čtvrtek 16. října 2014

Po vzájemné dohodě

Jak já tuhle pitomou frázi nesnáším!

Je to nejprolhanější věta, nejubožejší lež našich soudních síní.
A zaznívá tam denně, denně se předkládají dohody, které rozvádějící se manželé uzavřeli; rozvod pak proběhne "po vzájemné dohodě".
Jak rozumné a ušlechtilé.
Jenomže to není pravda.
Ta "vzájemná dohoda" totiž většinou vypadá tak, že jedna strana si to usmyslí a druhá s tím souhlasí, tváří v tvář zjištění, že odporem není co získat. Souhlas s takovou dohodou plyne z rezignace nebo z hrozby ztráty vlastní důstojnosti, případně toho, co z ní zbylo.

Tak jako dnes v jednací síni našeho okresního soudu:
"Souhlasí manželka s rozvodem?", ptá se soudkyně.
"Ano, souhlasí," odpovídám a vím, že je to lež, nestoudná, donebevolající lež.

Protože ona nesouhlasí, srdce jí krvácí a od chvíle, kdy této situaci čelí, pláče, buď navenek, nebo uvnitř. Ztrácí se v minulosti, děsí se budoucnosti, neví, jak bude vychovávat své dvě dcery.
Jak se jim má podívat do očí a říct, že táta dnes zase nepřijde?

Ale co dělat, když se muž sbalí a odejde, odejde si žít po svém, podle svých představ?
A on chce přece žít podle svých představ. Má na to právo.
Vždyť je lepší ráno vstát a místo vypravování dětí si jít před odchodem do práce zacvičit do fitka, ne? Nemuset vyzvedávat děti z kroužků a shánět odpoledne obaly na sešity.
Na všem se rozumně domluvíme. Ty se budeš starat o děti a já si budu žít podle svých představ.
Souhlasíš?

A manželka nejprve nesouhlasí, nechápe a pláče. A potom pochopí, že svým odporem nezmůže naprosto nic. Manžel a otec jejích dětí je pro rodinu ztracen.
A rvát se? O co? O majetek? O půl chalupy nebo knihovnu? K čemu? Jaký to má smysl?
Právní zástupci to sepíšou. Stačí jen připojit podpis. Tady, dole to podepište.
Tak vidíš, souhlasíš.
Budeš si žít vlastně docela dobře, s tím výživným, které sis vydupala.
Kdyby ses víc snažila, vydělala by sis na ty děti sama.

Je mi z toho zle.
Ale proč? Nesmím zapomínat, že všechno proběhlo po vzájemné dohodě.
Všichni mohou být spokojeni. Vlastně je obdivuhodné, jak rozumně se ti lidé dokázali rozejít.

K čertu s tím už!