sobota 22. listopadu 2014

Oslava v listopadu, oslava v lednu

Když jsem sledovala pětadvacet let staré záznamy demonstrací, bylo mi trochu líto, že jsem zde výročí sametové revoluce tak odbyla.

Uvědomila jsem si u záběrů totiž několik věcí.
  • Tehdy to skutečně byla revoluce. Zarazilo mne, jaké moře lidí se listopadových demonstrací účastnilo. Nekonečné davy, statisíce demonstrantů. Společnost tehdy chtěla, vyžadovala, potřebovala změnu, přímo po ní prahla. Že se ta změna nyní přetavila do situace, v níž čelíme zase jiným problémům, je jiná věc, ale je zjevné, že tak jak to bylo, to zůstat nemohlo.
  • Bylo zajímavé sledovat, jak se postupně ke stávkujícím studentům (není to zvláštní, když studenti stávkují?, stávka je přece přerušení práce) přidávaly další profesní skupiny a další vrstvy společnosti. Nejprve herci a umělci, potom zaměstnanci jednotlivých podniků, dělníci, horníci, v určitém okamžiku bylo z tribuny čteno i prohlášení příslušníků policejních složek. 
  • Zaujalo mne, že tehdejší moderátoři běžně označovali umělce termínem "zástupci kulturní fronty". Dnes už to zní komicky nebo spíš pejorativně.
  • Dojalo mne, když jsem slyšela, jak lidé na demonstracích zpívali národní hymnu. Za českou částí "Kdo domov můj" přirozeně následovalo "Nad Tatrou sa blýska". V Praze tenkrát nikoho nenapadlo zpívat ji jinak, ale ještě dojemnější bylo, že "kde domov můj" znělo samozřejmě i na bratislavském náměstí. Já chci znovu společný stát. Stýská se mi po dobách, kdy slovenština zněla často v rozhlasovém i televizním vysílání, je mi líto, že místo patnáctimilionové země uprostřed Evropy jsou z nás dvě samostatné zemičky, mrzí mne, že jsme se vzdali toho jedinečného spojení dvou národů. Nechci se organizovat v žádné Evropské unii, ale kdyby byla možnost jít hlasovat o sloučení do společného státu se Slováky, byla bych ihned pro.
  • Uvědomila jsem si, jak plytké a krátkodeché jsou současné iniciativy, které se snaží něco změnit, revoltovat, zburcovat lidi. Všechny ty Děkujeme, odejděte! a Rekonstrukce státu. K takovému vzedmutí emocí jako v listopadu 1989 dnes už nedochází. A je to asi dobře.

Oslavy státního svátku, resp. dvou podzimních státních svátků, se nepodařily. Kdekdo je naštvaný či znechucený, padají ostrá vyjádření, společnost je rozdělená, vzduchem létají vajíčka a urážky.

A už se vynořuje další výročí, jehož připomínka vzbuzuje kontroverze: v lednu roku 2015 uplyne sedmdesát let od osvobození koncentračního tábora Osvětim. Představitelé vítězných států se možná sejdou v Praze, prezident republiky již rozeslal státníkům pozvánky.
A zástupci intelektuální fronty se děsí: jak mohl prezident pozvat na takovou oslavu Vladimíra Putina?! Vždyť s ním nemáme mluvit a nemáme ho nikam zvát.

Tupci.
Jak by se asi mohla pořádat oslava sedmdesátého výročí osvobození Osvětimi, na níž se mají sejít vrcholní představitelé států, bez ruského prezidenta? To by vypadalo jako pověstný Cimrmanův Hamlet bez Hamleta.
Intelektuálům je to asi trapné, ale Osvětim osvobodila Rudá armáda; její cesta k Osvětimi nebyla zrovna procházka růžovou zahradou. A tato armáda má také neoddiskutovatelný a nepřehlédnutelný podíl na celkovém vítězství.
Takže asi nezbude, než Vladimíra Putina pozvat a připomenout si, že to byla právě Rudá armáda, která přinesla v boji s Německem (ne s nacisty, s Německem) největší oběti.
Nebo je to snad nekorektní?

14 komentářů:

  1. Neslyšela jsem jediného Slováka, který by po společném státu tesknil, nebo nedajbože by se chtěl opět s Českem spojovat. Bylo to umělé, jedinečné spojení národů, které jsou mentálně strašně daleko. Rozdělení mělo smysl, nyní se máme mnohem radši, než kdykoliv dříve. Respektive, než nás Slovensko mělo.. A věřte, že já, s částí příbuzenstva a hromadou slovenských (ale i polských a německých) spolužáků vím o čem mluvím. V 1989 jsem byla jsem ta stávkující studentka a ta, co "dělala" revoluci. Achjo, jak naivní, manipulovatelní a blbí jsme tenkrát byli. Tím nechci kazit patos článku, ale nedalo mi. Vy ale máte nesouhlasící názory ráda, pokud se nepletu :-) Ela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      netvrdím, že po společném státě teskní nějací Slováci.
      Teskním po něm já. A možná jsem úplně jediná, to je možné.
      I když bych si určitě na nějaké Slováky, kteří by přivítali společný stát zpět, vzpomněla:-)

      Já jsem docela ráda, že mi tehdy bylo teprve málo let, můžu si to pustit teď zpětně v televizi, nemusím nic řešit a nic si vyčítat.
      Dobu předtím si pamatuju právě tak akorát, aby to pro mne nebyla vzdálená minulost. Ideální stav:-)

      Vymazat
    2. Chris, rozhodne nejsi sama, kdo po spolecném state teskni.
      Osobne znam mnoho Slovaku i Cechu, kteri smysli podobne a povazuji zanik spolecného statu za absurditu.
      Panové Meciar a Klaus se na obou narodech tehdy provinili, protoze jednali svévolne a nelegitimne.
      Navrh rozpadu federace ve svych volebnich programech nepredlozili a tudiz jim volici nedali k podobnému kroku mandat.
      Meli proto povinnost konzultovat narody referendem, coz neudelali..
      Arogance nebo obava z verdiktu ?
      MaB

      Vymazat
    3. MaB,
      máš pravdu, asi nejsem jediná:-)
      Máme v blízké rodině dva rodilé Slováky trvale usazené v Česku. Sice jsem se jich na to výslovně neptala, ale předpokládám, že by jim více vyhovovalo, kdyby své rodiště a příbuzné neměli ve formálně cizí zemi.

      Kromě toho jsem to mínila i geopoliticky, patnáctimilionová země uprostřed Evropy by prostě měla větší význam než naše současné státy.
      Teď vedu česko-slovenský soudní spor a tak si o to více uvědomuji, jak je to rozdělení divné. Domluvíme se, slovenský advokát zastupuje u českého soudu, zákony nemáme tak odlišné, protože za tu dobu se sice některé změnily, ale mnoho společného zůstalo... připadá mi to rozdělení zemí opravdu zbytečné.

      Ad referendum: v ČR bylo asi skoro zbytečné jej pořádat, protože tady po rozpadu nikdo příliš nevolal. A jak by dopadlo na Slovensku? Opticky to tehdy vypadalo, že pro rozdělení. Ale jak by to dopadlo doopravdy? Kdoví?

      Vymazat
    4. MaB: Dobře že k rozděleníé došlo tak jak došlo. Klaus se choval celkem pragmaticky, bohužel Mečiar burcoval slováky a výsledkem byly na slovensku neuvěřitelné nálady mezi lidmi. Kamarád tehdy v době před rozdělením jela na slovensko se svým sportovním týmem na nějaké utkání. Večer v hospodě nedostali od místních štamgastů nakládačku za svou češtinu jen díky tomu, že se vylhali, že jsou z Moravy a že je Češi taky utiskují. Neuvěřitelné jak politici dokázali zblbnout národ. Příbuzný čecho- slovák, který tehdy žil na Slovensku říkal, že snad všichni jeho sousedé byli totálně nadšení pro ideu samostatného slovenska, které konečně nebudou češi brzdit v ekonomickém rozletu. Marně jim vykládal o tom jak vypadaly předválečné průmyslové čechy a předválečné agrární slovensko.

      Další alternativu, jak to mohlo skončit, jsme pak viděli v Jugoslávii. Ač Klausovi nemohu jinak příliš přijít na jméno, tak v tomto musím říct, že i díky němu to tehdy dopadlo velmi dobře.

      Referendum by tehdy na slovensku rozhodně dopadlo pro rozdělení. Díky EU je dnes prakticky jedno, že jsme se rozpadli na dva státy. Taky je dobré nezapomínat, že na Slovensku boj za národní identitu stále trvá - viz slovenské zákony omezující výskyt cizích jazyků v televizním a rozhlasovém vysílán - a tedy potenciálně není problém zase nějaké "národovecké emoce" mezi lidmi rozdmýchat.

      Vymazat
    5. Pefi, k rozdeleni doslo zpusobem nedemokratickym.
      Byl to akt ukvapeny, nediskutovalo se o tom.
      Bez referenda se nedozvime, jak by to byvalo bylo dopadlo....

      Ze zkusenosti vime, ze hospodsti kriklouni a nasilnici nereprezentuji cely narod.
      Vetsina (ta slusna) nemela prilezitost svuj nazor vyjadrit.
      Kdyby k tomu doslo, chci verit, ze by rozum prevladl nad nizkymi pudy, na které apelovali bezcharakterni politici
      (Myslim, ze pan Meciar nasledné volby prohral, coz jiste o necem svedci.)
      Ke Slovakum, které znam, mam velkou uctu. Nejenze mluvi vyborne cesky, ale maji i obdivuhodné znalosti ceské kultury. (u Cechu je to vzacnejsi ukaz:)
      A vsichni svorne lituji, ze k podobnému historickému omylu doslo.
      O tom jsem se opet presvedcila pri své letosni navsteve Slovenska.
      MaB

      Vymazat
    6. Co píše o rozdělení Československa Slovák:
      Rozdělenie ČSR neprijali sme s nadšením, ale v tej době sa zdalo nevyhnutosťou. Bola to škoda, ale židadna zo strán sa od vtedy nemože vyhovárať na tu druhú. Po rozdelení sa zistilo, že patríme k sebe.
      In KT 48, str. 4
      Milan

      Vymazat
  2. Já naštěstí nejsem jediná, která se ze idey "sametu" a "revoluce" vyléčila. Macek v botách včera: "A tak jsme se od senátora Mc Caina dozvěděli, že to byl Václav Havel, kdo porazil komunismus. Už dlouho jsem neslyšel takovou pitomost. " Já si nic nevyčítám, nemám co. Jen to vidím jasně a vytáčí mě ty bludy, které se valí na generaci, která to tehdy nezažila. Takže jsem v pozici, kdy musím převyprávět synovi, co slyší v televizi. Kdysi jsem byla ta dcera, které to bylo převypravěno z tehdejší tv. Hnusné. Ela
    PS jestli neznáte, tak toto se Najbrtům a spol povedlo hodně(myslím kompletně celé, nejenom tento díl): http://www.stream.cz/blanik/10004189-lety

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elo,
      díky, kouknu, ale dneska je už pozdě.

      Zrovna Macek pro mne není dostatečná autorita, abych se zabývala jeho názory.
      Ale řekla bych, že dnes je to přece jenom odlišné v tom, že na generaci, která to tehdy nezažila, se valí daleko mnohoznačnější informace. Tahle generace žije na internetu a na internetu si může velmi snadno přečíst pohledy lidí ze všech možných úhlů, nejen z jediného. Už to je hodně jiné než tehdy. Veřejnoprávní zpravodajství je jenom jeden ze zdrojů, zdaleka ne jediný.

      Jinak my s tím zatím vzhledem k věku dětí problém nemáme, v podstatě ta informace vypadá tak, že lidé už nechtěli vedoucí úlohu komunistické strany, což podle mne odpovídá skutečnosti (a nevím, zda se na to v daném kontextu trochu nezapomíná). Podrobnostmi se příliš nezabýváme, dcera ví, kdo to byl Václav Havel, pamatuje si dobu, kdy zemřel.
      Ovšem slyšela jsem v TV Mejstříka a Kocába, tak jsem si znovu mohla připomenout, že to opravdu nejsou mí oblíbenci:-)


      Vymazat
  3. "Tehdy to skutečně byla revoluce."
    Nabízí se také, že to byly demonstrace.
    Kdežto revoluce značí změnu násilím. Tehdy v ČSSR: vláda odstoupila, president Husák jmenoval novou, pak byl jinými přemluven, aby odstoupil, a nakonec parlament zvolil nového prezidenta. Tuším, že vše dle tehdejší ústavy.
    Slovo převrat - nabízejí jiní.
    bbb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však má také přídomek "sametová".

      Pod pojmem "revoluce" chápu zásadní změnu společenských a politických poměrů.

      Vymazat
  4. Pokud plati, co napsal v r.1793 popraveny revolucionar Pierre Victurnien Vergniaud, tak slo o skutecnou revoluci.
    "Obcané, jsou obavy z toho, ze revoluce jako Saturn postupne pozira vsechny své deti a plodi despotismus s pohromami, které ho provazeji".

    Ceska zmena nebyla nasilna a vzhledem k dobovému kontextu slo spis o logicky a ocekavany vyvoj. Nastesti ! :)
    Oxymoron "sametova revoluce" vstoupil diky Cechum do vseobecného povedomi, ale ne kazdy narod ma nasi holubicci povahu, takze krev tece dal.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Logický vývoj to asi byl, zejména teď to bylo patrné, protože se mohutně slavil pád berlínské zdi, tudíž bylo velmi markantní, že sem to přišlo spíš se zpožděním.
      Na nekrvavou revoluci dobře navázal rozpad státu, který byl také nenásilný, což se většinou nepodaří. Asi tady na to střílení moc nejsme:-)

      Vymazat
  5. No, dějiny je potřeba hodnotit s odstupem... min. výkend jsem byla v Praze na přednášce renomovaného lékaře, k auditoriu pronesl:" a máme 25 let po převratu".
    Kdopak to řekl, že Češi jsou smějící se bestie?
    Dita

    OdpovědětVymazat