čtvrtek 18. prosince 2014

Máš v sobě krajinu krásnou a záhadnou

Tenhle verš jedné odrhovačky od skupiny Precedens mi v posledních dnech neustále zní v hlavě. Nevím proč, asi na mne ta písnička několikrát zaútočila z rádia hned po probuzení, když jsem pustila ranní zprávy. Ale ta slova mne pronásledují tak moc, že se mi zdá nutné se nad nimi zamyslet.

Předně: ta slova by si určitě zasloužila být součástí něčeho lepšího než prefabrikované pop-music. Mohla by být veršem nějaké básně nebo větou milostného dopisu, kde by sice zněla jako klišé, ale přece jen snesitelné klišé.

Uvažovala jsem o lidech, kteří "mají v sobě krajinu krásnou a záhadnou".
Kolik lidí, o kterých bych to mohla prohlásit, jsem za posledních řekněme pět let potkala?
Určitě dost. Ale o žádném z nich to prohlásit nemohu. Protože vůbec nemám chuť jejich vnitřní krajiny procházet. Nemám chuť poznávat jiné lidi, seznamovat se s jejich myšlenkami, s tím, co nosí v sobě. Starám se o sebe, o své záležitosti, nebádám příliš ve vlastním nitru, natož v cizím. Chodím kolem lidí nevšímavě. Ano, zajímám se o jejich starosti, pokud ode mne potřebují pomoci, ale jinak zůstávám ohledně lidí, které potkávám, velmi zdrženlivá. Nechci je poznat.

A když jsem v úvahách došla až sem, zjistila jsem, že v poslední době se to mění. Na mysli mi vytanulo hned několik výmluvných příkladů.

Co třeba pan V.?
Klient mne pověřil spoluprací na jistém projektu a tak jsem přišla jako externí výpomoc do jeho týmu. Pan V. se narodil ve stejném roce jako já a je také katolík. Ale to je asi vše, co máme společné. Je tak mírný a klidný. Má hodně práce, projekt jej velmi zaměstnává, už jenom z časů odeslaných e-mailů vidím, že pracuje dlouho do noci a řeší spoustu potíží. Přitom není nikdy rozmrzelý, vždy se chová velmi zdvořile a laskavě se usmívá. Dokonce i když se mnou jen telefonuje, tak se usmívá; cítím to z jeho hlasu. A navzdory té své mírnosti dokáže velmi dobře vyjednávat se svými partnery; zdá se mi, že snad vždy dosáhne toho, co chce. Je to neuvěřitelné. Tají snad lidé před tím jeho úsměvem, který má i v očích a který zjevně není žádnou přetvářkou?
Působím vedle něj jako sopka těsně před výbuchem vedle klidné říčky.
Někdy se rozohním, když se mi postup některého z partnerů projektu nelíbí. Vedu právnické řeči a píšu připomínky.
"OK, tohle tedy musíme ještě vyjednat," uzavře diskusi pan V. a druhý den mi přepošle mail, v němž protistrana přistupuje na naše návrhy a vychází nám vstříc.
A já zase nic nechápu.

A co paní E.?
Postarší dáma velmi přísného výrazu. Skvělá odbornice na určitou problematiku, učím se od ní. Ale paní E. nemá dar vstřícného jednání s lidmi. Asi většina z nás si vedle ní připadá hloupě a jaksi ... nejistě. Musím s ní spolupracovat a musím si ji občas trochu "srovnat". Protože paní E. někdy zapomíná hledět na věci ze širšího hlediska než jen ze svého úzce odborného.
Mám ji ráda. Ona mne téměř jistě ráda nemá. Ani se nedivím. Právníci jsou jen na obtíž. A navíc se minule při své činnosti, jistěže vedena dobrými úmysly, poněkud rozjela a já jsem ji musela rázně přibrzdit. Což nepřísluší mému věku ani postavení.
Ale advokát si nemůže nárokovat, že jej budou mít všichni rádi.
Netuším, co se paní E. honí hlavou, když společně sedíme na nějakém jednání. Ale kupodivu bych to docela ráda někdy zjistila. Má také svou přívětivější tvář?

Anebo ředitel.
Ředitel mne celkem zaujal. Překvapil mne, protože nevypadá jako ředitel, žádný oblek, kravata a kapesníček v kapsičce, kdepak. Mužům obleky většinou sluší, ale k němu by se asi ani nehodil. Zapůsobil na mne také tím, že jej jeho práce zjevně velmi baví. Je pěkné vidět, jak si ji užívá. Provedl nás svým podnikem a nadšeně nám líčil, jak bude vypadat po dokončení probíhající rekonstrukce.
Ředitel má určité charisma; je to taková směs entuziasmu a obchodnického ducha a také kombinace technického založení a jisté rozevlátosti.
Jednání s ním byla náročná, ale vstřícná, korektní a konstruktivní.
Setkali jsme se s ním a s mými klienty nad jistou důležitou smlouvou dvakrát; na druhém jednání jsme se shodli, že právní stránka věci je téměř ukončena, zbylé detaily se doladí mailem. Příští setkání bude sloužit jen pro upřesnění technických podrobností a já už se jej zúčastnit nemusím. Ještě chvíli jsme probírali nějaké záležitosti a potom jsme si všichni podali ruce a rozloučili se.
Ředitel se ve dveřích otočil. "Ještě s vámi," řekl a podal mi ruku, jako bychom se předtím už neloučili. "Kdy se uvidíme?"
"Ale my se neuvidíme," usmála jsem se. "Na příští schůzce už nebudu."
Je to škoda, pomyslela jsem si. Člověk musí spolupracovat s tolika lidmi, s nimiž se obtížně jedná. A nám se jedná dobře, možná proto, že práce je nám i potěšením. Jenže jsme už všechno vyjednali, tudíž není důvod k dalšímu setkání. Je to trochu nepraktické, ale tak to chodí. Není čas na zbytečné rozhovory.

Ale jakže to bylo?
Máš v sobě krajinu krásnou a záhadnou...

10 komentářů:

  1. Smutný, kam to dopracovala skupina Precedens... kdyby název kapely nebyl napsán pod klipem, ani bych nepoznal, kdo to je a myslel bych si cosi o pitomém popu. Nezbývá než se vracet do dávné minulosti a poslouchat staré nahrávky (případně přejít ke skupině Stromboli, když tam přeběhla B. Basiková).
    P.S. Když je krajina krásná, není záhadná, aspoň tak to cítím;-) A je jedno, jestli vnitřní nebo vnější!


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mne překvapilo, že to je od nich, když jsem to hledala.
      Tipla bych to na nějakou z "nových hvězd české pop music", ehm...
      Ale já nejsem odborník:-)

      Přitom ta písnička už není nová a teď mi připadá, že ji slyším pořád, nevím proč.

      Vymazat
    2. Já to nikdy neslyšel, páč radio cíleně neposlouchám. Kolega tady v kanclu sjíždí Blaník a to je taková hudební žumpa, že ani tohle tam nehrajou:-(

      Vymazat
    3. :-)
      Já poslouchám Radiožurnál.
      A s tím do toho člověk jde, že občas na něj vypadne něco hudebně strašlivého (to ten Precedens je ještě krása proti některým dílům, co tam hrajou).

      Vymazat
    4. Já jsem udiven postupně zvyšující se intenzitou comebacku normalizačních hvězd - když na tom Blaníku zahrajou 4x za dopoledne Michala Davida, už mi to nepřijde vtipné. Další den to proloží Daliborem Jandou, Vondráčkovou a podobnými skvosty a já mám chuť vraždit.
      Smutné je, že se to spoustě lidí líbí - já v tom ovšem vidím stesk po starých časech:-(

      Vymazat
    5. Stesk po starých časech? Možná i jinak - podvědomé odmítání toho, že peníze - kapitál mají člověka řídit, mají lidem určovat. Obchodníci byli kdysi vyhnáni, vyhozeni z důležitého místa. A dnes?
      bbb

      Vymazat
    6. K tomuto jsem chtěla jen poznamenat, že ještě více než normalizační hvězdy mi trhají uši někteří noví rádobyumělci.
      Třeba když slyším nějaké loňské výroční pokusy o přezpívání Krylových písniček, tak si říkám, že tohle si Kryl opravdu nezasloužil.

      Vymazat
  2. Odjíždím do beznetí a přejí Vám krásné prožití Vánočních svátků, radost celé rodiny a mateřské a manelské štěstí nad tím, jak se Vám to vydařilo. Do Nového roku Vám přeji, ať se Vám všechno špatné vyhne velkým obloukem a nemusíte řešit žádné vlastní problémy - a při řešení těch cizích přeji jen samé úspěchy.
    Milan

    P. S. Já poslouchám jen FM Klasik a ČT D-Dur, občas výjimečně ČT Vltava a v sobotu od 8 do 9 pak ČT .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda - překlepy jak hrom. Ne ČT, ale ČR. A to poslední je ČR 2 - to tam zrovna dávají Meteor, který poslouchám od dětství každý týden.
      A štěstí mělo být manŽelské.
      M

      Vymazat
    2. Milane,
      děkuji a také přeji Vám a Vaší rodině krásné Vánoce a vše nejlepší do nového roku.
      PS. Meteor jsem také jako malá poslouchala, ale nevěděla jsem, že ho stále vysílají.

      Vymazat