středa 28. ledna 2015

Myslivosti zdar!

Tento příspěvek nebude o myslivcích a jejich přešlapech proti zákonům, nebude ani o honebních společenstvech a právních problémech s nimi spojených, ačkoliv to je téma, o kterém by asi bylo možné napsat disertační práci. Kdepak, nic takového.
Byli jsme totiž na mysliveckém plese.

Ples se konal v malém městečku poblíž vesnice, kde jsem vyrůstala.
Na takový bál není třeba dělat si starosti s dress codem, krátké šaty úplně stačí. Nehrozí nevhodné společenské přešlapy vůči eventuálně přítomným vysokým ústavním činitelům, na druhou stranu obvykle není nutné řešit, kdo chybí z důvodu výkonu trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin podplácení.

Bylo nás u našeho stolu deset, samí prověření bardi, a tak jsem si mohla připomenout, jak užitečné bylo, když jsme zamlada chodívali pravidelně pařit, byť jenom na nejpříšernější místní diskotéku. Taková protančená noc, nebo půlka noci, je - alespoň pro mne - skvělým rozpouštěčem stresu, kterému všichni čelíme dnes a denně.

Tanečnímu sálu vévodil vysoký, uprostřed parketu vztyčený smrk, v jehož větvích trůnila vkusně usazená umělohmotná veverka. Náš stůl byl strategicky umístěn v rohu, kde se nacházel velký kotel, vedle nějž byla složena hromada polen na zátop, což zajišťovalo, že dámám nebyla v první půli večera zima; po jedenácté hodině už se netopilo, ale to zase už nebyla zima vůbec nikomu, navzdory odloženým sakům a povoleným kravatám. Pódium kromě jehličí zdobilo několik skolených kanců, určených coby hlavní výhry pro půlnoční tombolu.
Pro pořádek dodávám, že zhasnout nebylo naštěstí během večera nutné a ani soutěž krásy se nekonala.

Bavila jsem se výborně, po delší době jsem se setkala s bratrancem a dalšími příbuznými, neboť naše rodina tvořila základ osazenstva našeho stolu. Můj strýc se sice, když pro nás vyzvedával vstupenky, jež byly v místním měřítku patrně silně podpultovým zbožím, obával, že když nás tam vyšlou v této sestavě, "bude zase vostuda", ale nebyla.
Pánové se sice často vyskytovali u baru a v předsálí (rozuměj venku), po půlnoci jsme se k baru odebraly na chvíli dokonce i my dámy, ale domů jsme se dostali všichni v pořádku a schopni souvislého, byť částečně zpívaného, projevu a někteří i řízení motorových vozidel.

To ale předbíhám, protože zlatým hřebem večera bylo slosování hlavních výher, zmíněných divočáků. Já jsem o prase ani o výhru ve zvěřinové tombole nijak nestála, takže jsme omezili nákup losů, ale bratranec se pevně rozhodl, že bez kance neodejde. U našeho stolu jsme vyhráli nějaké zastřelené ptáky, ale kanec nás minul. To ovšem pány neodradilo a brzy se od nás vydala dvoučlenná delegace ke stolu sousednímu, kde měli větší štěstí. Zprvu to nevypadalo nadějně, ale nakonec slovo dalo slovo a pánové jejich vyhraného malého divočáka odkoupili. Ta zodpovědnější část naší skupiny ho promptně naložila do auta, které, mám dojem, nebylo na takový náklad homologováno, ale to nikomu nevadilo.

Navzdory bivojské vsuvce se tedy ostuda tentokrát nekonala a bál se vydařil, ačkoliv myslím, že jednou ročně mi taková akce úplně stačí.
Myslivosti zdar!


Žádné komentáře:

Okomentovat