neděle 28. prosince 2014

Post scriptum 2014

Abych neměla pocit, že dlužím doušku či vysvětlení k některým událostem, které jsem zde v průběhu roku zmiňovala, rozhodla jsem se napsat, jak co dopadlo.

Zrak po laserové operaci
Oční operace dopadla dobře, dioptrie mám skutečně srovnané "do nuly".
Po operaci jsem si ještě několik týdnů kapala do očí předepsané kapky a nyní je již nepotřebuji.
Jak bylo zmiňováno v diskusi o tomto tématu, je skutečně pravda, že v podvečer, v době, kdy se "rozsvěcují světla", vidím občas trochu méně ostře. Po začátku byl tento jev markantnější, postupem doby se to podle mého názoru zlepšuje a většinou si nějaký diskomfort ani neuvědomím.
V prvních týdnech jsem měla velký problém dívat se na něco zblízka při umělém osvětlení, například navléknout nit do jehly. Ale i to je teď už mnohem lepší, i když ne stoprocentní, což ovšem může jít na vrub očekávaného stavu, že časem budu potřebovat brýle na blízko.
Se sledováním obrazovky počítače při čtení nebo psaní nemám od začátku žádné potíže.
Celkově vzato vidím výborně, deficity ostrosti zraku vnímám jako marginální a naprosto neobtěžující. Ovšem dodávám, že být chirurgem, který operuje mozek a musí vidět na milimetr přesně, nebo švadlenou, asi bych si tento typ operace dobře promyslela.
A příjemná douška pro dámy na závěr: líčení očí je teď důležitější než dříve a baví mne to mnohem více.

Fotografování ve škole
Z toho, co vypadalo jako kolosální problém pro kdekoho, nebylo nakonec vůbec nic.
Komerční fotografování ve škole neproběhlo a nic se nestalo. S vedením školy jsme si to vyříkali, žádný pokus o opakování akce za transparentnějších podmínek jsem zatím nezaznamenala. Nikdo mi už nevynadal, nikdo mi kvůli tomu nepsal ani se na mne jinou cestou neobrátil.
Naše holčička měla sice první den po incidentu trošku obavu, že jí to budou spolužáci připomínat, leč nestalo se tak; jen jednou, po několika týdnech, mi říkala, že se o tom někdo ve škole zmínil, ale to byla opravdu výjimka. Jinak ticho po pěšině.
A já, ačkoliv nemám ráda kýčovité ateliérové fotografie, jsem kupodivu začala uvažovat, že oslovím jednoho místního fotografa a nějaké rodinné fotografie pořídíme, nejen na památku, ale také proto, abychom si to focení, které jsme dětem tak ošklivě odepřeli (ehm, sarkasmus) zorganizovali ve vlastní režii.
Jeden efekt ale ten incident přece jenom měl: tři učitelé, kteří mne nevybíravě slovně napadli a na jejichž naprosto nevhodné a neprofesionální chování jsem musela upozornit vedení školy, mne zdaleka a nahlas zdraví. Já jim samozřejmě odpovídám, takže vše je v pořádku, jak se sluší na komunikaci mezi pedagogy a rodičem. A samozřejmě jim nevěřím.

Paradentóza
Obávala jsem se kontroly po několika týdnech od hloubkového čištění, jehož cílem bylo zahnat tu potvoru na ústup. Nicméně byla jsem pochválena, protože kýženého efektu bylo dosaženo.
Zuby už jsou zase takové, jaké mají být, a po bolesti dásně, která mne přivedla na zubařské křeslo, není díky Bohu ani památky.
Teď jenom nepolevit a vytrvat, protože paradentózou, jak jsem si přečetla, trpí tak vysoké procento populace, že je spíše štěstí, když si ji člověk udrží od těla.

Ostré pochvaly pokračují
Jen několik týdnů po té, kterou jsem zde zmínila, padla další.
Zastupovala jsem klienta při jednání se zájemcem o uzavření jisté smlouvy, který se ovšem ukázal jako neseriózní. Klíčové jednání po zjištění negativních informací probíhalo za účasti dvou zástupců protistrany a tří zástupců naší strany, včetně mne. Celé jednání jsem za klienta vedla já.
Poté, co protistrana odešla, nepotěšena tím, co slyšela, obrátil se na mne zástupce klienta a se svým mírným úsměvem mi řekl: "Já bych se vás bál."
Už je to tu zas, pomyslela jsem si.
"Vždyť jsem hodná!", bránila jsem se. "A... vy se mne přece bát nemusíte," namítla jsem logicky.
"Teď už ano."
Asi bych se nad sebou měla vážně zamyslet.


A na závěr jedna věc, kterou jsem tu úplně zapomněla zmínit, ačkoliv myslím, že by se zde objevit měla.
V letošním roce jsem měla svou první citaci v celostátním deníku. Samozřejmě nikoliv pod bloggerskou přezdívkou, ale pod svým občanským jménem, s uvedením profese.
Bylo to někdy na jaře a týkalo se to tématu, které jsme i zde probrali velmi důkladně.
Taková citace není vůbec důležitá a není ani mým cílem, protože z vícero důvodů po mediální publicitě netoužím, což se ostatně projevuje i na blogu. Ale je to milé.
Byla jsem v novinách. A řečeno s klasikem, ještě je mám schovaný.


2 komentáře:

  1. Christabel,dá se říci,že jsou to samé dobré zprávy,nezdá se mi to?
    Tedy Ti přeju,ať je i příští rok plný těchto zpráv a děkuju za fajn počtení zde,ráda sem chodím,i když někdy ne zcela ve všem souhlasím, nutí mě to přemýšlet a to si myslím,že je třeba,je mi tu fajn.
    Příznivý rok 2015 želá Wingec:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wingec,
      děkuji za přání i za čtenářskou přízeň a Tobě také přeju šťastný nový rok!

      Vymazat