pondělí 1. prosince 2014

Hraniční případ mladé dámy

V zájmu korektnosti se do občanských průkazů již nezapisují údaje o omezení svéprávnosti. Na úskalí této praxe upozornil deník Právo a souběžně článek na serveru Novinky.cz, který mi připomněl jeden čerstvý případ.

Soud mne ustanovil opatrovníkem mladé ženě v řízení o omezení svéprávnosti. Nešlo o nyní masový přezkum dřívějšího rozhodnutí, nýbrž o zcela nový návrh, který podal blízký příbuzný té paní. Z návrhu bylo zjevné, že moje klientka vysokým intelektem nevyniká, je snadno ovlivnitelná, a jelikož je vlastníkem nemovitosti, bylo by vhodné učinit nějaká opatření, aby o tu nemovitost neuváženě nepřišla.

Při nahlédnutí do spisu jsem v soudní kanceláři potkala staršího, zkušeného soudce, kterému tato věc připadla.
"Vás jsem ustanovil záměrně," překvapil mne, "chtěl jsem někoho mladého. Když ta paní, o kterou jde, je mladá, budete pro ni mít lepší porozumění...", snažil se mi osvětlit své důvody.
To je milé, pomyslela jsem si, i když přesnější by bylo "někoho věkově blízkého".

Paní jsem dopisem vyzvala ke schůzce u mne v kanceláři, dostavila se obratem a já jsem seznala, že věc nebude tak jednoduchá. Má svěřenkyně s omezením svéprávnosti nesouhlasila, ale z pohovoru bylo zřejmé, že návrh je patrně do jisté míry opodstatněný; to ovšem stejně musí posoudit znalec. V rodině jsou ale určité neshody a napjaté vztahy. Soudu jsem proto napsala, že ať už vyzní závěr znalce jakkoliv, v tomto případě by neměl být ustanoven opatrovníkem nikdo z blízkých příbuzných mé klientky. Bude-li třeba opatrovníka, bude zde vhodnější v rozporu s běžnou praxí upřednostnit úřad před rodinným příslušníkem.
S tímto postupem by souhlasila i má svěřenkyně, která si sice omezení svéprávnosti nepřeje, nicméně sama asi tuší, že není vše úplně v pořádku, proto by byla ochotná na tento kompromis přistoupit.
A pak se čekalo na posudek.

Znalec posudek sepsal, k jednání se dostavil a na položené otázky odpovídal, nicméně soudu příliš nepomohl.
"Případ je hraniční, na hranici mezi intelektem v pásmu hlubokého podprůměru a mentální retardace", trval na svém, když se z něj soudce snažil dostat stanovisko, že posuzovaná trpí duševní poruchou. Mentální retardaci bychom za duševní poruchu považovat mohli, ale nízký intelekt nikoliv. A my jsme potřebovali určit, oč jde, protože mezitím jsme nahlédli do zákona a zjistili, že omezení svéprávnosti je možné pouze v případě, že člověk trpí duševní poruchou. A když netrpí, omezit jej nelze.
"Nemohu říci jednoznačně, že posuzovaná trpí duševní poruchou," uzavřel znalec a upozornil, že jeho posudek se shoduje s diagnostickými závěry lékaře mé svěřenkyně. "Asi by byla namístě nějaká podpůrná opatření, která umožňuje nový občanský zákoník," snažil se nám znalec ještě naznačit, kudy vede cesta, a potom už byl soudcem propuštěn z jednací síně.

Podpůrná opatření?!
"Vy už jste se setkala s nařízením podpůrných opatření?", zeptal se mne soudce.
"Já? Ne," odpověděla jsem asi takovým tónem, jako by se mne ptal na oblíbenou značku spodního prádla. V duchu jsem se mračila. Ano, tušila jsem, že v nové úpravě svéprávnosti mám určité mezery, a zjevně jsem právě do jedné z nich spadla.
"A vy?", obrátil se soudce na zástupce navrhovatele.
"Já jsem o tom slyšel na školení," odpověděl můj kolega na protistraně a doplnil, že to je vše, co nám může k podpůrným opatřením sdělit.
Tím byl okruh odborníků, kteří se mohli v soudní síni k problému podpůrných opatření vyjádřit, vyčerpán, neboť státní zastupitelství sice do řízení vstoupilo, ale jeho zástupce se k tomuto jednání nedostavil.
Jednání bylo odročeno "za účelem promyšlení dalších kroků", fakticky za účelem, abychom si do příště přečetli zákon.

Když jsme se příště v jednací síni sešli, ještě jsme si o tom podiskutovali a potom jsme pro mou svěřenkyni jedno to podpůrné opatření vybrali, totiž opatrovníka, který by ji měl zastupovat při nakládání s majetkem větší hodnoty. Ona souhlasila a všichni nakonec mohli být spokojeni.

Jenom já mám stále pochybnosti.
Celé to řízení se vedlo kvůli ochraně mé svěřenkyně.
Přemýšlela jsem o tom, jak ji takové opatření chrání?
Svéprávnost nemá omezenu a ustanovení opatrovníka se nikam nezapisuje, zejména ne do občanského průkazu. Ostatně, ani omezení svéprávnosti se tam nezapisuje.
Takže kdyby ji nějaký šejdíř přiměl k uzavření nevýhodné smlouvy, ačkoliv jsme ji důkladně poučili, že před podpisem něčeho takového se má obrátit na ustanoveného opatrovníka, jak bude chráněná?

A tak nezbývá než doufat.
Ona ta mladá dáma ví, že si má nechat poradit a pomoci.
V soudní síni byla jediná, kdo protokoly, které jí byly předloženy, před podpisem četl.


8 komentářů:

  1. tedy to je prča ... tak co budeme dneska soudit ? ?? ok, tak si nalistujeme stranu 228 NOZ a podíváme se, co se tam píše :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, bohužel, tak nějak to v podmínkách NOZ probíhá.
      Všechno, co bylo dříve rutina, rutinou být přestalo.
      A to v podstatě ještě nedošlo na skutečné spory podle smluv sepsaných dle NOZ, které ještě nestihly k soudu dojít.

      Vymazat
  2. Prvni otazka, kterou zde vysetrovatel zadrzené osobe klade, je:
    Jste pod opatrovnictvim nebo porucenstvim (curatelle ou tutelle) ?
    Oboji se lisi stupnem samostatnosti v rozhodovani - jeste "na hranici" nebo uz "za hranici".
    Dalsi moznost je také pod pravni ochranou.

    Jak jsou takové osoby chraneny pred "sejdiri" ?
    Smlouva muze byt zneplatnena a sejdir potrestan za zneuziti slabosti..

    Malinko mi tu nesedi oznaceni "dama" pro zenu, ktera "vysokym intelektem nevynika a je snadno ovlivnitelna"...."na hranici mentalni retardace".
    Bylo by jiste mylné chapat ho jako ironické, ale mohlo by k tomu dojit. :)
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      tady se samozřejmě v trestním řízení také zjišťují případná omezení, i když občanskoprávní omezení svéprávnosti neznamená automaticky, že dotyčný není trestně odpovědný (zrovna mám takový případ, ještě neskončený).

      Zneplatnění smlouvy je dlouhodobý proces, navíc se člověk stejně nemusí domoci návratu v předešlý stav, proto je lepší těmto problémům předcházet. Ale to je těžké, když omezení svéprávnosti nemají ti lidé v občance - viz odkazovaný článek.

      Dáma - ne, to není míněno ironicky. To mne vůbec nenapadlo, že by to tak mohlo působit.
      Ona se v rámci svých omezení snaží o sebe starat. Samozřejmě se tam projevují ty deficity, v myšlení a podobně, ale já bych tu paní nenazývala nijak pejorativně.
      A spolupracovala se mnou přímo příkladně, poštu si přebírala tam, kde bydlí (sama), přišla za mnou, sdělila mi svůj názor, ujistila se, že některé věci, které si nepřeje, se nestanou, spolupracovala i se znalcem, k soudu chodila dle předvolání, nekontaktovala mne nad přiměřenou míru. Není, co bych jí ze své pozice mohla vytknout.
      A to, že má nějaké vrozené intelektové deficity, ještě třeba umocněné tím, že nebylo dostatečně dbáno, aby se někam posunula, to je prostě boj, který musí bojovat...

      Vymazat
  3. Je to hodně složité. A nová úprava je velmi matoucí, je to něco úplně jiného, než na co jsme byli zvyklí.
    Přesto snad nějaká východiska z těchto případů existují, například pouvažovat o tom, jak se asi bude osobní zdravotní situace klientky do budoucna vyvíjet (a to je dost dobrá otázka pro soudného znalce, který se odmítá vyklonit z hranice kterýmkoli směrem). Rovněž je třeba položit si zásadní otázku, proč se to řízení vlastně vede. Je cílem ochránit klientku před dravým okolím nebo důvěřivé obchodníky před neuvážlivou klientkou? Pokud se řízení opravdu vedlo k ochraně klientky, pak bylo na místě v hraniční situaci se přiklonit k řešení, které ji spolehlivěji ochrání. A to je věcí soudce, který přeci NENÍ vázán znaleckým posudkem. Volné hodnocení důkazů snad stále platí, že...
    Ovšem pokud by znalec prohlásil, že se intelektové schopnosti klientky budou zvyšovat, jistě by bylo možno od ustavení opatrovníka upustit, což by však nikdy neprohlásil a musel by uznat, že po dosažení dospělosti s rostoucím věkem vrozená inteligence klesá a soudce by mohl s čistým svědomím opatrovnictví ustanovit a omezení způsobilosti vyslovit. Odvolával by se někdo? Těžko... Za pět let by to bylo přezkoumáno. Takhle nebude přezkoumáváno nic, dokud se ta slečna nedostane do průšvihu a nějaký právník se jí přitom neujme.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      otázku skutečného důvodu toho řízení jsem si samozřejmě položila, navrhovatel to prezentoval jinak než ta dotyčná paní.
      Ale ono se to mísilo, tak jak to v rodinných vztazích bývá: na jednu stranu nutnost chránit, na druhou stranu nějaké neshody. Tomu jsem také přizpůsobila své stanovisko, tedy že opatření ano, ale opatrovník mimo rodinu.
      Soudce není vázán znaleckým posudkem, ale v tomto případě je odklon od něj sci-fi - nemůže konstatovat duševní poruchu, kde není konstatována lékařem, a omezit svéprávnost lze jen tam, kde ta duševní porucha je. Navíc u těchto případů (duševní porucha v podobě ment. retardace, ale i snížený intelekt) není v podstatě žádná prognóza změny, to je neměnné.

      Kromě toho zákon chápu tak, že kde postačí mírnější opatření, nemá se sahat k přísnějšímu.

      Vymazat
    2. Poznamka Milana je pertinentni. Vetsinou se takovym opatrenim chrani zaroven klientka pred ostatnimi a ostatni pred ni.
      U zdejsiho soudu doslo nedavno k ukonceni najemni smlouvy s mladou zenou "na hranici", ktera mela opatrovnika, kdyz se do bytu nastehovala.
      Po dvou letech pozadala o ukonceni opatrovnictvi a bylo ji vyhoveno.
      Temer zaroven prestala platit najem.
      Kdyz se ji podarilo po dlouhé soudni procedure (vice nez 2 roky) z bytu vystehovat, dluzila na najmu a spotrebe vody nekolik tisic eur. Plus soudni vylohy.
      Majitel bytu tyto penize nikdy neuvidi, protoze dotycna osoba nic nevlastni a zije z invalidnich davek (dost vysokych, 1280€), které jsou exekucne nedotknutelné.
      MaB

      Vymazat
  4. Kauza má pro mne jedno zajímavé vyústění: soudce jsem potkala tento týden znovu na jiném jednání a on mi po jeho skončení řekl, že má případ velmi podobný tomuto popisovanému a jestli by mi to mohl taky přidělit (oni o tuto činnost advokáti asi moc zájem nemají, je to málo placené).
    Vyjádřila jsem sice pochybnosti, jestli jsem se v diskusi o podpůrných opatřeních natolik osvědčila (chacha), že bych měla dostat další podobný případ. Soudce řekl, že myslí, že ano:-)
    No, možná je rád, že to může přidělit někomu, kdo se o případ opravdu zajímá a nereptá u toho:-)

    OdpovědětVymazat