středa 8. října 2014

Obhájkyně ex offo III.

Když sedím v taláru v jednací síni, přemýšlím často o rolích, které tam hrajeme.

Nemám teď na mysli obžalovaného, který je pokaždé jiný.
Role právníků je ale stále stejná.

Především tu máme soudce.
Nechtěla bych být soudcem. Navzdory tomu, že fialová, která lemuje jeho talár, je má oblíbená barva. Děsí mne odpovědnost s tímto povoláním spojená.
Rozhodovat o vině a trestu, o podobě života obžalovaného v příštích letech, o zadostiučinění nebo o tom, že k žádnému nedojde.
V trestním právu platí "in dubio pro reo" a já vím, že bych měla pochybnosti vždy. I v sebejasnějším případě, kdy jsou všechny důkazy seřazené jako na přehlídce, vše doznané a zdokumentované. A což teprve, když důkazy nejsou tak jasné, když existují pouze nepřímé indicie, obžalovaný vinu popírá a nabízí svou, více či méně (většinou ovšem méně) věrohodnou verzi.
A i kdybych neměla pochybnosti o skutkovém ději, stejně bych hloubala o jiných aspektech činu. O motivech, o důsledcích a hlavně o tom, jaký trest je pro tohoto obžalovaného adekvátní.
Kdepak, nemohla bych být soudcem, neuměla bych to.

Pak je tu státní zástupce. Sedí naproti mně ve svém taláru s červeným lemováním a tváří se přísně, jak se sluší na představitele státní moci, který někoho obžaloval a žádá jeho potrestání.
Možná nejzajímavější postava celého procesu.
Je pánem řízení, je "dominus litis", to on rozhoduje o tom, na koho podá obžalobu a pro jaký skutek.
Chtěla bych vědět, jak nad tím státní zástupci přemýšlejí, jak svou úlohu reflektují. Nejspíš se cítí jako spravedliví šerifové, jako ti, kdo "posílají lumpy za mříže". Na jednu stranu to mají mnohem snazší než soudci, protože nenesou zdaleka takovou odpovědnost. Je celkem snadné přehrát se do role "předložím to soudu a ten ať rozhodne", tedy klasické "já nic, já muzikant". Myslím, že řadě státních zástupců je toto uvažování velice vlastní.
Ale ono to s tou odpovědností tak jednoznačné není, ve více ohledech.
Trestných činů se kolem nás děje mnohem více, než je následně projednáváno soudem. Jakým způsobem vybrat ty, které se budou stíhat? A jak vnímat fakt, že světská spravedlnost nutně dopadá jen na někoho, zatímco někdo jiný vyvázne bez trestu?
Trestní řízení je specifickým druhem trápení jednotlivců státem; ovšemže často takových, kteří se něčeho zlého dopustili; ne však vždy. Jsou také obžalovaní, kteří se ničeho nedopustili, Nebo spáchali nedbalostní skutek. Nebo úmyslný čin, ale ze zcela pochopitelných, lidsky ospravedlnitelných pohnutek. Nebo provedli jen něco celkem zanedbatelného, marginálního, co nemá závažný dopad na nikoho dalšího, nicméně litera zákona velí i v takovém případě stíhat. A co obžalovaní, kteří spáchali čin ze zlého úmyslu a nic jim nepolehčuje, ale doma mají rodinu, děti, manželku na nich finančně závislou a společensky nezávadné, nebo dokonce prospěšné zaměstnání?
Ach, nechtěla bych být státním zástupcem, nechtěla bych být pánem nad takovým řízením.
Jak si to zodpovědět před sebou samým?

Zato obhájce, to je něco jiného!
Má samozřejmě také odpovědnost, a to nijak malou, odpovědnost za správné vedení obhajoby. Někdy je zvolení strategie docela snadné: co například vymýšlet v případě, kdy byl obžalovaný chycen při činu a plně se doznává? Jindy to může být o dost složitější.
Ale ať je věc jednoznačná nebo ne, dobrodružství je to pokaždé.
Napadá mne, že úlohu obhájce by si měl každý náš spoluobčan alespoň jednou vyzkoušet. Nikoliv roli obžalovaného, aby věděl "jaké to je", ale obhájce. Tady stojí někdo, o kom si myslíme, že provedl něco zlého. A tvým úkolem je ho obhájit. Najít vše, co by se dalo uvést v jeho prospěch. Tak přemýšlej, je to tvoje práce a tvé poslání.
Jak moc by se změnilo uvažování lidí o spravedlnosti, kdyby si mohli zkusit být obhájcem?

Sleduji pozorně osoby v soudní síni. Soudce působí formálně a důstojně a státní zástupce má většinou kamennou tvář. Poškození se na mne vyčítavě dívají, proč tam vlastně jsem; ach ano, právo na obhajobu, úlitba systému! Obhajoba, k čemu?! Stejně to udělal, vždyť se na něj podívejte, a ani líto mu to není.
Svědci se snaží odpovídat na otázky, znalci vysvětlují, obžalovaný to celé pozoruje a občas ke mně vyšle pohled, který znamená žádost o pomoc.
A já?
Dívám se při trestním řízení ráda z okna.
Při projednávání vazebních věcí musí být okno i v největším horku zavřené, z bezpečnostních důvodů.
A tak přes sklo pozoruji tu malou výseč světa, kterou vidím, stromy s listy zbarvenými podle ročního období, nebo bez listí. A fasády domů na protější straně ulice.
Svět za oknem představuje pro mne v tu chvíli neuvěřitelný kontrast k tomu, co se děje v soudní síni. Ale proč? Nejsme ze světa vyděleni nebo odtrženi, jsme jeho součástí. Tohle, co zde projednáváme, se přece také stalo tam venku.
Jenže tam nikdo nenosí talár.

16 komentářů:

  1. Dobrý večer. Napište někdy trochu víc, jak probíhá vazební řízení. Co když obviněný zvolí advokáta, který není dostupný a trvá na své volbě. Běžně nosím v peněžence kontakt na advokáta, který nám pomohl v pár majetkových věcech a přátelům i v trestních... Ale co když bude na jednání..., na dovolené apod.?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      do článku jsem původně chtěla napsat, že stejně děsivě odpovědné mi připadá rozhodování o vazbě, kde má soudce ještě daleko méně informací než v hlavním líčení, a musí rozhodnout, zda vazba ano či ne. Přitom může obviněného velmi snadno poškodit, na druhou stranu, pokud ho ponechá na svobodě a on je skutečně vinen, také mohou vzniknout velké problémy.

      Ale já sama mám z rozhodování o vazbě daleko méně přímých zážitků než z hlavních líčení, výslechů nebo veřejných zasedání o odvolání.
      Je to tím, že často jsem ustanovena obhájkyní právě na základě toho, že obviněný byl vzat do vazby, tj. až tím vznikne vazební důvod. Takže u rozhodování o vazbě (myslím nyní to prvotní rozhodnutí, kdy se rozhoduje o vzetí do vazby, nikoliv rozhodnutí o ponechání ve vazbě) nejsem příliš často.
      Navíc přiznávám, že se do vazebních věcí příliš nehrnu, protože to je mnohem náročnější na čas. Obviněného stíhaného na svobodě si mohu pozvat do kanceláře k projednání obhajoby, výslechy se konají na policejní služebně atd., zatímco do vazby se musí jezdit na porady i na úkony a to bere hodně času.
      Také je to psychicky náročnější.

      Vymazat
    2. Christabel, docela by mne zajímalo, jaký máte názor na podmínky vazby. Ti lidé jsou tam formálně nevinní, někteří i reálně a přestou jsou uvězněni hůře než v následujících věznicích. Vycházka v kotci pro psa, sprchování 2x týdně, izolace od světa. Mám na to velmi radikální náhled: Považuji to za mučení, ve srovnání například se severským vězeňstvím dokonce takové úrovně, že by mohl (byť proporcionálně) opravňovat uplatnit ústavní právo na odpor. Jsem přesvědčen, že to může uškodit nejen psychickému, ale i fyzickému stavu člověka. Např. v místnosti bez střechy nelze provést vycházku, řada lidí potřebuje pro zdravotní stav více než 1 hodinu. A to člověk opravdu nemusí strpět...

      Vymazat
    3. Mimo jiné, se znalostí podmínek věznění ve věznicích protektorátu a ze Solženicina starých carských věznic se domnívám, že systém vězeňství velmi zbrutálněl. Nemýlím-li se, omezením kontaktu s vnějším světem je především přílišné omezení balíčků, návštěv, ale také chladná sociálně-inženýrská snaha o naprostém zamezení nekontrolované komunikace mezi vězni za cenu zaslepených oken atd. Domnívám se , že oproti například vězeňským koloniím severských zemí se u nás dělá všechno pro asocializaci vězňů... Nedostatek prostředků nemůže být omluvou. (Jako ITík jsem trochu pracoval kdysi i na systémech pro VS.)

      Vymazat
    4. Karle,
      našla jsem své starší články týkající se tématu:
      http://www.panirtenka.blogspot.cz/2012/06/hotel-vazba.html

      K trochu jinému problému zde:
      http://panirtenka.blogspot.cz/2012/08/vazba-jine-zahady.html

      Podmínky výkonu vazby, jak uvádíte, samozřejmě nejsou v pořádku, i když já bych to tak radikálně neoznačila.
      Jsem ráda, že jsem dosud nemusela figurovat jako obhájkyně v případě, kdy by vazebně stíhaný člověk byl objektivně i podle mého přesvědčení nevinný; zatím si nevzpomínám na vazební případ, kdy by nenásledoval nepodmíněný trest. Ale to nic neznamená, resp. plyne to z charakteru kriminality, která se tady na okrese nejčastěji řeší: krádeže, drogy - do vazby jdou lidé, u nichž je skutečně důvodné předpokládat, že budou odsouzeni, často chycení při činu, navíc opakovaném, v podmínce, jsou u nich zajištěny věci pocházející z trestné činnosti atd.

      S tím zbrutálněním vězeňství - to je zajímavý pohled na věc.
      Na jednu stranu jsou teď kriminály mnohem pohodlnější než dřívější zařízení, i práva odsouzených jsou doufejme lépe zajištěna, na druhou stranu je alarmující počet recidivistů, tj. naše věznice v podstatě nikoho nenapraví... to je špatně.

      Vymazat
  2. Pěkné.
    A znovu připomínám: napište román, nebo aspoň novelu. Máte na to a máte o čem.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji.
      Ale i kdybych chtěla - vzpomenu si na bývalou ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou, která také píše beletrii. Četla jsem její povídky (myslím, že se to jmenovalo Láskyplné povídky) a musím říci, že mi stylisticky přijdou slabé. Prostě se mi nelíbí. A přitom jí určitě také říkají, že umí psát... možná umí psát, ale jenom něco, třeba popularizační články nebo fejetony, ale beletrii ne.
      Bojím se, že u mne by byl výsledek podobný.

      Vymazat
    2. Chris, můžete to vydat jako ebook. Není to tak oficiální jako tištěná kniha a o agendě kolem ani nemluvě. Klidně i nechat ke stažení zadarmo na e-shopech. Dost začínajícíh autorů to takhle dělá, dost takových knížek jsem již stáhla a smázla :-). Ale i spousta čtených bloggerů si zaarchivuje svoje příspěvky takhle (Patrik Zandl třeba..). Ela

      Vymazat
    3. Elo,
      děkuji za tip; ale pak je tu zásadní problém, že já zatím nemám co vydat:-)
      Nejprve bych to musela napsat... a ani vlastně nevím, co by to bylo.
      A předtím, než to napíšu, bych to musela vymyslet.
      Ale možná by mne to bavilo. Asi by mne bavilo psát třeba román v dopisech; dopisy jsem psala vždycky ráda a chybí mi to.

      Vymazat
    4. Vydejte blog. Seřaďte články do bloků dle témat, doplňte úvod s poděkováním celé rodině za podporu ajeto :-) Ela

      Vymazat
    5. Elo,
      to by ale teprve vyšlo najevo, že bez komentátorů to prostě nejde;-)

      Vymazat
    6. Neprekvapi mne, kdyz k tomu drive ci pozdeji dojde. :)

      Pravnici maji urcite potrebu psychicky narocné povolani kompenzovat, casto umenim..
      Dost jich pise, jak beletrii, tak basne (dokonce i na tema talar, mam ji slibenou) nebo se aktivne venuje hre na hudebni nastroj..
      Zdejsi advokati poradaji jednou do roka vlastni predstaveni. (scénky, pisnicky s choreografii), kterymi velmi vtipne reaguji na zivot a deni v "Palais".
      Vystupovani na verejnosti jim nepusobi potize. Zkratka trénovani profici.:)
      MaB

      Vymazat
  3. Podle mne je clanek ukazkou dobre napsaného fejetonu.
    Autorka vychazi z vlastni zkusenosti, zajimave se zamysli nad aktualnim tematem, vyjadruje pri tom své subjetivni pocity a vede ctenare k zamysleni. Tomu odpovida i styl a forma.

    Mne zaujalo, jakou roli hraji talar a statni zastupce.
    Mam pocit, ze pristup k talaru po jeho znovuzavedeni je zcela jiny nez tam, kde tradice prerusena nebyla.
    Napr. tady je obleceni si talaru chapano jako soucast nezbytného ritualu, ktery ma nositelum pripominat povinnosti spojené s jejich funkci, pomoci jim plne si uvedomit vaznost a dulezitost poslani, které jim bylo svereno a kterym je sluzba Justici.
    S tim mozna souvisi i chovani statniho zastupce. "Je panem rizeni, dominus litis", z kterého lze usuzovat, jaké je jeho uvazovani.

    Jaké je ale skutecné postaveni statniho zastupce tam, kde soud funguje na dvou principech, akuzacnim a kontradiktornim ?
    Bez navrhu statniho zastupce nemuze byt soudni rizeni konano, v tom smyslu je "panem sporu"..(obzalovava, navrhuje potrestani)
    Ale v okamziku, kdy soud zacne, je spor rizen soudcem.
    A obe procesni strany - obzaloba i obhajoba - jsou zcela rovnocenné.

    Ani cinnost statniho zastupce pred procesem neni ponechana na jeho libovuli.
    Upravuje ji Ustava, Listina prav a svobod, mezinarodni dohody, trestni rad.
    Zasady stihani mu stanovi, kdy stihat nesmi a kdy stihat nemusi.
    Takze "panem" zdaleka neni, i on je "pomocnikem Justice", at' se tvari, jak se tvari...:)
    MaB

    Prave se zde ceka potopa, hasici jsou v pohotovosti, pneumatické cluny v ulicich pripraveny, lidé zabarikadovani doma.
    Doufam jen, ze uz to neni ta, co ma prijit po nas :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      roli talárů zatím musím prozkoumat, přece jenom jsou stále ještě "nové" - tedy jen pro advokáty, protože soudci a státní zástupci nosili talár i předtím.

      Státní zástupce jako dominus litis - tím se míní skutečně jen to, že státní zástupce rozhoduje, na koho bude podána obžaloba, a také v jakém rozsahu. Obžalobou vymezuje, o čem se u soudu jedná, soud nemůže projednávat něco jiného, než co je v obžalobě, nemůže jít za její meze.
      Může uznat obžalovaného vinným jiným trestným činem, než v daném skutku spatřuje obžaloba, to ano, ale skutkovým vymezením je vázán.

      Jinak zde je úloha obžaloby a obhajoby také v teorii rovnocenná, v praxi se k tomu někdy dochází obtížně, třeba pokud jde o některé důkazy. Někdy to vypadá, jako by důkazy předložené obhajobou soud nebral vůbec v potaz; je to klopotný a pomalý vývoj.

      Vymazat
  4. Milá Christabel,

    manžel je právě na povinném kolečku u státního zastupitelství, tady u nás v Německu. Dnes měl první jednání, doma si na základě spisu naplánovalpekné peněžní tresty pro oba obžalované, 120 dní po 15 euro. Na základě průběhu hlavního líčení navrhoval zproštění...I tak někdy vypadají pochyby státního zástupce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kate,
      tak to máte doma z první ruky:-)
      Ano, občas se i něco takového stane.
      Jednou se mi dokonce státní zástupce na chodbě omlouval, že vůbec podali obžalobu, tedy že ji nepodával on, ale jeho kolega.

      Vymazat