středa 25. února 2015

Zapřela jsem hříšníky

Obhájkyně ex offo IV.

Nedávno jsem psala stručné představení činnosti naší kanceláře pro potenciálního klienta.

Byl to zájemce o právní služby z korporátní sféry. Měla jsem dojem, že představení by mělo být výstižné a stručné (manažeři, kteří to budou číst, jistě nemají příliš času!); text by měl jít přímo k věci a obsahovat jen relevantní informace. Takže jsem tam napsala, čím vším se zabýváme: právo občanské, obchodněprávní záležitosti, právo pracovní, finanční a správní, připsala jsem myslím i právo rodinné, jemuž se také věnujeme, ale bylo už mimo okruh problematiky, která by mohla adresáta zajímat.
Přečetla jsem si po sobě těch několik řádků; dílko se mi zdálo zdařilé, takto to jistě můžu odeslat.

A pak jsem se překvapeně zarazila
Já jsem tam neuvedla trestní obhajoby!

Je to zvláštní.
Když jsem začala pracovat v advokacii, chápala jsem trestní obhajoby jako naprosto přirozenou, integrální a div ne nezbytnou součást advokátní práce. Bylo pro mne nemyslitelné být advokátkou a nebýt zároveň obhájkyní. Ale v mém vnímání této činnosti se od té doby něco změnilo, patrně v důsledku klesajícího počtu advokátů, kteří se trestnímu právu věnují.
Když se někdo ptá, jakými obory práva se zabýváme, vyjmenuji mu to zhruba tak, jsem jsem to napsala do představovacího textu o kanceláři, a na závěr dodám: "A také dělám trestní obhajoby."
Zní mi to totiž trošku pikantně. Zajímavě. Jsem na to lehce pyšná.
Nakonec, i ten jinak neoblíbený talár nosím docela hrdě; když jdu po soudní chodbě s talárem přehozeným přes ruku a potkám někoho cizího, hned vím, že on ví, že jsem obhájkyně.

A teď jsem trestní obhajoby zapřela a neuvedla je mezi svou agendu.
Začala jsem zkoumat, čím to je.
Především jistě tím, že tohoto klienta to nemusí zajímat.
Jenomže o tom by se dalo diskutovat. Rozumní manažeři mohou být naopak rádi, když si jejich právní zástupce udržuje povědomí o obsahu trestního zákoníku. Minimálně proto, že je schopen upozornit na postupy, které by se mohly s tímto zákoníkem ocitnout v rozporu. Takových situací je překvapivě mnoho; trestní zákoník nám nabobtnal a trestných činů hospodářských nebo souvisejících s podnikáním je pěkná řádka. Všelijaké to poškozování věřitelů, porušení povinností v insolvenčním řízení, různé daňové kličky... je toho zkrátka hodně, s čím se může vedení společnosti dostat do konfliktu.
Také se občas stává, že někdo přijde s dotazem, zda to či ono nebude problém z hlediska civilního či správního práva, a já ho překvapím, že o tom si můžeme popovídat, ale primárně musíme vyřešit, zda to nebude problém z hlediska práva trestního. Protože marná sláva, trestní stíhání má poněkud jiný průběh než běžné procesy, s nimiž se manažeři ve své práci potkávají.

Tak tedy, informace o poskytování právních služeb v oblasti trestního práva jistě může být pro adresáta toho mého sdělení užitečná.
Ale já jsem ji tam intuitivně neuvedla.
Skoro jako bych se bála, že se tím ušpiním.
Ovšem, obhajoby na maloměstě jistě nejsou ta nejskvělejší advokátní práce, jakou si člověk může představit. Neustále se řeší, kdo dal komu do držky, kdo kde šlohnul okapy nebo měděné kabely, která smažka zase kradla v obchoďáku a který bezďák přespával v chatové osadě a odnesl si odtamtud dva ks spacích pytlů, sekeru a nezjištěný počet konzerv. Návštěvy ve vazební věznici taky nejsou něco na způsob recepce u velvyslance a v policejních výslechových místnostech to není o moc lepší.
Ale že bych se za to, že lidi z okraje společnosti hájím, měla stydět? To určitě ne. Vždyť to chci dělat, dělám to ráda a jsem na pyšná.

Ale stalo se.
Tak jako Petr Ježíše, zapřela jsem své hříšníky.