středa 5. listopadu 2014

Trochu ostrá pochvala

Zase jednou jednáme o smíru v majetkoprávním sporu. S klientem si v tomto případě tykám, protože jsem jej znala už z dřívějška, přes kamarády své sestry.

Protistrana není místní, dorazila zdaleka, a její právní zástupce vypadá trochu nebezpečně, jakože by od minuty mohl dělat advokáta třeba Radovanu Krejčířovi. Ale mluví rozumně a je stejně jako já připraven věc skončit smírem.
A tak v soudní síni před zahájením řízení jednáme a já se opravdu snažím.
Vstřícně vysvětluji zdejší poměry a odkazuji protistranu, která má trochu velké oči, pokud jde o její nároky v tomto sporu, do příslušných mezí. V zásadě nemá nárok na nic, ještě by nám vlastně měla něco zaplatit. Ale my jsme hodní a možná ani nic nechceme. Nabízím pečlivě odměřené ústupky, samozřejmě v mezích toho, co jsme si před jednáním s klientem dohodli. Baví mne to, tyhle tance kolem smírů jsou docela oblíbenou součástí mé práce.
Protistrana trvá sveřepě na svém a je zjevné, že dnes ke smíru nedojde. Ale zároveň je také jasné, že by to, co nabízíme, měla přijmout, protože to je opravdu rozumné řešení. Jenomže to by musela hodně slevit ze svých nároků. A to nejde hned, chce to čas.
Řízení se odročuje, aby si druhá strana mohla důkladně promyslet, zda náš návrh přijme.
Skládám papíry na stole, podepisuji protokol, chystám si vizitku, kterou předám právnímu zástupci protistrany, aby mi mohl sdělit své stanovisko.

Můj klient vedle mne tiše prohodí: "Ty jsi ale ostrá!"

Tak, tohle se mi občas stává.
Ostrá jsem, já vím.
Ale ne dneska!
Dnes jsem milá, vstřícná, smírně naladěná, jsem přece úplně medová. Být ostrá jsem ještě vůbec nezačala! To si nechám na příště, pokud by náhodou došlo k tomu, že náš návrh nepřijmou, a věc se začne opravdu projednávat. To pak budu ostrá.
Ale dnes?

"Ostrá?", odtuším překvapeně. "Tos ještě nic neviděl," prohodím a přemýšlím, jestli tu poznámku mám brát jako pochvalu. Snad ano. Advokát má přece razantně hájit zájmy svého klienta. Je to tedy pochvala.
Ale není ta pochvala trochu moc ostrá?


16 komentářů:

  1. Chris, velmi mne prekvapil Tvuj postoj ke "vzajemné dohode" v clanku ze 14.rijna.
    Tu povazuji za vubec nejrozumnejsi mozné reseni rozvodu.

    V tomto pripade vidim, ze se oba advokati snazite jednat v zajmu svych klientu a skoncit vec smirem, tedy "po vzajemné dohode".
    At' uz jsou metody jakékoli, medové nebo ostré a advokat vypada nebezpecne nebo vstricne, hlavni je, ze se dosahne zadouciho kompromisu.
    Posledni slovo ma tak jako tak soudce.
    Tady se pred neho jde u smirného soudu az s dohodou "v ruce", kterou on jen schvali

    Od advokatu se samozrejme ocekava znalost zakona, ale neni tomu tak vzdy.
    Na diletantstvi své advokatky doplatil jeden cesky nest'astnik. Dohodou v Cechach se mohlo manzelstvi rozvést rychle a levne.
    Misto toho se vinou své poradkyne ocitl pred soudem ve Francii, kde jeho konfliktni rozvod vstoupil v kvetnu do 5. roku trvani a zdaleka neni skoncen.
    Chamtiva manzelka si s nim hraje jako kocka s mysi, zakon ma na své strane.
    Co uz ji soud docasne priznal ji vyhovuje a nema nejmensi zajem podepsani rozvodu urychlit.
    Je otazka, jak jeste dlouho to manzel muze nervove a financne vydrzet...
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      v tom citovaném článku šlo ale trochu o něco jiného, primárně o souhlas s rozvodem, nikoliv o majetkové dohody, které chápu jako sekundární záležitost.
      Samozřejmě, že taková dohoda o rozvodu předložená soudu formálně i právně dohodou je, ale podle mých zkušeností s ní velmi často jedna ze stran vnitřně nesouhlasí.
      Zde probíhá velmi vysoké procento rozvodů "dohodou", jenomže tato statistika bohužel neodráží realitu, která byla popsána ve zmiňovaném článku.
      Nelze si tedy myslet, že rozvod, který proběhl dohodou, proběhl skutečně se souhlasem obou manželů, protože tak to často není. Naopak rozvody, kde se lidé skutečně v klidu a bez emocí, oboustranně souhlasně domluví na tom, že jejich manželství nemá smysl, jsou spíše v menšině.

      Jinak majetkové záležitosti je vždy mnohem lepší vypořádat dohodou, nikoliv soudně.
      Se smírem je to takto: v majetkových sporech soud do smíru neingeruje; soudní smír má sice podobu vykonatelného rozhodnutí soudu, ale jeho obsah je na vůli stran. Jiné je to pouze s dohodou o úpravě poměrů nezletilých dětí, ta vyžaduje skutečně schválení soudem a soud ji neschválí, pokud ji shledá odporující zájmům dětí.

      K tomu případu: možná neměl pán šťastnou ruku při výběru manželky a potom právní zástupkyně. K těmto tahanicím nám už na fakultě řekl jeden vynikající civilista: "musím vědět, s kým žiju". Lidsky je to ovšem těžké, zejména v takových situacích, jaké popisuješ.
      Zde se také občas vyskytne nějaká podobná tahanice, ale podle mne jich ubývá. Velká část rozvodů proběhne tak, že majetek se vypořádá současně s rozvodem právě dohodou, potom jsou případy, kdy se to vypořádává až po rozvodu, když nedojde k dohodě, přijde na řadu soud, ale i pak se ve většině případů povede uplácat nějaký smír.
      Já bych nějakou pětiletou tahanici vést rozhodně nechtěla. Smíry jsou do jisté míry také otázkou kultury a odhodlanosti právních zástupců. Samozřejmě nejde o to, natlačit klienta do dohody, která pro něj nebude výhodná, jen aby nemusel vést soudní spor, ale když se na jednu misku vah položí třeba pětileté soudní řízení s vysokými náklady a na druhou nějaké ústupky pro účely smíru, je jasné, co převáží - a dobrý advokát to klientovi vysvětlí.

      Vymazat
    2. Chris, lidova moudrost rika, ze je lepsi spatna dohoda nez vyhrany proces.
      To se velice casto potvrzuje.
      Soudu se ale vzdy vyhnout nelze a dobry advokat pak jiste jedna tak, jak pises.
      Otazka v tomto konkrétnim pripade rozvodu je, jakym advokatem je poradce manzelky.
      Podarilo se mu pro ni ziskat az do rozvodu bezplatné bydleni v luxusni rezidenci 400m2 s financnim prispevkem 1300€ mesicne. Rozvod se snazi vsemi prostredky oddalit, coz se mu leta dari a jeste jiste leta darit bude.
      Je to vyborny advokat, ktery ucinne haji zajmy své klientky (i svoje) ?
      Spatny advokat, ktery nevaha financne i psychicky zruinovat jejiho manzela ?
      Je to nazorny priklad rozvodu, kde hlavni roli hraji prave ty zajmy "sekudarni".
      Také jsem se jeste nesetkala s rozvodem, kde by vina byla pouze na jedné strane, i kdyz to neni vzdy 50:50.
      MaB

      Vymazat
    3. MaB,
      advokát jistě postupuje podle pokynů klientky.
      A pokud se paní rozvádět nechce, tak postupuje tak, aby se nerozvedla. Nikdo nemá povinnost souhlasit s rozvodem. Taková povinnost neexistuje.
      Zruinovat manžela? Pokud manžel nic nemá, tak se ani o nic dělit nemusí. Pokud něco má, tak se musí s manželkou rozdělit, ano, takový je zákon.
      Není vůbec rozhodné, jak luxusní rezidenci manželka obývá a jakou apanáž dostane, rozhodný je celkový rozsah společného jmění. Takže pokud by on měl rezidencí pět a příjmy ve statisících eur, tak je to třeba ještě málo. Pokud on bydlí v nájemním bytě a bere sociální dávky, tak je to samozřejmě moc. Ale všechno je relativní, tzn. spravedlnost vypořádání posuzujeme ve vztahu k objemu majetku, který se vypořádává, ve vztahu ke vnosům a zásluhám a i s ohledem na další okolnosti.
      Takže ze sdělení, že jedna strana má dostatečně pěkné bydlení a zajištěný příjem, nevyplývá, že je to spravedlivé. A už vůbec z toho nevyplývá, že s tím druhá strana musí souhlasit.

      Navíc ta samá situace může mít úplně odlišné konotace: jinak budeme jednání manželky posuzovat v případě, že si manžel našel jinou a ji opustil, jinak v případě, že mu utekla s jiným mužem a ještě zneužívá právo k získání výhod pro sebe.
      Ale "dobré mravy" by soud měl zohlednit při rozhodování o vypořádání.

      Ale já si tady z posledních let snad ani nevybavuji případ, kdy by se nám nepovedlo dosáhnout přiměřené dohody. Asi se tu neradi soudíme:-)
      A když už, tak se do toho nechce soudu - viz můj článek o kávovém smíru:-)

      Vymazat
    4. Pani se rozvadet nechce ...nikdo nema povinnost souhlasit s rozvodem.
      To jiste, i kdyz az do urcité doby.
      Jenomze tady zadost o rozvod podala ona.
      Ma samozrejme pravo na polovinu SJM, takovy je zakon.
      Jemomze tady zije s novym partnerem ve vylucném majetku (nabytém pred manzelstvim) svého manzela.
      Advokat postupuje podle pokynu klientky, kterou neni tezké manipulovat, kdyz je to i v jeho zajmu.
      To plati j pro advokaty, které ma ve své vlasti a kteri velmi dobre vedi, ze prislusny soud je pouze jeden.a ze se oni tudiz snazi zbytecne.
      Ale za slusny honorar...

      Vymazat
    5. Teda, to zní jako tragikomedie - podala žádost o rozvod a rozvádět se nechce? To asi není snadné soudu vysvětlit.
      Tady by to šlo zdržovat leda tak přes úpravu poměrů dětí, ale přes majetek ne.
      Ale to je taky nějaká svérázná figura, ten nový partner, ne? Na to každý nemá žaludek, usídlit se s milenkou v nemovitosti, která patří manželovi. Poněkud nedůstojné postavení, řekla bych. No, budiž jim přáno, ale nevím nevím, jestli takové chování přinese někomu šťastný život. Jsou lidé, kterým by to nestálo ani za desetkrát větší apanáž.

      Vymazat
    6. Chris, v prvni vete cituji, co rikas vyse.:)

      Pani se rozvadet chce, ale chce z toho zjevne i co nejvice vytriskat.
      Jeji advokat tedy uziva vsechny mozné "brzdici prostredky".
      O podil ze spolecného majetku neprijde podepsanim rozvodu, ale o bydleni zde a o mesicni prijmy ano.
      Milenec nema o nic horsi zaludek nez ona. Nevahal opustit zenu se tremi detmi. Jeho rozvod trval pul hodiny.

      Mnohého z toho mohl byt manzel usetren, nebyt omylu u ceského soudu, jehoz puvodni rozhodnuti musel vyssi soud zrusit.
      MaB

      Vymazat
    7. Aha, rozumím, rozvádět se chce, ale čím déle je nerozvedená, tím lépe pro ni.
      Hm.
      No, to je právě problém, že pak je ta druhá strana v tom často zaseklá, nechá se psychicky vyčerpat, myslí jenom na ten problém a nakonec to odnese zničeným zdravím.
      Přitom už nevnímá, že podobným jedincům jejich postup stejně štěstí nepřinese, takže nezbývá než si nakonec říct, ať si to s prominutím sež..ou. Protože za ty nervy to fakt nestojí.

      Ale s tou příslušností a pravomocí u těchto sporů je to zajímavé, někdy je to detektivní akce zjistit, jak to je.

      Vymazat
  2. Paní Christabel, a už jste někdy zkusila zastupovat někoho, kdo se rozvádět nechce a podanému rozvodovému návrhu oponuje?
    Pokud ne, tak to s některou klientkou, která není s rozvodem vnitřně srozuměna, zkuste.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      já sama bych proti takovému postupu v řízení nic neměla a z praxe naší kanceláře si pamatuji případ, kdy kolega takto jednu klientku zastupoval, protože ona s rozvodem nesouhlasila a manželství nebylo rozvedeno.

      Ale v praxi to je bohužel tak, že do takového odporu se skoro nikdo nepustí.
      Skutečně - i procesně - odporovat rozvodu vnímají účastníci v konečném důsledku jako rozporné s vlastní důstojností (a já to docela chápu). Jsou vystaveni tlaku druhé strany, která chce z manželství odejít, a odpor, ačkoliv oprávněný, by je dostával do ponižujících situací.
      Z toho potom plynou ty "rozvody dohodou", které často vlastně dohodami nejsou, jen rezignací, přijetím smutné skutečnosti.
      Kromě toho, když jsou děti a společný majetek, nabízejí rozvodové dohody takovému manželovi alespoň možnost "zachránit co se dá", tj. reagovat na faktický stav způsobem, který bude v důsledku nejméně bolestný pro všechny, včetně dětí.

      Jsou i případy, kdy někdo podává návrh na rozvod, ačkoliv se rozvést nechce. Například manžel opustí ženu a děti kvůli jiné, přestane se starat a šetří na nich, žena je nucena najít si cenově přijatelnější bydlení. A aby dostala byt od obce, musí být rozvedená, protože jako vdaná za muže s vlastním bydlením nemá nárok..:-(

      Znám Váš názor na zastupování u rozvodu, ale já to dělám a celé to vnímám jako složitější problematiku (nikoliv právně).
      Jsou případy lidí, kteří se formálně rozvedli, ale vnitřně rozvedeni nejsou.
      Jsou takoví, kteří jsou už léta od sebe a formálně jsou manželé.
      Často je rozvodové řízení administrativním potvrzení faktického stavu, který nastal, většinou z vůle pouze jedné strany, nikoliv obou - a té druhé straně nezbývá moc možností, jak se zachovat.

      Vymazat
    2. Jedna ceska klientka ma ve spise rozhodnuti o rozvodu, kde ctu v oduvodneni:
      "Jelikoz manzelstvi podle § 24 odst.1 pis. a) zakona o rodine trvalo nejméne jeden rok a manzelé uz spolu neziji nejméne 6 mesicu a druhy z manzelu se pripojil k navrhu rozvodu, povazuji se podminky tohoto zakona za splnené."
      Rychlé - snadné - levné ...
      MaB

      Vymazat
  3. Jak pise Chris vyse, "nikdo nema povinnost souhlasit s rozvodem. Takova povinnost neexistuje".
    Na druhé strane je pravne nemozné prinutit nekoho, aby zustal v manzelském svazku.
    Kdyz soudce na zaklade pohovoru uzna, ze usmireni neni mozné, dovoli manzelum zit oddelene a stanovi provizorni opatreni tykajici se deti, bydliste, financniho prispivani ...).
    Rozvod je automaticky po uplynuti dvou let od doby, kdy byl prerusen spolecny zivot. Duvodem je definitivni alterace manzelského svazku.
    Ve vetsine pripadu i osoby, které s rozvodem zpocatku nesouhlasily a oponovaly, nakonec podepisi.

    Byl ale i pripad, ze se manzelé s nabozenskym presvedcenim dostavili spolecne tesne pred skoncenim dvouleté lhuty k soudu a rozvod stahli.
    Jednou se zase rozvedeni manzelé opet vzali, ale ani jejich druhé manzelstvi dlouho nevydrzelo ani pres to, ze se z neho narodilo dite.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle naší současné úpravy "manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení." I když soud shledá, že soužití manželů je rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilých dětí nebo se zájmem manžela, který s ena rozvratu převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, ledaže manželé spolu nežijí alespoň po dobu tří let.
      Já zde vidím ohromné možnosti obhajoby manželství a zamítnutí rozvodového návrhu. Ohromné, větší než za předchozího zákona o rodině (a přesto i podle něj se dalo rozvodu manželství zabránit a mně se to ve prospěch jedné mladé dívčiny i podařilo).
      Milan

      Vymazat
    2. Rozvod rodicu nezletilych deti je v rozporu se zajmy deti vzdy, jako je v rozporu se zajmy deti trvajici hluboce rozvracené souziti rodicu v nefungujici spolecné domacnosti.
      Je tezké odhadnout, cim jsou vice poznamenany.

      Proto se soudce snazi najit co nejoptimalnejsi provizorni reseni do rozvodu, ktery se da oddalit, ale neda se mu zabranit, i kdyz ho zada jen jeden z manzelu.

      "Necham ho odejit bez boje, protoze bojovat v lasce znamena, ze uz jsme prohrali", rekla zena, jejiz manzel zadal rozvod, protoze si nasel "lasku" jinou
      Zit v manzelstvi bez lasky, bez vzajemné ucty, odcizene, udrzovat neco, co neexistuje, pouze pro formu, jaky to ma smysl ?
      Je nutno jednat vcas, situace by se nemela nechat vyhrotit do stadia rozvodu, odkud dnes neni navratu pro 50% manzelstvi.
      MaB

      Vymazat
    3. Tak to je dost výstižný citát, řekla bych, který ilustruje docela obvyklý postoj.

      Ale - je to složité. To, někteří jedinci vydávají za "hluboký rozvrat", není často žádný hluboký rozvrat, ale jeden z nich se prostě zakouká někde jinde, případně je s něčím ve svém životě nespokojený.
      Opravdu hluboký rozvrat nastane podle mne v menšině případů, ačkoliv se to vždy u rozvodů uvádí, že manželství je hluboce rozvráceno. Já té frázi věřím stejně jako frázi "po vzájemné dohodě", tj. většinou vůbec.

      Kromě toho nikde není psáno, že když se vytratí láska, musí se vytratit úcta nebo přátelství a vzájemná pomoc.
      Navíc ono to s tou láskou není tak jednoduché, jak se prezentuje, nabývá různé podoby. Ač se nám tvůrci romantických filmů snaží namluvit opak, láska není podmínkou manželského soužití. Ale dost možná je někdy jeho důsledkem:-)
      No, to tady nevyřešíme...

      Vymazat
    4. Dulezité je, jak to kdo citi, coz je velice individualni.
      Dost lidi zamenuje lasku s tim, cemu zdejsi velka expertka Carla Bruni rika "zhava touha". Ta podle ni trva 2-3 tydny.
      Proto u nich ta potreba stridani partneru.
      Snatky z rozumu, tedy bez lasky, mely tu vyhodu, ze pripadna nevera nevedla k zarlivosti a k rozvodu, "ulety" byly lépe tolerovany. :)
      MaB

      Vymazat