středa 11. března 2015

Dvakrát mařenka

Maření výkonu úředního rozhodnutí je poměrně frekventovaným trestným činem.
Tohoto trestného činu se mimo jiné dopustí ten, kdo "bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu".
Dva loňské případy pro ilustraci předkládám.

Případ první
Obžalovaný, občasný bezdomovec, má setrvale problémy s trestním zákonem. Za drobné krádeže zboží obvykle v hodnotě několika desítek korun v supermarketech má již pravomocně uloženo několik trestů odnětí svobody, jejichž celková výměra se počítá v letech, nikoliv v měsících. Výzva k nástupu do výkonu trestu přijde před Vánoci, psychicky poněkud labilní obžalovaný však nechce několik dnů před Štědrým dnem do věznice nastoupit. Jde se však sám ohlásit na místní služebnu policie, kde uvede, že se zdržuje u otce, který má pronajatý pokoj ve zdejším penzionu. Několik dnů po svátcích je  dodán do výkonu trestu.
Následuje obžaloba pro maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaný je již omezen na svobodě, proto je zde dán důvod nutné obhajoby.
Jako obhájkyně marně upozorňuji na to, že za ukradené sladkosti a láhve fernetu je nasbíraný uložený trest odnětí svobody už i tak enormně vysoký, a dožaduji se upuštění od trestního stíhání. Ale kdepak, spravedlnost musí tvrdě dopadnout na tohoto exemplárního zločince. Vždyť kam bychom přišli, kdyby lidé ignorovali výzvy k nástupu do výkonu trestu, že?
K již uloženým trestům tedy přibudou další dva měsíce odnětí svobody.

Případ druhý
Obžalovaný má po jím nezaviněné dopravní nehodě určitý mentální a vyjadřovací deficit.
Byl už několikrát stíhán a odsouzen za dopravní nehody, řízení bez řidičského oprávnění, nebo maření výkonu úředního rozhodnutí, v minulosti si již odpykal trest odnětí svobody.
Nyní má opětovně nastoupit výkon trestu odnětí svobody; je s tím srozuměn, nebrání se tomu. Soud v průběhu řízení však učinil několik chyb, které v součtu znamenaly, že nebylo bez pochybností určeno, do jakého typu věznice má obžalovaný nastoupit. V této části výroku se písemné vyhotovení rozsudku lišilo od znění, v němž byl rozsudek vyhlášen, a v odvolacím řízení nebyla chyba odstraněna, naopak se ještě znásobila, protože ani z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nebylo možné učinit jednoznačný závěr.
Obžalovaný navštívil z tohoto důvodu svého obhájce, společně sepsali žádost o opravu inkriminovaného výroku, obhájce ještě požádal soud, aby do doby odstranění této chyby nebyla odsouzenému zasílána výzva k nástupu do výkonu trestu, což dle jeho názoru ani není možné, protože nelze určit, do jakého typu věznice by měl odsouzený nastoupit.
Obžalovaný přišel po poradě s obhájcem domů a v poště našel výzvu k nástupu do výkonu trestu. Uklidněn předchozí poradou výzvě nevěnoval pozornost, domnívaje se, že je irelevantní; obhájce o doručení výzvy ani neinformoval.
Po několika dnech byl zatčen a dodán do výkonu trestu a následně obžalován pro maření výkonu úředního rozhodnutí. Původní obhájce vystupuje v roli svědka, obhajoby se proto ujímám já.
Po provedeném dokazování pronáší státní zástupce sáhodlouhou závěrečnou řeč, čímž i mne nutí řečnit jako v parlamentu.
Po vynesení zprošťujícího rozsudku soudce své rozhodnutí lakonicky zdůvodňuje: "Pokud chceme lidi zavírat, musíme také jednoznačně stanovit, do jaké věznice."
Obžalovaný se vzdává práva odvolání.
Státní zástupce sděluje, že on si ponechá lhůtu na rozmyšlenou. "Taková složitá věc, pane předsedo..."
"Tohle?", pronesu opovržlivě a zvednu tázavě obočí. "To je pro vás složitá věc? Ne, případ doktora Ratha je složitá věc. Tohle," ukážu na desky, kterými státní zástupce mává ve snaze zdůraznit svůj postoj, "je úplně jednoduché."

Ale možná nemám pravdu.
Vždyť kam bychom přišli, kdyby lidé jen tak ignorovali výzvy k nástupu do výkonu trestu, že?