středa 15. října 2014

Z Opavy do Žďáru

Psychicky nemocná žena ubodala ve Ždáru nad Sázavou studenta střední školy.
Reakce některých představitelů na tuto tragickou událost jsou úplně zcestné.

Dotyčná žena spáchala podobný skutek již v minulosti: před dvěma lety v Havířově vnikla do školní jídelny základní školy a tam pobodala vychovatelku. Vzhledem ke své nemoci nebyla trestně odpovědná, a proto namísto trestu podstoupila ústavní léčbu. Poté, co lékaři shledali, že její zdravotní stav umožňuje, aby se léčila pouze ambulantně, podali soudu návrh na změnu formy ochranného léčení. Okresní soud v Opavě si vyžádal trestní spis od soudu ostravského, který o uložení ochranného léčení rozhodl, a po provedeném řízení ženu propustil do ambulantní léčby, protože neměl důvod pochybovat o názoru lékařů.

A přece se stala tragédie.
Něco se změnilo, nemoc se zvrtla, dotyčná možná přestala brát léky, opět se stala nebezpečnou a zaútočila.

Mediální pokrytí této události se rozjelo.
V televizních zprávách se zjeví ministr zdravotnictví a sděluje národu, že si pozve na kobereček ředitele psychiatrické léčebny, kde byla žena léčena a z níž vzešel návrh na změnu ústavní léčby na léčbu ambulantní.
Co si od toho pan ministr slibuje?

Tohle volání po okamžitém nalezení někoho, kdo za to "může", je nesmyslné a odporné.
Co když za to třeba nikdo nemůže?
Co když nikdo nepochybil?
Lékaři ženu léčili a když shledali, že podle jejich odborného názoru už v psychiatrické nemocnici být nemusí, navrhli její propuštění, s tím, že bude nadále k lékaři jen docházet. Nic nezanedbali.
Soud si vyžádal potřebné informace, a protože nasvědčovaly tomu, že léčba nadále může probíhat ambulantně, ženu z léčebny propustil. Nic nezanedbal.
Nemůžeme přece držet všechny psychicky nemocné za mřížemi léčeben, ve strachu, že by třeba možná jednou mohli něco provést.

Stejně absurdní je reakce starostky Žďáru nad Sázavou, která do kamer popisuje přijatá bezpečnostní opatření.
Ani nemusí, umíme si je představit.
Ztíží se vstupy do škol, všechno se bude hlídat, zapisovat, všude se bude zamykat a instalují se kamery. Musíme být jako ostříži.

Ale proč?
Tu ženu zadržela policie, bude obviněna z vraždy a skončí opět v ústavu, odkud už ji nejspíš nikdy nepropustí, protože teď už si to nikdo na zodpovědnost nevezme.
A až na tento jeden případ se celá léta ve Ždáru nad Sázavou a na celé Vysočině nic takového nestalo. A je nanejvýš pravděpodobné, že se v příštích letech nic takového nebude opakovat.
Tak proč stavět stráže k branám škol?

Po bitvě je každý generál.
Ale ministr zdravotnictví by se měl smířit s tím, že taková tragédie se občas stane a je možné, že nenalezne nikoho, koho za ni bude moci hnát k odpovědnosti.
A starostové obcí a ředitelé škol i dalších institucí by se měli smířit s tím, že v budovách, kde se pohybuje veřejnost, se může vyskytnout někdo psychicky nemocný; stává se to velmi výjimečně, ale stát se to může.
Protože i tací spoluobčané mezi námi žijí a nemůžeme je všechny zavřít.
Vlastně ani nevíme, zda něco podobného nepostihne zítra nás samotné.

***

Rodině zavražděného Petra chci na tomto místě vyjádřit soustrast.
Zachoval se nesmírně statečně, když bránil svou spolužačku před útokem.
Čest jeho památce.


97 komentářů:

  1. Trefné s tím hlídáním ve škole. Mnohdy k tomu stačí jedna ukradená bunda a výsledná "bezpečnostní opatření" končí tím, že žáci se nemohou dostat do šatny, do/ze školy, rodiče nemohou děti dříve vyzvednout ze školy (např. když se jde k felčarovi) a musí podstoupit ponižující vyzvánění do kanceláře, kde nikdo není a pak se půl hodiny představovat a vysvětlovat co a jak a proč.
    A bundy/mobily/peníze se stejně kradou dál:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      tak, daleko větší riziko pohybu cizích osob po škole jsou krádeže věcí, které jsou běžně v šatnách, na chodbách... ne nějaký náhodný útok.
      Ta paní mohla klidně zaútočit kdekoliv jinde, na ulici, v autobuse, v supermarketu. Je asi spíš náhoda, že si vybrala zrovna školu.

      Vymazat
  2. Ano stala se tragedie, ale následné emoce se snaží vybičovat (vytěžit) media (Na čt na příklad paní S. se ptala velitele zásahu, Jaké jste použili prostředky proti útočnici tonem, který význam věty změnil na: Proč jste ji nezastřelili?), aby si udrželi sledovanost. Tohle je opravdu otřesný, když se z medií stanou prostředníky pro martyrtourist a grieftourist, aby si udrželi sledovanost viz. http://www.mediainfo.cz/clanky/prichod-infoporna/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za odkaz.
      "...přitom však předávané sdělení opomíjí vlastní potřebu diváka či možnost jakéhokoliv smysluplného využití. Infoporno tak sice nabízí informace, avšak ne znalost a určitě ne moudrost."
      - to je výstižné.

      Vymazat
  3. Po takovéto tragedii se pokazdé vynori otazky typu:
    Co je zlocin ? Kde konci ? Kde zacina silenstvi ? Je mozné, aby byl zlocin racionalni ? Je kazdy zlocin patologicky ?
    Psychoza je nevylécitelna, ztrata kontaktu s realitou muze nastat kdykoli, co delat s potencialnimi "zlocinci" ? Lze je mit trvale pod kontrolou ?

    Zpravidla se dochazi k zaveru, ze nulové riziko neexistuje a ze se s tim budeme nuceni smirit...
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud jsou mediální informace pravdivé, tak šlo patrně o schizofrenii, tedy v tomto případě to je - na rozdíl od některých jiných - asi jasné.

      Zrovna nedávno jsem byla ustanovena obhájkyní člověku, který spáchal přečin, ovšem rázu spíše bagatelního, nikoho neohrozil na životě ani na zdraví. Ale měl jinou nemoc, bipolární poruchu (dříve maniodepresivní psychóza).
      Byl v léčebně, už poněkolikáté, tam ho zaléčili, stabilizovali a propustili, protože už tam s ním neměli asi co dál dělat. Ochranné léčení bylo na návrh lékařů uloženo ambulantní formou.
      Na chování toho člověka bylo patrné, že není zcela v pořádku, vymykalo se normě, ale pokud není nebezpečný (a ani nic nebezpečného tedy v minulosti neprovedl), tak nebyl shledán důvod k jinému postupu.

      Vymazat
  4. Mimochodem - jak tedy s tou paní teď naložit?
    Nepochybně je nemocná a nemá smysl jí trestat.
    Takže protože naše společnost je humánní, šoupneme jí znovu do léčebny jako napořád. Ona tam ovšem bude pravidelně brát léky, podle pokynů hlasů sekat latinu a vytvoří si náhled na svou chorobu. Po nějakém čase se poněkud zapomene, zaručí se za ní její matka a třeba i nějaký spolek proti šikaně v psychiatrii, nějaký lékař v dobrém úmyslu (nebo za prachy) potvrdí, že ambulantní péče bohatě stačí a za pár let bude na invalidním důchodu opět doma. Tam jí hlasy řeknou, že už může prášky konečně vysadit a prozradí jí, v které škole sídlí další Antikrist. A celé se to zase rozjede znovu a zase se pak bude marně hledat viník.
    Zdravá společnost by si poradila, my už bohužel ne.
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak by si poradila ta "zdrava" spolecnost ?
      MaB

      Vymazat
    2. Zdravá společnost se podle mne chová právě tak, že k nemocným přistupuje s vědomím toho, že jsou nemocní, přičemž se snaží ochránit i sama sebe.
      V tomto případě nejde podle mne hovořit o selhání systému; k tomu se v TV vyjadřoval místopředseda opavského soudu, který uvedl, že systém pokládá v zásadě za správný.
      Ale nemáme prostě křišťálovou kouli, ze které bychom vyvěštili, co se stane.

      Myslím, že tuhle paní už nikdo na svobodu nepustí, její čin je mementem.
      Ale jinak se zde mezi námi přece pohybuje množství lidí, kteří mají stejnou nemoc jako ona a jsou léčeni ambulantně. A možná i tací, kteří takovou nemoc mají a nejsou léčeni zatím nijak...
      Ani zdravá společnost nemá nástroje, jak ošetřit všechna rizika.

      Vymazat
  5. Ne, Christabel, nemůžeme vědět, zda zítra my nebudeme čelit podobné situaci. Co zítra? Třeba ještě dnes.

    Co se týká tragédie ve Žďáru, já tam jako zásadní vidím závažnost toho prvního činu. Nemůžeme zavřít všechny schizofreniky do ústavů z důvodu předpokladu, že by mohli. Ale tahle žena už podobný závažný čin spáchala. Vzala si jako rukojmí malé dítě. Kdyby byla odsouzena, jejímu propuštění na svobodu by předcházel daleko delší pobyt v kriminále, myslím, že daleko víc posudků a společenských záruk, delší projednávání. To, že je nemocná, je sice smutné a svým způsobem to vysvětluje její čin, ale společnost tady byla vystavena na základě rozhodnutí jednoho člověka, který usoudil na základě sdělení druhého člověka, že je možno propustit, nemoci jedné ženy. Jsem schopná rozumět situaci, kdy někdo podobný typ činu spáchá poprvé, ale jeho propuštění zpět do společnosti by nemělo být takto jednoduché. Není to o hledání viníků, je to celé někde úplně jinde. Třeba tam, že něco je prostě špatně. A to něco by mělo být nalezeno .... Protože takhle upadá důvěra v systém, lidi mají zcela oprávněně pocit, že je tenhle stát nechrání.

    A to nevyřeší stráže u škol, ani hon na čarodějnice v podobě viníků. Tady je potřeba jednoznačně říct. Tohle bylo špatně, je nám to líto, změny k tomu, aby se podobné případy eliminovaly, budou takové, takové, takové a od tehdy.

    KsI

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ksl,
      já nevím, jestli to propuštění je jednoduché, nebo není.
      Záleží prostě na odborném názoru lékařů. Ti tu ženu léčí, ti s ní pracují, znají ji, jsou to odborníci, mohou zhodnotit rizika.
      A i kdyby se nařídily další dva posudky, je dost pravděpodobné, že další znalci by došli ke stejným závěrům jako ti z léčebny.
      Zrovna u znaleckých posudků z oboru psychiatrie není myslím tak časté, že by se diametrálně lišily... mohu se mýlit, mám malý vzorek případů. Teď se s tím ale budeme potkávat častěji, při přezkumu omezení svéprávnosti v civilních řízeních, a opravdu je spíše typické, že se znalci shodují se zjištěním svých kolegů (pokud nejde o nějaký vývoj, tj. stav se zlepšuje/zhoršuje, ale i tam ta zjištění navazují).

      Tím chci říci, že možná i kdyby těch posudků bylo pět, tak by jejich závěr by shodný. A co potom má dělat soudce? Nahradit názor odborníků vlastním laickým úsudkem?

      Vymazat
    2. Jistěže se v tuto chvíli řídím pouze informacemi z médií, které nejsou úplné a tak. Jenomže můj pocit v danou chvíli je ten, že lékařka sepsala posudek. Soudce, jelikož není lékař, se spolehl na tento posudek a slib matky a změnil ústavní léčbu na léčbu ambulantní. Rozumím tomu tak, že pacientka byla při propuštění stabilizovaná, zřejmě medikovaná a nic nenasvědčovalo tomu, že by se obdobného činu dopustila znovu.

      A teď:

      Docházela na ambulatní léčbu?
      Brala léky?
      Probíhala léčba tak, jak měla?

      Jestliže docházela, brala a léčba probíhala, jak měla, zřejmě nemohl s nastálou situací opravdu nic nikdo udělat.

      Jestliže nedocházela na léčbu, nebrala léky, léčba neprobíhala úspěšně, někde někdo selhal. Psychiatr, který to nehlásil soudu? Soud, který to neřešil? Nevíme. Připouštím.

      A tomuto všemu předcházel jeden posudek (a ano, nemůžeme nikdo vědět, zda další posudek by byl jiný) a důvěra soudce v tento posudek. Pletla se paní doktorka? Ona tvrdí, že ne. Pochybil soudce? Zřejmě ne. Konal, jak je mu dáno zákony. Posoudil, zhodnotil, pustil. Všichni teď tvrdí, že nic nenasvědčovalo recidivě.

      Ale ono je zcela legitimní se ptát, zda tomu nešlo zabránit a jestli za to není někdo zodpovědný. Protože alfa a omega toho celého je ta, že ta žena už podobný čin jednou spáchala. Společnost má právo se ptát, jestli systém tak, jak je nastaven, je správný. Má právo se ptát, jestli někdo v tom systému neudělal chybu. Po prvním činu oné ženy bylo možno říci: Je nemocná, patří na léčení. Po jejím druhém činu je správné se ptát: Kdo za to může? Dalo se tomu zabránit? Podstatné prostě je, že již jednou ta žena útočila. A je zcela legitimní si myslet, že její stav měl být před prvním propuštěním více posouzen. A současně je zcela legitimní si myslet, že mělo být uděláno víc. Protože možná mělo být uděláno víc. A opravdu nejde o to, aby někdo pověsil na náměstí pro výstrahu jednoho člověka, který bude označen za viníka. Jde o to, aby byla otevřena debata na toto téma. A ta debata musí zahrnovat i výše uvedené otázky.

      KsI

      Vymazat
    3. Ksl,
      otázky, které kladete, jsou relevantní, nicméně způsob, jakým to předvedl ministr zdravotnictví v televizní reportáži, byl ostudný.
      Prostě si na tom neštěstí přihřál svoji mediální polívčičku. A vůbec celé to směřuje na lékaře z psychiatrické nemocnice a soudce, přičemž máte pravdu v tom, že zde nějakou úlohu měl sehrát také lékař, k němuž měla ta paní docházet na ambulantní léčbu.
      Předpokládám, že to bude předmětem šetření.

      V závěru se bohužel mýlíte, médiím jde právě o to, aby někdo na náměstí pověsil konkrétního viníka; mít konkrétního viníka, kterého mohou lynčovat, to je sen všech novinářů a také konzumentů jejich výstupů.

      Jenom poznamenávám, že pravděpodobně o tom, že žena je schopná propuštění, nerozhodoval jeden samotný lékař; předpokládám, že to bylo předmětem posouzení konzilia nebo to bylo konzultováno s vedením oddělení atd.
      Ale konkrétní informace k tomu samozřejmě nemám a nyní asi nejsou ani dostupné.

      Vymazat
    4. Ale já ve svém příspěvku nemám vůbec na mysli ani ministra zdravotnictví, ani média. Nejsem příznivcem honu na čarodějnice ani se mi nelíbí opětovné šílenství ohledně znovuzavedení trestu smrti. Celé tohle píšu za sebe a jsou to mé pocity stran toho, nač má společnost v tomto případě právo. Jsou to mé otázky, považuji je za oprávněné a toto právo bych ponechala i svým spoluobčanům.

      Otázku toho, jak se v dané situaci chovají média a politici, kteří si okamžitě zvedají své body, a to, z mého pohledu, zcela zcestným způsobem, bych ponechala na straně.

      Vždy se najdou lidé, kteří budou volat po lynčování na náměstí. Ale najdou se i lidé, kteří jen a pouze chtějí slyšet odpovědi na své otázky, které si mnozí z nás klademe. Jednoduše proto, že máme děti, že žijeme svůj život. A chceme ho žít s pocitem, že mechanismy státu a společnosti jsou nastaveny tak, aby eliminovaly podobná rizika. Ale myslím, že v tom se shodneme.

      Co se týká posudku a celého toho řízení okolo. Těžko spekulovat. A proto si myslím, že by bylo vhodné abychom se dozvěděli, že posudek byl zpracován tak a tak, na základě toho a toho, následovalo to a to. Závěry z toho celého jsou takové a makové. Je to možná zbožné přání, které nikdy nebude naplněno. Prostě suchá fakta po prošetření celé události. A prošetřena by být měla, byť by se na konci mohlo ukázat, že všichni účastníci oné kauzy po celou dobu jednali správně, řádně, bez zaškobrtnutí. A potom by bylo vhodné otevřít otázku, jestli ten systém tak, jak je nastaven, je nastaven správně a dostatečně, jestli není možné ho někde změnit, upravit. Myslím, že ten zavražděný chlapec a všichni ostatní aktéři onoho příběhu si tohle zaslouží. Ne to mediální šílenství, blogy volající po krvi a rýpání se v životech všech. Ne zvyšování si žebříčků popularity na úkor někoho, kdo nechtěně zakončil svůj život v 16 letech.

      Prostě a jednoduše chci slyšet, že za to může ten a ten nebo za to prostě nikdo nemůže, protože jednali všichni podle nastaveného systému. A že se právě třeba ukázalo, že ten systém je nastaven špatně, takže ho změníme. Ale připouštím, že chci moc :-)

      KsI

      Vymazat
    5. Ksl,
      já Vám rozumím, ale článek byl o tom, že nikdy nebudou k dispozici mechanismy, které by úplně eliminovaly podobná rizika. To prostě nejde, to je iluze, v takové společnosti by se nedalo už žít.

      Slyšela jsem v rozhlase ministryni Válkovou.
      Celkem rozumně obrátila pozornost k ambulantnímu psychiatrickému zařízení, kam byla léčba té ženy předána. Ale upozornila, že se taky může zjistit, že tam ta dotyčná docházela a nic nenasvědčovalo tomu, že se opět stává nebezpečnou, že nebyly žádné signály.

      Uvidíme, co vyplyne z dalšího šetření.
      Je docela možné, že to ambulantní zařízení pochybilo, a možná taky ne.

      Tady ale bohužel může zafungovat také efekt odborné soudržnosti mezi lékaři; může se stát, že budou jako jednotná fronta stát za tím, že nedošlo k chybě, přičemž to může být klidně pravda a taky to může být zkreslení skutečnosti.

      Vymazat
    6. No, však otázku ohledně následné ambulantní péče si kladu taky. Nejsem psychiatr, takže neumím přesně zodpovědět otázku, zda, kdy a do jaké míry posoudí ambulantní lékař, že léčba nezabírá, že pacient nebere léky apod. Se schizofreniky zkušenost přímou nemám, byť s jinými duševními onemocněními ano.

      A z efektu odborné soudržnosti svým způsobem obavu mám. A je to vlastně jedna z věcí, které mě na lékařích mrzí. Že v rámci stavovské cti velmi zřídka ukáží na toho, kdo pochybil. Nebo že to bývá velice obtížné toho viníka odhalit. Čímž nechci říct, že tady ten viník je. Prostě a jednoduše to nevím.

      Svým způsobem by mě i zajímalo, jak jednala a konala matka, která se za dceru zaručila. Je mi jasné, že matka bude hájit své dítě stůj, co stůj. A taky věřím, že daná situace pro ni vůbec není příjemná. Jsem přesvědčená, že se trápí tím, co její dcera udělala. A myslím, že si láme hlavu s tím, zda nemohla udělat víc, protože to snad není úplná hyena. Na druhou stranu i ona se za svoji dceru zaručila. Dostála svého závazku, že dohlédne na její léčbu? Těch otazníků je tam víc, než dost.

      KsI

      Vymazat
    7. A k mechanismům? Nikdy se podobné hrozby nezbavíme. To je mi naprosto jasné. Ale současně je správné se po podobných událostech ptát a pokoušet se najít cestu jinou, jestli lepší nebo horší většinou ukáže čas.

      KsI

      Vymazat
    8. Tady byl v r.2008 ubodan 26lety student, ktery prave obhajil doktorskou praci.
      Vzbudilo to také velkou emoci .
      Pachatelem byl pacient psychiatrické lécebny, recidivista, ktery mel povolenu prvni "pokusnou vychazku".
      Koupil si nuz a prvniho nahodného chodce napadl, jak mu "narizovaly hlasy".
      Séf kliniky vysvetloval, ze byl lécen, "mel jen obcasné stavy mensi uzkosti", ale "vetsinou byl klidny primo olympsky", "nic nenasvedcovalo tomu, ze by u neho mohlo dojit k takové
      evoluci"...

      Co mohla udelat matka té pani, kdyz ani odbornici nedokazi vyvoj nemoci predvidat ?
      MaB

      Vymazat
    9. Tady, jak vidno, by musel na kobereček k ministrovi a pokud možno rovnou s rezignací v ruce:-(

      Pokud jde o matku, ze zpráv jsem pochytila, že se za dotyčnou paní zaručila, tedy poskytla tzv. záruku podle trestního zákona.
      A jistě lze uvažovat, jestli mohla zaregistrovat nějaké neblahé signály a zasáhnout včas. Ale já ani nevím, jestli s dcerou bydlela.

      Vymazat
  6. 11.10.2014 potvrdil odvolaci soud (s vyloucenim verejnosti) rozsudek soudu prvni instance - dozivoti pro pachatele, v dobe cinu sedmnactiletého.
    Je to pozoruhodné tim, ze to nema precedent, pro mne i tim, ze dnes dvacetilety odsouzeny pochazi z N., kde jsou jeho rodice znamymi a vazenymi obcany.
    I tim ze obhajkyni je zdejsi advokatka-penalistka (specializovana na trestni pravo, kterych je mezi zenami velmi malo, dobrych vzacne a vynikajici jedna, ona).

    Dotycny Matthieu v 16ti letech znasilnil se zbrani v ruce 15ti leté devce, stravil 4 mesice ve vazbe a bylo mu ulozeno léceni a socio-pravni kontrola v ocekavani procesu.
    Rodice ho poslali do specialni soukromé skoly asi 100 km od N., kde jsou na podobné pripady vybaveni.
    V listopadu nasledujiciho roku (2011) Matthieu recidivoval, znasilnil 13ti letou Agnès, bestialne ji zavrazdil (ubodal mnoha ranami a snazil se telo spalit).

    Generalni advokat (prokurator u odvolaciho soudu) zadal 30 let, porotni soud odhlasoval opet dozivoti s narizenim lecit se a byt pravidelne kontrolovan, (dozivoti, jak znamo jeste neznamena do smrti).
    Proti rozsudku je podano odvolani k soudu kasacnimu.
    Podle obhajkyne neni mozné zaroven uznat, ze slo o alteraci schopnosti uvazovat (sam generalni advokat a znalecké posudky) a nevyvodit z toho dustedky pri stanoveni trestu. To je nemyslitelné.

    Debat na toto tema bylo jiz v minulosti otevreno mnoho...
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď tomu nerozumím. Řekneme si tedy: OK, stalo se, hm, všichni říkají, že nikde nepochybili, tak jedeme dál?

      KsI

      Vymazat
    2. Tak tady se podobné případy sexuálních deviantů někdy řeší kastrací na žádost samotného pachatele.
      Takové oddělení mají v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, s těmito pacienty tam pracuje primářka Herrová, která má s nimi dobré výsledky.
      Ovšem kastrace jsou ze strany evropských obhájců lidských práv trvale kritizovány. Zatím se provádějí, doufám, že to nezakážou, dělá se to jen na žádost, byť motivovanou vidinou svobodného života, protože riziko recidivy po takovém zákroku prudce klesá.

      Vymazat
    3. Zhruba ve stejném čase vyšetřovali ve špitále 3 policisté nahlášenou ztrátu mobilního telefonu bývalé pacientky..jsou to ty paradoxy.
      http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=23905

      Dita

      Vymazat
    4. Dito,
      díky za odkaz, dr. Honzák jako obvykle perfektní, výstižně a přímo k věci.

      Vymazat
  7. Už je to tady, první rezignace:

    http://www.novinky.cz/krimi/350585-reditel-psychiatrie-kde-se-lecila-utocnice-ze-zdaru-rezignoval.html

    Cituji z článku:

    "K události se v České televizi vyjádřil i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD): „Domlouvali jsme se i v rámci vlády, že vytvoříme tým, který tu situaci prošetří.“
    Podle něj dosud musí léčebny v případě, že se uvažuje o propuštění toho kterého pacienta, ”dokladovat, proč by měl člověk v léčebně zůstat, nikoli proč by měl být propuštěn, to se musí otočit“, řekl Němeček."

    Po takovém výroku by se měl dát sám někde přezkoumat.
    Snad zdravotní stav pacienta buď svědčí pro ponechání v ústavu nebo pro propuštění, tudíž lékaři jej popíšou a odůvodní svůj názor, ne?
    Také máme nějaký trestní řád, který ochranné léčení upravuje...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já se přiznám, že výrok pana ministra jsem si musela přečíst několikrát, abych pochopila jeho smysl, pročež ho zřejmě zcela přesně stejně nechápu. :D

      KsI

      Vymazat
    2. Možná není chyba na Vašem přijímači:-)

      Vymazat
    3. Pane bože ještě totak. Psychiatrie je neexaktní věda a obávám se, že s tímto pojetí hrozí, že léčebny pojedou v režimu "co jednou peklo uchvátí, to už nikdy nenavrátí".

      Nelze prokázat, že někdo je normální nebo bezpečný, lze pouze prokázat (a to ještě s jistou mírou pochyb), že je onen člověk nebezpečný. Podobně nelze prokázat, že je někdo zdravý.
      Tohle ministr zdravotnictví - lékař - Němeček neví, nebo je mu to jedno a v rámci populsimu si buduje svůj image?

      Jinak v přehlídce praktického populismu jste Chris zapomněla na ministra školství Chládka, který do školy nařídil poslat školní inspekci - zřejmě aby zkotrolovala, zda mají učitelé správně zápisy v třídních knihách. Přesně tohle tam učitelé a žáci potřebují - více stresu.

      Vymazat
    4. Ministryně spravedlnosti už si taky chce zvednout popularitu a začíná být akčí. Kdo bude další ? Neměl by Babiš poslat někam finanční úřad, aby tam udělal audit ? Ach jo.

      Vymazat
    5. Pefi,
      tak ministra školství jsem v tom festivalu populismu nezaregistrovala; snažila jsem se zprávám spíš vyhýbat, ale to stejně nejde...

      Vyjádření ministryně spravedlnosti jsem si dnes přečetla, ta s tím byla taky rychle hotová.
      Já bych ji tam na chvíli poslala do taláru, aby si to zkusila, třeba na pár měsíců, soudit na okrese, kde to napadá jak na běžícím pásu. Možná by potom mluvila jinak.

      Vymazat
    6. Jak to to probihalo tady po vrazde studenta z Grenoblu ?
      Prezident S. byl okamzite na miste v prvni linii a ihned byl odvolan séf psychiatrické kliniky.
      Svolani ministri zdravotnictvi, vnitra a spravedlnosti s naléhavou zadosti, aby do 72 hodin predlozili navrh reformy psychiatrickych zarizeni a internovani z uredni moci
      Byly ustanoveny komise a mise, slibeny financni prostredky.
      S jakym vysledkem jsme se ale bohuzel jiz nedozvedeli.
      MaB


      Vymazat
    7. Vidím, že to je asi všude stejné.
      Návrh reformy předložit do 72 hodin... to je dobré.

      Tady tedy asi přeskočíme to slíbení finančních prostředků (to by bylo drahé a musel by to schválit Babiš:-)), ale jinak to bude podobné.
      Výsledky se taky asi nedozvíme.
      I když nějakou drobnou, účelovou, samozřejmě naléhavou změnu trestního řádu si dovedu představit...

      Vymazat
  8. Vedecky pokrok v kriminalistice je ohromny, diky nemu se konecne podarilo objasnit mimo jiné i dva velmi znamé pripady "cold case": Zabijaci u silnic A20 a A6, staré 25 a 27 let.
    V obou slo o nekolikanasobné a obzvlast' perverzni vrahy.
    Dnes je jim pres padesat, jsou to sporadani otcové rodiny , zijici klidnym a spokojenym zivotem...
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      ale to by bylo zajímavé, pokud by nechali časem sami od sebe tohoto typu trestné činnosti. S věkem sice klesá hladina testosteronu (nebo možná jiného hormonu), který v tom může hrát velkou roli, ale stejně...

      Vymazat
  9. Chris díky za váš velmi rozumný komentář. Někdy to nejlepší, co můžeme dělat, je nedělat nic. V tomto obdivuji Nory, že po Breivikovi zachovali chladnou hlavu a nevymýšleli nesmyslná "bezpečnostní" opatření.

    Pokud škola ztíží vstup do školy, tak také nejspíš ztíží opuštění školy, což v dlouhodobém horizontu přinese víc mrtvých, než nic nedělání.

    Bude někdo dělat seriózní analýzu rizik ? Ani náhodou. Navíc, dostanou školy nějakou dotaci na zlepšení reálné bezpečnosti ? Pochybuji. Má taková případná investice do zabezpečení škol racionální smysl ? Bez analýzy ví bůh, ale jen tak od oka: Máme-li 5000 základních a středních škol a zabezpečíme-li každou z nich nákladem 50 000 Kč, tak na záchranu jednoho života za mnoho let vynaložíme 250 000 000 Kč. Když osvětlíme a řádně vyznačíme přechody pro chodce v okolí škol, tak za mnohem menší peníze zachráníme mnohem více osob ...

    Už před mnoha lety publikovala česká psychiatrická společnost informace o tom, že psychiatrie je v ČR podfinancovaná a tohle bude jeden z důsledků. Když kolegovi tak trochu "přeskočilo", tak se ukázalo, že člověk s akutními problémy zřejmě má nárok na návštěvu psychiatra jednou za dva týdny, člověk s depresemi tak jednou za měsíc Vzhledem k podfinancované psychiatrii je toho toho trpkého ovoce v podobě podobných tragédií je ještě překvapivě málo.

    Chudák kluk, chudáci jeho rodiče. Je smutné, že se ministři a další politici neštítí budovat si na podobných tragédiích popularitu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je otázka, kam až bezpečnostní třeštění zajdou. Když vidím ve zprávách, jak studenti v USA procházejí bezpečnostním rámem, tak se mi to opravdu nelíbí.

      O podfinancování psychiatrické péče jsem četla docela nedávno rozhovor s jedním známým psychiatrem; upozorňoval zejména na to, jak stoupá počet pacientů. To se klidně může ukázat jako jedna z příčin problémů i v tomto případě, pokud na péči o dotyčnou ženu třeba pověřená ambulance neměla dostatečné kapacity.

      Vymazat
  10. Já osobně se domnívám, že přesto, že ta žena nemocná je, tak nese zodpovědnost, stejně jako řidič, který podlehne mikrospánku a někoho nechtíc přejede. I neúmyslné zabití je zabití a rok a půl ambulantní léčby za ohrožování sedmileté holčičky to je dost málo. Znám osobně několik schizofreniků a vím, že jejich problém je právě to, že překračují hranice. Právě jejich časté výmluvy ve stylu "Ale já jsem nemocný/nemocná", mě přesvědčily o tom, že to není žádná výmluva. Člověk musí respektovat pravidla, i když je nemocný a pokud tato pravidla poruší, musí následovat trest. On má i schizofrenik na výběr, jestli při prvním pocitu, že se blíží ataka zavolá svému lékaři nebo bude poslouchat hlasy v hlavě. Znám jednu pacientku, která právě tohle velmi dobře zvládá a už v okamžiku, kdy to na ni jde, tak jede do léčebny. Je to složitější, každý případ je jiný, ale jsou v podstatě dva druhy reakce při atace - buď agresi zaměříte vůči sobě (pokusy o sebevraždu) nebo vůči jiným. Už při první atace se většinou zjistí k čemu člověk inklinuje a tím se pak může řídit další léčba. Eva

    OdpovědětVymazat
  11. oprava - nemyslela jsem ambulantí léčbu, ale pobyt v léčebně. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo, díky za popis - o schizofrenii nevím skoro nic.
      Mimochodem, podobné je to i s chronickými násilníky, kteří útočí na slabší, ti se také "neumí ovládnout". Ovšem jakmile se ocitnou v prostředí, které jim excesy netoleruje a za násilí jim hrozí nakládačka, tak se najednou ovládnout dokáží.

      Vymazat
    2. Evo,
      tak to jsme na mém oblíbeném poli teorie trestního práva.

      Já si to netroufám takto posoudit, asi bude individuální, zda může schizofrenik následkům ataky nemoci předejít tak, jak předpokládáte. Mám o schizofrenii jen povšechné informace (díky Bohu za to, že jsem nikdy nepotřebovala zjišťovat nic podrobnějšího).

      Zajímavé informace o této nemoci jsou ve starším článku, na který byl odkaz ve výše uvedeném článku dr. Honzáka:
      http://blog.aktualne.cz/blogy/martin-jarolimek.php?itemid=16875

      Jinak to asi znáte, trestněprávní příčetnost má dvě složky, ovládací a rozpoznávací; předmětem posouzení budou obě a pokud se zjistí, že minimálně jedna z nich byla vymizelá (předpokládám že téměř jistě ovládací?), pak bude trestněprávní odpovědnost opět vyloučena.

      Zajímavé by bylo, kdyby se zjistilo, že dotyčná nebrala léky, ačkoliv věděla, jaké to může mít důsledky. Potom bychom mohli uvažovat např. o tom, že se svou nedbalostí přivedla do stavu, v němž spáchala takto vážný trestný čin (podobně jako když se někdo přivede do stavu intoxikace návykovou látkou, v němž se neovládá a spáchá trestný čin).
      Ale upřímně, myslím, že toto jsou jen teoretické nuance, a pokud se zjistí, že to byla schizofrenička, která čelila akutní atace své nemoci, tak to bude jasné...

      Vymazat
    3. Ano, schizofrenie je chronicka nemoc mozku, anomalie neuronu, ktera muze mit ruzny puvod a pacienti mohou na lecbu reagovat ruzne.
      Schizofreniku je 1% a z toho, podle lékaru, jen 1% je velmi nebezpecnych.

      O tom, o kterém se zminuji vyse, (nozem ubodal studenta v Grenoblu) se v odborné lekarské zprave, vydané na zadost prokuratury, ve strucnosti uvadi asi toto:
      "Jde o schizofrenni lekuvzdornou paranoïu, velmi rezistentni na cetné lecby.....projevem je zruseni soudnosti ...je nutna plynula a dlouha intenzivni lécba v ramci, kde bude spojena lécba s bezpecnosti...jde o zvlaste nebezpecny pripad, u kterého akci nepredchazeji varovna znameni, ktera by ji dovolila anticipovat...stav vysetrovaného trestni sankci vylucuje".

      Tento pacient byl v dobe cinu pod stalou kontrolou v lécebne a leky bral.
      MaB

      Vymazat
    4. Tak to je zajímavé.
      Případ ze Žďáru mohlo být klidně něco podobného.
      Ale zase s tím nekoresponduje, že dotyčná paní byla z léčebny pryč už od února a předtím byla rok na otevřeném oddělení, měla vycházky a podobně, a nebezpečná se nejevila.
      Duševní nemoci jsou velice záhadné.
      Spíš je mi líto lékařů, kteří si musí brát na zodpovědnost rozhodnutí, koho z léčebny pustit a koho ne.

      Vymazat
    5. Copak o to koho pustit - tady jde o tu následnou péči. Připravovaná reforma psychiatr.péče (konečně!!!) si klade za cíl péči provázat, udělat sítě odborníků a nejlépe i rodiny, jak je to třeba v některých regionech v zahraničí a funguje to dobře. Součinnost lékaře, terénní práce především, sociálního pracovníka, psychoterapeutů ... je důležitá. Zrovna včera jsem na to psala žádost o projekt, dneska byl deadline :-)Ta organizace, kde pracuju, totiž o tuto multidisciplinaritu a péči mimo ústavy usiluje už od revoluce a taky koná, jak to jde.

      Vymazat
    6. Pred casem mi jeden dozorce ve veznici rikal, ze tam maji dost veznu, kteri by spis patrili do ustavu.
      Doktori je deli na Mad, Sad, Bad - silené, smutné a zlé, tj. na psychotiky, depresivni a perverzni (ti mentalne nemocni nejsou).

      Za 20 let stoupl pocet sebevrazd ve zdejsich veznicich o 200%, 1 kazdé 3 dny, z toho 60% u jeste neodsouzenych (tedy zatim nevinnych).
      MaB

      Vymazat
    7. To je hezké, paní MaB. Tedy ten první odstavec, to dělení. Mám pocit, že to dost sedí.
      Druhý odstavec je samozřejmě velmi smutný a velmi zneklidňující. U nás to tak vyhraněné není.
      Milan

      Vymazat
  12. (zatím nečtu komentáře)

    S článkem souhlasím bez výhrad!
    Naprosto.

    Lidé s psychotickým onemocněním jsou vážně (ano, vidím to tady v kom.MaB 15.10. v 15:39 už napsáno) většinou méně agresivní, než je průměrná populace nebo "zdravý" člověk. Jsou. Těch pár desítek nebo stovek, co znám, ano. Mám je ráda, jsou to vlastně velmi milí, vděční, zajímaví, opatrní lidé. Vím jen o jednom z nich všech, kdo v atace někoho napadnul.

    Bohužel když se ojediněle stane podobný tragický a politováníhodný případ jako teď, v médiích to hodně vyleze a leckterý občan se lekne.
    Přitom ti střelci na školách nebo vůbec docela asi velká část všech vrahů (nevím, jak velká, podle mě většina) jsou anti-sociálové, zpravidla lépe začlenění do společnosti než lidi s psychotickým onemocněním a více "užiteční" (z pohledu, kolik peněz státu odvádějí), formálně nejsou označováni jako "duševně nemocní".

    Ti jsou varující pro mě. Přitom mám samozřejmě na mysli, že je někdo v dětství velmi poškodil, za ten základ, co mají,nemohou. Ovšem vina jim patří - když spáchají zločin, je to zločin a neomlouvám ho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, střelci na školách třeba žádnou diagnozu nemají, jsou to prostě psychopati nebo to povstane z nějaké frustrace, zkombinuje se více faktorů, často poškozené rodinné prostředí... a napáchají daleko více škody než lidé se skutečnou psychiatrickou diagnozou.
      Ale ono to laické vnímání nerozlišuje: psychotik a psychopat, jak podobná slova.

      Vymazat
  13. Nevím, možná to nelze vždy úplně vyloučit, že ta ataka přijde náhle. Nejsem psychiatr. Psychiatři a psychologové obecně říkají, že schizofrenici jsou mnohem méně nebezpeční než třeba gambleři a alkoholici, ale pak se čas od času objeví tak šokující případy agrese u schizofreniků (současný případ a pak případ pacientky opavské léčebny, která na ulici pobodala miminko v kočárku), že není možné to jen tak přejít, že se to prostě děje. Žádný rodič se prostě nemůže smířit s tím, že ta žena nenese žádnou odpovědnost, protože je nemocná. Pak je tady druhá věc - pacient si zvykne na prostředí léčebny a jeví se v pořádku, ale přechod do normálního života je velká zátěž a to nemusí unést. Myslím, že tohle byl případ té ženy. Schizofrenie je peklo, které se lépe snáší v kolektivu, pokud na to byla najednou sama, mohla chtít umřít za jakoukoliv cenu a takhle to dopadlo. Eva

    OdpovědětVymazat
  14. Bohužel - podle mě se všichni musí smířit s tím, že žena nenese odpovědnost, protože je nemocná. Rodiče lituju, je to nepředstavitelné a zpracovat takový zážitek je na mnoho let, pokud vůbec...

    Evo,
    zaujalo mě, co píšete "paciet si zvykne na prostředí léčebny" - právě pokroková psychiatrie má tendenci nedržet lidi v nemocnici dlouho (dnes se asi rok už oficiálně nejmenují léčebny, ale nemocnice) nebo pokud možno vůbec. Co nejmíň, ale pracovat s lidmi intenzivně v jejich prostředí, v týmu více odborníků, jak to dělají dlouhá léta některé neziskovky zaměřené na služby pro lidi s duš.onemocněním.
    Pak přechod do života mimo zdi není zátěž. Ten člověk má podporu dostatečnou, někdo za ním dochází, když je hospitalizován, stejný člověk, soc.pracovník nebo zdrav.sestra, ho pak podporuje v jeho bydlení nebo dočasně je poskytnuto chráněné bydlení apod, je mnoho podpůrných akcí.
    Takové sítě by byly a lepší vytvořené už dávno, kdyb ybyla ochota financovat takovéhle pracovníky a ne lůžka. Která jsou dražší. Hospitalizace je mnohonásobn dražší a právě pak člověk může vypadnout ze života ... kdežto sítě terénních nebo komunitních služeb jsou mnohem levnější, lidštější a hlavně fungují. Lidi jsou stabilizovanější a pokud nastane krize, dá se mnohem častěji včas podchytit, než když někdo vypadne z nemocnice a chodí na deset minut k ambulantnímu psychiatrovi a kdenic tunic.
    Nevím, jak ta nebohá paní byla začleněná do soc. a zdrav.služeb.
    Jednou za čas se takový šokující případ stane.
    Mnohem častěji se stávají vraždy dětí. týrání dětí, domácí násilí, vraždy spáchané antisociály. A ty tolik medializované nejsou. Protože nejsou tak "šokující", aby se o ně média zajímala a děsila s nimi občany.
    je to svinstvo.
    Teď říkají hovadiny kdejací ministři a Ivan David ... a až přijdou ke slovu lidi, co k tomu mají opravdu co říct, to už v médiích moc nebude, vsaďte se.

    OdpovědětVymazat
  15. Je to velmi složité, nemáme dost informací, novináři tvoří jako obvykle mlhu ze senzacechtivosti a nenávisti.
    Leč pochybnosti rozličného druhu mám.
    První pochybnost stran toho propuštení: po prvních informacích jsem ihned nabyl neodbytného dojmu, že se jí psychiatrická léčebna v Kateřinkách prostě chtěla zbavit.
    Další pochybnost mám stran ataky té choroby. Je snad projevem schizofrenie to, že jdu krást do školy a teprve když mne odhalí, začnu se chovat jako "šílenec"?
    Další pochybnost mám o tom zabití - nazabila ona ho náhodou v sebeobraně? Nikoho jiného nezabila, ani teď, ani před lety, jen držela nožem rukojmí a vyhrožovala a k zdůraznění své výhružky někoho pořezala... ale když ten kluk chtěl pomoci kamarádce, tak na ni asi neodborně zaútočil a teprve pak ho zabila. Prostě bodla ho bez rozmyslu, zatímco ty jiné pořezala s rozmyslem.
    Další pochybnost ve mně hlodá, proč jsme se nejprve dověděli z médií, že je schizofrenička, a teprve poté a jaxi polotajmo, že je Romka? (Ne že by snad Romové nemohli trpět schizofrenií.)
    Myslím, že novináři by se tomu raději už vůbec neměli věnovat. Ať nenarušují vyšetřování, které bude zřejmě dost odborně složité.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      bohužel se diskusi teď nemohu věnovat, ale - já nevím o tom, že to je Romka (zprávám jsem se pokud možno vyhýbala). Ale nevím, zda to v tomto případě má nějaký význam?
      Naopak bych u Romů očekávala vyšší podporu ze strany rodiny, Romové nežijí obvykle sami - jak zde zaznělo, že samota je pro tyto lidi obtížná...

      Teorie o nutné obraně - zajímavé, ale to asi neprojde.
      Tady nemohlo jít z podstaty věci o nutnou obranu, pokud ona někoho nožem ohrožovala, tak ten student přispěl na pomoc ohrožovaným, nutná obrana proti jeho jednání ze strany té paní je pojmově vyloučena.

      Vymazat
    2. Nepsal jsem o nutné obraně jako o právním institutu, ale o faktické obraně při souboji.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane, dost možná máte pravdu. Nebezpečnost nožů se mezi lidmi dost podceňuje, zato se démonizují střelné zbraně.

      Často můžeme v diskusích vidět názor, že obránce neměl střílet, protože útočník s nožem byl dva metry daleko a tedy nebyl v kontaktní vzdálenosti a proto obránce nebyl ohrožen. Naposledy jsem to zaznamenal v případě, kdy v USA policista zastřelil "zbytečně mnoha výstřely" magora s nožem. Lidi, dokud sam i nejsou obětí přepadení/napadení, mnohdy vůbec netuší jak vypadá realita.

      Vymazat
    4. O té Romce to mám odtud: http://www.tisen.tv/
      11:30

      Aktualizace:

      Podle exkluzivních informací Tíseň.tv 26letá žena, měla v šatně školy krást. Studentky ji viděli a snažili se ji v krádeži zabránit. Na pomoc, jim pak přispěchal 16letý Petr, kterého mladá žena ubodala. Podle zdroje přímo ze školy, šlo o ženu romského původu. Zásahová jednotka pak útočnici zneškodnila za pomocí taseru.

      Důležité to je a ne že ne. Pokud je to totiž pravda, do značné míry to opodstatňuje mou prvotní domněnku, že se jí chtěla PL zbavit. Navíc je to relevantní informace i proto, že typické projevy romského etnika obvykle komplikují psychiatrickou diagnostiku. A také by to lépe vysvětlovalo prvotní reakce studentů.

      A ještě co se týká té obrany - podle dostupných informací, jak postupně vycházejí, mám stále více za to, že kdyby ten student na obranu spolužačky nepřispěchal, nebyl by mrtvý nikdo.

      A ryze technická pro Pefiho: na útočníka s nožem je nejlépe vzít židli a tou ho přitlačit ke zdi. Nedosáhne na Vás.
      Milan

      Vymazat
    5. Milan: Lekci se židlí jsem na semináři prošvihnul a dodnes mě to mrzí, prý to bylo vinikající. Ale obecně mi přijde poněkud nepraktické tahat s sebou na ulici židli :-)

      Kromě židle prý jde použít i hasicí přístroj - proud hasiva do obličeje a když to nestačí, tak ránu hasičákem do hlavy :-)

      Hypotéza s přistiženou zlodějkou dává smysl a bohužel je fakt, že oni skutečně často nosí nože a neváhají je na obranu svého práva krást vytáhnout a když to nestačí, tak i použít.

      Vymazat
    6. Pefi, oni nebyli na ulici, ale ve škole, kde jsou židlí a dokonce s kovovými nohami stovky. Židle jako nástroj je dobře popsána už v prvorepublikové příručce pro policii, která je jinak na dnešní poměry dosti humorná.
      Hasicí přístroj je ukrutná zbraň. A je skoro všude... K zásahu proti remitentovi držícímu fysicky rukojmí je však nevhodná, neb rukojmího zraní též a často více než samotného remitenta.
      Milan

      Vymazat
    7. Pardon - překlep - renitenta.
      Milan

      Vymazat
    8. Mně to zase až takový smysl nedává: proč by kdo chodil krást do školy, navíc v době, kdy je tam spousta studentů a dotyčný musí být mezi nimi velmi nápadný (nevypadá ani jako student, ani jako rodič, ani jak učitel?).
      To by přece dávalo větší smysl jít krást do samoobsluhy, do autobusu nebo prostě někam jinam, než do školy.
      A s tím nožem mi to také smysl nedává. Vytáhnout nůž a bodat kolem sebe při běžné romské čórce zase není tak typický scénář, spíš je to dost netypický scénář.
      To chování naopak odpovídá průběhu toho minulého činu, pro který se před dvěma lety dotyčná do léčebny dostala.

      Ani s tím, že se chce léčebna někoho zbavit, a proto ho pošle tímto způsobem ven, bych moc nekalkukovala. Léčebny jsou jednak na pacienty s problematickým chováním zařízené, a kromě toho, lékaři si myslím dobře uvědomují odpovědnost, kterou podpisem pod podobným doporučením na sebe berou.

      Vymazat
    9. Chris, ve školních šatnách se krade poměrně běžně - visí tam spousta oděvů a v kapsách bývají zapomenuté mobily a peníze, občas se tam dají ukrást i velmi slušné boty.

      Co se týče rómské čórky, tak jako dítě jsem byl romy oloupen minimálně 5x (spíš 8x), většinou na mě hned vytáhli nůž, párkrát vytažením nožem pouze vyhrožovali, jednou jsem měl nůž na břiše a podruhé centimetr od oka. Rom přistižený u nás na zahradě měl v ruce sekyru. Tři romové přistižení na zahradě sice na nás nože nevytáhli (možná zabral můj návrh, že když se budou chovat slušně a spořádaně počkají na PČR, tak nevytáhnu z auta brokovnici) , ale po 14 dnech otec v křoví našel odhozenou oboustraně broušenou dýku ... Já se k nim choval jako by nože měli, zařekl jsem se že na zahradu už s holýma rukama nikdy nepojedu a od té doby tam neozbrojený pokud možno nejezdím.

      Vymazat
    10. Pripad se jevi v ponekud jiném svetle nez se puvodne zdalo.
      Cim vic se dozvidame, tim opravnenejsi jsou pochybnosti.
      Teorie pana Milana se mi zdaji byt velmi pravdepodobné.
      A rozumi se samo sebou, ze novinari i politici by meli respektovat bolest rodiny i spoluzaku a nekomplikovat praci vysetrujicim organum.
      MaB

      Vymazat
    11. Pefi,
      já vím, že ve školních šatnách se krade, ale nevím, zda je tak časté, že tam krade někdo zvenčí...?


      Ad jiný scénář
      Pokud by to ovšem bylo promyšlené a ovládané chování, pak je o důvod méně vyčítat ošetřujícím lékařům z nemocnice, že špatně odhadli vývoj nemoci.
      Protože pokud to nebyl "útok šílené ženy", ale běžný kriminální útok, pak se lékaři nemýlili, že její nemoc je zvládnutelná ambulantně.
      To by byla ale dost zvláštní náhoda, když uvážíme průběh toho prvního útoku.
      Potom přichází v úvahu ještě další možnost, že se lékaři spletli již v tom prvním případě, kdy byla dotyčná shledána trestně neodpovědnou. Ale že by na sebe zkušení psychiatři nechali nahrát schizofrenii, jejímž průvodním jevem měl být takový závažný útok, jako byl ten v Havířově, to by bylo také zvláštní.

      Ale tady to asi nevyřešíme, uvidíme, co přinese soudní řízení.

      Vymazat
  16. No, mám kamarádku schizofreničku. Svého času jsem s ní prožívala všechny její stavy. Léčebna je samozřejmě prostředí, kde nikdo nechce být dlouho, ale kolikrát stačilo, aby ji pustili domů, pak se ocitla třeba doma sama a hned to na ni přišlo. Ten tlak samoty byl k neunesení. Lékaři vycházejí zase jen z toho, co jim pacient řekne. A jak vím právě od své kamarádky spoustu věcí jim vůbec neřekne z mnoha důvodů. Každý schizofrenik je jiný, ale přece jen jsou tam určité společné rysy. Jedním z průvodních jevů je právě ta obrovská chuť zemřít, protože ta nemoc je pro člověka obrovská zátěž, ostuda a z jeho pohledu osobní selhání. Když už se pak pro smrt rozhodnete, tak se nedíváte ani nalevo ani napravo. Mám pro svou kamarádku velké pochopení a opravdu s ní soucítím, ale kdyby ublížila mému dítěti, veškeré pochopení pro její nemoc by byla pryč a chtěla bych pro ni samozřejmě trest - například detenční ústav, protože to je přece jen něco jiného než pobyt v obyčejné léčebně. Jedním z důvodů proč se nemocný bojí zkontaktovat svého lékaře je to, že se nikdo nechce do léčebny vrátit. Obzvlášť ne na uzavřené oddělení. Mimo jiné tam hraje roli i naprostá ztráta soukromí - chybějící dveře na toaletách, společné sprchování před mužskými zřízenci, atd. - je to z bezpečnostních důvodů, ale vykládejte to nemocným, kteří to prožívají na vlastní kůži a je jim to nadmíru nepříjemné. Každý je pak rád, když se dostane na otevřené oddělení, ale i to nějakou dobu trvá, a o návrat do léčebny nikdo moc nestojí, takže kolikrát neosloví lékaře ani když cítí, že by měl. Eva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nu ano, je-li pobyt v léčebně horší než pobyt v mírnějších formách vězení, pak se není co divit.
      Milan

      Vymazat
    2. To zní dost bezvýchodně... já toto prostředí naštěstí neznám, neumím se k tomu vyjádřit; jen můžu laicky doufat, že naděje je v nějakých těch programech, o kterých zde píše Liška.

      Vymazat
    3. Já prostředí léčeben (nyní se už jmenují nemocnice) neznám.
      Je to různé, někde důstojné a někde velmi nedůstojné. I různá oddělení jedné nemocnice, třeba bohnické, jsou v tom různá. Některá ještě pořád hrůzná, žádné soukromí, nic, při nedostatku lůžek člověk leží někde na chodbě, anebo už nenajde svoje šaty...
      To vím jen od těch, co to zažili; já nebyla nikde, ale asi by neškodilo, kdybych šla někam na stáž!
      Vím ale, že největší hrůza a šok a ponížení a zranění nebyla u některých ta ataka samotná, ale prostředí léčebny :((

      Vymazat
    4. Hm, takže když se namísto výkonu trestu odnětí svobody uloží ochranná léčba ústavní formou, tak to možná nemusí být pro dotyčného mírnější opatření, což papírově je.
      I když těžko posoudit, v kriminále to taky není žádný med.

      Vymazat
  17. Tak jsem si výše přečetl všechny názory (kvalifikované i plky), a jenom se mi bohužel potvrzuje to, co jsem od začátku čekal. Nikdo za nic nemůže. Ke všemu asi opravdu.
    A Mladá fronta dnes píše, že když se bude vražedkyně v léčebně řádně chovat a dodržovat léčebný režim, tak bude za chvíli opět venku. Protože jako "vyléčenou" jí tam nelze držet, to by bylo omezení jejích lidských práv.
    Ale nevěšme hlavu. Třeba už tentokrát nikoho nezabije ...
    Voloďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak co napíše Mladá fronta, to je samozřejmě zjevená pravda.
      Až na to, že - stejně jako z vězení - z léčeben se fakt nepropouští za dobré chování a dodržování léčebného režimu.

      Já bych raději počkala na výsledek soudního řízení.
      Třeba se opravdu zjistí, že nepříčetná nebyla. Za určitých podmínek navíc může dostat trest a zároveň ochrannou léčbu, to je také možné.

      Vymazat
    2. Volod'o, o "vyleceni" lze u schizofrenie tezko mluvit.
      Nemoc "propukne", tj. postupne se dostane do aktivni akutni faze a pak se hovori o stavu pred ni a o stavu po ni.
      U 20-25% pacientu se stav lecbou vrati na uroven pred akutni fazi, u 50% se stabilizuje na ni (neadaptativni, ale bez znamek psychotickych) a u 20-25 % dojde k deterioraci, rozpadu osobnosti, naprosté socialni a psychické degradaci, k demenci.

      Opravdu nelze drzet nekoho v lécebne dozivotne, snad s vyjimkou tech ireverzibilnich dementnich .

      Hospitalizuje se hlavne proto, aby se predeslo riziku sebevrazdy nebo vrazdy, provedla kontrolni vysetreni a stanovila korektni posologie....
      Doba léceni musi byt dostatecne dlouha, aby nebylo riziko neuplného zlepseni a tudiz recidivy a zase ne prilis dlouha, aby nedoslo k zavislosti na lecebne a k izolaci od kontextu socialniho a rodinného.

      Praktikuje se i to, co pise Chris, trest s ochrannou lécbou.
      Zde je udajne ve veznicich asi 20-25% dusevne nemocnych.
      MaB

      Vymazat
    3. MaB 16.10. 22:31
      Mno, jsou to poněkud jiná čísla, než jaká jsem viděla uváděná já. Často se uvádějí cca třetiny - třetina lidí má jednu ataku a dál žije jako předtím, sociálně začleněni, žádné zdravotní potíže. Někdy se to dá i nazvat moderně "psychospirituální krize", když to člověk integruje, posune ho to, je to zážitek, ze kterého vznikne zduchovnění, práce pro potřebné lidi například nebo přímo obrácení.

      Třetina zažívá ataku podruhé nebo vícekrát, naučí se postupně s onemocněním zacházet (jako se člověk naučí zacházet s cukrovkou, pochroumaným kloubem... a není to vůbec snadné!), pokud má k dispozici vhodnou dlouhodobou psychoterapii, edukaci a další podporu, která mu náleží - včetně medikace, dejme tomu - takoví lidé mohou často pracovat, např. na částečný úvazek, mít i rodinu... Je to velmi, velmi různé. Mám ty lidi ráda, jsou hodně osobití, většinou velmi inteligentní, zajímaví, někteří nadaní umělecky...
      No a třetina lidí bohužel nemůže vůbec pracovat, nesoustředili by se na to, mají invalidní důchod, schopnost soustředění se zhorší, paměť, sociální dovednosti se mohou zhoršit v důsledku šokujícího zážitku vlastního "zbláznění", vypořádání se s tím (jak by nám asi bylo, kdybychom se dověděli, že jsme někde běhali nazí, nadávali všem známým, považovali je za ufony apod...); ale dá se to udržovat, dá se předejít dlouhým hospitalizacím, stabilizovat, žít poměrně samostatně (a to je velká věc), postupně i mít zase kamarády, něco dělat, být spokojený, zvládat a znát už tu nemoc.
      Otázka taky je, co je nám do čísel...
      Ale slovo "demence " bych nepoužila, to je něco jinýho.

      Jasně, jsou jedinci, kteří nemají náhled, nevěří, že jsou nemocní, neberou léky. Ale je jich málo a většinou jde o přechodné období. A všichni angažovaní odborníci vědí, že si mají dobře všímat jakékoli změny stavu. Proto je důležité pracovat dlouhodobě, znát se déle,vybudovat důvěru. Někoho norma je někde úplně jinde než moje norma. Jakmile uvidím odchylku od normy, zpozorním, stane se to tématem, celý tým o tom ví, sleduje toho člověka, snaží se společně dělat, co je možné. A když to už nejde, na nějakou dobu hospitalizovat. Aby si ten člověk sám odpočinul, aby nebyl vystaven tolika podnětům. Stresujícím.
      Pro mě malý stres může být pro jiného velký stres, destabilizující.

      A naopak: já mít takové těžké zážitky jako někteří lidé, tak fakt nevím, co by se mnou bylo.
      Například najít v dětství oběšeného svého rodiče.
      Kdo z nás z toho vyvázně při plném duševním zdraví?
      Nikdo.
      Prostě nikdo.



      Vymazat
    4. Přiznávám, že právě ty lidi dlouhodobé lidi já mám fakt ráda, jsou zajímaví a moc milí. Jsou to slušní lidé, všichni. Právě až moc slušní, neprůbojní (nojo, asi s nimi mám něco společného :-) Všichni, co znám.
      To jsou právě jedni z nejmíň agresivních lidi z celé populace vůbec.
      Ani kdyby se destabilizovali, agresivní vůbec nejsou.
      Někdo vůči sobě, bohužel. Vůči jiným nikdy. Fakt míň než třeba já nebo kdokoli z mých nejbližších (kteří nikomu neubližujou).

      Vymazat
    5. Lisko, myslim, ze si neprotirecime Vychazela jsem z poznamek ze skoleni, prednasel expert psychiatr.
      Na 5 radku se toho ale moc nevejde :)
      Tady se uziva oznaceni "la démence", nebo synonymum "la
      neurodégénérescence ", z lat. "demens" a jsou ruzné typy demence.
      U vas je to mozna jinak.
      Vase doplneni o zkusenosti z praxe je zajimavé.
      Jen asi 1% schizofreniku je nebezpecnych pro ostatni, ale procento sebevrazd nebo pokusu je u nich vysoké.
      MaB

      Vymazat
    6. Ano.
      Ne, neprotiřečíme.

      To označování, ty pojmy jsou ošemetné - aby byly etické, nedehonestující, nestigmatizující a vůbec košér, jak teď všechno bývá.
      Velmi pečlivě užívám názvy. Například nikdy neříkám schizofrenik (protože bych tím mohla naznačit, že identita člověka je daná tím onemocněním nebo primárně tím onemocněním a nebrala bych v úvahu jiné jeho kvality - člověku, co má rakovinu taky neříkám podle toho onemocnění), neříkám ani duševně nemocný. Říkám většinou člověk s duševním onemocněním. Nebo člověk s onemocněním z okruhu psychóz... i když to už dává nějakou diagnózu a to už je vlastně trochu blbý. Nebo prostě člověk. Nebo klient, ale to jde jen v případě, že je jasné, čeho je to klient, jakých služeb... :)

      Každý ať si říká, co chce, označuje co chce jak chce, pokud to není vyloženě nálepkující, dehonestující. Jen já si ve svém zaměstnání nemůžu dovolit použít nekošér pojem.

      Vymazat
    7. Ad označování: chápu tu distanci od užívání nálepkujících pojmů, je to určitě správně.
      Na druhou stranu chápu, že při diskusi o takovém případu občas označíme (i já) pachatelku slovem "schizofrenička". Protože v tomto případě je to pro posouzení věci podstatný rys její identity.

      Vymazat
    8. Ad oznacovani: jiste velmi zalezi na tom, kym a v jakych souvislostech je pojem uzit.

      Rozhodne ne nalepkovani na strane jedné a eufemizujici perifraze typu "Obcanka tmavsi pleti obcasne ve specialni péci poslala k vecnému spanku studenta..." na strane druhé...
      MaB

      Vymazat
  18. dobře napsané, souhlasím...
    Když jsem četla komentáře čtenářů na Novinkách, bylo mi zle. Lékaři na hovno, ministerstvo na hovno, nejméně na doživotí by zavřeli soudce i útočnici, někteří volali po obnovení trestu smrti (ovšem což volají skoro u každého trestného činu, o kterém je na Novinkách článek)...
    nemůžeme přeci všechny psychicky nemocné zavřít na doživotí do ústavu. Spousta lidí s těmito nemocemi žijí plnohodnotný život, pokud berou pravidelně léky. A i když berou, kdykoli se to může zničehonic zhoršit, ale jako prevenci je přeci nenecháme zavřené...
    nechtěla bych být v pozici těch, kdo rozhodují, jestli pustit nebo nechat v ústavu... jak je vidět, očekává se od nich, že budou neomylní a navíc budou umět věštit budoucnost :o((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jarmilko,
      mám z toho velmi podobný pocit, rozhodně bych nechtěla být tím, kdo má odhadovat, jestli se něco stane, nebo nikoliv.

      Komentáře na Novinkách raději nečíst, to je žumpa.
      Zrovna jsem si tam otevřela článek o tom, že soudci se ohradili proti tomu, že jejich činnost hodnotí od stolu ministryně spravedlnosti, což mají podle mne pravdu, protože k hodnocení rozhodovací činnosti ministryně není oprávněna. Kromě toho v tomto případě je to skutečně populistické.
      Diskuse pod tím je opět výživná...

      Vymazat
    2. Chris, osobně považuji za nesprávné (ne-li nehorázné) když se soudci začnou takto ozývat v reakci na svou kritiku. Kdokoliv včetně ministryně má právo kritizovat cokoliv.

      Ministryně nesmí změnit rozhodnutí soudu a to je v pořádku, je to součástí dělby moci. Ale to, že soudci nepřipouští jakoukoliv kritiku své práce, přispívá ke skutečnosti, že je v této zemi takový binec. Množství rozhodnutí, která jsou vyššími instancemi (oprávněně) vyhodnocena jako nepřezkoumatelná, je v této zemi na můj vkus trochu moc.

      Vymazat
    3. Zdeněk Jmelík mi mluví z duše:

      " ... k základním příčinám opakovaného výskytu přehmatů orgánů činných v trestním řízení patří systémová lhostejnost státu k jejich profesním pochybením a zejména k opakovaným excesům svévole, někdy i přímého zneužití pravomoci. „Samočistící“ mechanismy kárného řízení jsou neúčinné, protože kární žalobci nemají povinnost stíhat kárná provinění a definice kárného provinění v příslušných zákonech jsou tak vágní, že na jejich základě lze podat úspěšnou kárnou žalobu jen při velké dávce žalobcova štěstí. Ostatně kární žalobci se většinou cítí vázáni stavovskou solidaritou a stížnostem zvenčí čelí obhajobou téměř jakéhokoli chování původců nevole stěžovatelů. Díky tomu žijí soudci a státní zástupci od Listopadu 1989 v měkkém prostředí nenáročnosti, kterého neodpovědní jedinci zneužívají: odvádějí tolik práce a v takové kvalitě, kolik uznají za vhodné, a se stranami řízení beztrestně zacházejí, jak se jim zlíbí ..."

      http://neviditelnypes.lidovky.cz/justice-valkova-prolomila-doktrinu-db5-/p_politika.aspx?c=A141017_233037_p_politika_wag

      Vymazat
    4. Pefi,
      k siláckým prohlášením ministryně jsem napsala dnes další článek, tam jsem to shrnula. Z ní prostě mluví to, že nejspíš nemá absolutně žádné zkušenosti z trestní praxe.
      Soudcovská unie má v tomhle pravdu, být po bitvě generálem a kritizovat rozhodnutí, jenom proto, že se vývoj poté zvrtl nepředpokládaným směrem - co to jako má být?
      Ministryně se měla lidí ve svém resortu spíš zastat, což ji zjevně ani nenapadlo.

      Pokud jde o pana Jemelíka, čtu občas jeho články. Vzal si ministryni Válkovou pod svou ochranu, líbí se mu, jaká je to křehká dáma, a podle toho píše.
      Například kritiku návrhu novely pravidel pro výkon vazby, která vzešla od Unie obhájců, označil tuším za "přímý útok na ministryni", ačkoliv to byla úplně věcná záležitost a nebylo v tom nic osobního.

      Tady nedošlo ze strany soudu k žádné svévoli, k žádnému excesu ani zneužití pravomoci.
      Jiná diskuse by byla o kárném trestání soudců jako takovém, tj. jde jistě o systémový problém, ale to je úplně mimo rámec diskuse o žďárském případu.

      Vymazat
  19. Tak tohle je opravdu hodně zajímavá diskuse. Děkuji především za určitý vhled do svět schizofreniků a psychiatrické péče, který jsem si díky některým komentářům mohla utvořit. Osobně si tedy myslím, že na "vině" celé této tragédie je podfinancovaná psychiatrická péče, která neumí nemocným lidem poskytnout dostatečnou a návaznou podporu především po propuštění z ústavu.

    jinak přiznám, že vyjádření ministra školství jsem zachytila, s inspekcí ve škole zásadně nesouhlasím. Nechci, aby moje dítě ráno procházelo rámem, aby muselo otevřít batoh, protože v něm bude mít kružítko a bude to pípat. Ale současně chci, abych se mohla spolehnout na to, že o nemocné lidi je postaráno řádně, čímž se riziko podobných událostí eliminuje na nejnižší možnou míru. A zdá se, že ta péče není taková, jaká by měla být.

    Ale to už opakuju to, co jsem řekla několikrát. Nicméně díky za informace, které mě rozhodně posunuly dál :-)

    KsI

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ksl, už ty vaše původní otázky (nekde výše) byly relevantní a dobře formulované.
      Podfinancovaná asi taky, ale i tam jde o to, do čeho konkrétně peníze směřují - sypat peníze do oprav pavilonů psychiatrické nemocnice je sice taky dobrý, ale z mého hlediska je to až na chvostě.

      Vymazat
    2. Liško, tak to samozřejmě. Nablýskaná fasáda psychiatrické léčebny sice bude vypadat hezky, ale bude-li to uvnitř vypadat jako za krále klacka, tak to opravdu k ničemu nepovede. Schizofrenie a další psychická onemocnění jsou nemoci jako každé jiné. Zlomená noha nebo zlomená duše, když to řeknu zjednodušeně, si zaslouží stejnou péči, tedy stejně kvalifikovanou a dostatečnou. Počítám, že se zlámanou nohou Vás taky nepošlou domů, abyste to jaksi rozchodili. Trošku možná stále máme jistá tabu z dob, kdy se o těchto nemocech nemluvilo, nemocní byli v podstatě pozavíraní v ústavech a všichni jsme hleděli vstříc šťastným zítřkům. Smutné, ale možná i tam je trochu zakopaný pes.

      KsI

      Vymazat
    3. A potom si tady při pátku ještě dumám nad jednou věcí, ale to by asi zodpověděla spíš Christabel. Když mé nezletilé dítě cosi způsobí, tak sice nebude trestně odpovědné, ale já jako rodič budu okamžitě vystavena dohledu OSPOD, budu hradit škodu, možná mi to dítě seberou, že jsem zanedbala péči. Kdo je zodpovědný za činy lidí, kteří za sebe vlastně zodpovědní nejsou. A nejde mi o trestněprávní zodpovědnost, ale třeba i z hlediska právě majetkového, otázku dohledu apod. Prostě mi to teď vyvstalo na mysli :-)

      KsI

      Vymazat
    4. Rodiče nejsou ani majetkově zodpovědní za škody způsobené dětmi. Zodpovědné je dítě samo v míře svých schopností posoudit situaci a ovládnout se a nerozdílně s ním i dozor, pokud neodpovídal okolnostem...

      Vymazat
    5. ksl 17.10. 12:35
      Určitě!

      Vymazat
    6. Ksl, zde je citace NOZ:

      § 2920
      (1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.

      (2) Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.

      § 2921
      Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.

      Vymazat
    7. Pro mne přinesla diskuse také nové informace, například jsem nevěděla, jaké panují poměry v léčebnách a podobně.

      Ksl,
      ohledně té škody způsobené dítětem a případného dohledu OSPOD: záleží určitě na tom, co by to bylo za škodu, jak by vznikla.
      Následky pro rodiče nenastupují automaticky.

      Vymazat
    8. V diskusi ale nikde nebylo, jaké konkrétní panují poměry v léčebnách (a jakých konkrétních, v každé nemocnici jiných).

      Vymazat
    9. Padly tu nějaké zmínky, ne o konkrétní léčebně, ale např. zkušenosti kamarádky paní Evy.
      Pro mne je spíš podstatné, že tyto informace nemám, nikdy jsem se nezajímala o to, jaké poměry tam panují, jaké to tam je, nezjišťovala jsem si to a nestarala jsem se o to.
      Ale měla bych to vědět, přece jenom čas od času se vyskytne případ, kdy obviněný patří spíš do nemocnice než do vězení.

      Vymazat
    10. Znám dvě gerontopsychiatrie v Praze a každá je jiná. Jedna je čistě ženská, moderně zrekonstruovaná, s oplocenou předzahrádkou, inspirativní prostředí. Druhá je historický dům z 18. století, pokoje bez dveří, společná, mužský a ženský pokoj rozdělený jen tenkou příčkou jen do půli stropu za společným vchodem... Občas nechtěné návštěvy zmatených pacientů v pokoji a prý i v posteli. Klecové lůžko zřejmě používané jako provozní, když není volno. Dekubit... Z toho si odvozuji představu uzavřených oddělení...

      Vymazat
  20. Nevím jestli postižená žena něco měla, ale minimálně odpovědnost za škodu není zcela novým OZ vyloučena. Pokud je to spravedlivé, musí se na náhradě podílet i ten kdo neměl k užívání zdravý rozum. Trochu rozdíl proti minulosti.

    Obdobně je zde zodpovědnost dozoru...

    Je otázka, zda paní byla svéprávná, ale podle mne by se tito lidé neměli propouštět jako svéprávní, ale jako "děti". S poučením opatrovníků o možné zodpovědnosti (tady by byla i na místě úprava TrZ) při nedostatečném dohledu a možnostech (zříci se opatrovnictví, návrat do ústavu).

    (Pečujem o starou lehce dementní příbuznou a vidíme řadu právně hodně špatně ošetřených situací...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Karle,
      ale je dost pravděpodobné, že nikdo neměl povinnost na tu paní dozírat.
      Kromě toho vzniká pak otázka vymahatelnosti náhrady škody v těchto smutných případech; pachatel nemajetný, nepracuje a není žádná naděje, že by se to v budoucnu změnilo.

      Opatrovnictví: to se podle nové úpravy stále učím, jsou tam i nějaké nové možnosti, ale ještě takové nevyzkoušené.
      Ale je pravda, že pokud trpí duševní poruchou, pak by se omezení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka nabízelo jako vhodné řešení; záleží jistě i na charakteru té duševní poruchy.

      Vymazat
  21. Přikládám článek. Eva
    http://vhled.webnode.cz/news/par-poznamek-ke-schizofrenii/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evo,
      děkuji za odkaz.
      Nemám dostatek odborných znalostí, ale polemizovala bych už s bodem 1:
      "Každý schizofrenik, když uslyší hlas, okamžitě pochopí, že je zle a že je v jeho zájmu, aby hned vyhledal pomoc."

      To nevím, takové tvrzení předpokládá, že každý schizofrenik má na vlastní nemoc náhled a to tedy nevím, zda odpovídá skutečnosti.

      Vymazat
  22. Ano, to je špatně zformulováno. Tady se tím myslí schizofrenik, který má za sebou léčbu a je v ambulantním ošetření. Eva

    OdpovědětVymazat
  23. K vlastně již ukončené diskusi si dovolím na závěr přispět jedním konkrétním příkladem ze života.
    Stará teta mého spolužáka před lety nejdřív začala působit jako medium a posléze se propracovala až k představě, že jí dálkově řídí přes nějaký přijímač v hlavě CIA. Pod nátlakem své dcery se nicméně ambulantně léčila, zdálo se, že úspěšně. S lékařkou spolupracovala, získala náhled a tvrdila, že je moc ráda, že se těch nesmyslných představ zbavila.
    Po její smrti ale našli ve sklepě „mrtvou schránku“, kam coby „vyléčená“ (nebo chcete-li „stabilizovaná“) ukládala pro CIA pravidelné rešerše o tom, co se v domě děje.
    A teď si představte, že by té tetě nebylo přes 80 let, ale třeba 30. A CIA jí nařídila provést něco podstatnějšího než šmírovat sousedy.
    Proto mám skepsi k řešení, které v kauze Žďár podle mě nastane. Pachatelku vraždy by bylo žádoucí nikoliv potrestat (za co?), ale hlavně nějak definitivně a trvale izolovat, a k tomu tato společnost odvahu bohužel zřejmě najde jen těžko. Pokud se mýlím, budu jenom rád.
    Voloďa

    OdpovědětVymazat