslíte, ale kombinace "nejsou žádné důkazy + obžaloba je podána + je vyslovena vina + obviněný se vzdá práva odvolání" je poněkud divoká. Netvrdím, že se to nemůže stát, ale státní zástupci zase nemají tendenci podávat obžaloby úplně bez důkazů, soudy nemají tendenci úplně bez důkazů někoho odsoudit a zejména obvinění nemají tendenci vzdávat se opravných prostředků, když se cítí nevinní (odvolává se tady kdekdo proti kdečemu, i když je vinen v celém rozsahu).
      A uvažte, že možnost neodůvodňovat je navázána právě na stanovisko stran, včetně obviněného, tj. na vzdání se opravného prostředku, což musí být výslovně prohlášeno.
      Jenom by možná mělo předtím vzdáním se odvolání zaznít, že rozhodnutí nebude odůvodněno, to by bylo asi dobré vylepšení, aby pak obžalovaný nebyl překvapen.
      Ale v některých případech může být absence odůvodnění spíš ve prospěch obžalovaného. Skutek je stejně popsán ve skutkové větě a obžalovaný třeba může být rád, že se některé skutečnosti obsažené v důkazech v odůvodnění rozsudku neobjeví.

      Mimochodem, chystám se napsat o případu, v němž jsem obhajovala nedávno: ve spise právě nebyly žádné důkazy, bylo tam však plné doznání obviněného. Ovšem procesně nepoužitelné. Vypovídat odepřel, byl zproštěn obžaloby.
      Počkejte si na to, možná Vás to bude zajímat.

      Vymazat
    10. Sejre,
      bez takových systémů se dneska už bohužel nedá pracovat.
      Je to spíš pro zlost, když člověk vidí ten počet novel v záhlaví nějakého důležitého zákona.

      Vymazat
    11. Chris, myslím, že obviněný se v daném případě nevinný necítil, protože skutečně nějakou vinu nesl (tohle jsem detailěn nepitval, takže nevím jak velkou a jaká byla způsobená škoda), ale jelikož šlo o skutek v oblasti informačních technologií, tak je mi jasné, že soud problematice nerozuměl. A nejspíš tím pádem nerozuměl ani tomu, co se v posudku vlastně psalo, ikdyž bylo vidět, že se znalec snažil napsat to lidsky. A tak se to odsoudilo. U soudu jsem nebyl, jen jsem se pak zajímal jak to dopadlo a nechtěl jsem uvěřit, že z mého pohledu "špatně".

      Prostě soud viděl na jedné straně velkou korporaci měl politickou objednávku bojovat se zločinem, na druhé straně byl človíček, tak byl semlet. Muselo to proběhnout podobně jako probíhaly (a asi probíhají) soudy mezi dopravním podnikem a černým pasažerem (reálně občanem jehož identitu někdo zneužil) nebo mezi plynárnami a neplatičem.
      Zatímco o průběh sporu "dopravní podnik vs občan" znám jen z médií, tak o sporu "plynárna vs dlužník" nám vykládala advokátka, která byla tím dlužníkem. Při prvním jednání se nestihla ani rozkoukat a už byla odsouzena (když je na jedné straně plynárna a na druhé občanm, tak je to prý hned jasné), odvolačka prý proběhla obdobně a jejími argumenty se soud reálně nezabýval a až když to dotáhla k nejvyšší instanci, tak ji konečně soud vyslechl, použil mozek a dal jí zapravdu. Na počátku šlo prý o 5000 Kč a měla snahu se s plynárnou normálně domluvit, nicméně ji naštvalo co si k ní plynárna dovoluje a jak se chová a šla do toho jen z principu, že když si tohle plynárna dovoluje k ni, tak co si prý má počít obyčejný člověk. A prý se nestačila divit, kvůli exekučnímu výměru prý měla mezi kolegy ostudu ....

      Já jsem si z toho odnesl, že už tím, že sem dnes vložím odkaz na blog pana Peciny (http://paragraphos.pecina.cz/), tak můžu být odsouzen za propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka a určitě vás potěší, že můžete být odsouzena jako spolupachatel.

      Fakt, že pro ochranu práv a svobod člověka toho málokdo činí tolik, jako pan Pecina, na věci nic nemění stejně jako na věci nic nemění, že vy nemáte vliv na to co sem vložím. Já mám počítač, vy máte počítač, je to váš blog, já do něj minimálně jednou přispěl ze svého internetového připojení, takže jsme spolupachatelé.

      Vymazat
    12. Pefi,
      odkaz si zde necháme bez obav, opravu nemyslím, že by nám za to něco hrozilo:-)

      K té kauze nemám dostatek informací, ale obecně bych řekla, že situace, kdy se někdo vzdá výslovně opravných prostředků, přestože se cítí nevinný, není tak častá.
      Hm, připadá mi, že to neodůvodňování rozhodnutí si možná zasloužilo samostatný článek, nějak mne to předtím nenapadlo řešit, ale není to nezajímavá problematika, jak teď z této diskuse vidím.

      Vymazat
  5. Mimochodem, vzpomněla jsem si, že před lety bylo v trestním řádu ustanovení, že pro posouzení příčetnosti pachatele (tj. při rozhodování o vině) je třeba dvou znalců z oboru psychiatrie.
    To byl právě zpřísněný požadavek na důkaz znaleckým posudkem tohoto typu.
    Ještě když jsem začínala, tak to platilo, ale probíhalo to myslím většinou tak, že to stejně napsali, resp. podepsali znalci společně, k soudu pak přišel jeden z nich, že vystupuje i za druhého.
    Tak se to pak zrušilo, že stačí jeden, protože stejně to byl spíše formální požadavek... resp. nemohu najít vhodnou formulaci, prostě to nefungovalo tak, že by obviněného posuzoval každý znalec zvlášť a zvlášť zpracovával posudek. Tedy alespoň pokud si tehdejší praxi dobře vybavuji.

    Určitě si ale dokážu představit legislativní změnu v tom směru, že pokud návrh na změnu léčby podá samo zdravotnické zařízení, musí se k tomu obligatorně přibrat někdo zvenčí.
    Tedy ne že bych si myslela, že se mínění takto přibraného znalce bude lišit od názoru ošetřujících lékařů, to ne, ale bude to asi pro tyhle případy korektnější...

    OdpovědětVymazat