úterý 6. ledna 2015

Rezervní fondy v propadlišti právních dějin

Rekodifikace občanského práva platí už rok a stále více společností podřizuje své vnitřní poměry novému zákonu o obchodních korporacích. Jednou z novinek, kterou zákon přinesl, je možnost zrušení, resp. nezřízení rezervního fondu.

Společnost s ručením omezením a akciová společnost již nemají povinnost vytvářet rezervní fond.
Novinka byla přijata vesměs kladně, společnosti rezervní fondy ruší.
Jenom mně se na tom pořád cosi nezdá; jako obvykle jsem asi jediná.

Je zřejmé, že nezdravé, dlouhodobě ztrátové společnosti s mizerným cash-flow rezervní fond vytvořený kdysi v lepších časech nezachrání, je také jasné, že pokud byla společnost vedením "vytunelovaná", pak rezervní fond věřitelům nepomůže, protože kde nic není...
Ale povinnost uložit část zisku na horší časy, resp. nevyplácet veškerý vytvořený zisk společníkům či akcionářům, nebyla tak úplně bezúčelná. Znamenala faktické kapitálové posílení společnosti nad rámec toho, co jí bylo dáno do vínku ve formě základního kapitálu. Vlastníci nemohli vyplácet celý zisk, jeho (ve vztahu k základnímu kapitálu malou) část museli ve společnosti ponechat. Rezervní fond rozhodně nepostrádal smyslu.
Ale to už je jedno.
Podniká se kvůli zisku a dneska asi letí rychlé peníze: zisk rychle vytvořit, rychle vyplatit, rychle utratit.

Vedla jsem rozhovor s manažerem našeho klienta, u nějž jsme chystali podřízení společnosti novému zákonu. Jako jednu z otázek k vyřešení jsem označila právě další trvání rezervního fondu.
"Zeptám se na názor auditorů," navrhl klient.
Věděla jsem, co auditoři doporučí. Samozřejmě, že zrušit. Samozřejmě, že to doporučili.
"Já vím," povzdychla jsem si, "to jenom já jsem taková příliš konzervativní a rezervní fond bych hned nerušila."
Vlastně i mně to zní úplně absurdně: proč by měla zdravá, kapitálově silná, dlouhodobě zisková společnost udržovat rezervní fond?
Jenom proto, že má konzervativní právníky?

***

Změnou ze stejného ranku, ale ještě výraznější, je zrušení minimální hranice základního kapitálu u společností s ručením omezeným. Z původních dvou set tisíc korun zbyla koruna jedna. Povinnost zakladatelů složit alespoň něco do začátku při založení společnosti vzala za své.
Moc pěkné.
Založí se společnost a jakmile jí notář vystaví fakturu za sepis zakladatelského dokumentu, je předlužená.
K čemu to?


8 komentářů:

  1. V mém okolí zatím převládá názor, že založit si s.r.o. s 1 Kč je na stejné úrovni jako přijímat zákazníky v kanceláři, která je v suterénu oprýskaného činžáku ve špatné čtvrti. V mé mateřská s.r.o. udělala notářka z rezervního fondu trochu oříšek, v nové společenské smlouvě se o něm nezmiňuje vůbec, takže jsme ho zatím nechali existovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro,
      to je výstižné přirovnání:-)
      Zatím jsem ale takové s.r.o. ještě v praxi nepotkala.

      Řekla bych, že pokud nastane kombinace společnost je podřízena jako celek ZOK + její zakladatelské ani jiné dokumenty se o rezervním fondu nezmiňují, pak rezervní fond nemusí být. Protože není z čeho jej dovodit: starému obchodnímu zákoníku nepodléhá a ve společenské smlouvě jej nemá...
      A to je zajímavé, když takto není rezervní fond ustavený, ale přesto existuje. Je povinnost jej zrušit? :-)

      Vymazat
  2. Pojem kapitál je snad spíše ekonomický, ne? Několik lidí se dohodne společně podnikat a za tímto účelem založí společnost, přičemž každý něco vloží na společnou hromádku, někdo penízky, někdo osobní kontakty, někdo stroje, jiný nemovitost pro ty stroje, někdo umí vést účetnictví, tak povede účetnictví a někdo umí vyrábět, tak vyrábí. To zase jen právníci z toho všeho udělali komedii, úplně zničili původní význam slov, zakázali osobní vklad společníka (matně tuším, že snad dokonce zákon zakazuje, že společník nesmí do společnosti vložit svou práci?). Potíž bývalého obchodního zákoníku, i současného NOZ a ZOK tkví jen v jejich sáhodlouhé popisnosti, snaze všechno podchytit, všechno regulovat, nařizovat, podřizovat, lajnovat. Co je komu do koho, jak si uspořádám vnitřní poměry ve své firmě? Jestli si funkci nejvyššího šéfa nazvu jednatel, ředitel, sultán či chán? Právníci se pletou do věcí, kterým nerozumí (málo právníků vedle své právnické praxe podniká), píšou zákony a pak to takto dopadá. Kdo vůbec přišel s myšlenkou, že právník bude psát zákony? (viz Bohumil Havel a jeho ZOK). A nelze se pak divit, že obyčejní lidé nechtějí podnikat, protože se do toho bojí jít. Nebojí se jít do rizika, že budou muset pracovat 15 hodin denně, nebo že jednou se bude dařit a jednou ne, ale bojí se toho, že jim do podnikání budou kecat úředníci, auditoři, účetní, právníci, notáři, poslanci, evropští byrokraté a nařizovat, že když chci vlastním nákladem vydat svou knížku a prodávat jí přes internet, musím se okamžitě registrovat k DPH (se všemi nešťastnými oznamovacími a evidenčními povinnostmi, které z toho plynou) ve všech 28 členských státech a sledovat 75 různých sazeb DPH a fízlovat zákazníky jako estébák (protože finanční správě musím dodat dva nezávislé důkazy, kde zákazník bydlí, kde se zdržuje a zda je podnikatel, nepodnikatel, spotřebitel, plátce, neplátce). Kapitál 1 Kč? A co je komu do toho? Snad každého partnera, se kterým navazuji nový vztah, oťukám a pokud vyhovuje mým potřebám, tak přece proboha nekoukám jako úchylný šmírák do obchodního rejstříku, jestli má kapitál 1 Kč nebo 100.000.000 Kč? Copak ta firma se stomilionovým kapitálem mi proplatí fakturu rychleji, než firma s kapitálem 1 Kč? A co když ten kapitál 100 milionů je fiktivní? Jak to poznáte?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pane Bauere,
      pojem kapitál je ekonomický, ale pojem základní kapitál chápu především jako termín účetní - jako pasivum, zdroj krytí majetku společnosti. Z tohoto hlediska tedy není jedno (nemělo by být jedno např. věřitelům), jak vysoký základní kapitál je.
      Samozřejmě, že základní kapitál není směrodatný a jeho výše neříká nic např. o solventnosti společnosti, ale společnosti jsou také povinny zveřejňovat účetní závěrky, a ty už určitou, byť také ne bezchybnou a dostatečnou, informaci dávají.
      (I když i o této povinnosti bych polemizovala.)

      Určitou regulaci vnitřních poměrů právnických osob chápu, protože tyto osoby jsou toliko fiktivní, v reálu neexistují. Je jasné, že nemusí být zákonem kodifikováno, že člověk je řízen mozkem (tedy většina lidí:-)), ale že je zákonem dáno, že v s.r.o. rozhoduje jednatel, to mne nepobuřuje.

      Souhlasím ale, že regulace podnikání nyní přesahuje únosné hranice. Zejména deklarovaná snaha zabránit podvodům šikanuje poctivé podnikatele a na ty nepoctivé stejně často nedopadá.

      Vymazat
    2. Pane Bauere, tak to já "úchylný šmírák" podle vás zřejmě jsem, protože do obchodního rejstříku a do účetních závěrek koukám vždy, když mám od nového dodavatele objednat významnější zakázku. O klientech (zákaznících) ani nehovořím, tam mi to "šmírování" - kdo je kdo - nařizuje přímo zákon. Jestli si zákazníky a dodavatele ohodnocujete "bajvočko" podle toho, jak se na vás kdo usmívá, tak good luck, ale já dávám přednost exaktnějším metodám. Podnikám úspěšně 10 let.

      Ivana

      Vymazat
    3. To je pravda, také si vyhledávám zveřejněné informace, bez toho ani ránu.

      Přesto bych řekla, že příliš nesouhlasím s povinným zveřejňováním účetních závěrek. Nechala bych to na dobrovolnosti; s tím, že by bylo zajímavé sledovat, kolik společností by k tomuto kroku přistoupilo dobrovolně, resp. bylo nuceno přistoupit, protože bez transparentnosti by nebylo obchodů...

      Vymazat
    4. Ivana: samozřejmě že nahlédnutí do účetní závěrky je jedním z pomocných kritérií, zda firmě dodám na odloženou splatnost, či nedodám. (Což ale nezdůvodňuje nutnost zakládat výkazy do sbírky listin, spokojil bych se s předkládáním na vyžádání a kdo by nechtěl pokaždé posílat emailem, tak by holt založil dobrovolně do sbírky listin. V Anglii firmy do sbírky listin zakládají zjednodušené výkazy na 1 straně, kde jsou jen těchto 5 čísel: příjmy, zisk, stav bankovního účtu k poslednímu dni účetního roku a zda má firma dlužníky a věřitele. To snad pro základní zhodnocení solventnosti stačí, ne?) Jenže je zajímavé, že firma s obratem 150 tisíc Kč musí své účetnictví zveřejňovat (když začne podnikat třeba jen 15. prosince) a takový živnostník, notář či advokát s obratem 60 milionů nemusí :-) P.S. podnikám od r. 1996, první dva roky patrně nelegálně (ale bylo to při střední škole a zisk byl asi jen 20 tisíc ročně, takže bych stejně žádné daně neplatil), než mi v r. 1998 kdosi chytřejší řekl, že musím mít živnostenský list - tehdy totiž ještě nebyl internet a tyto věci se nedaly jednoduše zjišťovat, takže pokud člověk neměl podnikatele v rodině nebo mezi známými (já neměl), tak ho to prostě nenapadlo. Začal podnikat tak nějak přirozeně, že jsem spolužákům přeprodával knížky s nepatrnou marží, jezdil jsem do Prahy a kupoval, co se u nás nedalo sehnat. Pak jsme vstoupili do EU a byrokracie okamžitě narostla nejméně 100x a teď mám opravdu chuť se vrátit do doby blahé nevědomosti a přejít do šedé ekonomiky, ne že bych nechtěl platit daně - nějakých 19-21 % mi nevadí, ale co je kolem toho papírování, hlavně od letoška v elektronických službách a DPH! A včera mě do běla rozčílil tento článek, podle kterého notáři tvrdě lobbují proti snížení nákladů na založení firmy: http://www.ceska-justice.cz/2015/01/small-business-act-pocesku-zalozit-firmu-za-100-eur-zatim-mozne-nebude/ No co to je tohle?

      Vymazat
    5. Pane Bauere, za mě to "papírování" vyřizují zaměstnanci, takže to jako nějaký významný ústrk nevnímám. Stejně bych tak jako tak musela mít ve firmě zavedené procesy, aby se to dalo nějak řídit, a takhle mi část těch procesů supluje účetnictví a výkazy, které se zpracovávají povinně.
      Dostupnost účetních závěrek považuji za fajn věc (ne že by je tam všichni ukládali, jak mají). Jsem za zachování této povinnosti (ba dokonce jsem za přísnění jejího dodržování). Závěrky vypovídají o více věcech než jenom tom, zda je nebo není firma solventní.
      Ivana

      Vymazat