úterý 11. listopadu 2014

Starej kriminálník

"Co bych vás poučovala, vy to všechno znáte, vždyť jste starej kriminálník," řekla vyšetřovatelka mému klientovi, devatenáctkrát trestanému recidivistovi, při prostudování spisu ve věznici, kde si odpykává aktuální trest odnětí svobody.
To jsme ovšem nevěděli, že dvacáté obžaloby bude zproštěn.

A ani jsme to nemohli předpokládat; po zadržení se totiž přiznal a popsal policistům detailně drobné krádeže, jichž se dopustil. Jednalo se celkem o sedm či osm vykradených aut; dva z těchto skutků byly spáchány se spolupachatelem.
Policisté proto příslušným usnesením zahájili trestní stíhání, jenomže vazba na obviněného uvalena nebyla a on policejním orgánům na několik měsíců zmizel. Druhý spolupachatel, který se také doznal, byl mezitím ve vyloučeném řízení odsouzen a potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody.

Našeho kriminálníka policie po určité době dopadla a hned putoval do výkonu dřívějšího trestu odnětí svobody, uloženého za nějaké minulé nepravosti. Tím vyvstala nutnost obhajoby v případě vykradených aut, protože obviněný, který je omezen na svobodě, musí mít v řízení obhájce. Obhájkyní jsem se z rozhodnutí místního okresního soudu stala já, a proto jsem byla ve věznici přítomna úkonům trestního řízení. Ty úkony byly dva, před prostudováním spisu ještě výslech obviněného. Výslech ve věznici byl kratičký, protože obviněný tentokrát vypovídat odmítl, což je samozřejmě jeho právo.

Spis tím nabyl na zajímavosti, protože původní doznání bylo učiněno ještě před zahájením trestního stíhání, a proto nebylo použitelné jako důkaz před soudem, a jinak se ze shromážděného materiálu nepodávaly téměř žádné důkazy o vině. Poškození sice ve svých výpovědích popsali způsob vniknutí do vozidel a vzniklou škodu, ale o pachateli nevěděli nic. Pachatel nebyl zadržen při činu, u obviněného nebyly nalezeny žádné odcizené věci, nebylo zajištěno žádné očité svědectví, žádné otisky prstů, žádné mechanické, trasologické nebo pachové stopy, nic. Jediným důkazem, o který se mohla obžaloba opřít, byla výpověď druhého, již odsouzeného pachatele; ta se ovšem týkala jen dvou bodů obžaloby, ostatních skutků nikoliv.
A tak spolupachatele poté, co u hlavního líčení obviněný opět odepřel výpověď, přivedli do soudní síně, tentokrát v roli svědka. Tento svědek rovněž odmítl vypovídat, s poukazem na ustanovení trestního řádu, které umožňuje svědkovi odepřít výpověď v případě, že by si tím mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání.
Státní zástupce se proti tomu postavil: jaképak nebezpečí trestního stíhání, když je dotyčný již odsouzen? Nicméně duch zákona je zřejmý a judikatura také, a tak soudce přisvědčil názoru svědka, že v tomto případě vypovídat nemusí.
Další důkazy, jimiž by bylo možno prokázat vinu, k dispozici nebyly. Soudce zaklapl spis a vynesl zprošťující rozsudek.

Obviněného odvedli z jednací síně a já už jsem se také sbírala k odchodu.
Státní zástupce se zlobil, protože čekal odsouzení alespoň za ty dva skutky spáchané ve spolupachatelství. A ono nic.

Soudce chápavě přikývl: "Já když slyším, jak v amerických filmech poučují: všechno, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám, říkám si, že to u nás neplatí."
"Neplatí, ale mělo by se to změnit," mínil státní zástupce.

Já jsem k tomu neřekla nic.
Mám na letošním kontě další zprošťák.
Zproštění obžaloby je úspěchem obhajoby.
Ale tenhle bych snad ani neměla do bilance započítat...


Věnováno Pefimu

32 komentářů:

  1. Blahopřeji.
    Je to starej kriminálník - něco určitě provedl, a tak ho zavřememe a hodíme na něj pár z těch věcí, co nám tu ve statistikách straší...
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      to je v podobných případech dost dobře možné; tady bylo to doznání, u kterého jsem ale já nebyla, takže nevím, jak bylo pořízeno, nemám ale žádné indicie, že by ta nepoužitelná výpověď neodpovídala realitě.
      Ale v tomto případě jsem na tom zproštění neměla žádnou zásluhu, vyplynulo to ze situace, tak si to nepočítám jako svůj úspěch.

      Vymazat
    2. Tož ono to mohlo být takové to doznání ve stylu "sice si už nepamatuji, co všechno jsem provedl, ale to, co mi na krk hážou, není nic nad rámec toho, co obvykle dělám". Anebo prostě mohlo jít o doznání vynucené chutí na cigaretu (závislí jsou na tom hůře) nebo zápachem z úst vyšetřovatele... u člověka, který už to v kriminálu zná a nebojí se ho, mohou hrát roli i takovéto motivy.
      Milan

      Vymazat
    3. Milane,
      to jistě, nikdo nezávislý u toho nebyl.
      Navíc jsem třeba měla podobný případ drogově závislého člověka, jehož detailní doznání bylo zachyceno brzy po zadržení. V té době byl pod vlivem drog nebo mohl být v abstinenčním syndromu, což podle mne takové doznání znehodnocuje, protože stav obviněného asi není takový, aby mohl podat výpověď, tudíž nevím, zda si s tím policisté nemohou dělat, co chtějí.
      A z těch formulací nelze poznat, jak moc spontánní či smysluplná výpověď byla, protože si to policisté píší ve svých zajetých formulacích, jak píšu níž, takže většina výpovědí je formulována víceméně stejnými slovy...
      Výslechy, kterých se účastním, probíhají samozřejmě korektně a podle trestního řádu, ale netuším, jak probíhají výslechy, jichž se neúčastním.

      Vymazat
  2. Podle toho, co říká jeden z místních policajtů, takovýto recidivista brzy bude v té báni stejně. Onen policajt vždycky vypráví, jak jedou na nějakou vloupačku apod., a že už většinou spolehlivě poznají, kdo to byl. Ověří si, zda byl dotyčný propuštěn a jdou si pro něj. Oni totiž tihle lidé nic jiného než krást dělat neumí a ani nemohou. a tak je to nekonečný koloběh - slavný je zde tzv. nakupovač. Ten vždycky udělá sámošku - vezme košík, normkálně nakoupí, pak si vezme karton cigár a dvě-tři cigára vykouří u kasy - jak kdyby se podepsal:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      jasně, on tam teď je za minulé skutky a ještě si tam chvíli posedí, takže je celkem dost jedno, jestli mu teď něco přidají nebo ne, ochrana společnosti je momentálně zajištěna výkonem předchozího trestu.
      Máš pravdu, tohle je životní styl, s takovými lidmi nikdo nic neudělá, zvykli si asi na koloběh "na svobodě - ve vězení - na svobodě - ve vězení". Tresty na ně nemají výchovné účinky v tom směru, že by se začali živit poctivě, myslím, že ani nevědí, jak se to dělá.
      Na druhou stranu, pokud to není nějaká násilná kriminalita, je to sice pro poškozené velice otravné, ale obvykle nijak ohrožující.

      Chování takového recidivisty je sice nežádoucí, ale pořád lepší, když už má stálý modus operandi, než aby se závažnost skutků stupňovala, jak se někdy stává: začne se ještě ve věku mladistvých čórkami, řízení bez řidičáku, k tomu drogy, za chvíli už nějaké to ublížení na zdraví a loupežné přepadení... to už je pak krok od nějakého skutečného průšvihu.

      Vymazat
    2. Oni jsou opravdu asi úplně v háji, zrovna zmíněný "nakupovač" nemá kde bydlet, pro něj je pobyt ve vězení vlastně jediná možnost, jak přežít zimu.V krámě opravdu neudělá žádnou významnou škodu, jen si nakoupí podobně jako rodina se dvěma dětmi - chleba, kuře, dvě piva, nějaký sušenky atd. Největší položkou jsou cigára:-)
      Tím ho nechci omlouvat a pochopitelně bych nechtěl být v kůži obchodníka, který má sice škodu jen 3000,- ale lítá po policii, pojišťovna, oprava zničených dveří atd.
      Otázka je, co s takovými lidmi? Existuje nějaké společensky přijatelné řešení? A existuje vůbec nějaké řešení, když pominu doživotí či smrt?

      Vymazat
    3. Sejre,
      já myslím, že s tím nejde dělat nic, jenom si uvědomit, že je to sice otravné, ale jsou mnohem horší věci.
      Možná nějaké hodně promyšlené a propracované programy péče o čerstvě propuštěné vězně by mohly pomoci alespoň trochu, ale moc tomu nevěřím.
      A možná se takoví lidé (většinou to jsou muži) mohou dát na jinou cestu, když si najdou partnerku mimo kriminální prostředí. To se občas stane, taková žena si potom toho muže hlídá, nechce ho mít v kriminále a drží ho v mantinelech...

      Vymazat
    4. Postpenitenciární péče se po roce 1989 úplně rozpadla.
      Dříve býval na každém ONV nejméně jeden specialisovaný kurátor (i tam, kde se z výkonu trestu nevracelo ani 30 lidí ročně), který měl pomoc propuštěným na starosti a měl k tomu i mimořádné možnosti (pravomoci a peníze) - od zajištění bydlení přes zajištění práce až po finanční a věcnou výpomoc. Samozřejmě že od recidivy neochránili každého, ale mnoha těm lidem reálně tito kurátoři pomohli. Dnes, v mnohem tvrdších ekonomických a společenských podmínkách, jim společnost nepomáhá nijak.
      Milan

      Vymazat
    5. Milane,
      to jsou zajímavé informace.
      Takový kurátor by byl potřeba skutečně velmi, protože v některých případech by bylo spíš s podivem, kdyby ti lidé neskončili ve vězení znovu, jejich životní podmínky po propuštění jsou opravdu neutěšené.
      Nevím, zda v tomto směru nějak působí Probační a mediační služba, asi moc ne.

      Vymazat
    6. U jednoho takového kurátora v jednom krásném jihočeském okresním městě jsem dělal v 70. letech studentskou praxi.
      S tím, co dělá probační a mediační služba, to nijak nesouvisí.
      Šlo o sociální pomoc (sociální v širším slova smyslu), a to buď krátkodobou (pro všechny propuštěné), nebo dlouhodobou (pro ty, kteří nechtěli spadnou do kolejí recidivy a byli ochotni k tomu spolupracovat). Nikdo nebyl povinen s kurátorem spolupracovat, či se mu snad dokonce hlásit nebo zpovídat... nešlo o žádnou formu policejního dohledu, ale o sociální pomoc potřebným.
      Milan

      Vymazat
    7. Milane,
      máte pravdu, dívala jsem se do zákona o Probační a mediační službě a je tam jenom dohled na podmíněně propuštěnými.
      Nevím, proč jsem si myslela, že PMS má v popisu činnosti také postpenitenciární péči, alespoň nějakou, i když tedy si nedělám iluze, že i kdyby to v popisu práce měla, tak by na to měla čas.
      Bylo by zajímavé srovnání statistik recidivy dříve a nyní. Myslím, že čísla, kterého dosahujeme dnes (i když ho z hlavy teď nevím), je docela "umění" dosáhnout, když vezmu v úvahu proklamovaný účel trestu.

      Vymazat
  3. Konecné rozhodnuti ale bylo, zda se, v souladu s trestnim radem,
    Doznani bylo nepouzitelné, protoze nebyl pritomen advokat pred tim, nez zacal zadrzeny odpovidat na otazky vysetrovatelu.
    Za to byla Francie evropskym soudem nekolikrat odsouzena, takze ted' je zde advokat nutny hned od 1. hodiny.
    Zakon také uklada , aby byly v protokolu zapsany presné otazky a presné odpoved., Spravne by mel byt vyslech i filmovan, ale na to nejsou prostredky.
    Navic nebyly ani dukazy viny.

    Je tedy velice prekvapivy vyrok soudce i statniho zastupce.
    Trestni rad je jednim z fundamentu pravniho statu, je zarukou individualnich svobod ve vztahu k instituci..
    Ze ho sami predstavitelé pravniho statu zpochybnuji, je na povazenou.
    MaB


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím s Vámi. Také si myslím, že má-li být někdo zbaven svobody, pak byť je to notoricky známý zloději, musí být správný právní postup úzkostlivě dodržován.
      Lékař si také myje ruce vždy před zákrokem, přestože jde léčit notoricky známého špindíru...
      Milan

      Vymazat
    2. Tady je obhájce nutný v případě nutné obhajoby.
      Ale použitelnost výpovědí se odvozuje od toho, aby byly pořízeny po zahájení trestního stíhání (+ dodrženy při jejich pořízení další zákonné podmínky).
      Znění protokolů - to je trvalá otázka trestního procesu, většinou si to ti policisté píší svými ustálenými formulacemi, takže potom výpověď takového kriminálníka zachycená v protokole vypadá, jako kdyby ji diktoval úředník (což odpovídá:-)).
      Tady by se měl správně pořizovat zvukový záznam hlavního líčení, ale není to pravidlem, právě s ohledem na technické a personální vybavení soudů.

      Jinak oni soudce ani státní zástupce stávající znění trestního řádu až tak nezpochybňovali, to byla spíše drobná úvaha de lege ferenda.
      Že by měla být zvážena změna zákona, protože takhle často neumožňuje odsoudit skutky, k nimž se obviněný doznal. Je to pochopitelná úvaha, ale takový návrh by měl být zvážen i z druhé strany... není to dobře, když je doznání jediným důkazem viny. A to často bývá.
      Je to docela složitý problém.

      Vymazat
    3. Já bych byl proti, aby se první, co řekne potencionální pachatel, bralo jako nezpochybnitelný důkaz. Úplně si živě představuju situaci, jak se nachomejtnu k nehodě, ošklivá nehoda, cizí lidi v krvi atd., já v šoku a policajt se mě na cosi ptá - ani ho moc nevnímám a plácnu něco jako "...a já jel rychle, tak jsem ho nějak neviděl..." A mám to s plnou parádou - policajt píše do protokolu:"Sejra uvedl, že jel nepřiměřenou rychlostí a poškozeného neviděl..."
      A ani Chris mě z toho nevyseká;-))))

      Vymazat
    4. "Vsechno, co od této chvile reknete, muze byt pouzito proti vam...to u nas neplati".(de lege lata -soudce)
      "Neplati, ale melo by se to zmenit" (de lege ferenda - statni zastupce).

      Ke zmene uz nastesti doslo a statni zastupce zrejme zapomnel na doby, kdy to platilo. A leckde stale plati.

      Soudce posuzuje dukazy a je na nem, jak s nimi nalozi.
      Pokud uzna za vhodné, rozhodne na zaklade intimniho presvedceni, i bez ohledu na nekteré z nich. Mezi ostatni dukazy patri i priznani, které nikdy neni jedinym dukazem viny.

      Soudce by mel byt zarukou, ze budou vylouceny vsechny pochybnosti o okolnostech ziskani priznani.
      Souzeny ma do posledni chvile pravo poprit, co tvrdil i behem procesu.
      MaB

      Vymazat
    5. Přiznání sice není jediným důkazem viny, ale není to tak dávno, co bylo i u nás korunou důkazů a důkazem postačujícím (lex Vyšinskij).
      Já si naopak myslím, že přiznání by vůbec nemělo být důkazem, jen polehčující okolností, a to trojstupňovou:
      a) prosté přiznání, které svědčí o vnitřním uznání viny a tedy i o osobě pachatele;
      b) kvalifikované přiznání, které nepomůže dohledání skutečných důkazů viny a pomůže při objasňování případu;
      c) liberační přiznání, které pomůže odstranit nebezpečí následků trestného činu.
      Milan

      Vymazat
    6. Tady se rovnez,priznani dlouho povazovalo za "kralovnu dukazu" (reine des preuves), nekdy od XIII. stoleti. Postupne vystridalo ordalie, které praktikovali Frankové a které mistne pretrvavaly i po jejich zakazu Louis le Pieux (Poboznym) v 9. stol.
      Jak se k priznani ve stredovekém inkvizicnim systému nekdy dospelo, je znamo.
      Dnes neni jedinym dukazem, pouze jednim z dukazu, i kdyz je dobré, kdyz k nemu souzeny "dobrovolne a osvicene" dospeje.
      Ta trojstupnovost priznani, jak uvadite, je stav idealni a tedy i zadouci pro vsechny ucastniky procesu.
      S jeho uspesnym naplnenim se lze mozna setkat u kajicich se mafianu, kteri spolupracuji s policii z presvedceni. I kdyz je to vzacné.
      MaB

      Vymazat
    7. Sejra: Tohle populární video "Proč nikdy nemluvit s policií" asi znáte:
      https://www.youtube.com/watch?v=h6EA90o7ILg

      Tempo raketové, reálie americké, nicméně jsou tam české titulky, tak se to zvládnout dá a sousta věcí k zamyšlení i pro čecha. Druhý díl, kdy hovoří bývalý vyšetřovatel, také stojí za to.

      Vymazat
    8. Doznání je jedním z důkazů, který má soud hodnotit jako ostatní, mělo by zapadat do řetězu ostatních zjištěných skutečností... ale v praxi se s tím soudy moc nepářou, doznání jim úplně stačí.

      MaB,
      zrovna před pár týdny byl v časopise Vesmír zajímavý článek o ordálech, které se dosud někdy praktikují např. v Africe; škoda, že není k dispozici v elektronické verzi, na stránkách vesmir.cz ho nemohu najít.
      Bylo tam právě uvedeno, že "boží soudy" jsou vlastně lidským nástrojem, jen místo poroty či soudu rozhodoval o vině kněz, který ten soud prováděl a fakticky zařídil jeho výsledek. Byla to docela zajímavá poznámka k tomuto tématu.

      Vymazat
    9. K tomu "všechno, co řeknete..."
      Já nevím - sice to v amerických filmech vídáme, ale netuším, jak toto v US v praxi funguje.

      Pefi,
      na video kouknu také, jak budu mít čas, neviděla jsem to.

      Vymazat
  4. Čím jsem si to zasloužil ? Ale i tak děkuji, beru to jako nečekaný dárek k nedávným narozeninám :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, už jsem si asi vzpomněl :-)

      Podle některých amerických obhájců by ono americké poučení, aby odpovídalo realitě, mělo dokonce v znít "všechno, co řeknete, může být a bude použito proti vám, a současně nic z toho, co řeknete, nebude použito ve váš prospěch".

      Je fajn slyšet, že občas to opravdu funguje tak, jak by to fungovat mělo.

      Vymazat
    2. Pefi,
      myslím, že stálí komentátoři, kteří mají se mnou trpělivost, si to zaslouží už jenom za to, že tu jsou:-) A za zajímavé příspěvky do diskuse tím spíš.
      Tak dodatečně vše nejlepší k narozeninám!

      My jsme dnes také slavili, devět let od společného "ano":-)

      Vymazat
  5. To se mi tady líbí.
    Napíšu článek o tom, že kvůli konstrukci trestního řádu je zproštěn viny někdo, kdo se k trestné činnosti doznal, a nikdo se nad tím nepohoršuje.
    Kde jinde se to stane?:-)

    OdpovědětVymazat
  6. To je dobré znameni . :)
    Myslim, ze se to bezne stava tam, kde je duvera v justici
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Důvěra v justici je u mě opět na nule:
      1) http://zpravy.idnes.cz/diskriminace-deti-v-restauraci-dmd-/domaci.aspx?c=A141113_174622_domaci_mlb#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=top6
      2) Na jednom diskusním fóru pán, který je nejspíš státní zástupce, v napsal, že nevěří znaleckým posudkům obhajoby a že souhlasí s tím, že se soudy s nimi vyrovnávají tak, že je jako důkaz nepřipouští, namísto to aby se soudy popraly s rozpory v posudcích. Vzhledem k mnohdy zoufale bídné kvalitě posudků i znalostem znalců je to fakt pecka.

      Vymazat
    2. Tvrzeni pana na foru.je prinejmensim podivuhodné.
      Zajimalo by mne, jak by se soudce mohl obejit bez znaleckého posudku. A neuznavat jako dukaz expertizy, namatkou treba z kategorie forenzni vedy.
      Pokud jsou pochyby, narizuje se kontraexpertiza.
      Znalec se zoufale bidnymi znalostmi ve znalecké komore dlouho nevydrzi.
      MaB

      Vymazat
    3. Ad diskriminace deti v restauraci a rozhodnuti soudu.

      CR zjevne neni USA, kde je politika "No Kids Allowed" v posledni dobe dost popularni.
      Nekteré restaurace jsou zakazany malym detem, stejne tak nektera oddeleni v obchodnich domech (napr. supermarkety Whole Foods)
      Skandalni nebo ne ?
      MaB

      Vymazat
    4. Já jsem před pár lety odmítl prodat čerpadlo člověku, který s ním chtěl čerpat benzín a to čerpadlo na to nebylo absolutně vhodné a nejspíš by pán uhořel. (prý bude čerpat jen občas, tak nepotřebuje drahé čerpadlo na hořlaviny). Dnes by nám nejspíš dala ČOI pokutu za diskriminaci idiotů ...

      Vymazat
    5. Znalecké posudky obhajoby soudy dříve skutečně neakceptovaly, už před lety se ale změnil trestní řád a nyní se jimi musí soud zabývat a vypořádat se s nimi. Myšlení některých soudců a státních zástupců lze změnit pomaleji, ale prostě nezbývá, než na této frontě bojovat... lepší se to postupně.

      Ad zákaz vstupu dětí
      To je citlivý problém, zakazování vstupu dětí, určitého etnika a podobně.
      Odkazovaný článek, resp. ten případ, mi připadá trochu hysterický, protože nemyslím, že by děti byly tím hlavním problémem, proč do hotelu přestane jezdit určitá klientela, resp. že by problém neměl řešení.
      Takové problémy by přece měly všechny hotely, restaurace, a podobně, a zjevně si s tím umí nějak poradit... nevím, je určitě diskutabilní, když je majitel soukromého podniku, který si takový zákaz usmyslí, tahán po soudech, ale nějak se mi ten článek zdá jednostranný...

      Vymazat