pátek 12. prosince 2014

Vedoucí úloha strany

Nedávné nepovedené oslavy pětadvacátého výročí sametové revoluce mi stále ještě nejdou z hlavy. Cosi mi na té všeobecně přijímané úvaze "takhle jsme to nechtěli" totiž nesedí.

Stále čtu, že "chtěli jsme demokracii a máme korupci", "takhle jsme si to nepředstavovali", "byli jsme manipulovaní", ze všech stran slyším odsudky nějakého "havlismu" (netuším, co to je, ale s myšlenkami Václava Havla to bude mít asi pramálo společného), "pravdoláskařství" a tak dále.

Myslím, že z diskuse se naprosto vytratila otázka, co bylo podstatou tehdejší změny společenských poměrů.
Nuže, podle mého názoru bylo podstatou změny ukončení vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. To bylo to, k čemu tehdejší hnutí směřovalo, na to se ostatně soustředila velká část tehdejších sloganů, namátkou například "svobodné volby", "konec vlády jedné strany", "Miloši, končíme!" a další.
Zrušení článku tehdejší ústavy, který zaručoval Komunistické straně Československa výsadní postavení ve společnosti, bylo cílem demonstrujících i těch, kdo jim vyjadřovali podporu. Byl to jejich základní požadavek. Tohoto cíle bylo dosaženo a tento cílový stav, šířeji formulovaný jako pluralita stran, trvá nadále. Stále zde není žádná strana, která by mohla pomýšlet na uchopení moci a nastolení vlastní dominance.
Takže, nastal konec vlády jedné strany? Nastal.

A to není vše.
Představme si hypotetické referendum o navrácení předchozího stavu, tj. referendum, v němž bude občanům položena otázka, zda si přejí znovunastolení vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Kolik občanů by na takovou otázku odpovědělo "ano"? Podle mého odhadu jistě méně než deset procent populace, protože se domnívám, že kladnou odpověď by odepřela i část komunistů.
A představme si hypotetické referendum s otázkou na zakotvení vedoucí úlohy jakékoliv, libovolné strany. Jakou by získalo podporu? Inu, také by to nebyla většina. Téměř jistě by to byla výrazná menšina.

Skutečnost je tedy taková, že listopadová revoluce dosáhla přesně toho, co bylo jejím cílem, totiž ukončení vlády jedné strany.
Nejenže to lidé masově požadovali tehdy. Chtějí to i dnes. A také by to deklarovali, kdyby se jich na to někdo zeptal. Což nikdo neudělá, protože jednoduše nikoho ani nenapadne takovou otázku klást. A to je nakonec nejlepší doklad, že cíl, k němuž převrat směřoval, nebyl nějakou marginální představou několika intelektuálů, šikovně indoktrinovanou občanům.

Je evidentní, že se nám stále a opakovaně nedaří vybrat z našeho středu lidi, kteří by nám uměli moudře a rozumně vládnout. Ale to není vina vůdců převratu, není to vina Václava Havla ani nikoho jiného. Je naprostý omyl pokládat to za důsledek sametové revoluce.

Dobré vládce si zatím zvolit neumíme, ale to nic nemění na tom, že odkaz sametového listopadu je v něčem úplně jiném, než se většina našich spoluobčanů domnívá.


***
Čl. 4 Ústavy z roku 1960
Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.

29 komentářů:

  1. Videno s odstupem.
    Zmena neni nahodna, historicky vyvoj ji umozniil.
    Proc ta nespolojenost ?
    1/ Zmena, kterou lidé chteli, rozhodne neznamena jen obraceni vesty.a nové jméno.
    2/ Zmena neznamena vylit s vodou vanicky i dite = zmareni toho podstatného, v co doufali.
    3/ Zmena neznamena nahradit ono "kdo nekrade, okrada rodinu" novym "urvi, co muzes". Vetsinou to druhé prvni nevylicuje, naopak, bylo k nemu jen pridano.
    A hlavne - lidé maji potrebu v neco verit, smerovat k urcitému idealu.
    Konzumerismus, ktery je jim nabizen, neni necim, pro co by byli ochotni se obetovat.
    Ale nekteri maji neprijemny pocit, ze tomu tak je.
    Samozrejme ne vsichni. "Dravci" maji dnes zelenou a ti ostatni; "méne schopni", maji hold smulu...
    Jestlize je ale vetsina lidi spokojena se soucasnym stavem, potom se ta reptajici mensina musi smirit s faktem, ze demokracie takto funguje.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      díky, už jsem si myslela, že jsem napsala tak špatný článek či nesrozumitelný názor, že na něj ani nejde reagovat:-)

      S tím konsumerismem to vnímám tak, že za vlastní konzumní smýšlení je odpovědný každý sám. Není ničí povinností hnát se za materiálními požitky, nakonec existuje hodně příkladů, že dost lidí se od toho dokáže oprostit. Komu konsumerismus nevyhovuje, má na výběr.
      A i v širším duchovním smyslu je na výběr. Lidé mají potřebu v něco věřit - však mohou. Ani se nedivím, že se jim nechce věřit v současný styl, v honbu za stále dalšími požitky,která je jim nabízena. Je to ale každého volba.

      Já nevím, jestli je většina spokojena se současným stavem. Tady je tradice neustále na něco reptat. Ale málo z těch, kteří reptají, přesně pojmenují, co je špatně. A skoro nikdo nemá představu, jak to tedy zlepšit.
      Ale najít viníka, to je mnohem snazší: vždycky za to může někdo jiný...

      Vymazat
    2. Paní MaB, mám mimo jiné za dobrého kamaráda i jednoho dělníka, vyučeného elektrospojaře, výborného muzikanta a člověka chytřejšího než většina doktorů filosofie (to stále mluvím o jedné osobě). Žádný komunista, komunistům nikdy nevěřil a neměl s nimi nikdy nic společného (ostatně pocházel z umělecké rodiny).
      Ještě za komunistů říkával, že lidi jsou na komunisty nasr..., protože si mysleli, že když se holt odstraní ten kapitálismus, budou sedět v křesle a z každé strany je bude obsluhovat jeden bývalý kapitálista, jenomže ono jich tolik není.
      A relativně krátce před revolucí pak zase říkával, že je rád, že je sociálismus, protože v žádném jiném režimu by se nemohl tak dobře flákat a brát za to flákání pravidelný plat, jako v sociálismu. A tak že na rozdíl od většiny lidí žádnou změnu nechce.
      A hned po revoluci říkal, že teď budou lidi nasr..., protože si myslí, že komunisti půjdou do kotelen a k lopatám a oni sami dostanou funkce, v kterých nebudou muset dělat nic jiného než dusit ostatní lidi a brát za to velké peníze, za které pak budou moct cestovat po "Západě". Ale to samozřejmě nepřijde.
      A tak to taky bude - lidé chtěli změnu, ale jen toho, co se jim nelíbilo, a ne toho, co se jim tak líbilo, že to považovali za samozřejmě. Ale na dvou židlích současně sedět nelze.
      Milan

      Vymazat
    3. K tomu jenom dvě poznámky.
      Můj tatínek se občas dá do vzpomínání - a o pracovní morálce za tehdejšího režimu dokáže vyprávět skutečně neuvěřitelné věci.
      A druhá věc, také od něj: také se tehdy potkal s někým, kdo měl představu, že komunisté půjdou "k lopatám", ale už tehdy tvrdil, že tak to nebude, protože ve straně často byli lidé aktivní, kteří prostě chtěli něco dělat, a takoví jsou potom vidět za každého režimu. Takže takový předpoklad můj otec také pokládal za nesmyslný a nečekal "výměnu na postech".

      Vymazat
    4. Za přečtení stojí i tento pohled na věc:
      http://daviddvorak.blog.idnes.cz/c/440177/Neco-je-spatne-hodne-spatne.html
      Myslím, že autor shrnuje základní pocity větší části dnešních neprominentů.
      Milan

      Vymazat
  2. „listopadová revoluce dosáhla přesně toho, co bylo jejím cílem, totiž ukončení vlády jedné strany.“
    Co když byl cíl jiný - odstranit chyby socialismu?
    bbb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To byl cíl pražského jara 68. A vývoj po něm tuto cestu uzavřel.

      Heslem Listopadu určitě nebylo "pojďme to s touto stranou zkusit jinak a lépe".
      Aby nebyla mýlka: jistě se našli lidé, kteří by se tímto směrem vydali (myslím, že i mezi samotnými komunisty bychom je našli), ale nebyli ve většině.

      Vymazat
  3. Komunisté ale připravovali novou ústavu, z níž měl být článek o vedoucí úloze strany vypuštěn. ČNR i SNR se tím zabývaly v říjnu 1989.
    Soukromé podnikání bylo umožňěno vyhláškou č. 1/1988 Sb. U její přípravy jsem byl drobet účasten a vím, že měla být původně koncipována mnohem šířeji k větší svobodě podnikání až do úrovně středního průmyslového soukromého podnikání, avšak pro odpor zdola (základní organizace KSČ a místní národní výbory) byla nakonec vydána v okleštěném znění - proto se počítalo, že v roce 1991 bude tato problematika znovu otevřena a upravena zákonem tak, aby bylo možné soukromě podnikat v jakémkoli rozsahu se zaměstnáváním libovolného počtu lidí.
    Volby z více kandidátů byly již vyzkoušeny v doplňovacích volbách do Sněmovny lidu v roce 1988 a pro volby plánované na rok 1991 se počítalo s tím, že bude ÚV NF nařízeno, aby v každém obvodu pro volby do SL a SN byli nejméně dva kandidáti a do obvodů pro volby národních výborů všech stupňů pak podle místních podmínek (tedy ne povinně z více kandidátů do NV, ale jen doporučeně, protože tolik kandidátů by vůbec nešlo sehnat - tehdy).
    Ekonomicka byla ve vzestupné fázi a dařilo se jí (Zeman pak na mítincích ukrutně lhal "z voleje" a lidi mu to věřili, protože byl díky svému článku v Téčku za hrdinu a odborníka).
    Obchodní síť byla už od roku 1987 bez otřesů a celostátních nedostatků (poslední velký průšvih vlastně byl s toaletním papírem, když hlavní papírna tento sortiment dodávající vyhořela).
    Bytová krise se výrazně zmírnila, byty byly dostupné i bez dlouhých let čekání.
    Dokonce se začaly opravovat fasády komunálních domů a města začínala pomalu vypadat nešedivě (ale opravdu jen pomalu).
    Co chtěla revoluce dosáhnout? Co bylo cílem?
    Revoluce začala 16. listopadu v Bratislavě velkou studentskou demonstrací s požadavkem, aby politická moc diskutovala s lidmi, aby se umožnila pluralita názorů. Tam bylo zjevně cílem omezit zpupnost mocipánů - výborů a tajemníků KSS a národních výborů.
    Následující den byla studenská demonstrace (oficiální, povolená, organizovaná SSM) v Praze, o které dnes už víme, že byla zmanipulovaná či přímo řízená StB a StB o ní vypustila falešnou zprávu o ubití studenta. Následující den (sobota!) začali studenti vytvářet stávkové výbory a vyhlásili svou stávku a rovněž vyzvali pracující (tehdy oblíbený termín) ke generální dvouhodinové stávce příští pondělí 27. 11. Studenti měli jako požadavek vyšetření policejního zásahu a smrti studenta a potrestání viníků. A hned začali objíždět mimopražské vysoké školy (v sobotu! - kdopak jim to asi poradil?) a agitovat, aby se připojili i jejich studenti. A ti se ihned připojovali - stávkové výbory na mimopražských vysokých školách (snad s výjimkou pedagogických fakult) vznikaly dříve než OF v daných městech. Ostatně i v Praze se poprvé sešli disidenti a několik lidí z "šedé zóny" a ustavili OF až v neděli, kdy už studentská akce byla silně rozjetá (a spousta vysokoškolstkých měst už začala být poplakátovaná). OF doporučilo občanům podpořit studenty a přidalo si k tomu vlastní požadavky. Nikoli však revoluční.
    To tedy k začátku revoluce. Heslo "konec vlády jedné strany" se zrodilo až spontánně na náměstích při generální stávce v pondělí 27. 11. - do té doby nikdo nic takového veřejně nevyslovil, leda by se za to snad dal považovat ten požadavek bratislavských studentů na pluralitu názorů, formulovaný 16. listopadu.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane,
      děkuji za zajímavý komentář.
      K tomu úvodu: to vypadá, že to na sklonku režimu byla téměř idylka. No, nebyla.
      K té nové chystané ústavě: nevím, zda tam měla být vedoucí úloha strany, v Respektu byla o chystané ústavě v nějakém článku také zmínka, ale psali tam, že měla být v normalizačním duchu, tak nevím.

      Ad soukromé podnikání: to je sice pěkné, ale pokud vím, platila tehdy cenová regulace, tak jaké podnikání? Svobodné podnikání vyžaduje deregulované ceny, jinak to nejde(?) provozovat.
      Situace v zásobování: tak to je oproti tehdejšímu stavu obrovský výdobytek, fakt jsem ráda, že nemusím stát na spotřební zboží nebo potraviny fronty nebo nedostatkové zboží shánět všude možně.
      Celková nízká výkonnost a efektivita systému byla patrná na první pohled při přejezdu hranic západním směrem.
      Vím, že existovali komunisté, kteří si přáli tento stav postupně změnit, chtěli reformy. Ale nebyli to všichni komunisté a myslím, že jich nebyla ani většina.

      Já jsem odpůrcem konspiračních teorií a netroufla bych si s takovou jistotou tvrdit, že průběh byl "řízený".
      Je jasné, že tehdejší demonstrace 17.11. byla povolená a také je jasné, že režim se hroutil ve všech okolních státech, tudíž asi není tak překvapivé, že to vygradovalo i zde. Asi se to stát muselo, kdyby ne v listopadu, tak v lednu... že si to možná komunisté malovali v mírnější podobě, to je možné.

      K těm požadavkům: máte pravdu, tady jsou požadavky ze dne 19.11.1989 a tam to ještě není:
      http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty.html
      a 23.11.89 to tam ještě také není:
      http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty/16.html

      Ale již návrh tezí programu OF z 24.11.89 obsahuje požadavek na rezignaci KSČ na vedoucí úlohu ve společnosti: http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty.html
      (nedaří se mi získat přímý odkaz na konkrétní dokument)

      (Ty teze jsou vůbec zajímavé a zasluhovaly by hlubší rozbor, protože některé by se mohly nyní opakovat v úplně stejném znění; všech cílů se zdaleka nepodařilo dosáhnout.)

      Vymazat
    2. Já jsem nepsal chvalozpěv na dřívější režim. Popisoval jsem výchozí vnitrostátní situaci při započetí revoluce. A stručně, samozřejmě - popsat by se toho dalo mnohem víc.
      Příprava nové ústavy - měla být v perestrojkovém duchu. Problém byl se Slováky, kvůli nim se to zdržovalo, protože měli zásadní požadavky (oprávněné) na postavení republik a chtěli dosáhnout toho, aby nejprve byly vydány republikové ústavy a až pak ta federální.
      Situace v KSČ - zdrcující většina členů byla zcela pasivní a při nějakém průzkumu názorů se zjistilo, že 55 % našlo odvahu prohlásit, že by do strany znovu nevstoupili. Vedle toho existovala jaká polotajná vnitrostranická frakce Klub Klementa Gottwalda (o existenci jsem se dověděl náhodou ze zapomenutého oběžníku na stole šéfa mého šéfa), která byl zřejmě velmi protiperestrojková. Situaci v KSČ nejlépe dokumentuje následný vývoj - většina komunistů ihned vystoupila ze strany a pozoruhodně velká část se jich zapojila do revoluce, ještě před zvolením Havla, a poměrně dost i před generální stávkou. Oni to vnímali jako vlastní osvobození od stranických povinností.
      Režim na sklonku nebyl žádná idylka, ale nebyla to žádná hrůzovláda. Byla to hlavně nechybnost metternichovského typu a totálně schizofrenní postoj většiny občanů - zažil jsem, jak na schůzi lidé nahlas ve vynucené diskusi něco říkali a o přestávce titíž lidé bez jakékoli personální obměny říkali na chodbě při cigaretě pravý opak, a pak se vrátili do sálu na schůzi a zase se vyjadřovali jako vzorní budovatelé sociálismu. Tento život ve lži, kdy všichni věděli, že lžou a jsou nuceni lhát a přetvařovat se, byl podle mne hlavním důvodem revoluce. Lidi toho měli skutečně dost, ale byli tak uvyklí konformismu, že byl nutný velmi silný impuls k tomu, aby se stali znovu svéprávnými občany. A tento impuls jim StB dodala: fingovala ubití studenta. To dalo lidem potřební alibi, aby dokázali své názory sdělovat oficiálně - vždy přece mohli ustoupit a tvrdit, že jim šlo jen o vyšetření ubití toho studenta.
      Podle různých ifnformací (z té doby a doby předcházející) mám dojem, že StB počítala s vystoupením lidí už po Palachově týdnu a hlavní konspirátoři byli zklamáni, že lidi jen sklonili hlavy a remcali soukromě a ne oficiálně (ale zažil jsem tehdy i oficiální protest a odpor). Proto pak hledali způsob aktivisace mas a vymysleli to s tou fingovanou smrtí.
      Milan

      Vymazat
    3. Ještě doplňuji: můžete nahlédnout do Sbírky na č. 123/1989 Sb. a na č. 124/1989 Sb. a k tomu si vyhledat i stenozáznamy. Ovšem ty nezachycují mimosněmovní hádky a spory.

      Jinak co jsem vlastně svými dlouhými příspěvky chtěl říci a neřekl: v listopadu 1989 u nás objektivně nebyla revoluční situace, přesto k revoluci došlo.
      Podle všech známých teorií a metodik revoluce k ní dojít nemělo, ale došlo k ní.
      Milan

      Vymazat
  4. Já jenom něco k tomu poslednímu odstavci: Nevím, v čem je odkaz sametové revoluce, názorů a zaručených pravd je tolik, že se ani nehodlám v tom orientovat, jen by mě zajímalo, jestli vůbec lze někoho jako dobré vládce zvolit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sejre,
      tak nad tím jsem taky přemýšlela, a nic jsem nevymyslela.
      Skoro to vypadá, že ne.
      Ale občas se povede, že se mezi těmi špatnými objeví někdo ne tak špatný.
      No, to není moc povzbudivé. Ale budu si toho víc všímat.

      Na druhou stranu: to, že je vládce demokraticky zvolený, je pro mne hodnota, která vyváží i určité nedostatky. Tedy kdyby na jedné misce vah byl někdo dokonalý, ale instalovaný mimo demokratické mechanismy, a na druhé někdo s chybami, ale demokraticky zvolený, tak myslím, že vím, kam by se moje váhy převážily:-)

      Vymazat
  5. Myslim, ze lidé, kteri v r.1989 zvonili klicema, v té jedinecné atmosfére patosu a souzneni viry, urcite verili Havlovu slibu, ze "Pravda a laska zvitezi nad lzi a nenavisti".
    Verili v dustojnejsi a cestnejsi zivot aniz by si tehdy kladli otazku, zda to je dosazitelné.
    S vystrizlivenim a pri konfrontaci s realitou prislo nutne zklamani
    Muze zde na zemi Pravda a Laska zvitezit nad podvody, korupci, nasilim,...?
    A o jakou "pravdu" jde ?
    Doslo k tomu nekde ? Pokud ano, k cemu to vedlo ?
    Mozna ale prave ta snaha o to pomaha zit. Zatimco opak vede zcela jiste k cynismu nebo k beznadeji.
    MaB

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MaB,
      totální rozmazání hesla o pravdě a lásce je jedním z nejhorších vysvědčení, které naše doba vydává. Bohužel.
      Pravdě a lásce se smějeme, máme snad podporovat lež a nenávist?
      Jistě ne.
      Problém je v tom, že heslem o pravdě a lásce se bohužel zaštiťují i lidé, kteří by jej nejradši používali jako klacek, kterým budou ostatní mlátit po hlavě.

      Už jsem to psala jindy: Havel, to není jen pravda a láska, ale také svoboda a odpovědnost. Na to se zapomíná.
      Otázka, zda může láska zvítězit nad násilím, je složitá.
      Jsou tací, kteří si myslí, že ano:-)

      Jinak v posledním Respektu je docela zajímavé zamyšlení Martina M. Šimečky o V.Havlovi; on jej znal ještě v předrevolučních letech. Ráda jsem si to přečetla, protože těžiště Havlova odkazu je podle mne právě tam, ne v letech po r. 89, ne v jeho prezidentské funkci.
      A znovu jsem si uvědomila, jak hrozně těžké to muselo pro Havlovo okolí být: protože on byl živoucím dokladem toho, že někomu může být svoboda myšlení dražší než svoboda fyzická. Už jsem to sem psala dříve, ono fakt není lehké vedle někoho takového žít a pracovat, protože takový člověk jaksi ostatním - ač nechtěně a bezděčně - strašně připomíná vlastní slabosti.
      Z toho určitě pramení část té současné averze; je to skryté, nepřiznané, ale je to tam. To může být také jedním z důvodů, proč je více uznáván v zahraničí: protože zdálky se to dá klidně obdivovat, ale když žijeme vedle toho, chtě nechtě se s tím srovnáváme.

      Já bych všem doporučila, ať si nečtou knihy o Havlovi. Ať si čtou Havlovy knihy. Možná si zkorigují názor.

      Vymazat
    2. Odkaz na článek - není v posledním, ale už předposledním Respektu, z minulého týdne:
      http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel

      Lze přečíst pomocí SMS platby.
      Nyní vychází dost článků, které reagují na obraz událostí zpracovaný v televizním cyklu České století.

      Vymazat
    3. Havel začal ztrácet podporu lidu v okamžiku, kdy se o panelácích vyjádřil jako o králíkárnách.
      Podporu odborníků začal ztrácet v okamžiku, kdy začal mluvit o nepolitické politice a o nahrazení politických stran občanskými hnutími.
      Oba tyto výroky totiž ukazují jeho naprostou odtrženost od reality.
      Milan

      Vymazat
    4. "Havlismus nebyl schopen vytvorit politickou programovou alternativu.
      Chtel kazat, poucovat, nechat se oslavovat. Byl schopen bourat, nikoli tvorit......Byl bran jako nutné zlo....On, ac samozrejme nebyl komunista, tak mentalne v mnoha ohledech tim reformnim komunistou byl....Jeho projev v Kongresu se mi zdal absurdni....nerozumeli mu....tleskali pouze tomu symbolu."
      V. Klaus: Chteli jsme vic nez supermarkety
      MaB

      Vymazat
    5. MaB,
      nojo, Klaus. Ten na Havlovi nenechá nit suchou.
      Ale jeho vyjádření k myšlenkám V.H. nepovažuji vůbec za objektivní, přínosná nebo hodná komentáře. Já Klause v mnoha ohledech respektuji, ale on už je prostě tak moc v zajetí těch svých představ a stereotypů, lety vypilovaných, že nemá moc cenu se tím zabývat. Je to v podstatě na úrovni běžných klišé.

      Jinak bráno z hlediska pravo-levého spektra měl Havel určitě blíž k levici, i když nevím, jestli zrovna k reformnímu komunismu:-) To já neumím posoudit.

      Vymazat
    6. Milane,
      tak králíkárny bych mu nevyčítala, takto se o panelácích myslím mluvilo dost často, mluvili o nich tak i jejich obyvatelé. A některé poznámky V.H. ke způsobu, jakým se staví města a obce za "kapitalismu", byly trefné a velmi kritické.

      Nahrazení politických stran nepolitickými silami - no, já nevím, jak moc to myslel vážně. Za svého dlouhého prezidentského období spolupracoval se stranami v systému celkem bez potíží a nevím o tom, že by se pokusil, byť neformálně, nahradit ten systém něčím jiným.
      To jiní prezidenti jsou v tomto ohledu daleko větší střelci: vzpomeňte na TGM a jeho neformální uskupení poradců, nebo nevím, jak to nazvat - ti měli tuším moc, ač nevoleni (?).
      A co prezident Zeman, který se v případě jmenování Rusnokovy vlády také moc nesnažil respektovat zaběhlý systém, kdy vládu generují strany podle síly ve sněmovně?
      Takže jedna věc je snění o "nepolitické politice", ale také se musíme podívat na reálné kroky. OF přece připravilo půdu pro volby, kterých se účastnily obnovené nebo nové strany. Možná si to Havel představoval jinak, ale tomuto uspořádání přece nebránil(?).

      Vymazat
    7. Tož OF vedením šlo do voleb s heslem "strany jsou pro straníky, OF je pro všechny". A proti ČSL provedli velmi odporný podraz v rozporu s volebním zákonem.
      (A Havel byl přitom zrovna v zahraničí, což jsem později vysledoval jako pravidlo: kdykoli se jeho lidé chystali k nějaké vážnému politickému zásahu do čehokoli, on odcestoval do zahraničí.)
      V říjnu byl do čela OF zvolen Klaus a vzápětí v listopadu 1990 se pokusil Havel vývoj zvrátit a provést "novou revoluci", k čemuž využil manifestace na první výročí studentskopolicejní srážky na Národní třídě. Já si to velmi dobře pamatuji, i tu atmosféru si vybavuji.
      Milan

      Vymazat
  6. Děkuji za komentáře, k diskusi se vrátím, ale momentálně se musím věnovat práci; více věcí kulminuje najednou, tak mám velice napilno.

    OdpovědětVymazat
  7. Původně jsem sem psala prostý souhlas s článkem- samozřejmě, že vláda jedné strany je blbost. Ale po úvaze tento názor koriguji - zrušila bych strany všechny. Jsou to odporné aparáty, prolhané a sloužící jako výtah k moci neschopným nebo všeho schopným. At je každý sám za sebe a ukáže, co dovede :-). Janika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janiko,
      nemyslím, že je pro každého "samozřejmé", že vláda jedné strany je nesmysl. Myslím, že nejen mezi komunisty, ale i mezi anarchisty nebo ultraliberály nebo extrémní pravicí, zkrátka na vícero stranách, se najdou lidé, kteří by vládu jedné strany - té svojí - brali.

      Je jisté, že strany v současné době dělají ostudu a rozumím těm výtkám. Neslouží jako platforma pro ty nejschopnější a nejrozumnější, ale naopak pro ty otrlé a všehoschopné.
      Ale nějak nevím, jak jinak by měla páka mezi zdrojem moci, kterým je lid, a jejím výkonem, vypadat, než že se převede pomocí politických stran. Nemám asi takovou představivost... Jednotlivci jakožto zvolení reprezentanti by se určitě začali brzo sdružovat podle svých názorů a stejně by něco jako strany vzniklo. Navíc nevím, jsou tu takové reminiscence na "silné jedince vůdcovského typu", možná je výhoda těch standardních stran, že je dokážou eliminovat.
      Jen takové úvahy...

      Vymazat
    2. Zrušením oficiální a kontrolovaných stran vzniknou strany neoficiální a nekontrolované. Tak to také nejprve bylo. Lidé se k prosazení svých zájmů sdružili do všelikých neformálních uskupení a tajných společností, každý, kdo se chtěl prodrat k moci, si také kolem sebe vytvořil skupinu příznivců a podporovatelů... Vždy to tak bylo. Moderní vynález: politické strany podléhající zákonu, je skvělý, neboť umožňuje kontrolu nad těmito uskupeními a sledování jejich činnosti.
      Milan

      Vymazat
    3. Viz například "pravdoláskaři". Nejsou nijak organizováni v žádné straně, a přesto zcela zjevně a nepochybně ovlivňují (významně) politické dění. Ale nikdo neví, kdo to je. Nedá se s nimi jednat. Nelze s nimi uzavírat dohody. Nelze zjistit, kdy se dopouštějí nátlaku, kdy konspirace, co a jak ovlivňují...
      Politické strany jsou prostě skvělý vynález, umožňující existenci demokracie po dobu delší než tři generace (tři generace je doba pevnosti rodinně zděděných vazeb).

      Vymazat
    4. Právě, ony ty strany nevznikly nějakým řízeným procesem, byl to asi přirozený vývoj.
      Takže já proti systému politických stran také nejsem, ale ten povzdech "kéž by tam byli lepší lidé", ten platí:-)

      Ad pravdoláskaři: nevím, jestli jde skutečně o nějakou identifikovatelnou skupinu, nebo spíše konstrukt vytvořený nesourodým konglomerátem odpůrců určitých myšlenek, v některých případech spojovaných s V.Havlem navíc jen mylně.

      A určitě lze identifikovat strany, kde je lidí takto označovaných více než v jiných stranách. A jsou strany, kde se takoví lidé nevyskytují vůbec.

      Vymazat
  8. "Nuže, podle mého názoru bylo podstatou změny ukončení vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti." Obávám se, že věc není tak jednoduchá.
    To, že lidé volali po ukončení vedoucí úlohy KSČ bylo jen důsledkem dvou věcí:
    1) že jim současný stav (nesvobody) nevyhovoval a 2) že jim někdo poradil cestu, jak ten stav zlepšit. Kdyby jim aktuální stav vyhovoval, nešli by do ulic. Kdyby nevěděli, co vlastně chtějí, sice by byli nespokojení, ale do ulic by taky nešli. Trochu by to připomínalo dnešek, ale o tom dále.
    Že se nemýlím, dokazuje celá historie. Například po r. 1945 lidé věděli, že jim tehdejší stav (kapitalismus, válka, poválečná bída) nevyhovuje. A tak stačilo, aby jim někdo poradil cestu (revoluce, socialismus, komunismus) a oni radostně vyšli do ulic. Je faktem, že revoluci roku 48 podporovalo hodně lidí, nejspíš většina.
    Smutné je, že dav lze zmanipulovat velmi snadno. Umíme to dneska a uměli to už tehdy.
    Takže k dnešku. Podle mého názoru v roce 89 lidem primárně nešlo o odstranění KSČ, to byl až prostředek k něčemu, a to k odstranění špatného, nevyhovujícího řádu. Lidem tehdejší stav nevyhovoval a zase jim někdo poradil, že nejlepší bude, vrátit se k pravdě, lásce a kapitalistickému výrobnímu způsobu. A lidé byli nadšení a radostně vyšli cinkat klíči.
    Podle mého skromného názoru, lidé dnes jsou opět nespokojení. Ale problém je, že nikdo nevidí cestu, kudy dál. Kapitalistický způsob se neosvědčil, socialistický se neosvědčil. A žádný další zatím nebyl vynalezen.
    Takže se můžeme obávat, že vbrzku lidem zase někdo poradí. Válku proti terorismu? Válku za nerostné suroviny? Revoluci proti globálnímu oteplování? Nevím. Ale oni zase půjdou do ulic a zase budou radostně páchat dobro.

    P.S. Když se v Německu dostával k moci Hitler, většina Němců ho nadšeně podporovala, protože věřili ve skvělé ideály německých nadlidí, životního prostoru, Velkoněmecké říše... Historie je nepoučitelná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podepisujte mi komentáře, prosím, stačí zkratka nebo nick.

      Samozřejmě, že věc není tak jednoduchá, zjednodušila jsem to záměrně, protože "takhle jsme si ten kapitalismus teda nepředstavovali" je stejně tak hrubé zjednodušení.

      Jinak souhlasím, dav lze manipulovat (i když si nejsem jistá, zda lze manipulovat každý národ stejně snadno), lidé jsou nespokojení, socialismus se neosvědčil, kapitalismus podle mnohých také ne...

      Ovšem jestli ta nespokojenost není důsledkem spíše něčeho jiného, co přetrvalo z tehdejší doby do dneška. Ztráty něčeho, co jsme měli, a už nemáme. To by potom nepomohlo hledání nových cest, ale nalezení toho, co jsme měli a ztratili.

      Vymazat